Milostná psaní Magdaleny Kožené

Ve středu 16. února měla (po loňském vivaldiovském koncertě) Praha opět možnost slyšet Magdalenu Koženou na celovečerním recitálu. Večer s názvem Lettere amorose(Milostná psaní) vycházel ze zpěvaččina stejnojmenného CD a jako mimořádně šťastné se ukázalo koncipovat ho jako nepřerušený, jeden a půl hodiny trvající proud hudby. Vybízel k tomu i program sestavený prakticky pouze z děl skladatelů a jedné skladatelky první poloviny 17. století. Publikum vyprodané Dvořákovy síně tak zůstalo po celou dobu maximálně koncentrované na hudební miniatury raně barokní hudby.

Účinkující se rozhodli večer pojmout jako neokázalý a komorní svátek hudby: na začátku se v sále pomalu stmívalo a ke svým pultům pomalu přicházeli dva hudebníci. V zápětí vešla bosá Magdalena Kožená v červených šatech, hudba se rozezněla a do ní postupně za pohasínajících světel přicházeli zbylí hudebníci a hudebnice. Od počátku mne znovu potěšil unikátní témbr Kožené mezzosopránu, který je, troufám si říci, jedním z prostředků, díky kterým sklízí úspěchy na celém světě. Dokonale zvládnutá technika a hluboký citový ponor do hudby a textů pak zpěvačce dovoluje vyhrát i s těmi nejjemnějšími emocionálními valéry skladeb. První tři byly interpretovány bez přestávky, přesto bylo zřetelně slyšet a cítit drobné změny nálad.

Delší vokální plochy koncertu byly prokládány instrumentálními skladbami (šlo zejména o tance) více či méně známých (nebo téměř neznámých) skladatelů, ve kterých se nejvíce uplatnila kytara a teorba. Hlavně při nich jsem si vzpomněl na motto jednoho z večerů loňského festivalu Letní slavnosti staré hudby: když hudba byla ještě tichá… Mezi nejkrásnějšími místa večera patřila „uspávací modlitbička“ Tarquinia Meruly. Kdo sledoval, nebo znal předem, text skladby, mohl ocenit jeho dvě roviny: uspávání Ježíška se smutně dramatickou předtuchou jeho konce. Ale i ten, kdo jen tušil, že jde o ukolébavku, musil z podání Magdaleny Kožené vycítit i hořké a smutné tóny. Dramatickou polohu zpěvačka předvedla v Kapsbergerově Felice gl´animi a zejména v L´Eraclito amoroso: Udite, amanti (Zamilovaný Hérakleitos: Slyšte milující) skladatelky Barbary Strozzi. Opět se před námi odehrávalo malé drama lásky a bolesti. Dokonalé byly zpěvaččiny dlouhé hluboké tóny v pianissimu. A jako by Kožená chtěla ukázat ještě více ze svého umění, v předposlední skladbě dosáhla vrcholu v koncentraci, kdy jsem ani nedýchal, a naopak expresivity v poslední skladbě s rafinovanými ozdobami.

Asi nemusím dodávat, že úspěch byl obrovský, zpěvačka přidávala celkem čtyřikrát a i tak ji publikum jen nerado pouštělo z pódia.

Magdalena Kožená
Private Musicke
Pierre Pitzl – kytara, viola da gamba, umělecký vedoucí
Dvořákova síň Rudolfina 16. února 2011

Program:
Filippo Vitali: O bel lumci
Sigismondo D´India: Cruda Amarilli
Giulio Caccini: Odi Euterpe, il dolce canto
Luis de Briçeño: Caravanda Chacona
Tarquinio Merula: Hor ch´e tempo di dormire
Gaspar Sanz: Canarios
Sigismondo D´India: Torna il sereno Zéfiro
Biaggio Marini: Noc le stelle in ciel
Giovanni Paolo Foscarini: Passamezzo per la O
Claudio Monteverdi: Si dolce e il tormento
Giovanni de Macque: Capriccio stravagante
Giovanni Girolamo Kapsberger: Aurilla mia
Sigismondo D´India: Ma che? Squallido e ostro anco mi piaci
Giovanni Girolamo Kapsberger: Felici gl´animi
Giovanni Paolo Foscarini: Ciaccona
Barbara Strozzi: L´Eraclito amoroso: Udite, amanti
Lucas Ruiz de Ribayaz: Españoletas
Tarquinio Merula: Folle e ben che si crede
Claudio Monteverdi: Quel squardo sdegnosetto

www.kozena.cz

foto: DG/ČTK – z vystoupení v Holešově