Opera 2011: Ústecké Hoffmannovy povídky

Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem se rozhodlo na festival Opera 2011 přivézt svou starší inscenaci Offenbachovy opery Hoffmanovy povídky. Ta měla premiéru v roce 2008 a mohla tedy zaznít na festivalu již před dvěma lety. Podle mého názoru nešlo o nejlepší volbu, neboť „Hoffmannky“ může pražské publikum porovnávat s novou inscenací Národního divadla (připomenout si ji můžete zde i zde) a – především – ústecké divadlo má nově v repertoáru u nás takřka neznámou Lakmé, jejíž inscenační podobu i výkony účinkujících považuji za mnohem lepší (o premiéře Lakmé jsem psal zde).

První věcí, která mne v divadle zaujala, bylo malé obsazení orchestru a připomnělo mi, že publikum v 19. století muselo mít z tehdy provozovaných oper podobný (nebo ještě řidší) zvukový zážitek, Bedřich Smetana si například ve svých referátech opakovaně stěžuje na nedostatečný počet hudebníků v Prozatímním divadle. Směřuji ale k jinému konstatování: Právě festival Opera 2011 dokazuje, že i v prostorově malých divadlech se dají hrát opery náročnější na provozovací aparát. Opakuji, že v budově Stavovského divadla se dávala díla velké francouzské opery nebo Richarda Wagnera. Prostor divadla asi ani tehdy nepovažovali za nejlepší, ale absence bočního jeviště neznamenala, že by takové opery přestali hrát. Úskalí budovy se dají brát i jako výzva. Tolik mé vyjádření k názoru, že některá divadla nejsou vhodná k provozování opery.

Miriam Němcová i z menšího orchestru dokázala dostat pěkný zvuk, některé plochy však opravdu nemohly zapůsobit s plným účinkem – zejména v „pražské“ verzi Hoffmanek je několik míst, kdy Vás masa zvuku doslova přiková do sedadel. Bylo zřejmé, že partituru s orchestrem studovala do detailů, patrná byla snaha o častá dynamická odlišení, kterou ale orchestr ne vždy vyplnil. I při vědomí hráčských chyb a určité zvukové monotónnosti lze však výkon orchestru označit jako uspokojivý. Horší to bylo se sborem, kdy o něco málo víc než dvacet lidí některé scény prostě „neutáhne“. Navíc si pánský sbor v Lutherově (zdařilý výkon Petra Matuszka) sklepě snad opravdu přihnul a zapomněl, co a kdy má zpívat. Ještě v Prologu se představil Tomáš Brázda (Nathanaël), o jehož výkonu by bylo lépe pomlčet, něco takového jsem neslyšel ani nepamatuji a omlouvám se všem, o kterých jsem si myslel nebo dokonce řekl či napsal, že zpívají falešně. Se zvědavostí jsem čekal na výkon WeiLong Taa, o němž se mnoho mluvilo a jehož životopis zdobí např. vystoupení v La Scale před dvěma lety. Jisté je, že tam musel předvést zcela jiný výkon než včera ve Stavovském, jinak by ho milánské publikum pravděpodobně vybučelo. Některá místa jeho partu se mu podařilo zazpívat pěkně, celou dobu ale zpíval „na doraz“ a mám dojem, že si od té doby poškodil hlas. S obavami hledím k dnešnímu večeru, kdy má zpívat titulní part Verdiho Otella (!!!). Mnohem více se mi líbil Nikolaj Někrasov (čtyřrole Lindorf, Coppélius, Miracle, Dappertutto), který dokázal do svých postav vtělit dostatečně temnou sílu. V tradiční verzi, jež se v Ústí hraje, je role Nicklausse a Múzy dosti okleštěna, ale i tak ve dvou větších místech, které jí zbyly, dokázala Barbora Kadlčíková dokonale přesvědčit o svých kvalitách. Anna Klamo ztělesnila Olympii jako velkou mrkací pannu, pěvecky roli i přes některé malé nedostatky zvládla obdivuhodně. Yvettu Tannerbergerovou (Antonia) jsem měl kdysi možnost slýchat poměrně často a s potěšením, po včerejším představení se obávám, že její kdysi krásný hlas je v troskách. Valeria Vaygant (Giulietta) a Lenka Schützová (Kurtizána místo Nicklausse v barkarole) se dobře doplňovaly a poslouchaly, stejně jako Věra Páchová (Hlas matky), je-li to u ní možné kvůli amplifikaci posoudit. Jaroslav Kovacs uspěl jako Spalanzani, Serguei Nikitine jako Antoniin otec Crespel, čtyřjediný Pavel Machlát celkem také. Jako zjevení působil ve třetím jednání baryton Martina Matouška, bohužel role Schlémila je opravdu maličká. I když zpívá např. Figara ve Figarově svatbě, doufám, že jej konečně budeme moci slyšet ve více exponovanějších rolích dříve, než nastane čas pro Giorgio Germonta.

Ihned po vytažení opony jsem byl příjemně naladěn jednoduchou a čistou scénou Vladimíra Soukenky, kterou tvořily de facto pouze stěny z otočných panelů, kterými se dalo vcházet na scénu nebo jež v prvním patře odhalovaly projekci určující prostředí daného aktu (mechanismus ozubených kol, noty, Benátky). Jednotícím motivem představení se stalo klavírní křídlo, které se proměňovalo v barový pult i v hladinu benátského kanálu, v bedně na klavír byla přivezena Olympia, tvar křídla měla také postel v Giuliettině hampejzu (kdy i část sboristek sekundovala v negližé třem hodně ordinérním prostitutkám). Kostýmy (Mlada Šerých) odkazovaly snad do první poloviny dvacátého století. Bohužel režisér Tomáš Šimerda prázdný prostor nezaplnil hereckou akcí, postavy většinou postávaly u baru, na rampě, u portálu, přišly, odešly… Od počátku se šířící nudu přerušovala kromě několika málo osvědčených míst (bláznění Olympie, barkarola) jen místa, kdy jsem se mohl plně oddat dobře podané hudbě (většina Někrasovových míst, Niklaussův zpěv o Olympii, Olympiina árie, duet Miracla a Crespela, duet Hoffmanna a Giullietty, apoteóza) nebo naopak trnul, jestli mne nešálí uši a zda se neozve bučení. I po nepříliš vydařeném představení považuji za vhodné zatleskat a ocenit tak snahu účinkujících, ale při nekonečném a hlasitém potlesku jsem si kladl otázku, zda se jedná jen o podporu „oblasti“, nebo zda nároky publika jsou již skutečně tak nízké, anebo moje příliš vysoké.

Festival hudebního divadla Opera 2011
Jacques Offenbach:
Hoffmannovy povídky
Dirigentka: Miriam Němcová
Režie: Tomáš Šimerda
Scéna: Vladimír Soukenka
Kostýmy: Mlada Šerých
Sbormistr: Josef Kučera
Sbor a orchestr Severočeského divadla opery a baletu Ústí nad Labem
Premiéra 10.října 2010 v Ústí nad Labem
Psáno z festivalové reprízy 2.března 2011 ve Stavovském divadle v Praze

Hoffmann – WeiLong Tao
Nicklausse, Múza – Barbora Kadlčíková
Olympia – Anna Klamo
Antonia – Yvetta Tannenbergerová
Giulietta – Valeria Vaygant
Linfdorf/Coppélius/Miracle/Dapertutto – Nikolaj Někrasov
Nathanael – Tomáš Brázda
Spalanzani – Jaroslav Kovacs
Herrmann – Radek Krejčí
Schlémil – Martin Matoušek
Luther – Petr Matuszek
Crespel – Serguei Nikitine
Andrés/Cochenille/Frantz/Pitichinaccio – Pavel Machát
Antoniina matka – Věra Páchová
Kurtizána – Lenka Schützová
Stella – Miroslava Kalašová

www.festival-opera.cz

www.operabalet.cz