Ada Nordenová, jeden ze symbolů Ostrčilovy éry Opery ND

  1. 1
  2. 2

14. září věnujeme vzpomínku pěvkyni, která se svého času stala jedním ze symbolů významné epochy dějin české opery dvacátého století, konkrétně šéfovské éry Otakara Ostrčila v Národním divadle, která je obecně považována za jedno z nejúspěšnějších a především programově nejkoncepčnějších období v celých dějinách naší první scény. Jméno této zpěvačky je Ada Nordenová.

Ada Nordenová (foto archiv ND Praha)
Ada Nordenová (foto archiv ND Praha)

Ada Nordenová, vlastním jménem Anna Nováková, se narodila 16. září 1891 v Praze. Její matka byla sestrou Josefa Bohuslava Foerstera a Ada Nordenová tak měla po celou dobu své pěvecké kariéry velmi úzký vztah k tvorbě svého strýce. Byla jednou z nejvýznamnějších představitelek titulní hrdinky jeho operního chef-d’oeuvre Eva na námět hry Gabriely Preissové.

Zpěvaččina mladá léta provází systematičnost, píle a cílevědomost, jež byly charakteristické pro celou její uměleckou dráhu. V roce 1911 absolvovala v Plzni dívčí lyceum, následovalo studium na německé obchodní akademii v Plzni a nějaký čas dokonce pracovala jako úřednice. Vedle toho se ale systematicky věnovala divadlu a zpěvu. V letech 1913-1915 hrála v plzeňské činohře a studovala zpěv u profesorky Plodkové. Vystupovala na koncertech plzeňského Hlaholu. Pod vedením svého strýce Josefa Bohuslava Foerstera nastudovala několik operních rolí a v roce 1916 si dokonce zazpívala Micaelu v představení Bizetovy Carmen tehdejšího operního souboru Divadla na Vinohradech, které dirigoval Karel Nedbal. Dále se věnovala studiu zpěvu u tenoristy Národního divadla Bohumila Ptáka a posléze u velice uznávaného pedagoga profesora Konráda Wallersteina.

V roce 1920 ji angažovali ředitel Václav Jiřikovský a šéf opery Emanuel Bastl do Národního divadla moravskoslezského, které bylo založeno v Ostravě o rok dříve. Jiřikovský a Bastl měli velké plány, jak v rychle rostoucím průmyslovém centru vytvořit kvalitní hudební divadlo. Výraznými pomocníky jim přitom byli bývalý sólista vinohradské operní scény i Národního divadla Karel Kügler, který se věnoval režii, mladý a velmi perspektivní dirigent Jaroslav Vogel a zkušený choreograf Achille Viscussi. Do Ostravy se snažili přivést především mladé ambiciózní sólisty a vytvořit z nich kvalitní soubor. V případě Ady Nordenové měli věru šťastnou ruku.

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava (foto archiv)
Budova divadla v Ostravě (foto archiv)

Ada Nordenová pobyla v Ostravě dva roky a dostala zde výbornou průpravu v širokém spektru rolí nejrůznějšího charakteru a typu. Bylo jich více než dvacet. Tou první byla Jitka ve Smetanově Daliborovi, kterého dirigoval Emanuel Bastl, a po ní následovala role Stelly v opeře německo-italského komponisty Ermanna Wolfa-Ferrariho Madonin šperk pod taktovkou Jaroslava Vogela.

Od prvních chvil bylo zřejmé, že doménou Ady Nordenové bude mladodramatický obor, pro nějž byla všestranně výtečně disponovaná. Nabitý repertoár mladé operní scény (v sezoně 1920-1921 patnáct premiér, v sezoně následujících dvanáct premiér) přinášel ale různorodé příležitosti.

Z rolí v českých operách to byly Vendulka ve Smetanově Hubičce, Terinka v Dvořákově Jakobínu, Xenie v Dimitrijovi a První žínka v Rusalce, Jenůfa v Janáčkově Její pastorkyni, Liduška ve Weissově Lešetínském kováři a především postavy Helgy a Margit ve Fibichově Pádu Arkuna.

K jejím významným rolím patřila Agáta ve Weberově Čarostřelci, Desdemona ve Verdiho Otellovi, Giulietta i Antonie v Offenbachových Hoffmannových povídkách, Anna v tehdy populární Bílé paní francouzského autora Boieldieua anebo Líza v Čajkovského Pikové dámě, kterou režíroval Achille Viscussi. Nordenová byla také představitelkou panoše Urbana v Meyerbeerových Hugenotech, Marie v Lortzingově Caru a tesařovi, Zerliny v Auberově Fra Diavolovi, Frasquity v Bizetově Carmen anebo Blanchefleur v tehdy hrané opeře rakouského skladatele Wilhelma Kienzla Píseň hor. Svou všestrannost uplatnila i v postavě Lesany v Tylově Strakonickém dudákovi.

V Ostravě se také seznámila s hercem Josefem Jeníčkem, který se stal jejím životním partnerem a spolu odešli do Plzně. V Plzni si pak zopakovala řadu rolí ze svého ostravského repertoáru a přidala k nim řadu nových, především v českých operách, o jejichž uvádění velmi pečoval plzeňský operní šéf Antonín Barták. Byly to například Blaženka v Tajemství, Katuška v Čertově stěně a Mařenka v Prodané nevěstě, titulní role v Rusalce, ale také řada rolí ze světové operní klasiky.

Kvalitní sopranistka ale brzy zaujala šéfa Opery Národního divadla Otakara Ostrčila. Už v prosinci 1922 jí nabídl hostování v roli Terinky v Jakobínu. Znovu ji krátce na to pozval na roli Jitky v Daliborovi, ale návrh na její přijetí narazil především u ředitele Šafařoviče. K angažmá došlo až po trojím hostování v postavě Xenie v Dimitrijovi na jaře 1924.

Ostrčil okamžitě Adu Nordenovou naplno zapojil do repertoáru. Poprvé se představila jako členka souboru 10. září 1924 v roli Cherubína v Mozartově Figarově svatbě, jež posléze patřila k jejímu základnímu repertoáru. V rychlém sledu se prosadila v dalších rolích jako byly Vendulka v Hubičce, Blaženka v Tajemství, Terinka v Jakobínu a Anna v Boieldieuově Bílé paní.

11. října byla představitelkou titulní role Rusalky v premiérovém představení Ostrčilova nového nastudování této opery. Partnery jí tehdy byli v čelných rolích Gabriela Horváthová, Theodor Schütz a Vilém Zítek. V roli Rusalky slavila poté úspěchy v desítkách představení nejen v Praze, byla to jedna z jejích nejlepších postav.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář

Reklama