Je to sotva pár hodin, co z hlediště Vídeňské státní opery odešli návštěvníci Mozartova Dona Giovanniho, a taky co za svojí šatnou v divadle zavřel dveře Adam Plachetka. Má za sebou náročné představení, jedno z těch nejdůležitějších ve své dosavadní kariéře. Ve Wiener Staatsoper poprvé zpíval Mozartova Dona Giovanniho, když byl o záskok ve všech čtyřech zářijových reprízách vedením divadla požádán koncem minulého týdne (naši zprávu o tom najdete zde).
Dobré ráno z Prahy, jaké bylo včerejší představení? Co nejvíc vám z něj utkvělo v paměti?
Předně mi utkvělo, že chci některá místa příště zazpívat jinak, ale celkově vzato jsem hlavně rád, že jsem cítil ze všech stran podporu, a že jsem si představení prostě užil. Musím říct, že to byl krásný večer, za který bych všem na jevišti i v publiku chtěl ještě jednou poděkovat.
Jací byli kolegové a jak vám vyhovoval dirigent Patrick Lange?
Kolegové jsou skvělí. Myslím, že se obsazení sešlo moc dobře. Je jenom škoda, že z mnoha různých důvodů, jako například stávek v Itálii, zájezdu našeho ansámblu do La Scaly, nemocí a dodatečné změny v obsazení jsme se v kompletním složení sešli až na pondělní zkoušce. Přitom jsme na oprášení inscenace měli přes týden, ale museli jsme zkoušet provizorně po částech, podle toho, kdo byl zrovna k dispozici. Kromě toho se zpočátku zdálo, že jenom zaskakuji na zkouškách a na představení přijede někdo jiný, takže i můj úkol byl spíš pomáhat ve zkouškovém procesu ostatním, než si roli hledat pro sebe. S Patrickem jsem už zpíval na dvou předchozích představení Masetta, takže jeho přístup k dílu znám, a bylo tedy snadné najít společnou řeč. Jeho tempa jsou svižná, takže představení příjemně utíká.
A jaké bylo publikum?
Publikum se v průběhu večera zdálo vlažnější. Na konci ale působilo spokojeně. Raději zůstanu u stručné odpovědi, protože náladu v publiku vnímá člověk lépe z hlediště, než z jeviště.
Byl jste při představení hodně nervózní? Měl jste trému?
Nejsem trémista. Když nemám pocit, že je nějaká role ušitá horkou jehlou, což se naštěstí moc často nestává, tak se na jeviště vždycky těším. Je pravda, že zrovna Giovanniho bere většina lidí hodně vážně, ale z mého pohledu je to stejná mozartovská role, jako ostatní. Takže jsem si prostě řekl, že místo Figara v prosinci to bude Giovanni v září, a jestli to nebude dost dobré, tak by na lámání chleba stejně došlo o pár měsíců později. Je pravda, že z výčtu historických interpretů na prknech Státní opery jde respekt, ale tím se člověk nemůže stresovat, protože tenhle dům prostě už viděl a slyšel všechno, a teď jde o to, jak obstojí to nové.
Co jste vůbec dělal v den představení? Potřebujete nějakou zvláštní koncentraci? Máte nějaký rituál?
V den představení tu většinou mívám ještě dopoledne zkoušku. Před velkými rolemi to ale pracovní řád nedovoluje, takže jsem měl volno a upřímně jsem nevěděl, co s ním. Běhat jsem raději nechtěl, abych si nevyvrknul nohu nebo aby mi večer nechyběla energie. Chtěl jsem se jít podívat na zkoušku, ale zrovna včera se na jevišti nic zajímavého nedělo, tak jsem si alespoň ještě jednou prošel poznámky k roli a těšil se na večer. Rituály neoplývám, jen když mám večer představení, tak se rozezpívávám zlehka už ráno, protože to potom večer už nezabere tolik času. To je asi všechno.
Ve Vídeňské státní opeře to po roce musíte už dobře znát, znáte taky z role Masetta dotyčnou inscenaci Giovanniho. Pomohlo vám to nějak při včerejším představení – třeba ve vnitřní pohodě? Nebo je ta znalost naopak pro vás svazující?
V důvěře mi pomohla hlavně podpora kolegů a klubu přátel opery. Ještě než se vědělo, že představení dostanu, za mnou chodila spousta lidí a ptala se, jestli budu zpívat, že by mě v té roli chtěli vidět. Měl jsem proto pocit, že nemusím nic dokazovat, ale můžu si prostě představení užít.
Rozmýšlel jste se dlouho, než jste na nabídku vystřídat Bo Skovhuse kývnul? Byť jste byl jako cover pro tuto roli už před prosincovou premiérou?
Nerozmýšlel jsem se vlastně vůbec. Věděl jsem od začátku, že je to moje oblíbená role, kterou chci zpívat kdykoli a kdekoli. Vlastně už od generálky, kterou jsem málem zaskakoval za Ildebranda, jsem si uvědomoval, že se může stát cokoli, a že mi můžou zavolat i odpoledne před představením, že večer hraji. Já jsem hlavně chtěl, aby se vedení rozhodlo, jestli mi roli svěří, nebo jestli budou hledat někoho jiného, známějšího, protože jsem zároveň s Giovannim zkoušel ještě Dona Basilia v Lazebníku sevilském a obojí najednou se dost těžko zvládalo. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se Lazebníka musel protentokrát vzdát a soustředit se jen na Giovanniho.
Možná tak trochu zákeřná otázka, ale zeptám se: Jak jste sám se svým včerejším výkonem spokojen? Dokážete říct, ze kterých míst role jste měl dobrý pocit a kde tomu bylo naopak? V jaké jste se cítil momentální kondici?
Se svými výkony většinou úplně spokojen nebývám. Nejsem sice flagelant, abych si po každém představení říkal, že to zase za nic nestálo, ale většinou cítím nějaké rezervy. Ohledně kondice je to tady vždycky trošku balancování na hraně. Práce je hodně, takže hlas je vlastně stále nabuzený, což je skvělé, ale když by člověk nezpíval především technicky, tak se velmi brzy unaví a skončí. Do jisté míry se mi to stalo, když jsem sem přišel vloni poprvé. Měl jsem denně dvě zkoušky a po večerech jsem se doučoval repertoár na další dny. Na takovou zátěž jsem nikdy předtím nebyl zvyklý a prvních pár týdnů jsem z toho měl oči navrch hlavy. Naštěstí jsem brzy pochopil, že tudy cesta nevede, začal jsem bezpodmínečně klást techniku před výraz a našel si způsoby, kterými se dá stejný efekt vytvořit s použitím méně energie.
Co se týká včerejšího představení, tak jsem si už minulý týden pečlivě prošel dvě edice klavírního výtahu a zjišťoval, kde jsem postupem času začal dělat chyby v textu nebo hudbě. Jsou to sice drobnosti, kterých si devětadevadesát procent posluchačů nevšimne, ale i tak to vydalo na dvě strany A4 detailů. Některé z nich se mi povedlo opravit, některé jsou v hlavě už tak hluboko, že to ještě bude trvat. Kdysi jsem četl rozhovor, ve kterém se jeden kolega zmínil, že určitou roli zná tak dobře, že si ji vůbec nemusí opakovat. Bohužel já mu to můžu jenom závidět, protože i když na roli pracuji průběžně, tak v provozu se dřív nebo později nějaká ta smítka objeví.
Když byste si měl vybavit všechna svá vystoupení v roli Giovanniho a pomyslný žebříček, jak se vám to které povedlo – kde by mezi nimi asi tak bylo to nejnovější ve Vídni?
Sám na sobě cítím, že se neustále vyvíjím. Samozřejmě nevím, jestli to vnímám objektivně. To musí posoudit diváci. Osobně nacházím při každém představení nové detaily v každé roli, a zrovna v případě Dona Giovanniho je ten vývoj asi úplně neomezený. Proto věřím, že je každé představení lepší a komplexnější. Znovu ale musím podotknout, že jde jen o můj pocit hlubšího pronikání do role, a můžu jen doufat, že to tak působí i na posluchače. Zároveň si neodpustím vzpomenout na svou první inscenaci Dona Giovanniho ve Znojmě v režii Jany Janěkové, která mi se zpracováním role velmi významně pomohla po psychologické stránce. Myslím, že díky této produkci jsem snadněji pronikal do všech nadcházejících produkcí, na kterých jsem pracoval.
Zaznamenal jste už nějaké ohlasy kolegů či vedení opery?
Zatím se ke mně dostaly jen ty pozitivní. Pochopitelně nevím, co běží po divadle, ale po představení jsem měl pocit, že byl pan šéf a ostatní spokojeni.
Asi před tím nemá smysl zavírat oči: Žijeme v Čechách, kde zdaleka ne každý tomu druhému úspěch přeje. Jak hodně si tento fakt připouštíte? Je pro vás spíš stresující nebo naopak stimulující?
Stresující to pro mě rozhodně není. Je jasné, že když pracujeme na tom, aby se o nás mluvilo, musíme předjímat, že to nebude jen v dobrém. Na prvním místě je nutno říci, že se umění nedá posuzovat konkrétními hodnotami, a že se jedná o věc čistě subjektivního vnímání. Bylo by smutné, kdyby se všem líbilo to samé. Logicky tedy nutně musí platit, že není člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. Negativních komentářů, jak je vnímám já, jsou dva typy. Může to být konstruktivní kritika, za kterou jsem vždycky rád – ač je příjemnější si ji poslechnout u kávy, než přečíst v diskuzi. Nad jakoukoli výtkou na moji adresu se vždycky zamýšlím, i kdyby mi zprvu připadala nelogická. Na každém názoru – nebo alespoň na většině – je něco pravdy, a brát je v potaz je dobrý způsob, jak hledat prostor pro další práci na sobě samém. Druhý, smutnější, typ je nekonkrétní povšechné shazování a urážení pod rouškou anonymity. Je pravda, že podobné komentáře pod články na „atraktivní“ témata, jako koncerty zahraničních interpretů v Česku nebo přenosy z Met, diskuze zbytečně ztrpčují a často mi berou chuť je vůbec číst. A co se týká komentářů pod článkem oznamujícím můj záskok, protože předpokládám, že i proto tu otázku pokládáte, asi tolik: Nekonstruktivní kritiku si neberu osobně, a jestli má někdo lepší den, protože si mohl potají odplivnout, přeji mu, že má v životě alespoň nějakou radost. A prognózy průběhu kariéry se taky snadno vymýšlejí, ale těžko naplňují. Samozřejmě jsem si vědom toho, že můžu kariéru ukončit stejně za měsíc, jako v sedmdesáti letech. Když to bude do deseti let, tak ten člověk, co mi to prorokoval, může říct: „Já jsem vám to říkal“, ale poradí mi, jak vydržet déle? A zvládl by kariéru vést lepší cestou, kdyby se mu té příležitosti dostalo? Můžu vás ujistit, že mi můj život leží na srdci víc, než všem diskutérům na světě, takže se snažím veškeré nabídky a další směřování svojí umělecké dráhy pečlivě zvažovat a konzultovat s lidmi, kterým věřím. Jestli to vyjde samozřejmě netuším, ale dělám vše proto, aby se tak stalo, a abych mohl podávat stále lepší výkony pro lidi, kteří si přijdou divadlo užít.
Hodně úspěchů nejen ve Vídni, děkuji za rozhovor.
Ptal se Vít Dvořák
Fota z pražské a znojemské inscenace Dona Giovanniho: archiv
Poslat článek na email:
Připojit vzkaz:
Související články
Narozeniny Adama Plachetky
Plachetka Vídeňské státní opeře opět vytrhl trn z paty
Ptali jste se: Adam Plachetka
Komentáře: 46
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před přidáním svého prvního komentáře na Operu Plus se musíte zaregistrovat:
Camille Erlanger
francouzský skladatel
(25. 5. 1863 - 24. 4. 1919)
Urbanová se vrací jako Turandot, Kalaf však odřekl
Česká operní diva Eva Urbanová se po delší odmlce znovu objeví Brně jako pyšná...
VíceLa Scala: velké škrty kvůli prázdné kase
Angela Denoke je už v Praze. Co zatím řekla?
Henri Dutilleux (1916–2013)
Munzar září v Rusalce, Lábus a Konvalinková coby Kecal a Krušinová
Ivo Žídek má v ND bustu
První flétnista Slovenské filharmonie spáchal sebevraždu
Další slovenský umělec v krátké době spáchal sebevraždu. V bratislavské čtvrti Karlova Ves se...
VíceBocelli měl v Praze ovace
Změny v ochraně nahrávek?
Ovlivňují výběr ředitele ND Brno politici?
Boris Eifman: Tanec nevnímám jako něco abstraktní
Nový ředitel ND Brno: předem rozhodnuto?
Zakharova jako Giselle
Svetlana Zakharova jako Giselle. Zjevení! Ach! Ruská taneční hvězda Svetlana Zakharova, která je opěvována...
VíceOlimpiade v ND
Berlínská filharmonie, Kožená a Rattle na Hradě
Zmrzačený hudební odkaz W. A. Mozarta a jeho díla
Zmrzačený hudobný odkaz W. A. Mozarta a jeho diela Mozartove geniálne hudobné dielo považujem za...
VícePolemika: operní představení – pohled milovníka opery a diváka
Angela Denoke je už v Praze. Co zatím řekla?
Operní panorama Heleny Havlíkové (120)
Orchestry s tradicí i proti ní. Česká a Mnichovská filharmonie na Pražském jaru
Lorin Maazel: návrat legendy na Pražské jaro
John Malkovich broukající Mozarta
Leif Ove Andsnes na Pražské jaro nepřijede, narodila se mu dvojčata
Mařatkovo vábení do pravěku
Smetana na francouzský způsob
Olga Pasiecznik – od Monteverdiho ke Glanertovi
Co mě napadá nad Pražským jarem?
Angela Denoke: považuji se za wagnerovskou interpretku
Ovace pro Koženou a Berlínské filharmoniky s Rattlem na Hradě
- Milly: Opět mnoho omáčky a žádné maso. Všimli jste si, že koncepce nebude do divadelních...
- miron: U pana Vele jsem se také zarazil. Tuším, že jsou to 3 roky, kdy v rámci koncertu Mozartovy...
- Milly: Vy opravdu věříte bajce o skartaci? Každá příspěvková organizace má povinnost předkládat...
- Pavel: Asi mohu jenom litovat, že jsem paní Janáčkovou hodnocené představení Tosky 13.4.neviděl....
- Milly: Mnoho slov a nic konkrétního. Zdá se, že ta pohádka o nedostupnosti ekonomických informací...
- Eduard Schober: Příliš mnoho slov o ničem. Kdo vám radí, že nemáte vlastní názor???Jděte od toho....
- ronniev: Přesně tak. Do SO chodím vlastně už jen proto, že tam mám léta předplatné – jinak...
- ronniev: Tak to se mi líbí. Koupím a vezmu do auta, kde mi nebudou moji pubertální synové moci...
- Anatol: Kdepak, finance asi má. Burian se prý před pár dny nechal slyšet, že starostové mají páky...
- Parker: Po přečtení tohoto naprosto nicneříkajícího rozhovoru mám zkrátka dojem, že pan ředitel...
P.Yende - 27. 1. 2014
R.Villazón - 28. 3. 2014
P.Beczala - 22. 4. 2014
R.Pape - 17. 6. 2014
D.Damrau - 19. 10. 2014
Díky exkluzivním 10 % slevám získáte jen u nás nejlevněji vstupenky:
- 31. 5. 2013 Praha
Angelika Kirchschlager
- 7. 6. 2013 Praha
Kiri Te Kanawa
- 21. 9. 2013 Praha
The King's Singers
- 3. 10. 2013 Praha
Roberto Alagna
- 23. 11. 2013 Praha
Příště to bude lepší, včera nic moc.
Je mně velmi líto, že se musím omluvit předchozímu anonymovi, ale přece jen více věřím podepsaným recenzentům:
http://www.der-neue-merker.eu./mod,content/
Pane Plachetko, blahopřeji k úspěchu! Je dobře, že nad nejrůznějšími politováníhodnými závistivci máte zdravý nadhled:-) Z Prahy pozdravuje a z vašeho úspěchu se těší Eva Prokešová
Nevím co to je za komunitu lidí, kteří se prezentují velmi často a velmi podobně jako první anonym. Frustrace nebo to se opravdu okolo opery točí skupina lidí, kteří jsou plní jakýchsi mindráků nebo to je závist neúspěšných kolegů? Proč mají někteří potřebu stále se projevovat tímto způsobem? I kdybych měl názor na zpěváka, jeho výkon či činy jiný než ostatní, nebudu ho vyjadřovat takovýmto způsobem. Chci-li ho vyjádřit opřu se o konkrétní věci a ty vyargumentuji.
Stále mne překvaupjí tucty anonymních a většinou štvavých, závistivých, nepodložených přípisů. Inu milovníci opery asi nebudou příliš odlišní od ostatních zájmových skupin. A možnost volně se vyjádřit to jen odhalila.
Všem, kteří zde chtějí diskutovat věcně a argumentovat držím palce. Na hloupé anonymí výkřiky kašlu a věřím, že si s nimi webmastři umějí poradit (mazat).
Adame, nedbej maličkých okopávačů kotníků. Dokáží svými plivanci znechutit sebelepší pokrm a asi jim to stačí ke štěstí. Bohužel je nenapadne, že větší potěšení by mohli mít, kdyby dokázali osatním udělat radost. Tobě pevné nervy a zdraví, hodně sil a radost bez konce přeje Evík
Dobré dopoledne milý Evane, přestože s Vaším názorem na podobné anonymy plně souhlasíme, k mazání přistupujeme jen v těch skutečně nejkrajnějších případech. Naši kolegové ale usilovně pracují na zcela nové podobě tohoto portálu, kde vedle dalších novinek bude pro komentující zavedena povinná registrace, tak jak tomu je u řady jiných zpravodajských webů. Věříme, že novou Operu Plus budeme moci představit již v dohledné době.
Vazeny pane Plachetko, od srdce Vam gratuluji k takovemu uspechu, a preji jich v celem Vasem budoucim umeleckem zivote bezpocet. Zpivate uzasne a toto uznani ze strany Videnske st.Opery si plne zaslouzite. Tesim se, ze si Vas tam prijedu poslechnout.
Lubos Hucek
Nikdo netvrdí, že pan Plachetka zpívá špatně. Jeho nástup do rychlíku jménem pevné angažmá ve Vídni je cestou ku zkáze. Trošku by to chtělo zapracovat na herectví.
Ale pane Anonyme, to právě v pevném angažmá ve vídeňské Staatsoper určitě pan Adam zapracuje, i kdyby nechtěl :-D A on určitě chce. Naopak, většina kvalitních zpěváků svou šanci naskočit do rychlíku minula a nebo prošvihla a celá jejich kariéra i vývoj už pak prostě nenastal nebo nastal pomalu. Vím o čem mluvím z vlastní zkušenosti.
Adame – přeju jen to dobré, jen si užijte růst vedle kolegů, kteří umí zpívat a hrát, takové představení je fakt o tom, že si ho můžete užít!
Vše dobré přeje Ivana Brodská
Trošku zapracovat na herectví? Adama Plachetku jsem zaregistroval před pár lety, a poslední 2-3 roky vyhledával představení, kde byl obsazen. Je pravda, že jeho pohyb nebyl s ohledem na výšku zcela dokonalý, že vloni před prázdninami měl možná i nějaké to kilo navíc, ale kdo ho viděl v letošním roce, a já několikrát, ten si nemohl nevšimnout obrovského skoku, který za těch pár měsíců v tomto ohledu ve Vídni udělal. O zpěvu nemluvě. Ach, ti nešťastní popichovači. mb
Že se tím anonymem necháváte vytočit. Co to je zapracovat na herectví? Coto je nebylo to ono. Když chci kritizovat, tak musím uvést, co konkrétně se mi nelíbilo a proč.
Kašlete na to. Česká povaha je plná nepřejícnosti, závisti a každý, kdo něco umí, něčeho dosáhl nebo je prostě jen mimo průměr je zdrojem pomluv, ataků… S takovou povahou budeme hnít v České kotlině, budeme si nalhávat, že máme skvělé a tradicemi opředené ND a vynikající skladatele a interpety a svět nám uteče mílovými kroky.
Pana Plachetku jsem naživo slyšel, pobažuji ho za talent a přeji úspěšnou kariéru. Přeji ji každému, kdo něco umí, v jakémkoliv oboru.
Předchozí: Přesně! Každý mu může takovou kariéru závidět a každý, kdo ho sklyšel ví, že to není žádné pozlátkom, za kterým není práce!!!
Já jsem vždycky nadšená, když se prosadí zpěvák, kterého jsem viděla na jevišti prakticky začínat a už na samém začátku mi připadal hodně dobrý. To pak sama sebe poplácávám v duchu po rameni a říkám si: Vidíš, třeba už tu operu umíš trochu poslouchat… :-) A to je tenhle případ. Panu Plachetkovi jsem fandila, už když přišel prvně do ND, a moc ráda mu půjdu zatleskat, až se tam jednou vrátí jako světová hvězda. Myslím, že na to má nejen hlasově, ale i herecky. Držím palce, a hlas si hlídejte, byla by ho škoda!
Ronnie
@ Ronnie -
Take sdilim nadseni podobnym zpusobem a moc tesi me tesi, ze Adam to ma s uspechem za sebou, tedy 1. vecer, dalsi 3 nasleduji.
Zalibil se i kritikum ve Vidni:
Er ist erst 26 Jahre „jung“, stammt aus Prag und verkörpert schon jetzt eine Idealbesetzung des Don Giovanni; und seinen Namen – Adam Plachetka – wird man sich merken müssen.
Bravo a congratulations!
VT
@VT-
Vídeň již dávno není bránou do světa a působí provinčně. Ve Vídni začínala Kožená (VO), Tannenbergerová (VO i Státní)a nevzpomínají na to v dobrém. Dnes je jiná doba, hvězdy jsou obvykle na "volné" noze.
Předchozí: To jo, Videň je skoro stejně provinční jako Praha, že? Fakt jeden žasne, co z některých nevypadne :-) :-) :-)
Ve Vídni, stejně jako v Mnichově, Berlíně, Salzburku, Miláně a třeba v Barceloně zpívají ještě pořád jen ti nejlepší ve svém oboru.
Nemáte pravdu! Praha má ohromný potenciál a v součanosti i vyšší životní úroveň. Jen by to chtělo okamžitou výměnu celého managementu ND (vč.produkčních a PR pracovníků opery a baletu). Jinak je vidět, že Víděňskou státní operu moc dobře neznáte. Běžné reprízy jsou značně průměrné a sem tam se to zakrývý hvězdami typu Netrebko a spol.
Milý anonyme, člověk žasne, proč už jste celému světu dávno neukázal, jak se to správně dělá. Leží Vám na srdci blaho celé naší kultury nebo se zaměřujete jen na některé oblasti či jednotlivce? S Vašimi schopnostmi, zkušenostmi a předvídavostí byste jistě mohl výrazně přispět k povznesení ducha a úrovně naší operní scény. Nestyďte se. vystupte z anonymity a spaste národ! Čekáme na Vás! Karel
Praha má opravdu velký potenciál. Co se opery týče tak se ten potenciál zatím projevuje jen tím, že nemají pěvce, kterými by v Praze dokázali obsadit běžný či nevýjimečný repertoár. Že by kamufláž? Nebo si hrají na Vídeň a stávají se stejně provinční? :-) :-)
Ve Vídni nechodím na premiéry, za to na reprízy velice často. Neslyšel jsem tam ve WSO jedinou reprízu, která by se dala označit za průměrnou. Zato pražské premiéry jsou průměrné již mnoho let do jedné.
Jane, to všichni víme, ale jak to napravit? Za současnou situaci nesou odpovědnost konkrétní osoby, nemyslíte? "Doufám", že se nedočkám klasické pražské argumentace: nejsou peníze.
Jak to napravit nevím, nejsem divadelním činovníkem.
Jenom jsem polemizoval s tvrzením kohosi tady, že Vídeň je provinční.
Zajímavá diskuse :-). V každém případě gratulace panu Plachetkovi a ať se daří. Abych se zase vrátil k meritu věci :-)
Milý Adame,
moc gratuluji, mám radost z Vašich úspěchů a držím Vám palce v další Vaší kariéře. Dostat se ve Vašem věku na prkna jedné z prvních světových scén je úžasné. Ze srdce Vám přeji, abyste se tam dlouho udržel!
Moc rád bych Vás někdy slyšel živě…
Zbyněk Brabec
Hi, je úsměvné jak všichni čtěnáři poklonkují pře názvem VSO. Legrace a trapas. Have a good day!
Předpokládám, že opakované nabídky z Vídně odmítáte, co? Ale vážně: je to smutné, když telefon nezazvoní a nezazvoní. Ještěže si můžete vylít žluč v anonymní diskuzi.
Vojtěch Jouza
Na představení jsem byla osobně a nadšená moc nejsem. Jana
Janičko, konečně očitý svědek! Co konkrétně se Vám nelíbilo? Díky předem za všechny na předtavení nepřítomné. Jiří Hájek
Především velká gratulace panu Plachetkovi, že se stal ve Staatsoper téměř přes noc hvězdou Á-čkového představení, to je velká čest.
Toho (resp. tu), který/á snad na představení byl/a, bych chtěl vážně požádat o nějaký strukturovaně-konstruktivní komentář, ze kterého by vyplynulo, jestli stojí za to se do Vídně (i kvůli panu Plachetkovi) vypravit. 17., 22. a 25. září se to ještě hraje.
Milý pane Plachetko,zatím jsem Vás neměla možnost slyšet,ale pevně věřím,že to napravím! Jsem moc ráda,že jste tento rozhovor poskytl, protože po těch útocích pod oznámením Vašeho obsazení do Giovanniho jsem byla hodně znechucená. Dnes je mi naprosto jasné,že jste především přemýšlející profesionál a toho si nesmírně cením. Lituji jen,že s Vámi na tu kávičku nechodím také někdy já…. Zdena Plachá
P.S. Zajímalo by mě,kolik minut po zveřejnění tohoto rozhovoru se objevil první nepřející a nesmyslný anonymní komentář,protože tentokrát nebyl rozhovor zveřejněn v 0.00…. Neadresní kritici to stihli za mým posledním příspěvkem za neuvěřitelých 26 minut!Takoví jsme prostě my,malí Čecháčci a Moraváčci :-D
A. Plachetkovi ze srdce gratuluji k skvělému výkonu na prestižní operní scéně (tentokrát již v titulní úloze). Viděl a slyšel jsem ho několikrát v Čechách i ve vídeňské Staatsoper (Bohéma a L. Borgia) a vždy podal vynikající výkon. Nepochybuji o tom, že bude ve Vídni výtečný i jako Dulcamara a Basilio. V představení Dona G. ale mám radost i z dalšího vynikajícího pěvce- slovenského tenoristy Pavola Bršlíka/Breslika. I tomu předpovídám – na základě osobních zážitků z jeho vystoupení ve Vídni a v Mnichově – velkou budoucnost!
Jarda K.
Janu bych moc poprosil, aby uvedla, co se jí konkrétně nelíbilo a proč a argumentovala. Jinak asi není moc věrohodné, že je to Jana ani to, že byla na představení osobně :-)
Jeden by čekal, že obec umělecká je intelektem obdařená. Ale zdá se že moc ne. Inu co jim Pánbůh dal v talentu ubral někde jinde :-) :-)
Paní Plachá to vystihla přesně. Je to tak. A platí to nejen mezi umělci, bohužel. Je to smutné, ale je to obrázek naší společnosti. Co se jen dělo okolo recenzí z Olomouce, co se děje, když tu někdo pochválí úspěšného domácího pěvce. Co tu řádí za černou ruku, když někdo v článku napíše pravdu a nemaže se tím, jak hrál orchestr toho či onoho divadla špatně nebo jak hráči při předehře hráli piškvorky…
Všichni ti, kteří sem píší recenze a články jsou lidmi, kteří je píší dobře, kvalitně a s určitou mírou odbornosti, podepisují je. Mnoho z těch, kteří pod ně připisují kometáře je připisují se záští, závistí, nepřátelstvím, někdy až nenávistí a hlavně anonymně. Největší zášť a nenávist čiší z těch, ve kterých chybí jeden jediný argument a jen odsuzují, pomlouvají, zkratkovitě haní, bez vysvětlení se vymezují. Proč to tak je, je otázka složitá. Nemá jednoduché vysvětlení. Nicméně takové komentáře píší především lidé nespokojení se sebou samými, závistiví. A to jsou lidé nemocní. Tak je třeba je brát a příliš s z nich nedělat.
Vážený a milý pane Plachetko. měla jsem tu čest vás slyšet a vidět na jevišti již vícekrát. A tak jsem s velkou radostí a obdivem k vašemu zpěvu přivítala zprávu o vašem vystoupení ve Vídni v krásné hlavní roli. Přeji vám ze srdce, aby se vám dařilo jak v soukromém, tak uměleckém životě. Vzhledem k vašemu mládí mohu napsat "Adámku, držíme vám palce" a nezapomeňte na nás v Praze. My přijdeme !!!
@ predchozi -
Velice spontanne a uprimne napsano.Myslim, ze potesi kazdeho umelce, kdyz ho publikum takto 'adoptuje.' V Montrealu a mozna uz i jinde nikdo nerekne dirigentovi YNS jinak nez (nas)Yannick. Letos v zari mate v Cesku stesti na oba: Adam vystupuje v prestizni roli v blizke Vidni a Yannick za vami dokonce prijede uz pristi tyden do Prahy. Co vice si prat? Hezky weekend vsem. VT
Poslouchat Mozarta s Adamem Plachetkou je opravdu radost, radost dvojnásobná – z Mozartovy hudby jako takové a z Adamovy interpretace. Upřímně velmi lituji všechny, kdo podobnou radost nezažívají.
Také patřím k těm, co ho již pár let znají z Prahy a úspěch ve Vídni mu z celého srdce přeji, resp. přejeme a velmi se radujeme – s celou naší rodinou a přáteli, kteří ho z jeviště živě také znají.
Adame, mějte se moc dobře – přijdeme v Praze na Figara i zajedeme do Vídně na Vaše některá další představení, a ne jen na Mozarta….
Violeta
Wir haben einen neuen Giovanni.
(Karl Lobl, oe24.at)
„Don Giovanni“ mit sehenswertem neuem Titelhelden an der Staatsoper erfolgreich.
Wien hat einen neuen Don Giovanni, und der ist interessanter als so mancher Vorgänger. Adam Plachetka, vom Bauern Masetto zum adeligen Lebemann avanciert, hat die Statur eines rechten Mannsbildes.
Der vielseitige, technisch souveräne, schauspielerisch ambitionierte Prager Bassbariton, seit einem Jahr Ensemblemitglied der Staatsoper, kann auftrumpfen und verführen, macht sich schnell zum Bühnenzentrum und überrascht mit situationsgerechten vokalen Nuancen. Ein sehr bemerkenswertes Wiener Rollendebüt.
Sein ist ein großer Erfolg. Nach dem zweiten Giovanni gestern Abend – einen Moment um wirklich zu feiern. Macht weiter so, Adam!
Já jsem pana Plachetku viděla ve Vídni, i když ne v hlavní roli, a líbil se mi.
Uznávám ale, že se někomu líbit nemusí – jako ostatně každý leckomu, že?
Proto se podivuji jednomu: jestliže někdo napíše, že se mu ten – ta – to nelíbil/a/o, je zde přibíjen téměř na kříž a požaduje se, aby uvedl proč, a to hezky pěkně strukturovaně, i když představení viděl, kteroužto okolnost je nejlepší vůbec šmahem zpochybnit.
Takovou skrutinaci nemusí ovšem podstupovat ten, kdo chválí, i když neviděl. Podivné, že?!
A pak je tu ještě otázka "anonymnosti". Jestliže se někdo podepíše jako "Dan" nebo jako "Hela", je to v podstatě rovněž anonymní. A opět – kdo chválí hlava nehlava, tomu nikdo anonymita nevytýká.
S pozdravem
Hela.
Nezlobte se, Helo, ale mě vždycky učili, že kritika má být konkrétní, věcná a konstruktivní, jiná nemá valné ceny.
Podtrhl bych to právě u negativní kritiky, protože pokud se nedodrží výše uvedené, vypadá spíše jako zlobná snaha někomu za každou cenu ublížit, zatímco ona věcnost může naopak kritizovanému i pomoci.
Jistě pochopíte, že u kladné recenze ony negativní vývody nehrozí, takže tam snad tolik podrobností není třeba, přesto i zde by jistě byly užitečné.
Vladimír Malý
VlaM
Napíše-li kdokoliv, že se mu dotyčná věc líbí a jiný, že se mu nelíbí, pak to prosím není ještě kritika, která musí splňovat určité kautele. Je to prostá informace o tom, jak dotyčné dílo na dotyčného könzumenta působilo.Nehrajme si tu na profesionály, tady se přece scházejí fandové a zájemci, kterým se v zásadě tyto žánry líbí.
Na druhé straně jsem zde snesla nedávno objektivní informace, data, na podporu jistého názoru. Vyvolalo to nevoli, nejen ten názor, ale především podložení názoru daty. Čili to, po čem se tady volá. A opět, ti, kdo kritizovali tento postup, sami nic podložit fakty nemuseli.
Takže, moji milí, objektivní náhledy tady nejsou a nejsou ani vítány, kdyby se náhodou objevily. Jsou pouze subjektivní hlediska.
Já vím, že málokdo z nás je tu asi odborník, ale uvědomme si, že to, co tu píšeme, sdělujeme do veřejného prostoru. Nemá to daleko od toho, říci to dotyčnému do očí před velkým zástupem posluchačů. Nemusíte se mnou souhlasit, ale já si myslím, že i proto bychom měli být aspoň laicky schopni negativní dojem uchopit do slov a lépe pojmenovat. Jsme přece vnímaví lidé.
Jak potom odlišit skutečnou kritiku od jedovaté sliny?
.
A pokud si snad čtenářka nade mnou za svoji dobrou snahu věci pojmenovat vysloužila od ostatních nevoli (nevím, konkrétně, oč tady šlo a neumím to posoudit), prosím ji, aby se nenechala otrávit a vytrvala.
Já bych rozlišoval kritiku, obyčejný laický názor, jedovatou slinu i nekritické vynášení.
A požadavek aby na všechny kategorie byly kladeny stejné nároky, považuji za rozumný.
(Neobjektivní lobování a velebení je stejně škodící jako jedovatá slina).
K 19. září 2011 23:41
Myslím, že jste tentokrát nesnesla vůbec žádné argumenty a co se týče těch co, jste snesla k diskusi o kvalitě zpěváků jinde, tak to byly argumenty opravdu velmi velmi subjektivní. Mnoho jiných s vámi polemizovalo a myslím, že pokud jste si to předtím neuvědomovala, tak poté, co byl váš vrcholný argument srovnávající kvalitu umělce s jeho žádaností prostřednictvím odečtu počtu koncertů na jakési operní databázi, rozcupován těmi, kteří vědí, že kvalita umělce je věc subjektivní a se žádaností, počtem vystoupení ani jinými statistikami nemá nic společného, jsem si myslel, že jste pochopila.
Je jedno, jestli je někdo fanda, odborník nebo škarohlíd. Všichni by měli ctít nějaké niveau diskuse a její pravidla. Vyřknout názor typu: Tentokrát to nebylo nic moc… nebo Mě se líbil/nelíbil… Je povoleno. Máme demokracii. Ale vyřknu-li jakýkoliv názor: 1. předně ho považuji za svůj a ve veřejných sdělovacích prostředcích na to kladu patřičný důraz a uvozuji ho tím, že je můj 2. Ho podložím argumenty (svými). Jinak nemá moc cenu ho vůbec prezentovat.
Z tohoto pohledu je paní/slečna 19. září 2011 23:41 z obliga co se týče diskuse nad žádaností/kvalitou pěvců u jiného příspěvku. Svoje argumenty (byť zcela pochopitelně ne objektivní ani ne relevantní) přinesla. A tak pravidla diskuse dodržela.
Mnozí jiní však svoje argumenty nechtějí nebo nejsou schopni přinést. A pak to není moc relevantní diskuse. Je to jen vyřčení názoru (a mnohdy jen plivnutí té jedovaté sliny).
Mám rád lidi, kteří mají jiný názor. Rád s nimi diskutuji, pokud ho mohou argumentačně opřít. Mnohdy je pochopím, nezřídka i jejich názor přijmu, protože mě prostřednictvím své argumentace odhalí nové obzory. Takové diskuse mi tříbí mé vlastní argumentační schopnosti.
Nemám rád lidi, kteří haní, sočí a dští a nevědí vlastně proč. To jsou lidé nevyrovnaní.
I ten největší laik má svůj názor opřený o nějaké argumenty. A pokud ho chce vyjádřit, měl by je snést v diskusi. Tak jako to udělala paní 19. září 2011 23:41 v diskusi nad žádaností/kvalitou pěvců. Nemusíte s nimi souhlasit, můžete s nimi polemizovat (od toho tu diskusní fórum je) a tím diskusi kultivovat.
Lidé argumentujte!
K příspěvku Jany Hybáškové, u níž není při pozorném čtení zcela jasné, jestli to nakonec není spíš Jan Hybášek (ach, ta anonymita!) následující poznámka: osobně nevěřím tvrzení, že dotyčná/ý na základě kvalitně argumentovaného dizidentního názoru onen cizí názor přijme. To totiž nikdy nikdo neudělá, a pokud to někdo přece jen tvrdí, je to dle mého názoru pusté předstírání.
K zdejší polemice: přidávám se ke stanovisku, že všechny hodnotící úsudky mají hýt argumentačně podložené, nejen ty negativní, nýbrž i ty pozitivní. Tedy aby ten, kdo říká, že se mu nějaký interpret líbí, taky uvedl, proč. Brzy zjistíme, že v kategorii líbí-nelíbí žádné logické argumenty neplatí. Líbení či nelíbení prostě vysvětlit neumíme.
Vratislav
Vratislave, souhlasím s vámi. Ovšem pak je rozdíl, jak ten názor formulujeme. Napíšu-li "mně se to nelíbilo", je to v pořádku. Napíšu-li "nebylo to nic moc", je to už snaha svůj názor prezentovat jako objektivní fakt, a tam je žádost o zdůvodnění na místě.
Ronnie
Ronnie
Obávám se, že způsob formulace v tomto případě vůbec nic nevyřeší. I když sama vidím raději, když dotyčný dá nějak najevo, že uvádí pouze svůj subjektivní názor, ono je to v konečném důsledku nejspíš úplně jedno. Pokud někdo řekne "nebylo to nic moc," je naprosto jasné, že nesděluje žádný nezpochybnitelný fakt (ačkoli o tom může být hluboce přesvědčen), ale svůj osobní dojem z vystoupení. To, že k tomu připojí IMHO na obsahu sdělení příliš mnoho nezmění.
Když někdo bude do komentářů psát, že dle jeho názoru to bylo otřesné, stálo to z jeho pohledu za houby nebo se mu to prostě vůbec nelíbilo, určitě to nebude najednou vnímáno, jako že je to v pořádku a že není třeba nic vysvětlovat. Jedovaté sliny se dají plivat i tímto způsobem.
Jinak, abych se vrátila k tématu, pana Plachetku jsem jako Giovanniho neviděla, ale srdečně mu gratuluji k tomu, že se vůbec k tak významné roli ve Vídni dostal a že se s ní, alespoň podle kritických ohlasů vyrovnal se ctí.
Přeji mu do budoucna spoustu dalších úspěchů a těším se, že si ho co možná nejdříve poslechnu i naživo.
en z
Pana Plachetku jsem nikdy zpívat neslyšel, proto nevím, jestli se mi líbí nebo ne.
Ale jsem rád, že se mu podařilo dotáhnout to na renomovanou hlavní roli na předním světovém pódiu.
Bohužel však neumím vysvětlit, proč jsem tomu rád. Asi proto, že je to Čech. Ale sám cítím, že to je zdůvodnění nelogické, ba téměř hloupoučké. Takže bych se snad ani neměl svěřovat veřejně s tím, že jsem tomu rád.