Adam Zvonař: Nikdy jsem si žádné mety nedával

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Adam Zvonař je mladý, teprve sedmadvacetiletý, velmi všestranný tanečník, který je od sezony 2013-2014 sólistou Bavorského státního baletu. Obsazován je do velkých rolí klasického, neoklasického i moderního repertoáru. Hvězda tohoto sympatického mladíka stále stoupá a je jisté, že o něm ještě hodně uslyšíme. S Adamem jsem si povídala nejen o jeho zahraničním působení, ale také například o čerstvé nominaci na divadelní Cenu Thálie za nejlepší mužský výkon v oboru balet, pantomima a jiný tanečně dramatický žánr.
Adam Zvonař (foto archiv Adama Zvonaře)

Adame, před několika málo týdny jste byl nominován na Cenu Thálie za roli Prince, kterou jste ztvárnil v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Za stejnou roli jste získal nominaci i na Výroční cenu Opery Plus. Musí to být pro vás coby rodilého Plzeňáka velká pocta, že?

Ano, to máte pravdu. Moc si vážím obou nominací, stejně jako možnosti hostovat v mém rodném městě a navíc v divadle, kde jsem jako sedmiletý chlapec poprvé vystupoval. Mám velkou radost, že mě tam mohou vidět tančit i ti, kteří byli u mých začátků a už tehdy mi fandili.

Jste prototypem takzvaného danseur noble. Vaše fyziognomie vás k postavám princů přímo předurčuje. Tančíte je rád?

Je to tak, tyto postavy tančím velmi rád. A těší mě, že jsem do nich obsazovaný.

Po mnoha letech se změnilo vedení Bavorského státního baletu, tělesa, ve kterém už několik sezon působíte. V čele souboru teď stojí místo Ivana Lišky nový umělecký ředitel Igor Zelensky. Češi Lukáš Slavický či Zuzana Zahradníková v souboru skončili, vy zůstáváte dál. Co všechno personální změny přinesly? Přišel s novým vedením také nový vítr?

Jako všude s nástupem nového vedení se i v Bavorském státním baletu zvedá vítr a napínají nové plachty. Změna souboru přinesla mnoho změn, především v řadách tanečníků. Stěžejní tváře za vedení Ivana Lišky, jako byli například Lucia Laccara, Marlon Dino, Daria Sukhorukova, Zuzana Zahradníková, Lukáš Slavický a mnoho dalších, nejen sólistů, odešly buď z vlastní iniciativy, nebo kvůli ukončení jejich smluv novým šéfem baletu. Dotklo se to samozřejmě i těch ostatních, nás, co jsme získali prodloužený kontrakt. A to tím způsobem, že jsme byli přeobsazeni nebo dokonce i vyobsazeni z některých původních repertoárových inscenací, podotýkám, že bez vysvětlení nebo bez jakéhokoliv odůvodnění.

Vážně? Cítím z toho, že v souboru asi nevládne obecná spokojenost se současnou situací nebo se pletu?

Začátek sezony pro nás nebyl vůbec jednoduchý po všech stránkách. Samozřejmě si postupem času můžete na změny zvyknout nebo se jim přizpůsobit. Je logické, že ale nemohu mluvit za celý soubor. Já osobně to beru jako velmi cennou zkušenost.

Pojďme zpět k jevištním rolím. Jaké nové postavy vás v této sezoně čekají?

V této sezoně jsem měl zatím možnost premiérově tančit druhý duet v krásné choreografii Jeroma Robbinse In the Night. Nově jsem ztvárnil také Parise v Romeovi a Julii v choreografii Johna Cranko. Velkou výzvou pro všechny tanečníky byla premiéra Spartaka v choreografii Jurije Grigoroviče. Další velkou příležitost jsem měl zrovna před několika týdny, kdy jsem byl za zraněného prvního sólistu našeho souboru Tigrana Mikayelyana obsazen do Pas de deux z baletu Plameny Paříže. Jednalo se o tři velké večery s názvem Galavečer hvězd Bavorského státního baletu.

Galavečer hvězd Bavorského státního baletu – Plameny Paříže – Pas de deux – Adam Zvonař – Bayerisches Staatsballett Mnichov 2017 (foto archiv Adama Zvonaře)

Čeští fanoušci a diváci mohli sledovat poslední gala na svých chytrých mobilních zařízeních, protože se vysílalo online do celého světa. (usmívá se) Co se týče druhé poloviny sezony, právě jsem absolvoval zájezd do Číny, konkrétně do Hongkongu, kde jsme odtančili pět představení baletu La Bayadère. A těším se na Marnou opatrnost v choreografii Fredericka Ashtona a premiéru skvělého baletu Alenka v říši divů v choreografii Christophera Wheeldona. Všechny na tato představení srdečně zvu!

Není toho zrovna málo. Máte raději komponované večery nebo celovečerní velké dějové balety?

To je těžké říci, každé má své… Jelikož myslím i na diváky, domnívám se, že běžný návštěvník divadla má o něco raději celovečerní dějové balety. Když v takovém představení tančím nějakou roli, je to na reakcích publika znát. Jako interpret dané role mám více času být v kontaktu s divákem, který zraje postupně v průběhu děje. Po profesní stránce je pro tanečníka ale samozřejmě velmi zajímavé tančit v komponovaném večeru. Dostanete větší možnost si v kratším čase cíleně zatančit v choreografickém rukopisu toho kterého choreografa. Takové představení je pak, myslím, zajímavější pro znalejšího baletního diváka.

Jaké je u vás v divadle zázemí a péče o tanečníky, když to srovnáte třeba s pražským Národním divadlem, kde jste po dokončení studií na konzervatoři několik let působil?

Tady v Mnichově je to, co se zázemí týče, podobné jako v Praze. Máme vlastní budovu baletu, která se nachází asi tři sta padesát metrů od divadla, říkáme tomu tady Platzl. Máme zde tři sály a jednu posilovnu, šatny, školku pro děti našich tanečníků a jednoho fyzioterapeuta pro akutní pomoc. V horních patrech jsou pak kanceláře. V budově Opery máme v šestém patře jeden velký sál a hlavní šatny, které používáme i na představení. Bavorský státní balet má smlouvy se dvěma velkými lékařskými praxemi, ve kterých se o nás starají po rehabilitační stránce.

Vyhýbají se vám zatím úrazy, nebo jste už zmíněné rehabilitace využíval? Samozřejmě pomyslně ťukám na dřevo, aby to nebylo ještě dlouho potřeba…

Rehabilitace využíváme často, a to hlavně jako prevenci před případnými zraněními. Mně osobně se daří zraněním předcházet. Ale vzpomínám si, že když jsem před čtyřmi roky do mnichovského souboru nastupoval, tak jsem měl menší úraz haluxu. Skvěle mi tehdy pomohly rázové vlny. Od té doby… také to raději „zaklepu“. (usmívá se)

Napadlo vás už někdy, že s baletem „seknete?“

Zrovna minulý týden. (směje se) Ale moc často se mi to nestává …

Vaše dlouholetá partnerka Radka Příhodová odešla do Německa s vámi, tančíte v jednom souboru. Prozraďte mi, jak funguje partnerství špičkových tanečních umělců?

Je to především výhoda, protože máme na vše dostatek času. Nemusíme si vysvětlovat různé věci v souvislosti s chodem divadla a baletu jako takového. Chápeme navzájem únavu, pozdní konce představení a tak dále. Můžeme se vždy spolehnout jeden na druhého.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář