Adrianne Pieczonka má ráda Rusalku, Jenůfu i Káťu

18.1.2010 01:00 Redakce

Představovat kanadskou sopranistku Adrianne Pieczonku je vlastně tak trochu formalita. Sympatická majitelka plného, tmavěji zabarveného a magicky přitažlivého hlasu je už delší dobu jednou z nejvyhledávanějších operních star po celém světě. Vynikající technika jí dovoluje střídat takové role, jako jsou Mozartova Donna Anna či Hraběnka na straně jedné a Wagnerova Sieglinda a Elisabeth na straně druhé. Její repertoár zahrnuje i Gounodovu Markétku, Verdiho Desdemonu, Čajkovského Taťánu, Pucciniho Toscu, Straussovu Císařovnu v Ženě beze stínu, Brittenovu Ellen Orfordovou, a také Rusalku, Káťu Kabanovu a Jenůfu. To jen namátkou. Právě dnes představí Adrianne Pieczonka poprvé svoji Amélii ve Verdiho Simonu Boccanegrovi publiku v newyorské Metropolitní opeře a zanedlouho pak v přímém přenosu i návštěvníkům kin po celém světě. Jsme rádi, že Adrianne Pieczonku můžeme přívítat na našem webu.

Vaší zatím poslední rolí v MET je Amelia ve Verdiho opeře Simon Boccanegra. Jaký k této roli máte vztah? Čím je pro vás zajímavá?

Amelii zpívám poprvé. Je to pro mě velmi zajímavé poprvé ztvárnit tuto roli právě v Metropolitní opeře. Jsem nadšená, že budu zpívat dceru Boccanegry s Plácidem Domingem. Zpívali jsme společně už mnohokrát a tak vím, že to bude velmi, velmi silný zážitek. Amelie je charakterově silná postava. Je to sirotek, který najde svého dlouho ztraceného otce. Je zamilována do Gabriella Adorna a je připravena pro něho v tehdy politicky velmi nestabilní Itálii i zemřít. Miluju Verdiho. Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších Verdiho oper.

G.Verdi: Requiem (Los Angeles Philharmonic-dirigent P.Domingo – 2007)

Inscenace Simona Boccanegry v MET je tradiční, realistická. Máte raději takové produkce nebo vás spíš lákají moderní režie?

Možná jsem staromódní, ale užívám si klasické režie víc, než avantgardní. Tahle produkce Simona Boccanegry je prostě nádherná – kostýmy, scéna a světla jsou senzační. Nejsem proti novým inscenátorským přístupům, ale nemám ráda, když režisér chce šokovat publikum a zkouší postavit operu na absolutně nereálném základě. Ano, asi jsem srdcem tradicionalistka.

L.van Beethoven: Fidelio (Leonora – Toronto 2009)

Vystupujete často jak v Evropě, tak v Americe. Jak se od sebe liší publikum?

Myslím, že publikum v Evropě je více demonstrativní – déle aplaudují, jsou více slyšet, křičí bravo nebo bučí. V Severní Americe je publikum rezervovanější. I když v Metropolitní opeře najdete publikum, které je stejné, jako to evropské. A to je dobře.

R.Wagner: Die Walküre (Sieglinde – Bayreuth 2006)

Do konce této sezóny máte váš kalendář vyvěšený na vašich webových stránkách, z MET míříte mimo jiné do Vídně a do Berlína. Co chystáte pro další sezóny?

Na přelomu září a října budu debutovat v Opera Bastille jako Senta v Bludném Holanďanu. V prosinci budu ve Vídní zpívat Maršálku v Růžovém kavalírovi. Ve Vídni budu zpívat Sentu, přizvána jsem k nové produkci Canadian Opera Company – na jaře 2011 budu zpívat v Ariadně na Naxu. Také budu Toscou v Berlíně a Elsou v Lohengrinovi na mnichovských letních festivalových hrách.

R.Strauss: Ariadne auf Naxos (Mnichov 2008)

Váš repertoár zahrnuje také dost rolí v operách Richarda Wagnera: Sieglinda, Elisabeth, Freia, Erda, Eva. Přibudou nějaké další wagnerovské postavy?

Senta. Chtěla bych zpívat Isoldu, ale musím ještě pár let počkat. Je to velká vokální výzva.

V repertoáru máte i Dvořákovu Rusalku a Janáčkovu Jenůfu a Káťu Kabanovu. Líbí se vám? Zpíváte je ráda?

Velmi ráda zpívám tyhle české role, zvlášť Janáčkovy hrdinky. Je to trochu obtížné naučit se správnou českou výslovnost, ale myslím, že český jazyk je velmi vhodný pro zpěv. Doufám, že v budoucnu budu mít šanci ztvárnit víc českých rolí.

G.Verdi: Don Carlos (Elisabetta – Barcelona 2007)

Velmi široký je váš koncertní repertoár. Co z něj máte nejraději?

Strašně ráda zpívám ve Verdiho requiem. Dalším mým koncertním favoritem je Richard Strauss a jeho Poslední čtyři písně.

Co váš soukromý život? Kde žijí vaši blízcí a jak často je vídáte?

Žiji v Torontu, v Kanadě. Posledních dvacet let jsem ale prožila v Evropě, nejdříve ve Vídni, a potom v Londýně. V roce 2005 jsem se natrvalo vrátila do Toronta. Jsem vdaná a máme čtyřletou dceru. Cestujeme často společně, ale teď začala dcerka chodit do školy. Snažím se, abychom se všichni viděli, jak je to jen možné. Často vystupuji pro Canadian Opera Company, což pro mne znamená být doma!

www.adriannepieczonka.com

Komentáře: 9

Vaclav Becvar dne 19.1.2010 v 10:51

Adrianu Piezconku jsem uz zazil nekolikrat, řekl bych, že její naprosto domenou je hudebni svet Richarda Wagnera, dnes asi stezi nalezneme lepší Ariadnu, Maršálku, Arabellu, ale zpiva velmi dobre i italsky reportoar. V Praze jsme ji mohli slyšet před několika lety ve Stavovském divadle v dosti udesne remakovane inscenaci D.Giovanniho jako skvostnou donu Annu.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 20.1.2010 v 01:26

Nejdrive Yannick Nezet-Seguin (Carmen, Met), ted Adrienne Pieczonka. Dekuji, ze (asi nahodnou shodou okolnosti) jste prezentovali to nejlepsi, co soucasne mame v Kanade v opere. Adrienne jsem videl a i s ni kratce mluvil po predstaveni loni v cervnu, kdyz byla obsazena jako Tosca v san Francisco Opera. Produkce je bohuzel uz stara a prestoze soprano i tenor byli skveli, jako celek to nepusobilo moc zajimave. Kdo prezpiva koho? A nebyla to vina Adrienne! Rekl bych, ze jsem i vyhodil penize za neco, co jsem tam videl uz v roce 2001, kdyz Eva Urbanova tam byla jako Tosca. Letos bude Adrienne ve Vidni jako Arabella, kez bych se tam dostal,ale asi nebude cas.

Vaclav Tom (Montreal)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 24.1.2010 v 03:44

Leonora3:
Adrianne Pieczonku jsem zazila dvakrat, jednou v dosti osklivem predstaveni La Scaly, kdy zpivala Desdemonu s Otelem, ktery byl evidentne indisponovan a jehoz jmeno jsem jiz nikdy neslysela. A tak byla spolu s Renatem Brusonem hvezdou vecera.
Druhe setkani bylo v pondeli na premiere Simona Boccanegra v teto sezone v inscenaci z r.95. Vedle Ameliiny dvorni damy to byla jedina velka zenska role ve spolecnosti
velkych roli muzskych a spolu tvorili dreamteam, ktery se v tak silne konstelaci muze objevit snad jen v Met a na ktery jiste nezapomenu do konce zivota..
Pote, co jsem si precetla rozhovor s Adrienne na blogu, je mne jeste sympatictejsi. Taky si vice uzivam klasickou rezii, zvlaste kdyz je vyprava tak nadherna, ze se skutecne citite jak v renesancnim dozecim palaci. A kdyz Verdi je zpivan tak famoznim legatem, v dlouhych nadhernych frazich az se vam taji dech! Vsichni v tomto dreamteamu byli bajecni, k pomyslne dokonalosti se vsak v tomto predstaveni nejvice priblizil predstavitel Gabriela Adorna Marcello Giordani. Jiste, Placido Domingo byl svojim zjevem impozantnim Simonem, ale i kdyz jsem neni zaden odbornik, predse jsem v jeho hlase slysela, ze Simona zpiva tenor a ne baryton (v konkurenci s Pierrom Capuccillim, ktereho mam na Cd, bych si rozhodne vybrala Capucciliho). Na premiere v r.1995 dirigovanem taky Maestrem Levinem zpival Domingo Gabriela Adorna, takze to byl moc zajimavy comeback v teto opere.
Nakonec, to posoudi divaci pri HDLive sami, ja mam byt v tu sobotu nekde jinde, ale vrele doporucuji!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 24.1.2010 v 13:45

Pro Leonora 3:
Kdyz tady ted psila zminka o Simon Boccanegra v Met, tohle napsali v London Financial Times:

http://www.ft.com/cms/s/2/379e6866-051b-11df-a85e-00144feabdc0.html

Kdyz to ctu, mam "mixed feelings." Ani Adrienne ani Placido v tom nevypadaji jako ze by to byl nejlepsui vecer jejich koncertni kariery. Nevim, nebyl jsem tam. Posudte sami.

Vaclav Tom

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pepa dne 24.1.2010 v 17:34

Adrianne Pieczonku jsem měl možnost vidět a slyšet také jako Desdemonu (tantokrát v Bayerische Staatsoper po boku Johana Bothy) a jako Donu Annu ve Stavovském divadle. Ve Straussovi ani Wagnerovi jsem zatím neměl příležitost, ale její Senta by mě opravdu zajímala.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 25.1.2010 v 22:16

leonora3:
Vaclave Tome, ze Simona zadne "mixed feelings" nemam. precetla jsem co napsali v Fin. Times, jeji sofistikovane mluve jsem bohuzel dost dobre nerozumela. Taky jsem si precetla co napsali v NY Times, tomu jsem rozumela dobre a taky mne promluvili z duse, tak jak jsem predstaveni vnimala ja.
Byl to paradni vecer, ve Vidni obcas zajizdime i na premiery, ale taky success jsem davno nezazila ani na premiere. Placido je charizmaticka osobnost, svoji zjevem idealni pro Simona. Jine je, ze barvou hlasu je tenor a charakter tmavsi barytonove barvy docilit nemuze. Kombinaci baryton se sopranem (asi nejsem sama kto miluje baryton plus sopran tak jak je v Rigolettovi, Aide, Simonovi – skratka dceruska a milujici otec, k tomu se v rozhovoru priznal i Maestro) tahle jedinecna pusobiva mixaz, kterou asi mel na mysli Verdi, tady chybela.
S prekvapenim jsem si v NYTimes precetla, ze Maestro pozaduje od dirigentu transponovani do nizsi polohy jiz delsi dobu, ale porad jsou to role tenorove. Na Slovensku mame prislovi "Co je dovoleno bohovi, neni dovoleno volovi", takze se nad tim nikdo nepozastavi. Ani ja ne. Skoda, ze neumim delat s pocitacem tak, aby dokazala preposlat fotografii Placida Dominga u stage door a jeho podpis, ktery nam opera fans & lovers poskytnul nasledujici den sarmantni gentlman, kdyz oddirigoval Stffelia predtim nez nastoupil do stribrne limuziny. Obvyke to nedelam, ale tohle byla "very special show!" (V den premieri Simona jsme cekali marne, ucinkujici meli party s mecenasi Met).
Verte, ze Amelia byla vyborna taky, rekli to i jini a (taky Timesy). Amelie ma v Simonovi nadherne zpivani,v duete se Simonem a v arii, stejne jako Gabriele Adorno. A Marcello Giordani to rozbalil neuveritelnym sposobem. V prubehu 5 dnu jsem v Met videla 5 tenoru (pocitam mezi ne i Placida Dominga;-) i kdyz zpival Simona, ale nejhlubsi stopu zanechal prave on. O jeho kvalitach jsem presvedcena jiz dlouho a tak jsem rada, kdyz to opet potvrdil.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 26.1.2010 v 00:06

Prajem dobry vecer Leonora. Ked ste tam bola a vsetko videla aj slysela, tak to je vera najlepsie. Ja som mal tie "mixed feelings" len ked som cital tu review vo Financial Times. Mate pravdu, jazyk je velmi sophisticated a to je jeden z duvodov, preco to kazdu sobotu citam. Rozumim tomu velmi dobre. Placida ma tiez v oblibe a verim,ze to bol velky zazitok. Viem sam, co to je cakat v Met u stage door a potom sa rozpravat s tymi stars. Bol som tam loni v marci na La Sonnambula (N. Dessay a J-D Florez). Tiez pisali volaco, ale ja som bol navysost spokojny. Podarilo sa mi chvilu konverzovat s Madame Dessay vo francuztine a po anglicky s Senor Florez. Boli by tiez fotky, ale moji priateli z Mexika ich ztratili. Ked viete ako poslat cez email foto z Met z tej premiery, rad sa pozrem (vtslajer@canada.com). Tiez ma tesi, ze Adrienne zpivala dobre. Pozrem sa do New York Times. Vsetko je online.

Cheers, VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pepa dne 28.1.2010 v 20:15

Rozhodně doporučuji úžasný rozhovor s Adrianne Pieczonkou (v angličtině, viz odkaz níže). Po jeho přečtění ji mám ještě radši…

http://www.musicalcriticism.com/interviews/pieczonka-0110.shtml

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 28.1.2010 v 21:52

Pepo, dekuji za odkaz na tento skvely "candid and very open" rozhovor. Stalo by to i za preklad pro ty, co neumeji anglictinu. Take ji mam v oblibe. Ze je 100% Canadian (ja jsem naturalized Canadian), to je pro me extra bonus. Zase se budu muset vydat nekam, kde bude vystupovat. Ted jsem na ceste do Vidne na I Puritani v sobotu.

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.