Alfred Strejček a hudba

Alfred Strejček (1941) patří mezi špičkové recitátory, interprety poezie a prózy, je několikanásobným laureátem soutěží v uměleckém přednesu, a taky je držitelem nejvyššího ocenění v tomto oboru – Křišťálové růže. Vedle mluveného slova si k Alfredu Strejčkovi ovšem sousta lidí jaksi „automaticky“ přiřazuje také vážnou hudbu, a to zcela nepochybně především díky jeho dlouholeté spolupráci s kytaristou Štěpánem Rakem. Jen málokdo ale ví, že už v době svých začátků Alfred Strejček profesionálně také zpíval – a to ve sboru olomoucké operety, ve skupině druhých basů. Velmi známé jsou komponované pořady hudby a mluveného slova, z nichž mnohé Alfred Strejček připravil i autorsky; připomeňme třeba ten o Janu Amosu Komenském Vivat Comenius, který se nakonec dočkal pěti jazykových mutací a provedení v třiceti zemích světa. Už příští neděli Alfred Strejček vystoupí společně s violoncellistou Petrem Nouzovským ve večeru o Františku Ladislavu Hekovi, na Mezinárodním hudebním festivalu F.L.Věka v Dobrušce.

Váš hlas je známý z celé řady dokumentů České televize, které jsou plné faktů a informací. Vstřebáváte nebo pamatujete si informace, které čtete nebo s nimiž se setkáváte třeba při dabingu?

Vstřebávám, ale bohužel jen částečně. Informací je příliš a k jejich zapamatování bych potřeboval větší čas… Takto si před natáčením pouze podrobně pročtu scénáře a grafickými poznámkami vyznačím myšlenkové celky, abych přesně věděl, o čem mluvím.

Jaký názor máte na programovou skladbu veřejnoprávních a komerčních médií?  Kdybyste mohl, existuje něco, co byste v tomto směru změnil?

S komerčními médii nespolupracuji a k veřejnoprávním bych měl řadu připomínek. Jsou umělecká odvětví, která jsou minimálně a okrajově prezentována. Například poezie, opera, balet, jazz v provedení skvělých tuzemských sólistů a skupin… V České televizi byly zrušeny jedinečné pořady, propagující vážnou hudbu – třeba  Hudba z respiria  – i naší jazzovou scénu – Hudební studio M. Byly to pořady vysílané s minimální ekonomickou zátěží a těšící se přitom velkému diváckému zájmu. Provinily se asi jenom tím, že byly vysílány ještě před listopadem 1989…

V jednom rozhovoru s vámi jsem se dočetl, že „…hlas se dá zneužít a využít k lecčemu, také se mi to přihodilo v několika televizních pořadech v počátku osmdesátých let … z úst už nevypustím nikdy nic, za co bych se musel stydět.“ Jak to tehdy bylo? A jak to ovlivnilo vaše budoucí směřování?

Ano, byl jsem obsazen do několika televizních pořadů, abych zarecitoval tak zvané angažované verše. Požádali mne o to moji přátelé režiséři a já neměl dost sil odmítnout. Dodnes se za to stydím…

Člověk by měl být zodpovědný sám před sebou. V roce 1988 jsem opustil angažmá v pražském Divadle E. F. Buriana a odešel na volnou nohu. A přijal rozhodnutí, že se toto selhání pokusím napravit a naučím se říkat Ne!

Teď skutečně nevystupujete v televizních show a odmítáte lukrativní nabídky na reklamu. Dá se v Čechách takto vyžít?

Vždycky se dá vyžít. Záleží na osobních nárocích. Mám dvě dcery a dvě vnoučata. A pokud je mohu ještě ovlivnit, snažím se je vést ke skromnému ale vnitřně bohatému životu…

Máte nějakou statistiku, kolik vystoupení jste absolvoval? A kolik záznamů již máte v rozhlasovém archivu?

Vedu si záznamy od studentských let o všech vystoupeních. Do dnešního dne jich je přes pět tisíc. Jen se Štěpánem Rakem jich bylo téměř tisíc třista. Tato číslovka je blízká i počtu mých rozhlasových nahrávek…Jste předním interpretem klasické poezie, jaká díla máte nejraději?

Byl by to dlouhý výčet… V současném repertoáru mám Karla Hynka Máchu, Karla Jaromíra Erbena, Rainera Mariu Rilkeho, Williama Shakespeara, Jaroslava Seiferta či Josefa Kainara.

Už příští neděli uvedete na Mezinárodním hudebním festivalu F. L. Věka premiéru pořadu o Františku Vladislavu Hekovi. Zaujalo vás něco na jeho životě? Jakou vidíte paralelu se současností?

Jsem doslova fascinován Hekovou osobností a jeho životními peripetiemi.  Dnes jen zřídka vyslovovaný pojem vlastenectví je u F.V.Heka naplňován tvořivou prací pro národ a českobratrské společenství. Láska k rodné Dobrušce a celému královéhradeckému kraji je příkladná. Kéž by i dnes přibývalo takovýchto vlastenců!

Pročetl jsem řadu studií a pojednání o F. V. Hekovi a nakonec jsem zvolil pro přípravu scénáře jím napsaný vlastní životopis. Ten je, dle mého mínění, nejvěrnějším obrazem jeho duše a neokázalé skromnosti. Hudební podobu pořadu vtiskne skvělý violoncellista Petr Nouzovský.

Kolik času vám zabrala příprava tohoto pořadu? A budete jej někde reprízovat?

Pořad jsem připravoval od dubna tohoto roku. A byla to práce víc než radostná a pro mne objevitelská a nesmírně obohacující. Samozřejmě jej nabídneme dalším zájemcům, neboť nikdy není dost příkladů velkých osobností naší historie, které nám mohou být inspirací a posilou i v současné době.

Jaké další projekty vás čekají, co připravujete a na co se těšíte?

Já se těším na všechna vystoupení a setkání s posluchači… Čím více se zvyšuje číslovka mého věku, tím více si vážím každé možnosti ke kontaktu s těmi, kteří chtějí naslouchat a kteří, právě tak jako já, hledají naději a duchovní posilu.

V nejbližší době se chystám na projekt, nazvaný Bedřichu Smetanovi s láskou, inspirovaný doposud nezveřejněnou Smetanovou korespondencí z jeho plzeňského období a spojený s jeho rannými klavírními kompozicemi, které přednese Daniel Wiesner. A pak to bude také Putování Cyrila a Metoděje s hudbou Štěpána Raka.

Díky za rozhovor, hodně úspěchů a radosti!
www.alfredstrejcek.cz