Alžběta Poláčková zpívá Lišáka, hned napoprvé na prestižním festivalu

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Je mimo jiné Mařenkou z Prodané nevěsty, Rusalkou, Terinkou v Jakobínovi, Liškou Bystrouškou … A teď bude i Lišákem. Poprvé se v této roli představí 12. června na premiéře Janáčkových Příhod lišky Bystroušky v anglickém Glyndebournu. Sólistka Opery Národního divadla a také máma tří dětí Alžběta Poláčková je jedinou českou pěvkyní, která příležitost zpívat na proslulém operním festivalu letos dostala. Do konce července je plánováno ještě dvanáct představení.
Leoš Janáček: Příběhy lišky Bystroušky – Alžběta Poláčková (Lišák) – Festival Opera Glyndebourne 2016 (foto © Glyndebourne Productions Ltd./Richard Smith Hubert)
Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky – Alžběta Poláčková (Lišák) – Festival Opera Glyndebourne 2016 (foto © Glyndebourne Productions Ltd./Richard Smith Hubert)

 

Glyndebourne jsou pro mě hudební lázně, říká sopranistka Alžběta Poláčková o premiéře na prestižním operním festivalu

 

Festival v Glyndebournu má úctyhodnou více než osmdesátiletou historii, vystupují na něm ti nejlepší pěvci – z našich v minulosti třeba Adam Plachetka, Pavel Černoch, Magdalena Kožená nebo Soňa Červená. Můžete říci, co účast na něm znamená pro vás?

Víte, když jsem před více než dvěma roky jela do Mnichova na konkurz, který se týkal právě Glyndebournu, říkala jsem si, že by bylo skvělé, kdyby to vyšlo. Ale už jsem se naučila nebrat konkurzy tak vážně, prostě jdu zazpívat, jak nejlépe umím a užít si to. Stejně většinou slyšíte na závěr onu známou větu: „My se vám ozveme.“ (úsměv) Když za vámi nestojí velká zahraniční agentura, je skoro nemožné v zahraničí prorazit. O to větší radost jsem měla, když mi můj český agent po pár dnech zavolal, že to vyšlo! K Anglii mám obecně od malička velmi blízko, takže své tříměsíční angažmá si tady moc užívám. Nabídky z Glyndebournu si opravdu moc vážím, dá se říct, že je to splněný sen. Na tento festival jsou angažováni pěvci z celého světa a musím říct, že jsou opravdu velmi dobří. Samozřejmě sem přijíždějí i intendanti a agenti z největších operních domů, takže třeba nabídka z Glyndebournu nebude poslední. Ale nechci nic zakřiknout, premiéra je za dveřmi. (úsměv) 

Roli Bystroušky v tomto představení dostala ruská sopranistka Elena Tsallagova, která v ní excelovala v roce 2008 v Pařížské opeře, zpívala ji i později na dalších scénách. Ale Bystrouška se skvěle povedla i vám v Národním divadle. Není vám trochu líto, že jste se v Glyndebournu „nepotkala“ přímo s ní?

Tuto otázku dostávám poměrně často, ale věřte, vůbec mě to nemrzí. V mém hlasovém oboru není moc možností zazpívat si mužskou roli. Dosud jsem byla pořád princeznou, krásnou dívkou, vílou … V Lišákovi se můžu daleko víc odvázat, dělat věci, které jako slušně vychované děvče rozhodně dělat nesmím. Takže si to opravdu moc užívám! Elena je skvělá kolegyně, zpívá se nám spolu moc dobře a myslím, že i jako „mileneckému páru“ nám to sluší. (smích) A Janáčkovu hudbu miluji, je plná vášně, obrovského citu, nespoutanosti… Během dvou taktů vám dokáže vehnat slzy do očí. Mám v každé jeho opeře taková silná místa, která mě prostě vždycky dojmou.

Leoš Janáček: Příběhy lišky Bystroušky – Festival Opera Glyndebourne 2016 (foto © Glyndebourne Productions Ltd./Richard Smith Hubert)
Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky – Festival Opera Glyndebourne 2016 (foto © Glyndebourne Productions Ltd./Richard Smith Hubert)

Liška Bystrouška se v Glyndebournu s úspěchem hrála už před čtyřmi lety – režírovala ji Melly Still – stejně jako dnes. Jde tedy o obnovenou premiéru, nebo o zcela novou inscenaci?

Toto nastudování Lišky Bystroušky v režii Melly Still je obnovenou premiérou. Hudebního nastudování se tentokrát ujal dirigent Jakub Hrůša a obsazení je zcela nové. Spolupráce s Melly je fajn, nikdy nejde „proti hudbě“, do ničeho nás nenutí. Pouze nás směruje a snaží se, abychom si cestu k charakteru role našli sami. To je ve výsledku vždy přirozenější. Melly je bývalou tanečnicí, takže klade velký důraz mimo jiné na pohyb, živelnost celé inscenace. S odstupem čtyř let pár věcí v režii upravila a troufám si říct, že diváci se nebudou nudit!

Zkoušky vrcholí – ve chvíli kdy spolu mluvíme, vás čeká už jen generálka. Nakolik byla práce na přípravě inscenace jiná než na české scéně? Zkouší se v Glyndebournu intenzivněji?

Příprava inscenace je v každém divadle dost podobná. Po úvodních ansámblových zkouškách následuje pár týdnů aranžovacích zkoušek, klavírní generálka, orchestrálky a hlavní a generální zkouška. Zkouší se tady v jednom obsazení, což je jednodušší. V Čechách zkoušíme minimálně ve dvojím obsazení, takže zkoušek bývá víc. V repertoárovém divadle to ale jinak nejde. Tady máme své covery, kteří nazkouší operu paralelně s námi a každé představení „jistí“. Je samozřejmostí, že na začátek aranžovacích zkoušek přijde každý maximálně připravený a může se věnovat režii. Jedna z věcí, na které jsem se opravdu těšila, je právě ten komfort tři měsíce nosit v hlavě pouze jednu roli. Je velmi náročné zkoušet novou roli a do toho třikrát do týdne odzpívat večer pokaždé jiné představení. Tak to bohužel v Čechách je. Teď si užívám vlastně takové hudební lázně. (úsměv) A jsem jedinou Češkou v obsazení, takže mám výhodu i jako rodilý mluvčí.

Jak si s češtinou poradili vaši zahraniční kolegové?

Máme zde jazykovou poradkyni paní Jarmilu Karas, která pracovala se všemi pěvci velmi intenzivně a výsledek je, myslím, skvělý.

Kromě vás a dirigenta Jakuba Hrůši se na této podobě Bystroušky podílí ještě asistent dirigenta David Švec, tedy pouze tři Češi, jinak je celý tým mezinárodní. Jak si podle vás „sedl“?

Víte, před začátkem každé nové produkce jsem velmi zvědavá, s kým budu pracovat. Může se opravdu stát, že to prostě neklape. To ale není případ Bystroušky v Glyndebournu. Tým se tu sešel opravdu skvělý. Věděla jsem, že dirigentem bude Jakub Hrůša, se kterým se známe od dob našich studií na HAMU, a troufám si říct, že se nám spolu pracuje moc dobře. Ráda s Jakubem zpívám, cítím jakési napojení, vidím, že s námi dýchá, respektuje naše „pěvecké potřeby“ a zároveň nás dokáže inspirovat. S Davidem Švecem se dobře známe z Národního divadla. S ním je práce také velmi příjemná, při dirigování se skoro vždy usmívá, čiší z něj pozitivní energie a je na něm vidět, že ho to prostě baví! Ze zahraničních kolegů bych kromě Eleny Tsallagové ráda zmínila britského barytonistu Christophera Purvese a jeho francouzského kolegu Alexandra Duhamela, tedy Revírníka a Haraštu. Oba pánové jsou skvělí pěvci a zároveň velmi skromní a milí lidé.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář