Ambiciózní písňový večer v Národním divadle

  1. 1
  2. 2

Scéna Národního divadla v Praze se v sobotu 20. února proměnila v koncertní sál – orchestřiště překlenulo pódium, sólisté na něm mohli zpívat bezprostředně do blízkých řad obecenstva a jindy neviditelný orchestr se zde ukázal v plné síle, nastoupilo celé obsazení tělesa Národního divadla současně.

Písňový večer sólistů Opery Národního divadla (foto ND)
Písňový večer sólistů Opery Národního divadla (foto ND/Hana Smejkalová)

Na diváky čekala zajímavá dramaturgie, pět stylově rozdílných písňových cyklů s pěti sólisty. Jako první mezzosopranistka Michaela Kapustová představila cyklus Severní noci Jaroslava Křičky, janáčkovsky laděnou a působivou hudbu, kterou na našich pódiích příliš nepotkáváme. Žije dnes hlavně v repertoáru dětských sborů.

Písňový večer sólistů Opery Národního divadla - Michaela Kapustová (foto ND)
Písňový večer sólistů Opery Národního divadla – Michaela Kapustová (foto ND/Hana Smejkalová)

Křička, léta působící na carském učilišti v Rusku jako profesor hudby a velký obdivovatel ruské kultury, zhudebnil básně Konstantina Dmitrijeviče Balmonta, plné lyriky a symbolismu. Nejznámější a melodicky nejvýraznější ze čtyř písní je Albatros, pěvkyně jej podala s korektním přednesem a srozumitelnou výslovností, je otázkou, zda její hlas ve vzdálenějších řadách vynikl z hutného doprovodu orchestru, který má v tomto Křičkově díle symfonickou monumentalitu. Dirigent Petr Kofroň pěvce po této stránce nijak nešetřil. O trochu lépe se s velkým orchestrem za zády vyrovnal basista Oleg Korotkov, který nastoupil vzápětí se slavným Musorgského cyklem Písně a tance smrti.

Písňový večer sólistů Opery Národního divadla - Oleg Korotkov, Petr Kofroň (foto ND)
Písňový večer sólistů Opery Národního divadla – Oleg Korotkov, Petr Kofroň (foto ND/Hana Smejkalová)

Depresivní skladba plná nihilismu a zmaru, tolik typického pro pocity mnohých v Rusku uprostřed devatenáctého století, líčí smrt nemocného dítěte za horečnaté noci (Ukolébavka), mladé dívky (Serenáda), zbytečnou smrt opilého mužika v ledovém poli (Trepak) či tisíců vojáků na bitevním poli (Vojevůdce). Na okraj poslední písně podotkněme zajímavý detail, že autorem veršů, jež Musorgský zhudebnil, je Arsenij Arkadʹevič Goleniščev–Kutuzov, potomek generála Kutuzova proslaveného v napoleonských válkách. Oleg Korotkov se cyklu zhostil s naléhavostí a přesvědčivým přednesem, jeho mohutný bas dojímal v Ukolébavce, výborně vyzněl Vojevůdce i divoký tanec Trepak s rytmicky bouřícím orchestrem.

Zcela jiný soudek otevřela něžná Aria per Archi Ottorina Respighiho. Tento italský skladatel, který se zhlédnul v neobarokním stylu, nás rázem přenesl do tradice uhlazené, melodické italské hudby. Jeho tři písně Nebbie, Pioggia a Notte se proslavily zvláště díky Lucianu Pavarottimu. I když vznikly přibližně ve stejné době jako písně Křičkovy, působí mnohem tradičněji a hodně romanticky. Na pódium Národního divadla je přišel zazpívat Josef Moravec a hned v první písni Nebbie strhnul pozornost publika velkým hlasovým nasazením, skvělou gradací dynamiky do působivých melodických oblouků.

Písňový večer sólistů Opery Národního divadla - Josef Moravec (foto ND)
Písňový večer sólistů Opery Národního divadla – Josef Moravec (foto ND/Hana Smejkalová)

Jeho svěží a suverénní tenor nenechal ladem žádnou efektní finesu, citový vrchol, jeho výraz byl velmi podmanivý a živě proměnlivý. Nadšený aplaus diváků byl zcela zasloužený. Orchestr zněl plně, zvláště smyčce měly v tomto robustnějším obsazení pěknou barvu .

Po přestávce přišla osvěžující kapka francouzského impresionismu v podání barytonisty Romana Hozy.

Písňový večer sólistů Opery Národního divadla - Roman Hoza (foto ND)
Písňový večer sólistů Opery Národního divadla – Roman Hoza (foto ND/Hana Smejkalová)

Ravelovy Tři písně Dona Quijota k Dulcinee skládal Maurice Ravel pro zamýšlený film se Šaljapinem v hlavní roli Quijota; i když zakázku nakonec získal Ibert, písně dokončil a premiéroval v Paříži v roce 1934. Třetí z nich, Pijácká, byla vůbec poslední dokončenou skladbou nemocného Ravela. Roman Hoza je zazpíval světlým, mladým barytonem příjemné barvy, s lehkostí a okouzlujícím stylem. Bylo to jedno z nejvydařenějších čísel večera.

Naopak Čtyři poslední písně Richarda Strausse s Danou Burešovou, které se měly stát zlatým hřebem, tak úplně nedopadly.

Písňový večer sólistů Opery Národního divadla - Dana Burešová (foto ND)
Písňový večer sólistů Opery Národního divadla – Dana Burešová (foto ND/Hana Smejkalová)

Předně mě překvapil výběr Dany Burešové: technicky náročné písně jistě zvládne, ale měla jsem pocit, že její vcelku lyrický soprán není pro tento repertoár se symfonicky košatým orchestrem vhodný, že nemá dost rezerv na plastický a místy silně vypjatý výraz, jehož by zde bylo zapotřebí. Strauss byl nakonec takovým nemastným neslaným kompromisem – sólistka se sice v orchestru neztratila, solidně vše uzpívala, ale nezaujala. A také orchestrální složka měla do straussovské symfonické velkoleposti daleko, byla plochá, chyběla jí přesnost v nástupech i jasná koncepce. Na publikum měl tento závěr spíše umrtvující vliv. Tady si zkrátka hudebníci z Národního divadla ukousli trošku větší sousto. Ale nevadí, tyto koncerty jsou cestou, jak se dopracovat ke stále lepším výsledkům, mimo divadelní rutinu. A nebylo by marné ani zkusit to třeba s hostujícími dirigenty.

Písňový večer sólistů Opery Národního divadla - Roman Hoza, Josef Moravec, Oleg Korotkov, Michaela Kapustová, Dana Burešová, Petr Kofroň (foto ND)
Písňový večer sólistů Opery Národního divadla – Roman Hoza, Josef Moravec, Oleg Korotkov, Michaela Kapustová, Dana Burešová, Petr Kofroň (foto ND/Hana Smejkalová)

 

Hodnocení autorky recenze: 65%

Písňový večer sólistů Opery Národního divadla
Dirigent: Petr Kofroň
Dana Burešová (soprán)
Michaela Kapustová (mezzosoprán)
Josef Moravec (tenor)
Roman Hoza (baryton)
Oleg Korotkov (bas)
Orchestr Národního divadla
20. února 2016 Národní divadlo Praha

program:
Jaroslav Křička: Severní noci, op. 14
(Michaela Kapustová)

Modest Petrovič Musorgskij: Písně a tance smrti
(Oleg Korotkov)

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Písňový večer sólistů Opery Národního divadla -P.Kofroň (Praha 20.2.2016)

[Total: 24    Average: 3.2/5]

Související články


Reakcí (10) “Ambiciózní písňový večer v Národním divadle

  1. Hodnocení mi přijde trošku podhodnocené. Mě ten Strauss určitě nepřišel špatný. Nevím podle čeho hodnotí recenzentka, že Burešová publikum uspala. Jen podle toho, že jako jediná se při děkovačce vrátila na jeviště jen jednou, zatímco ostatní zpěváci dvakrát? Nevím, mě to přišlo spíše tak, že byla snaha neprodlužovat koncert, protože pak ještě se šli znovu několikrát děkovat všichni aktéři koncertu. Každopádně dramaturgie koncertu s jasnou linkou (písně o smrti), to si zaslouží ocenit (recenzentka toto opomněla). Příští rok moc doufám, že v rámci koncertů dojde i k nějakému uvedení celé (nějaké pozapomenuté) opery…..Mé přání je Bloud od Foerstera nebo Hedy od Fibicha…..Případně Bratři Karamazovi od Jeremiáše. I když to bych zrovna raději viděl scénicky.

  2. Za prvé to byl chválihodný nápad ND, zejména pokud podobným akcím dají pravidelnost. Zároveň bych rád pochválil dramaturgii. Otázkou je výběr sólistů; zde bych ve svém hodnocení byl o dost přísnější nežli paní Barančicová. Zásadní problém byl, že s vyjímkou Romana Hozy, jakoby všichni sólisté zapomněli, že účinkují na písňovém večeru a své výkony hnali na hranici (někdy i za) svých vokálních schopností. Svou „zásluhu“ na tom měl i dirigent Kofroň, který nechával orchestr rozeznít do přílišných forte a zpěváci tak měli na výběr: buď se nechat překrýt, nebo orchestr překřičet. A tak jsme byli svědky mnoha intonačních nepřesností a umělého zvuku. Proč na takový večer obsazovat orchestr jako „na Mahlera“, to je mi záhadou. Intimita, která je v písních ukryta, vzala za své. Při vší úctě k umění paní Burešové, Strauss je naprosto mimo její obor (a zřejmě i mimo obor orchestru či dirigenta). Snad bude ND v těchto koncertech pokračovat a vezme si poučení.
    Ještě dodatek: Hlas pana Hozy (ročník 1990!) je krásně přirozený a flexibilní, takový se neslyší často. Snad si ho bude ND hýčkat, aby za pár let neodešel do zahraničního angažmá.

  3. Hodnotenie speváckeho koncertu od Svatavy Barančicovej, považujem za nedostatočné.
    Nikdo z diskutujúcich, ani paní Barančicová nepripomíná, veľký problém pri súčasných speváckych koncertoch( napr. i 12.2.2014 v Rudolfinu ) , že mnoho ľudí tlieska medzi jednotlivými piesňami, i keď spevacký cyklus nie dokončený. Predsa len, mal by som k týmto tlieskajúcim divakom zhovievavosť.
    NEVEDIA to !!! Bodaj by aj vedeli, keď speváckych koncertov je tak málo. V minulosti ich bolo viacej, ale to je isto dávnejšia minulosť , poslucháči boli viacej vychovaní a skúsení. Pri iných podobných koncertoch, i priamo v pražskom ND navrhujmem riešenie. Nech pred koncertom vystúpi určitý konferenciér, alebo priamo dirigent koncertu a takto publikum poučí.
    Viem, že mnohí návštěvníci sobotňajšieho speváckeho koncertu v ND( 20.2.2016) ináč veľmi pekného ,s dobrou dramaturgiou ,výberom repertoáru i sólistov si NEZAKÚPILI PROGRAM. Bol za 50 Kc.,co je samozrejme prijatelna cena.
    Nech sú tito návštevníci, potom prislušným konferencierom, alebo dirigentom ako navrhujem vyzvaní, aby sa prizposobili a tlieskali až s ostatnymi, i keď v dobrom umysle chcú oceniť okamžite po jednotivej piesni, interpereta, ktori sa im paci a hlavne jeho podanie konkretnej piesne.
    Sám som si program samozrejme zakúpil,i s som mal trošku v slabšom svetle z boku na 1. balkone možnosť sledovat, ktoré piesne príslušny operný interpret spieva.
    Tu by som si dovolil znovu vyzvať vedenie ND, nech tento koncert opakuje, najlepšie s týmito opernými umelcami, ktorí vystupovali v sobotu ,nevadili by mi ani študenti konzervatórií alebo napr. HAMU, JAMU, VŠMU. Uvítal by som tento koncert “ len s KLAVÍROM “ napr. v Sukovej sieni Rudolfina, naviac, keď je táto sála poslednou dobou akusticky vylepšená.

    A tým, že mám program, možem sa dopredu pripraviť na texty, ktoré budu operný interpreti spievať, prípadne sa niektoré naučiť i naspamäť. Potom všetko viacej precítim, a verím, že so mnou i iní, podobne zmýšľajúci poslucháči a diváci.

    Tiež je treba poďakovať vedeniu Národného divadla v Prahe, že asi od zač. min. týždňa
    “ vyhlásilo „, že sú členské lístky. Tak ja ako občan z „ulice“ som dostal lístok za 150 Kč, a sedel som na mieste na 1.balkóne, normálne za 950 Kč. Faktom je, že o tejto informácii som sa dozvedel pomerne náhodne. Nech je viacej podobných predstavení i na iné opery alebo koncerty v reláciách členských lístkov !
    Zo sobotných spevákov sa mi najviac páčila paní Michaela KAPUSTOVÁ – nielen pre precítený spev technicky na vybornej úrovni, ale i odevom ,že bielou kožušinou na hornej časti čiernych veľmi pekných šiat, veľmi dobre korešpondovala s témou cyklu piesní SEVERNÍ NOCI, op. 14 skladateľa Jaroslava KŘIČKU, na texty básní ruského symbolistu Konstantina Dmitrijeviča Balmonta, v preklade brata skladateľa Petra Křičku.
    I obaja muží O.Korotkov i J.Moravec boli podľa mňa veľmi dobrí.
    Pred koncertom som nie priliš rád videl, že paní Dana Burešová je priliš prezentovana svojou sólo fotografiou na reklamných plochách vo foayeroch staníc pražského metra, cca 1 mesiac od zac. januara. ( ostatní účinkujúci boli vymenovaní len v riadku),ale i v casopise – mesačníku Národni divadlo Praha, i v programe opernej sezóny 2015 / 2016 tohto divadla : v priebehu sobotňajšieho koncertu však toho odo mňa mala veľa odpusteného, keď spievala
    3 piesne, kde literárnu predlohu vytvoril Hermann Hesse, m.j.nositeľ Nobelovej ceny za literaturu i jednu pieseň od Josepha von Eichendorffa, samozrejme v zhudobnení Richardom Straussom.
    Zaverom musim dat v mnohom za pravdu diskutujúcemu predo mnou BASTI – mu, za jeho príspevok dnes 22.2.2016 v 9,09 h.

    P.S.

    Ešte by ma zaujímalo, či výborný operný spevák , roč. 1990,ktorý tiež vystúpil v sobotu na koncerte v ND na piesňovom koncerte, Roman HOZA sa rodopisne vzťahuje k opernému spevákovi a publicistovi ŠTEFANOVI HOZOVI, okrem iného autorovi 2 dielnej publikácie “ Opera na Slovensku „.
    Toto dielo vyšlo okolo r. 1950.
    Bohužial v programe k sobotňajšiemu koncertu nieje miesto narodenia Romana Hozu, ani kde študoval predtým, než vstúpil na JAMU do Brna. V programe začína životopis… “ Barytonista Roman Hoza absolvoval brněnskou JAMU u Zdeňka Šmukaře a roční stáž na Universität für darstellende Kunst ve Vídni ve třídě Margit Klaushofer….a pokračuje ďalej jeho umelecký životopis…
    vh.

  4. Orchestr ND se nebrání tomu, že ho nejen diriguje, ale dokonce umělecky řídí dlouholetý šéf orchestru Agon, což je sdružení hudebníků jejichž schopnosti a možnosti jsou na hony vzdálené velké opeře, o písňovém repertoáru s doprovodem orchestru nemluvě. Myslím, že se blíží dno a otázkou zůstává, je-li kdo schopen se od něho odrazit…

  5. Také bych souhlasil s velmi krásnou atmosférou koncertu a dobrým počinem ND,ale prezentace
    toho koncertu,hlavně na programu a plakátech mi přišla k ostatním zpěvákům ne příliš uctivá,ale to je v poslední době při prezentaci ND dost častý jev.Nejednalo se o „doplňky“ paní Burešové.Pokud vím,pan Hoza zpívá v Německu,paní Kapustová pokud je mi známo zpívala v anglickém Glyndebourn a letos v Teatro Regio Torino.Všichni zpěváci,podle předvedených výkonů, si zasloužili stejnou prezentaci.

Napsat komentář