Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě

Komentáře: 8

1. Anonymous dne 29.1.2010 v 15:02

   Ano, Ivano,
   Chanticleer prokázali, že jsou schopni zazpívat díla různých období a žánrů, a nejen zazpívat, ale i zapískat, zamlaskat atp.:)
   Vskutku obdivuhodná byla jejich jistota a sehranost nejen při interpretaci skladeb (k čemuž patří i mne zaujavší dokonale rytmicky přesný doprovod luskáním na prsty), ale i při nehudební sebeprezentaci: příchod, klanění, práce s deskami, snad i děkování (se) a úsměvy – to vše měli nacvičeno jako podle šablony. Přesto působili nestrojeně, neupjatě a dynamicky, a to nejen proto, že na jednotlivé skladby (někdy i během nich, a to nikoli na úkor kvality zvuku) vždy měnili rozestavení, ale zajímavý byl i kontakt ve formě tu povzbudivých, tu laškovných úsměvů jednotlivých členů sboru navzájem.
   I jejich kontakt s publikem byl velmi příjemný, sympatický byl i jejich zájem o diváky, když se po koncertě mezi ně vmísili a nenuceně s nimi diskutovali.
   Koncert jsem si užívala, a ani se nezálo, že trval dvě hodiny. Těšme se na jejich příští návštěvu!
   Jen oprava: v Bratislavě koncertují už dnes! A pozor na skloňování Palestriny:)

   Jana

   Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
2. Anonymous dne 29.1.2010 v 19:04

   Ivano a Jano, nebylo to tak trochu pouťové? Luskání…
   Povzbudivé úsměvy… Rádoby nenásilné, ale přesto dobře nacvičené vmísení se mezi diváky…
   Takových souborů je v Americe hodně a nemá to moc společného s věrnou interpretací jakékoliv hudby. Jde spíše o show. Hodnota takové, s původní partiturou absolutě neshodné a upravené, interpretace je dosti sporná.
   Spíše jde o pěčlivě nacvičenou varietní produkci, se kterou sjíždějí svět. Ale proti gustu žádný dišputát, jak se říká :-)
   Radan

   Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
3. Anonymous dne 30.1.2010 v 15:08

   Radane,
   svým způsobem to jistě show byla, ale rozhodně ne laciná a prvoplánová. Aspoň na mě to tak nepůsobilo. Navíc si myslím, že bez kvalitního hudebního základu by jim nějaké luskání nepomohlo…
   S tím, že se účinkující zdraví s diváky po koncertě ve foyer, jsem se opravdu setkala poprvé a možná i proto to na mě udělalo dojem. Netuším, do jaké míry to byla promyšlená součást marketingové strategie, ale v tu chvíli mi to přišlo milé a nenucené. Faktem je, že dokázali zaujmout – někoho pozitivně, někoho negativně…:)
   Ivana

   Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
4. Anonymous dne 30.1.2010 v 15:31

   Milý Radane,
   jistěže to byla nacvičená americká do detailu propracovaná show, ale v únosné míře a rozhodně ne s přesahem do kýče. Navíc člověk věděl, na co jde, a v rámci toho také hodnotí. Když chci slyšet autentickou interpretaci a neupravované, vím, že to nemůžu očekávat od Chanticleeru. To musím jít jinam. Myslím, že v rámci své kategorie předvedli výkon na vysoké pěvecké úrovni.

   Jana

   Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
5. Anonymous dne 30.1.2010 v 15:52

   Jasně, že to byla show. Ale stála za to! Taky jsem věděůa na co jdu, takže jsem si je náležitě vychutnala :-)

   Dita

   Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
6. Anonymous dne 10.2.2010 v 17:26

   Anonymní řekl(a)…
   Že je takových souborů v Americe ( ale i jinde) hodně, má pan Radan naprostou pravdu, pokud má na mysli ansámbly, jejichž výkon je výstupem z mixážního stolu všemohoucí zvukové aparatury SONNY JUX 32MCR-F. To však je jiný obor!
   V oblasti vokálního projevu, který nazýváme pěvecký sbor a capella, jsou Chanticleer bezesporu po všech stránkách vyjímeční.
   Chytrá a umírněná SHOW může být uměleckému výkonu podporou – naopak, ta blbá vadí vždycky.
   Pro srovnání můžeme nabídnout šatník Luciana Pavarottiho s jeho kapesníčkem a bílou šálou, puntíkovaného motýlka Giberta Bécauda, nebo Šporclovy modré housle. Na druhé straně pak světelné efekty a čmoud, bouda, kterou na mne ušili, abych si nevšiml, že dotyčná umělkyně neumí zpívat, ale má křivé nohy a propocené tričko.
   V tomto bodě se v názoru na střídmou, vkusnou a účinnou choreografii Chanticleer s panem Radanem budeme pravděpodobně líšit.
   Jistě tu značnou roli hraje míra a intenzita nabízeného, a vkusu a zkušenosti toho, kdo projev vnímá.
   Domnívám se však, že názor na hranici, kterou by v tomto ohledu nemělo tzv. vážné umění nikdy překročit, je u nás značně konzervativní.
   Ono tradiční spojování vážné hudby s černou barvou, absolutním tichem a moudře podmračeným ksichtem není vždy na místě.
   Radane, Vámi kritizované "rádoby nenásilné, ale přesto dobře nacvičené vmísení se mezi diváky" pokládám za velmi vtipný a úspěšný marketingový trik, podporující prodej zvukových nosičů, který současně ve foyer probíhal.
   Nevím ale, co Vám na tom vadí? Zaznamenal jsem naopak, že tento neobvyklý, poněkud osobnější kontakt řadu lidí velmi potěšil !
   Usměvavé tváře umělců nebyly však, jak se domníváte, varietní produkcí.
   Mladí gentlemani to dokázali svým přirozeným šarmem a neočekávanou skromností v šatnách, při večeři po koncertě i všude jinde mimo prostor svého profesionálního působení.

   Dobrá zpráva:
   Chanticleer navštíví Prahu znovu za dva roky. Českým publikem jsou nadšeni a vynikající akustika Rudolfina v nich vyvolala přání u nás také natáčet. Srdečně Vás, pane Radane, zvu. Oprostěte se od předsudků a nechte se vlákat do ráje, který Chanticleer vytvářejí z vlastního potěšení hudbou, zkrátka – uvolněte se prosím !

   Miroslav
   (ano, jsem z branže, tak proto jsem se jich zastal)

   Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
7. Anonymous dne 11.2.2010 v 07:47

   Na koncertě Chanticleeru jsem byl již podruhé, poprvé ve Státní opeře před dvěma roky a
   nyní v Rudolfinu. Při této příležitosti jsem si uvědomil, jak úžasnou akustiku Rudolfinum má a jak dokáže dvanáctičlenný soubor pěvců, perfektně technicky vybavených, plně znít i bez
   podpory mikrofonů. Co jsem nejvíce ocenil – hlasovou vyváženost a barevnost hlasů, absolutně harmonickou souhru, plynulé zvládání různých dynamických poloh, lehkost projevu, za kterou se skrývá pečlivá příprava. Profesionalitu jak v pěveckém projevu, tak i v pohybu na scéně a přátelskost v kontaktu s diváky.
   Z přehledu nahraných CD vyplývá, že soubor bravurně zvládá skladby různých hudebních
   období. Jim se hlouběji věnuje v jednotlivých profilových deskách i v koncertních vystoupeních. Program koncertu pro naše a slovenské publikum (ve Francii a v dalších zemích byl program jiný) měl být procházkou hudební minulostí i současností a chvilkovým zastavením v různých dobách a stylech. Tím zpěváci dokázali schopnost procítěné a stylové interpretace jak staré tak i soudobé hudby. Ani při provedení populárních skladeb se sbor nepropůjčil k laciné efektní prezentaci, ale ke vtipnému a zvukově barevnému projevu.

   Rád bych odpověděl Radanovi:
   Chanticleer je sbor jedinečný a ač je v Americe spousta sborů, jeho kvality v tomto oboru nedosahuje žádný. To není můj názor, je to mínění odborné veřejnosti a já se k němu rád připojuji. Pokud je to, co sbor předvedl v Rudolfinu „varietní program“, pak bych si takových přál co nejvíc!
   Bedřich

   Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
8. Radan dne 11.2.2010 v 08:07

   Proti gustu žádný dišputát. Nicméně mi nikdo z vás nevymluví, že k realistické interpretaci jakékoliv hudby (a to nejen staré nebo tzv. "vážné") má tenhle soubor velmi daleko. Odhlédněme od programově připraveného show na efekt a vezměme v potaz to, jak by měla interpretace vypadat. Především by mělo jít o pokud možno realistický přednes toho, co skladatel v notách napsal. Jistě, dá se namítnout, že ani Mozart se nehraje dobovými nástroji a v původním složení orchestru, že hlasové dispozice a obsazení mnohdy neodpovídají originálu. To vše je pravda, přesto ve mě zůstává pocit, že interpretované by se mělo podobat originálu. Efektní luskání, bručení a jiné jistě mohou pomoci zpopulárnit posluchačům skladby. Ale to pak vskutku jde o show. Všechno, co jsem měl možnost od tohoto souboru slyšet zavánělo snahou upoutat. U tohoto souboru nejde o kvalitní interpretaci původního, nýbrž o zaujetí publika přidaným. Takže nic proti možná dobré vokální technice, ale s realistickou a kvalitní interpretací hudby, tak jak vznikla, to nemá nic společného.
   Tím nechci nikoho odradit od návštěvy příštích událostí tohoto tělesa, chci jen upozornit ty, co čekají kvalitní interpretaci původní hudby, že se jí od tohoto tělesa nedočkají. Pobavit se ale na jejich koncert můžete dojít.

   … a ještě poznámka o interpretaci bez mikrofonů. V akustických koncertních sálech je to běžná věc. Takže zajděte i na něco (nebo někoho) jiného a budete ohromen, jak dokonale může znít hlas, který interpetuje přesně tak, jak byly noty napsány. A je jedno, jestli půjde o árie z oper, jazz nebo třeba spirituály.

   Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.