Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě

    2.1.2011 01:00 Michele C. Chartier

Rok 2010 přinesl v kanadské provincii Québec konečně definitivní uznání pro jednoho z našich největších skladatelů a klavíristů jménem André Mathieu (1929-1968). Je velmi připadné, že po letech zapomnění a současně i neúnavného odhodlání a úsilí světoznámého pianisty Alaina Lefèvra se zde André Mathieu jakoby znovu narodil. Ten Mathieu, moderní romantik, za něhož se sám považoval od čtyřicátých let minulého století až do konce svého krátkého života. Nová biografie od Georgese Nicholsona publikovaná v roce 2010 potvrzuje a detailně ilustruje, jakou výjimečnou uměleckou bytostí vlastně André Mathieu byl. Tato biografie, která se opírá o velké množství dokumentů z knihovny Národního archívu Kanady a uvádí přehled všech skladeb, koncertů a jejich dobových recenzí, potvrzuje, že André Mathieu má nyní už pevné místo v hudební historii naší provincie Québec. Zbytek Kanady, Londýn, Paříž, New York, Washington a další místa ho přijaly nejprve opatrně, avšak pak s nespoutaným nadšením. Ve své době byl také nazýván „Mozartem francouzsky mluvící Kanady“.

Asi jako předznamenání narozený rodičům – muzikantům během jedné obrovské noční sněhové bouře v Montrealu, malý André si chtěl už ve věku čtyř let vyprávět s matkou. Avšak ne „se slovy jako ty“, jak jí řekl, ale „zvuky klavírní hry“. Jen tak jí zahrál skladbu „Les petits canards” (Kachňátka). Hudební rytmy, zvukové obrazy a jejich citlivé vyjádření doprovázelo už jeho dětská léta. Stačilo, aby něco slyšel zahrát jednou a okamžitě byl schopen to sám přesně zopakovat. Jeho otec, Rodolphe Mathieu, dobrý hudebník, si dělal poznámky a trpělivě je přepisoval. Jednoho dne se syn o tom bavil s otcem a sebejistě mu připomněl: „Kdepak, tati, mýlíš se, hrál jsem pro tebe něco úplně jiného!“ Rodina si rychle uvědomila, že mají doma malý zázrak, který bude potřebovat podporu a hudební vzdělani. Aby se ujistil, že se nemýlí, Rodolphe Mathieu jestě představil svého synka na veřejném koncertě. Brzy přišel první umělecký kontrakt – podepsaný pouze s „X,“ neboť André ještě neuměl psát. Jeho první velký koncert byl nadšeně přijat veřejností, aniž by si tento mladý pianista zcela uvědomoval, co se kolem něj děje. Hrál suverénně jako doma v obývaku. Jeho „Concertino no.1” a “Concertino no.2” předznamenaly blížící se kariéru.

V roce 1943 napsal André Mathieu svoji „Ballade Fantaisie,“ první dílo pro housle a klavír. A brzy poté se objevilo jeho nejslavnější dílo „Concerto no. 3,” také nazývané „Symphonie romantique,” „Concerto romantique,” nebo „Concerto de Québec”. Verze pianisty Alaina Lefèvra z roku 2005 slavila obrovské úspěchy v Québeku i na celém světě. Je třeba si uvědomit, že toto velkolepé dílo vzniklo v době, kdy André dospíval v muže. Byl vysoký, pohledný a hádali mu 17 let. Ve skutečnosti mu bylo teprve 15! Nic mu nebylo lhostejné: Válka, politika, poezie, rodina. Začaly se objevovat problémy. Rodina ho milovala natolik, že měl dojem, že ho drží příliš zkrátka, jak si poznamenal André do deníku. A vznikl zde paradox: Jako dítě se musel chovat jako dospělý, a jako dospělý se už nemohl chovat jako dítě.

Desetiletí od poloviny padesátých let zaznamenalo ještě několik občasných výbuchů tohoto mimořádného talentu. Koncertní sály ale většinou zely prázdnotou, objevily se zdravotní a psychické problémy, svoje udělal alkohol a neúspěšné manželství. Nakonec vše zastavila nemoc. André Mathieu nás opustil 2. června 1968 ve věku pouhých 39 let. Následovaly desitky let mlčení a zapomnění. Až konečně je prolomil pianista Alain Lefèvre.

Autorka čerpala informace z biografie: André Mathieu od Georgese Nicholsona vydané v roce 2010