Andreas Sebastian Weiser: Moje vize? Dojde na ně, až budeme zpátky doma

  1. 1
  2. 2

Na to se mi těžko odpovídá, protože jsme v té složité situaci, která tu je – tedy nemáme svůj vlastní dům. Naším největším úkolem je tedy bojovat proti negativním vlivům, které tato situace vyvolává. Jsme rádi za počet představení, která máme v Karlíně a v budově Národního divadla, ale je jich málo a je mezi nimi mnohdy velká časová prodleva – tedy za této situace se mi jeví jako prioritní udržet kvalitu stávajících představení. Vedle toho pochopitelně mám vlastní vize, kam bychom jednou mohli s tímto ansámblem dorazit. Ale bude to realizovatelné, až se přestěhujeme „zpátky domů“. V příští sezoně chystáme premiéru opery Benjamina Brittena Billy Budd a v Karlíně to bude Nabucco. Kdybych měl jmenovat nějakou svoji srdeční záležitost, kterou bych výhledově rád uvedl na pražskou scénu, tak by to byl Fidelio od Beethovena a něco od Carla Marii von Webera. Ale to se pohybujeme zatím spíše v oblasti mých snů a osobních přání…

Přeji splnění všech vašich přání, hodně zdraru a děkuji za rozhovor!


Vizitka:

Andreas Sebastian Weiser (zdroj ND)

Andreas Sebastian Weiser (1963) je absolvent Vysoké školy umění v Berlíně. V roce 1985 se stal finalistou prvního ročníku Mezinárodní dirigentské soutěže Artura Toscaniniho v Itálii. Na základě stipendia Německé akademické výměnné služby studoval také u Václava Neumanna při České filharmonii (1987/1988) a o rok později se stal druhým dirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu. V roce 1990 si jej Jenští filharmonici zvolili svým šéfdirigentem, v roce 1993 debutoval u Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, když narychlo zaskočil za Semjona Byčkova a převzal řízení Mahlerovy Symfonie č. 9. Od prvního společného koncertu v Ravenně v roce 1995 pravidelně spolupracoval s violoncellistou a dirigentem Mstislavem Rostropovičem (mimo jiné nastudování Brittenova Válečného rekviem s Orchestra Sinfonica Nazionale Rai Torino, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu a Symfonickým orchestrem Severoněmeckého rozhlasu). Jako asistent pravidelně spolupracoval s Lorinem Maazelem a Zubinem Mehtou. Dirigoval mimo jiné Lucernský symfonický orchestr, Bernské symfoniky, Bamberské symfoniky, Symfonický orchestr Středoněmeckého rozhlasu v Lipsku a Stuttgartské filharmoniky, je dirigentem Českého komorního orchestru. Od roku 2006 působí ve Filharmonii Hradec Králové, od sezony 2012/2013 jako šéfdirigent. Nahrával s Jenskými filharmoniky, se Stuttgartským komorním orchestrem a s Virtuosi di Praga. V operní oblasti hostoval v Opéra de Lille, Opéra de Nice, Státním divadle v Kasselu, Státní opeře v Praze, Teatro di San Carlo v Neapoli, Madridu (RTVE) a v operních domech v Římě, Palermu a Barceloně. Od září 2016 je hudebním ředitelem Státní opery v Praze.
(zdroj: www.narodni-divadlo.cz)

www.narodni-divadlo.cz

  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (12) “Andreas Sebastian Weiser: Moje vize? Dojde na ně, až budeme zpátky doma

    1. A můžete mi prosím sdělit, proč by se měli uvádět jen „kasaštychy“? Kdyby se operní divadla měla řídit jen zájmem diváků, mohla by se vskutku omezit jen na repertoár označovaný jako „ABC“ (Aida, Bohema, Carmen). Ale to by pak už operní divadlo nebylo operním divadlem… Ale stalo by se z něho klasické (polo)komerční divadlo (něco jak dnes žel třeba Hudební divadlo Karlín). Jsem přesvědčen, že pokud jsou operní divadla financována aspoň částečně z veřejných prostředků, musí hledět i na nás fajnšmekry (menšinového diváka)a uvádět co nejširší repertoár. Jinak za mě bych si teda nového Nabucca fakt odpustil, protože na něj chodí diváci (hlavně cizinci), i když jde o už hodně starou inscenaci. Při dnešních omezených možnostech ND realizovat nové inscenace, neznamená nový Nabucco nic jiného, než že bude o to méně prostoru na nějaké skutečné dramaturgické počiny (typu letos Bouře v Ostravě nebo Očekávání/ Modrovousův hrad v Brně). Už letos byla podle mě dramaturgie pražského ND o dost méně invenční než ND Brno nebo ostravské NDM a trošku se bojím, že to příští rok nebude o moc lepší.

  1. Je krásné p. Honzo B., že zmiňujete Bouři v Ostravě. Je to přenádherná hudba, ale návštěvnost této opery je bohužel velmi malá. Určitě to musí být pro umělce nepříjemné zpívat pro pár lidí v hledišti. Víte, dramaturgie opery má být vyrovnaná, aby diváci se rádi do opery vraceli. A aspoň 2 kasaštychy za sezónu by diváci v Ostravě určitě uvítali. Jak je v poslední době vidět, opera nemá co hrát. Např. v lednu jen Bouře, Braniboři a Robert D., který má derniéru. Smutné zjištění.

    1. Čím to, že ještě nedávno bylo v Ostravě plno i na takových titulech jako Pastorkyňa, Káťa, Anděl, dokonce i koncertní Makropulos, nemluvě o Lohengrinovi, Fedoře aj.? Že by to bylo osobnostmi v čele opery – konkrétně šéf a dramaturg – nebo i výraznějšími sólisty???

    2. No koukal jsem se na lednová představení a že by byl nějaký rozdíl mezi počtem prodaných lístků na Bouři a Branibory v Čechách, tak to tedy fakt není. A když už v Čechách netáhne ani Smetana, tak je fakt asi něco „shnilého ve státě českém“. A je mi z toho vážně smutno. Ale přeci kvůli blbosti dnešní diváků se na tyhle operní skvosty nevykašleme…

  2. Omlouvám se, Tita jsem přehlédla, ale stejně jen 8 představení v lednu, nezdá se Vám to málo? Jistě tyto skvosty je třeba mít na repertoárů, ale je třeba vedle nich mít i Maškarní ples, Toscu, Rigoletta, D. Giovanniho, Figarovou svatbu, nebo Řecké pašije atd. Prostě širší výběr, aby si lidé opět zvykli chodit na operu a pak přijdou i na ty skvosty.

Napsat komentář

Reklama