Antonín Švorc: Boris Godunov a já

Prolog:
Po smrti cara Ivana Hrozného v roku 1584 vstoupil na trůn jeho syn, slaboch Feodor. Místo něho vládla však řada bojarů v čele s Borisem Godunovem, bratrem carevny. Roku 1598 Feodor zemřel a protože záhadnou smrtí zemřel v dětském věku jeho mladší bratr Dimitrij, nebylo přímých dědiců trůnu. Volba bojarů padla na dosavadního vůdce bojarů, Borise Godunova, který volbu přijímá až po dlouhém přemlouvání.

Tolik snad na úvod malé úvahy o mém vztahu, o vztahu mladého konzervatoristy k této nádherné opeře ruského romantismu 19.stoletím. Myslím, že žádného pěveckého dorostence s přiměřeně velkým hlasem s basbarytonovým rozsahem nenechá pomyšlení na titulní roli této opery v klidu. Samozřejmě jsem si představoval, že i já někdy později… Hlasový materiál jsem sice měl od přírody dosti silný, ale v prvých letech mého pěveckého studia nebyylo samozřejmě ani pomyšlení, že bych se i jenom studijně rolí Borise mohl zabývat. Role klade velké nároky na hlas, jsou v ní místa vysoce expresivního hereckého výrazu, který může u mladého představitele působit nevěrohodně až komicky, nehledě na to, že by si mladý zpěvák mohl hlasově ublížit.

(Národní divadlo 1967)

Obdivoval jsem v té době staršího kolegu basistu Rudolfa Asmuse, který v těch letech byl představitelem Borise na scéně Národního divadla. Byla to to velká osobnost, jiskrného pohledu a jadrného hlasu, který pod vedením drigenta Zdeňka Chalabaly vytvořil z Borise nezapomenutelnou postavu. Úmyslně píši pod vedením Chalabaly, protože Zdeněk Chalaba byl geniální operní dirigent, který dokázal připravit po hudebně výrazové stránce celý ansabl tak detailně, že režisér měl potom na jevišti poloviční práci.

No a konečně v šedesátých letech jsem se dočkal a dostal jsem do ruky “přidělovací lístek“ od pana šéfa opery Národního divadla (nevím už, kdo to tehdy byl), kde stálo, že jsem pověřen nastudovat v nové inscenaci Borise Godunova titulní roli. I když už jsem měl za sebou řadu významných úloh, přece jen jsem se znovu těšil na budoucí práci. Sehnal jsem si různé nahrávky, abych se poučil, jak k roli přistupují jiní. A tu jsem mezi jinými vyslechl i hudební snímek Borise Christova a byl to šok. Hlas a výraz Borise Christova je natolik ohromující, že člověka bezděky napadá myšlenka klavírní výtah zavřít a odevzdat do archivu, protože právě slyšel něco, čeho není možně dosáhnout. Přece jen se mi ale podařilo takové defetistické myšlenky odvrhnout a roli Borise Godunova jsem úspěšně zpíval na scéně Národního divadla a v německém překladu i na scéně Státní opery v Berlíně.

(Národní divadlo 1967)

(Národní divadlo Praha 1974)

(Národní divadlo Praha 1974 – s V.Starkovou jako Fjodorem)

Modest Petrovič Musorgskij:

Boris Godunov
dramatická opera o 4 dějstvích
libreto podle Puškinovy básně
premiéra 24.4.1874 Petrohrad

Musorgského Boris Godunov v Národním divadle:
* 1910 – 1912 (7x)
dirigent K.Kovařovic, režie R.Polák
Boris – B.Benoni, J.Baklanov
* 1919 – 1933 (29x)
dirigent K.Kovařovic, R.Zamrzla, J.Vinkler, N.Malko – režie R.Polák, E.Pollert
Boris – M.Linka, V.Novák, V.Zítek, J.Baklanov, J.Jureněv, A.Možuchin, P.Ludikar, I.Ivancov, N.Melnikov
* 1945 – 1946 (14x)
dirigent O.Jeremiáš, F.Škvor – režie L.Mandaus
Boris – M.Linka, V.Zítek
* 1951 – 1953 (26x)
dirigent J.Vogel, V.Nosek – režie L.Mandaus
Boris – R.Asmus, P.Kočí, S.Muž, M.Székely, Ch.Brmbarov
* 1954 – 1962 (46x)
dirigent Z.Chalabala, B.Gregor, J.Vogel – režie N.S.Dombrovskij
Boris – D.Jedlička, R.Asmus, P.Kočí, A.Ognivcev, I.I.Petrov, M.Popov, B.Gmyrja, F.Zvarík
* 1967 – 1968 (12x)
dirigent B.Gregor, F.Vajnar – režie V.Kašlík
Boris – A.Švorc, D.Jedlička, K.Berman, A.Tyren
* 1974 – 1976 (17x)
dirigent J.Štych, F.Vajnar – režie J.I.Kušakov
Boris – A.Švorc, J.Horáček, N.Gjaurov, S.Elenkov, B.Minžilkijev, Ž.Saramandič
* 1976 – 1981 (28x)
dirigent B.Gregor, F.Vajnar, J.Chaloupka – režie K.Jernek
Boris – A.Švorc, J.Horáček, V.Kiňajev, J.Nestěrenko, G.Selezněv

Související články


4 responses to “Antonín Švorc: Boris Godunov a já

  1. Je pochopitelné, že se žádný skromný umělec sám nebude chválit. Proto mi dovolte, abych pana Švorce pochválil já.
    S jeho Borisem jsem se setkal už jako dítě, když jsem zpíval v dětském sboru v Národním divadle v překrásné Kašlíkově inscenaci. Seděl jsem na zkouškách jako v tranzu a byl ohromem jednak tou geniální Musorgského hudbou a výkony A. Švorce, I. Žídka, B. Blachuta, L. Prylové, M. Podvalové, V. Jedenáctíka a mnoha dalších.
    Velikost výkonu pana Švorce jsem pochopitelně mohl ocenit až později v dalších (ne tak dobrých) inscenacích, kdy vždycky ve své roli exceloval jak po pěvecké, tak po herecké stránce. Byl to BORIS, který by byl ozdobou kterékoliv operní scény. Velikost výkonů takových umělců si většinou uvědomujeme, až když je na jevišti nemáme.
    A také si myslím, že Boris Godunov v repertoáu pražských operních scén už chybí povážlivě dlouho. Ale asi je zapotřebí studovat nového Rigoletta, Nápoj lásky apod.
    Zbyněk Brabec

Napsat komentář