Baletní Jágr Jiří Jelínek do třetice v Baletním panoramatu

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Baletná panoráma Pavla Juráša (178)
Tentoraz:

  • Jiří Jelínek – záver trojdejstvového rozhovoru (3. diel)
  • Spartakus z Plzne až na Sicíliu
  • Čo sleduje Jiří Jelínek?

 

Jiří Jelínek – záver trojdejstvového rozhovoru
Minule som sa s Jiřím Jelínkom rozlúčil v zaujímavej odpovedi zo sveta politiky (tu). Je to prvýkrát, čo sa tanečník v rozhovore tak zahryzol do obrazu sveta našich dní. A tak ako mnohé iné, aj to zaujímavo vypovedá o osobnosti českého tanečníka, ktorý tancoval v súboroch v mestách–krajinách–štátoch a kontinentoch tak rozdielnych ako Stuttgart, Kanada, Austrália, Petrohrad. Má vlastne ešte české občianstvo? „České občanství samozřejmě mám,“ hovorí tanečník. A tak náš rozhovor speje do finále.

Jiří Jelínek - Michelangelo I. (foto Dieter Blum​)
Jiří Jelínek – Michelangelo I. (foto Dieter Blum​)

 

Praha je mesto a aj miesto, na ktoré sa nezabúda. Chýba vám? Alebo nie ste sentimentálny patriot…

Praha mi chybí a čím déle jsem pryč, tím víc zjišťuji, jak je krásná a že mi moc chybí, a uvědomuji si také, v jaké relativní svobodě si Češi ještě pořád žijí. Jednou se snad vrátím, jestli bude dobrá konstelace hvězd. Teď jsem jako tanečník na volné noze. Uvidíme.

Keby som to mal previesť na šport, ste taký baletný – Jágr. Nie je vám ľúto, že hokejisti sú v Česku tak milovaní, a vaše meno nikomu nič nehovorí? Nie je to nespravodlivé, keď všade, kde tancujete (a nie sú to zanedbateľné miesta), je napísané: Born in Prague, Czech Republic…?

Jaká byla otázka? Jestli je to nespravedlivé? – A odkdy je život spravedlivý?! Fakt, že všude po světě reprezentuji Čechy a Prahu, a doma se o tobě neví, je smutný a leccos to dokazuje. Na druhou stranu jsem už několik let neprojevil žádnou aktivitu se u nás objevit. A také jsem se stěhoval z kontinentu na kontinent. Teď de facto každý rok, posledních pět let. V Národním bych si ale, ještě než skončím, zatancovat chtěl. A hodně lidí mě o to i prosí.

Možno je to naivná otázka, ale čo si počne slávny tanečník ako vy v deň premiéry, keď ho napríklad rozbolí zub? Alebo keď vás bolí päta, a máte dôležité predstavenie, o ktoré nechcete prísť?

Udělá totéž co každý jiný. Naláduje se prášky proti bolesti. (smiech)

Myslím na to v súvislosti s tým, či je to ako u filmových hviezd, či napríklad tajomníčka súboru zavolá doktorovi a povie: „Náš prvý sólista je chorý, môžete ho prednostne vziať?“ Pomohla vám niekedy vaša sláva? Alebo končí na vrátnici divadla?

Samozřejmě, když se potřebujete dát co nejdřív „dohromady“ a máte s něčím velký problém, tak fakt, že jste první sólista, vám leckdy pomůže a na věci jako MRI scan (pozn. redakcie – magnetická rezonancia), na který i vážně nemocní pacienti čekají měsíce, pak vy jdete za pár dní. Já jsem šel dokonce i hned druhý den, což je normálně v podstatě nemožné.

Racek - choreografie John Neumeier - Jiří Jelínek (Trigorin) (foto Aleksandar Antonijevic)
Racek – choreografie John Neumeier – Jiří Jelínek (Trigorin) (foto Aleksandar Antonijevic)

Vašou vášňou je stále box, v desiatich rokoch ste začali s karate, potom ste prešli na kung-fu, box a thai box. Máte k tomu nejakú špeciálnu filozofiu, ako je to vždy vo filme s takouto tematikou?

Žádnou filozofii k tomu nemám, od malička mě bavily bojové sporty a tato tematika. S odchodem do Německa jsem si ale musel srovnat priority. Být profesionální baleťák a trénovat thajský box, to opravdu bohužel nejde dohromady. Baví mě to pořád sem a tam sledovat, mám spoustu přátel, co jsou úspěšní profíci v tomhle odvětví. V Kanadě jsem trénoval několik měsíců Krav Magu (pozn. redakcie – Krav Maga – jeden z najtvrdších a najúčinnejších spôsobov sebaobrany), o kterém jsem hodně slyšel. Ale musel jsem i od toho upustit a soustředit se hlavně na to, abych nebyl zraněný. K něčemu se postupně asi budu sem tam vracet. Teď je to mimo tancování jen posilovna a jóga a investuji víc času do rozvíjení svého ducha než těla.

Vašou druhou láskou je DJ-ing. Okrem toho, že ste úspešný tanečník, ste aj nie neúspešný DJ a poriadne ste už hrali i v Stuttgarte, Prahe i na Slovensku. Ako sa vám s hudbou darilo napríklad počas pobytu v Kanade?

Těch lásek bude víc, také mě hodně baví například focení. No jinak máš pravdu, od roku 2003 jsem hrál, když jsem měl čas, v Praze, po Čechách, na Slovensku i v Německu. Někde byly i tisíce lidí. Baví mě to pořád, ale také už to není takové jako dřív. V Torontu jsem hrál několikrát a bylo to super. Narozeniny, Halloween party a Silvestry. Nebo svatby, takové akce jsou nejlepší. Lidé se mezi sebou znají, je sranda a nikdo si na nic nehraje. Když jsem v Praze, tak občas zahraji v jednom klubu u kámoše v centru.

„Vždy jsem měl život mimo tanec,“ hovoríte často, ale ako to ide časovo spojiť, keď deň má len dvadsaťštyri hodín?

Čtyřiadvacet hodin občas nestačí… Když Babyloňané tenhle nástroj kontroly vymysleli, měli přihodit aspoň šest hodin navrch.

Mono Lisa - Jiří Jelínek (foto Sergey Pevnev)
Mono Lisa – Jiří Jelínek (foto Sergey Pevnev)

Čo si myslíte, že najviac ovplyvňuje názory a život dnešných ľudí?

(smiech) – Ha ha ha! Myslíš, co lidi nejvíc manipuluje a vymejvá? No samozřejmě televize. Ta bedna, co tě hypnotizuje, a noviny atd., které ti cpou propagandu, co mají nařízenou, a říkají ti, co si máš myslet, koho se máš bát a jaká je „realita“. Také lidé opakují, co slyší od sousedů a spolupracovníků, v hospodě a u kafíčka. Ale sám si výzkum pořádně málokdo udělá. Takový svět – Opakovatelů! Pokud hledáš pravdu, v mainstreamu se ji nikdy nedozvíš. Ten jen slouží mašinérii a manipulaci. Kdo hledá, ten najde!

Ako som poznamenal už v úvode, ste veľmi charizmatický muž. Ako vnímate všetko to také „zženštilé“ okolo baletu? Trochu zarypnutá otázka. Myslíte, že keď je niekto homosexuál, že môže zahrať Romea?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář