Benátský karneval v Paříži aneb Francouzsko-italské operní sbratření

  1. 1
  2. 2

Opera (žánrově označena jako comédie-lyrique, tedy hudební komedie) Le Carnaval de Venise je velmi šťastným setkáním dvou kultur evropského nastupujícího vrcholného baroka – francouzského a italského. Skladatel André Campra (1660–1744) je dnes znám spíše pro svá jiná operní díla, hudební tragédie (Tancrede, 1702; Idoménée, 1712) nebo opusy žánru opéra-ballet (L’Europe galante, 1697; Les Fêtes vénitiennes, 1710). Výrazné zapojení tanečních scén je ale typické i pro Karneval v Benátkách, který byl s velkým úspěchem uveden v Paříži roku 1699. I současné pražské koncertní provedení souborem Collegium Marianum pod vedením umělecké vedoucí Jany Semerádové můžeme označit za jednoznačný úspěch.

A.Campra: La carnaval de Venise - Jana Semerádová, Collegium Marianum - Letní slavnosti staré hudby 2016 (foto Martin Divíšek)
A. Campra: Le Carnaval de Venise – Jana Semerádová, Collegium Marianum – Letní slavnosti staré hudby 2016 (foto Martin Divíšek)

Nadšené přijetí oper L’Europe galante a Karneval v Benátkách, u kterých diváci oceňovali bohatou barevnost instrumentace, výraznou melodičnost, proměnlivost tanečních rytmů, vtipnost až satiričnost situací, virtuozitu tehdejších pěveckých hvězd i dramaturgickou dovednost Jeana-Françoise Regnarda (libretisty Karnevalu v Benátkách, jehož schopnosti byly srovnávány se samotným Molièrem), skladatele Campru pasovalo v očích veřejnosti za následovníka královského skladatele Lullyho. Campra měl k Itálii (odkud ostatně pocházel Jean-Baptiste de Lully) blízko i původem, jeho otec, stavitel houslí a hudebník, pocházel z menší piemontské lokace s názvem Graglia. Struktura opery je podivuhodná a v jistých ohledech poněkud neobvyklá. Opera se skládá z prologu a tří aktů. Děj je umístěn do hříšného a rozkošnického města na lagunách (v Camprově době o nic méně prostopášného než byla královská Paříž) a na Itálii se odvolávají i četné hudební, převážně taneční italské rytmy, stejně jako formy některých čísel převzatých z italských oper. V opeře najdeme nejenom tradiční italské hudební formy jako je forlana, ale i rytmy provensálského folklóru, protože André Campra se narodil a vyrůstal v Aix-en-Provence.

André Campra (foto oratoriodeparis.asso.fr)
André Campra (foto oratoriodeparis.asso.fr)

Ovšem některé postupy italské operní produkce jsou skladatelem i libretistou lehce parodovány. Námět bohatě využívá benátské lokace i zábavní atrakce (což dosvědčují mědirytiny z prvních provedení opery) jako je náměstí sv. Marka (první akt), sál Reduty (druhý akt), náměstí s kanály a gondolami (třetí akt) a prostředí benátského operního divadla a karnevalového sálu. Prolog nese obvyklé alegorické rysy díky postavám Fortuny a Minervy, byť ta v prologu působí převážně jako organizátorka stavby operního divadla, když vyzývá hudbu, tanec, výtvarné umění a architekturu, aby vystavěli nejkrásnější divadlo. Konvenční děj milostného čtyřúhelníku v době benátského karnevalu v prvních dvou dějstvích je formován pravidly italské commedie dell’arte – dvě žárlivé benátské dámy Isabelle a Leonore se přou o mladého milence Francouze Léandra. Ten se rozhodne pro Isabelle, a tím vyvolá v její rivalce touhu po odplatě, takže Leonora prozradí Isabellině druhému ctiteli Benátčanovi Rodolphovi, že jeho vyvolená dala přednost jinému. Rodolphe pak ze žárlivosti najímá vraha, aby soka zavraždil. Dramaturgické překvapení pak přináší třetí akt, ve kterém dochází k rozuzlení, vrah bodl jiného muže. A navrátivší se Léandre zabrání v poslední chvíli sebevraždě Isabelly, se kterou se rozhodne odjet po představení opery Orfeo negl’inferi, která je zařazena po jejich milostném výstupu. Tato krátká opera v opeře vypráví jeden z nejoblíbenějších mytologických příběhů. Navíc je text zpracován v italštině a hudební zpracování, především zpočátku, připomíná Monteverdiho hudbu, kdy pak partitura důmyslně dospěje až k francouzskému výrazu. Opera končí krátkou zcizovací scénou, ve které postava Karneval vyzývá k větší veselosti a hédonismu. Italština ovšem nezaznívá jen v krátké vložené opeře, která je vlastně představením divadla na divadle, ale některé výstupy cikánů (v prvním aktu) se sólovými písněmi jsou napsány v benátském dialektu, jistě zábavném jazykovém prostředku pro francouzské publikum. K benátské látce a prostředí se skladatel ještě jednou vrátil v Les Fêtes vénitiens (1710) na libreto Antoina Dacheta.

U pražského koncertního provedení je třeba ocenit tvar, ve kterém umělecká vedoucí Jana Semerádová posluchačům 17. mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby dílo předložila.

A.Campra: Le carnaval de Venise - Jana Semerádová, Collegium Marianum - Letní slavnosti staré hudby 2016 (foto Martin Divíšek)
A. Campra: Le Carnaval de Venise – Jana Semerádová, Collegium Marianum – Letní slavnosti staré hudby 2016 (foto Martin Divíšek)
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Campra: La carnaval de Venise (Letní slavnosti staré hudby 2016)

[Total: 5    Average: 4.6/5]

Související články


Napsat komentář

Reklama