Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě
„V pondělí 5.února jste dokázal něco neslýchaného: Jedině Vaše umělecké síly mohly po dvou zkouškách předvést scény z Borise tak vřele a tak umělecky přesvědčivě.“ Napsal Modest Petrovič Musorgskij (1839-1881) počátkem února 1873 Eduardu Nápravníkovi (1839-1916), českému dirigentovi a skladateli, který druhou půli svého života strávil v Petrohradě, a který se jako šéfdirigent Mariinského divadla postaral v roce 1873 o první provedení alespoň některých částí Borise Godunova – scény v krčmě a obou polských obrazů. Kompletní Musorgského opera pak byla uvedena až o rok později – 24.ledna 1874, rovněž v Petrohradě pod Nápravníkovým řízení, za obrovského nadšení diváků.
R.Pape (Boris)
S Puškinovou dramatickou kronikou Komedie o bolesti státu moskevského, caru Borisovi a Griškovi Otrepěvovi zacházel Musorgskij velmi volně, především kvůli snaze o dramatickou účinnost výsledného tvaru. Partitura, kterou skladatel psal údajně již ve své závislosti na alkoholu, se nerodila lehce. Původní verzi, dopsanou koncem sedmdesátých let 19. století odmítli v Petrohradě uvést, a tak se Musorgskij dal do jejího rozsáhlého přepisování. K dispozici tak dnes jsou dvě zcela odlišná skladatelova znění této opery. Kvůli silné kritice nepřátel a naopak i vzhledem k naléhání příznivců Musorgského pak následovala další přepracování i změny v instrumentaci, především hned dvakrát z pera Nikolaje Rimského-Korsakova (Igor Stravinskij to nazval „meyerbeerizováním“) a také Dmitrije Šostakoviče.
E. Semenčuk (Marina), A.Antoněnko (Grigorij)
Nejnovější newyorská inscenace měla premiéru teprve minulé pondělí a při přípravách ji provázely nesnáze kvůli demonstrativnímu odstoupení německého režiséra Petera Steina, z důvodů problémů s přidělením amerického víza. Jeho nástupce, Američan Stephen Wadsworth, měl tak na přípravu nastudování jen necelé tři měsíce. Z důvodů časové tísně byl nucen akceptovat návrhy scénického řešení i kostýmů, včetně některých dalších již nasmlouvaných spolupracovníků. A právě scénická podoba tohoto Borise Godunova z něj udělala po mém soudu tu nejméně povedenou produkci z dosavadní již poměrně početné řady představení, přenášených z Met do kin. Znovu se ukázalo, že ani poměrně precizní hudební nastudování s velmi dobrými zpěváky samo o sobě nestačí. Závěrečná scéna před Kromami, kde rozvášněný dav bere spravedlnost do svých rukou, aby vzápětí přihlížel nástupu nového cara k moci, jen vzdáleně naznačila, o čem všem by se Boris Godunov dnes dal hrát (vzpomeňme například jen na výtečnou salcburskou inscenaci z konce devadesátých let z dílny již zesnulého německého režiséra Herberta Wernickeho, za účasti bratislavského sboru). V Metropolitní opeře jakoby tentokrát zpěváci chvílemi ani netušili, co se právě na jevišti vlastně děje, bezradnost a tápaní bylo snad nejvíc znát z obou polských obrazů. Ani s prakticky jediným výraznějším vkladem do inscenace, obří rozevřenou knihou, nedokázal režisér pracovat důsledně až do konce a bez kolizí. Třeba jeden z mála silnějších momentů inscenace, kdy se do stránek knihy schovává Jurodivý, o pár taktů dál zcela zkazí sám představitel této role, když se kvůli přestavbě musí z listů vysvobodit. Přitom právě relativní plynulost čtyřapůlhodinové inscenace a návaznost jednotlivých obrazů na sebe bez zbytečných přestaveb je jednou z mála předností režijní koncepce.
M.Petrenko (Pimen)
A.Markov (Ščelkalov)
J.Nikitin (Rangoni)Takřka jediný nerusky mluvící interpret tohoto nastudování, René Pape coby Boris, rozhodně zaslouží uznání. Se svým nemalým hlasovým fondem dokáže skvěle zacházet, má výtečnou hlasovou mimiku, velmi dobře ví, o čem zpívá, je i výtečným hercem. Na druhou stranu je ovšem nutno dodat, že onen jadrný, hřímající hlas legendárních představitelů téhle role – počínaje Fjodorem Šaljapinem přes Nikolaje Gjaurova až třeba po našeho Antonína Švorce – René Pape prostě nemá. Výborným Grigorijem byl i přes hereckou topornost Alexandrs Antonenko, zaujal i Oleg Balašov jako Šujskij, Vladimir Ognovenko coby Varlaam, Andrej Popov jako Jurodivý, resp. Svatý blázen a v neposlední řadě i Ekaterina Semenčuk v roli Mariny Mníškové. Výtečný byl i sbor Metropolitní opery, Valerij Gergijev se i tentokrát zvláště u tohoto titulu ukázal být sázkou na jistotu.
R.Pape (Boris)I přes všechna nesporná pozitiva v rovině hudebního nastudování myslím, že v případě Borise Godunova udělala Metropolitní opera tentokrát uvedenému dílu tak trochu „medvědí službu“. Nedovedu si představit, že by při některé z přištích příležitostí shlédnout Borise byl běžný divák ochoten ony čtyři a půl hodiny nudy riskovat znovu.
Boris Godunov
Dirigent: Valery Gergiev
Režie: Stephen Wadsworth
Scéna: Ferdinand Wögerbauer
Kostýmy: Moidele Bickel
Světla: Duane Schuler
Choreografie: Apostolia Tsolaki
Orchestr a sbor Metropolitní opery
Premiéra 11.10.2010
The Met: Live in HD 23.10.2010
Boris Godunov: René Pape
Prince Shuisky: Oleg Balashov
Pimen: Mikhail Petrenko
Grigory: Aleksandrs Antonenko
Marina: Ekaterina Semenchuk
Rangoni: Evgeny Nikitin
Varlaam: Vladimir Ognovenko
Holy Fool: Andrey Popov
Nikitich: Valerian Ruminski
Mitiukha: Mikhail Svetlov
Shchelkalov: Alexey Markov
Innkeeper: Olga Savova
Missail: Nikolai Gassiev
Officer: Gennady Bezzubenkov
Xenia: Jennifer Zetlan
Feodor: Jonathan A. Makepeace
Nurse: Larisa Shevchenko
Khrushchov: Dennis Peterson
Lavitsky: Andrew Oakden
Chernikovsky: Mark Schowalter
Boyar in Attendance: Brian Frutiger
Související články
- Godunov z Turína trhnul Met, zájem o to ale není
- Operní panorama Heleny Havlíkové (4)
- Ohlédnutí aneb Jak se také dá hrát Boris Godunov
Komentáře: 18
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
17. května 1912 se narodil maďarsko-francouzský dirigent a houslista Sándor VÉGH
- jaja: Na jakem padaku asi pan Zdrahal odletel? A kde pristal?
- miron: Je skvělé, že tento světový orchestr přivezl do Prahy právě Daniel Barenboim. Protože to je jeden z hudebních...
- V.T. Slajer: Velmi dobry rozhovor a tuto inscenaci Falstaffa bych si nemel nechat ujit, az (pokud) se dostane do...
- Dan: Ač paní Machalická většinou udeří hřebíček na halvičku, nejsem si jistý, zda tentokrát není vedle, jak ta jedle....
- joska: Jenom si ho nechejte v Praze. Na Morave se uz nadelal bordelu dost.
- hanka: ostravská opera je skvělá:))))co naděláme.
- Marel: :-))) Ano, toto je pěvec, který zpívá opravdu svým hlasem. Nádhera :-)
- im: KONEČNĚ! Ale včera bylo pozdě, co škody stačil nadělat!!! Asi je to český folklór: nekompetentní umanutec na...
- Milly: Tak konečně donáměstkoval. Tento folklorní tanečník stojí za násilným sloučením SOP s ND. Prosazoval ho hlava...
- hanka: mně opera nudná nepřišla, naopak. spíš mně trošku :)) mrzelo,že se nějaké drobné škrty provedly. pan ŠŤáva...
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Ministerstvo kultury sloučí tzv. živé umění do jednoho odboru Ministerstvo kultury pokračuje ve změnách...
VícePřijde nová neřízená střela?
Wagnerovský kongres 17.– 20.5.2012 v Praze
Náměstek Radek Zdráhal na Ministerstvu kultury končí
Má vlast a Petrenko na Pražském jaru
Opravdu, vydržet to tentokrát vyžadovalo velké úsilí. Dokazuje to jediné: není možné rezignovat na inscenátorský přístup. Tady se to vymstilo hodně, v několika inscenacích minulých sezón Met méně, ale ukázalo to na zde neustále diskutované, že opera je především divadlo. A Met zdaleka není špičkou inscenačních přístupů. V tomto Borisi divadelnost chyběla zcela.
Na Godunova jsem byl velmi zvědavý a výsledek hodnotím rozporuplně. Po stránce hudební jsem z kina odcházel víceméně spokojený. Pape se role zhostil dobře, i když pro mne osobně nedosáhl výšin Borise Christova nebo Jevgenije Něsterenka. Ale viděl jsem ve Vídni Ferruccia Furlanetta a Pape rozhodně není horší, navíc zpíval obstojnou ruštinou (lepší než Furlanetto). Režie zjevně utrpěla střídáním režiserů, scéna a kostýmy mi přišly nepromyšlené. Když už používat historické kostýmy, tak důsledně. Bílé šaty "Poláků" by patřily stylem spíše do Evžena Oněgina. Závěrečná scéna svou značnou brutalitou asi nejlépe vystihla danou dobu, bohužel celá inscenace měla značně nevyrovnaná místa. Ale všechno to jsou jen první dojmy.
Ano, je to tak, taky jsem se moc těšila, ale nuda to byla ukrutná!! Evka
Zajímavé.Měla jsem obavy,jak tolik hodin vydržím, ale děj mě strhl,takže jsem vždy litovala,když přišla přestávka.Rozhodně jsem se nenudila,bylo to skvělé.
Souhlasím ale s výše uvedenými výhradami ke kostýmům.Lynčování v závěrečné části mně také nenadchlo.
Ruštině hlavních postav se dalo celkem dobře porozumět,a tak bylo vidět,že české titulky překládané z anglických byly mírně řečeno nepřesné. Lizina
Také jsem se obával, že se budu nudit, zvlášť když jsem se dozvěděl, že jde o komplet verzi, protože Godunov je dost "stoják". Nakonec – zejména díky výkonům orchestru a zpěváků/zpěvaček – nikoliv: kromě polského aktu. Ten byl vůbec celý jak z jiné inscenace, nepochopil jsem ani dobu, kdy se měl odehrávat (něco mezi empirem a 20.léty 20. stol.) Herectví, které se omezuje na poulení očí, samozřejmě tolik nevadí v obrovském divadle jako je MET, na plátně z detailu poněkud ano. V této souvislosti mi opět vadilo, že kamery málokdy ukázaly scénu vcelku, vždy jen menší celky a (polo)detaily, takže dojem divadelnosti mizí. Tím jsem se dostal k techničtějším otázkám a vzkazuji pořadatelům, že ve Světozoru byl zvuk v prvním dějství neuvěřitelně hlasitý. Ale asi si to někdo uvědomil, neb druhé dějství ušlo. Ale pořád to je zvuk úplně jiný než v divadle. Jen otázka: zkoušel někdo postavit nějaké přístroje do hlediště MET a oznámit kinům výsledek, aby mohla, zřejmě za pomoci podobných přístrojů na měření zvuku, vytvořit podobný efekt?
Já se přiznám bez mučení že jsem se taky šíleně nudila. Musorgskij napsal sice nádhernou muziku ale to představení bylo fakt k nevydržení!!
Pavle, jeste v prubehu prvniho dejstvi jsme ve Svetozoru zvuk stahli z hodnoty 6 na hodnotu 5,5. Behem prvni prestavky potom na hodnotu 5. Standard Dolby Digital je 7 nebo 7,5, s klasickou hudbou je v tomto problem, ze se pri michani zvuku kvuli jeji charakteristice moc nepouzivaji kompresory. Klasicka hudba pracuje s obrovskym dynamickym rozpetim (v porovnani s pop music ci filmovkou) atd. Dan, kterou za to platite, je, ze dopredu nevite, jak system nastavit.
Co se tyce mericich pristroju, tak mi neni uplne jasne, jake pristroje mate presne na mysli. Kazdopadne mam za to, ze to je s nadsazkou receno utopisticky pozitivisticky nesmysl, ze by se neco nejak zmerilo a pak nasimulovalo v kinech. Obecne plati, ze pokud se komukoliv neco nezda ohledne hlasitosti prenosu v kine (prilis potichu, moc nahlas), tak se ma o prestavce obratit na personal kina, ktery vi, co v takove situaci delat. Uz se taky mnohokrat stalo, ze v jednom kine se behem jedne prestavky sesly pozadavky jak na ubrani tak pridani hlasitosti, ale to je jina story:)
m.
Díky za odpověď, asi pět minut po odseslání příspěvku jsem si uvědomil jeho nejapnost. Určitě první "problém" je hlasitost. Já se přiznám, že jsem skoro přestal chodit do kin, protože tam trpím. Ale asi je na to část (většina) lidí zvyklých, takže pak Vám říkají, že chtějí zesílit, zatímco jiní chtějí ztlumit. Měl jsem spíš na mysli, zda se někdy měřila "kvalita", "charakter" zvuku – třeba na prvním balkóně – a pak se, jak píšete, výsledek podařilo "nasimulovat". Ale asi jste mi odpověděl, že je to nesmysl. Šlo mi spíš o to, zda se to zkoušelo a zda (by) se to vůbec považovalo za žádoucí. Ale nechme to být, šlo o okamžitý nápad :-)
Jeste k poznamce Liziny o nepresnych titulcich. Ceske titulky se prekladaji podle anglickych z ciste provoznich duvodu a urcite u toho zustane. Bez muceni priznavam, ze nemame kapacity a ani zdroje na to, abychom ke kazdemu prenosu shaneli v knihovnach nebo dokonce pujcovali pres Dilia 30 partitur nebo klaviraku prenaseneho dila a navic jeste do kazdeho kina zajistovali osobu, ktera by partituru umela cist a byla schopna podle ni titulky odklikat.
Prekladatelka pri prekladu titulku vsak pracuje jak s originalni verzi libreta tak s prekladem libreta do cestiny. Preklad pote jeste kontroluje muzikolog, takze by tam zadne velke boty byt nemely. Pokud na nejake pri prenosech narazite, tak budeme velmi vdecni, kdyz nam o nich date vedet, abychom je pred pripadnou projekci zaznamu odstranili.
Obecne vnimame ceske titulky predevsim jako servis pro ty, kteri napr. slysi prenasenou operu poprve. Mame za to, ze pokud nekdo rozumi jazyku, ve kterem se opera zpiva, nebo je s prenasenym dilem dobre obeznamen, tak titulky ani necte. Pokud nekdo originalnimu jazyku nerozumi a dilo dobre nezna, tak by mu titulky, ktere poskytujeme mely bohate stacit.
m.
René Pape není ideální typ na Godunova i když se včera hodně snažil. Slyšel jsem ho v Borisovi v Drážďanech naživo a nebylo to ono. V NY byl ale nejlepší herecky, o hodně před ostatníma. KJ
Naprosto nechápu jak té nemastné neslané čtyřapůlhodinové režijní impotenci mohla Drápelová dát 90%!!! Fakt dělá vše proto aby se znemožnila už úplně.
Nechci zde hodnotit operu, nemám na to vzdělání i když mě se líbila a rozhodně jsem se nenudil. Ale rád bych napsal pár poznámek o představení v Praze v kině Aero. Jsem pravidelným návštěvníkem představení z Met. Že během rozhovorů před představením a o přestávce diváci odcházejí, nebo zaujímají místa jsem si již zvykl (celkem to chápu, kdo nezná jazyk tak mu to nic neříká). Ale co se událo teď po první přestávce jsem ještě nezažil. Když začalo další dějství (už po rozhovorech) tak odhaduji, že cca třetina míst v celém kině zela prázdnotou. A pak trvalo asi 10 minut než opozdilci dorazili a místa obsadili. Bohužel vždy se najde pár lidí co pozdním příchodem ruší ostatní, ale takovém množství? Apelovat na diváky zde je asi zbytečné.
Co na to personál kina? Na co tam je? Pohledem do sálu bylo jasně vidět, že k takové situaci dojde. Nebylo by možno diváky vyzvat, aby zaujali svá místa, když gong a zhasnutí v sále nestačí?
Dále bych měl dotaz, kdysi se zde mluvilo o tom, že překlady rozhovorů by byly někde na internetu. Uskutečnilo se to?
Koupila jsem si za 150 korun brožuru k přenosům. Nic moc, ale alespoň jsem se dozvěděla, že paní Drápelová má erudici z redakce Květů, kde pracovala jako redaktorka. Tím se vysvětluje, jak dobře rozumí opeře a jak je v oboru vzdělaná. Pak vše chápu a lituji čtenáře MF Dnes.
V Aeru je to dost hrozné lidi se tam chovají jako zvěř. Máme chalupu u Turnova a tak na přenosy raději jezdím do Hradce, než do Prahy. Je tam míň narváno a lidi se chovají slušně. JJ
Dobrý den,
za kino AERO bych se ráda vyjádřila k pozdním příchodu diváků do sálu po přestávkách. Kromě časového rozpisu vyvěšeného po kině ještě vždy od 5 minut před začátkem dějtsví pouštíme gong v sále i na baru. Občas i zhasínáme světla v baru, aby nikdo nezůstal na pochybách, že představení pokračuje. I přes tuto snahu se bohužel vždy najde někdo, kdo se zpozdí. Tuto sobotu navíc vznikl problém při první přestávce v tom, že oficiální rozpis z Metropolitní opery byl o 4 minuty posunut oproti realitě. Nicméně bych si dovolila nesouhlasit s tvrzením, že si diváci sedali ještě dalších 10 minut. Drtivá většina vstoupila do sálu hned po zahájení dalšího dějství, poslední jednotlivci maximálně do 5 minut. Nicméně musím za kino AERO říct, že se opravdu snažíme všemi prostředky dostat všechny diváky do zahájení na svá místa.
Zuzana Kameníková
Kino AERO
Děkuji p. Kameníkové za vyjádření. Nechci polemizovat zda to bylo 5, nebo 10minut. Když sledujete představení každá minuta vám připadá strašně dlouhá. Taky jsem nevěděl, že byl problém s rozpisem MET. Já ho tedy beru jako informativní. A dále je pravda, že takový dav opozdilců jsem zažil poprvé, a že se vždy najde někdo, kdo pozdním příchodem bude rušit ostatní.
Lidi prosím vás choďte hlavně do divadla. To je přeci úplně jiný zážitek, než promítání v kině. V divadle zažijete tu atmosféru. Choďte i do našich divadel, špatná repríze je lepší než promítání v kině.
Paní Drápelová bude o přenosech psát suprlativy, jednak to tak dělá vždycky, když jde něco ze zahraničí a jednak je to zaplacené, MFDnes má soutěž na výlet na Manhattan, tak přeci to nebude hanit.
Lepší, je když půjdete do divadla ve svém městě nebo blízko a podpoříte domácí zpěváky a inscenátory, než do kina an tenhle uměle propagovaný rádoby umělecký přenos.
já se tedy nenudila, ne že bych byla úplně unesená (ale to může být chyba spíš na mé straně), ale rozhodně bych ani nemohla říct, že mi to přišlo nepovedené.
je sice pravda, že živé představení v divadle má své výhody, ale zase tam neuslyším např. Reného Papeho nebo Bryna Terfela.
Osobně mi ale velmi vadí, že diváci při rozhovorech hlučí, místo aby byli ohleduplní k těm, kteří si je chtějí užít.
Hanka
Hanka
Rozhovory o přestávkách lze- alespoň některé – najít na You Tube. Ale buďte dodcela ráda, že je diváci přehlušují, protože dotyčné rozhovory jsou svou křečovitou uzniformitou, inscenovaností, předstíranou spontánností a bezostyšnou sebechválou velice trapné.