Bohumil Gregor, jeden z nejlepších českých dirigentů poválečné generace

  1. 1
  2. 2
  3. 3

14. července by se dožil devadesátých narozenin jeden z nejvýznamnějších českých dirigentů druhé poloviny dvacátého století, muzikant, který má nesmírné zásluhy o to, že Janáčkovo operní dílo proniklo do světa, Bohumil Gregor.

Je škoda, že jeho jméno stojí poněkud v ústraní ve srovnání s jeho nepochybně rovněž vynikajícími, ale v širší veřejnosti mnohem populárnějšími umělci. Důvodů je možná více. I když Bohumil Gregor zdaleka nebyl jenom skvělým interpretem operních partitur, ale věnoval se i symfonické hudbě a zanechal po sobě řadu inspirativních nahrávek v této oblasti, přeci jenom soustavné časté vystupování na koncertním podiu přináší dirigentům, zejména v dnešní mediální společnosti, více proslulosti a slávy.

Dalším důvodem může být i to, že velkou část svého umění věnoval Gregor právě působení v zahraničí, kde soustavně a důsledně propagoval především díla Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka. Bylo to ale v časech, kdy se o dění na západ od železné opony a o tamních úspěších českých umělců u nás příliš nepsalo. Konečně je nutno vzít v potaz i fakt, že Bohumil Gregor byl po všech stránkách výrazný solitér, plně koncentrovaný na svou práci, mimořádně náročný ve svých požadavcích, jež leckdy prosazoval dosti specifickými metodami. Právě proto se domnívám, že bychom si jeho jméno a odkaz měli soustavněji připomínat.

Bohumil Gregor (foto archiv ND)
Bohumil Gregor (foto archiv ND)

Bohumil Gregor nebyl, podobně jako řada těch, kteří se zasloužili o proniknutí Janáčkova díla do světa, Moravák. Narodil se 14. července 1926 v Praze. Vystudoval Jiráskovo gymnázium a poté nastoupil na kontrabasové oddělení pražské konzervatoře. V důsledku totálního nasazení musel svá studia přerušit a po válce v nich pokračoval, když si přibral ještě studium dirigování u profesora Pavla Dědečka a Aloise Klímy.

V roce 1945 byl angažován jako kontrabasista do mladého, energií nabitého souboru, s chutí vytvářet operní divadlo na moderní bázi – do Opery 5. května, kde jako šéfdirigent působil Karel Ančerl. Příliš dlouho ale u kontrabasu nepobyl. Už na podzim roku 1947 se s ním setkáváme za dirigentským pultem. V Opeře 5. května dirigoval řadu inscenací. Byly mezi nimi Pucciniho Bohéma a Madame Butterfly, Mozartova opera Così fan tutte (uváděná tehdy pod názvem Takové jsou všechny), Čajkovského Piková dáma, Blodkova jednoaktovka V Studni i Špalíček Bohuslava Martinů, který s baletním souborem Opery 5. května nastudovala Nina Jirsíková. Tyto inscenace dirigoval i poté, co se na základě fúze Státní opery s Národním divadlem, kterou inicioval Zdeněk Nejedlý a jeho družina, stal členem Národního divadla.

Opera 5. května (foto divadelni-noviny.cz)
Opera 5. května (foto divadelni-noviny.cz)

Mladý dirigent Bohumil Gregor zaujal svými výkony Zdeňka Chalabalu, který v té době působil ve funkci šéfa Janáčkovy opery v Brně. V létě 1949 jej angažoval do Brna, kde poté Bohumil Gregor strávil dva roky. Bylo to šťastné setkání, které velmi významně ovlivnilo Gregorův další umělecký vývoj. Gregor stejně jako Chalabala chápal operu jako hudební divadlo, založené na dokonale profesionálním propojení hudební a divadelní složky a pochopení a uplatnění funkce orchestru v operním představení. V neposlední řadě oba dirigenty spojovalo do značné míry identické dramaturgicko-interpretační zaměření. V Brně se plně vyvinul Gregorův obdiv k tvorbě Leoše Janáčka, spolu s Chalabalou sdílel rovněž intenzivní vztah k tvorbě Antonína Dvořáka a k ruským klasikům.

Lze říci, že v Brně ukončil Gregor svá „léta učňovská a tovaryšská“. Sám nastudoval Verdiho Rigoletta a Čajkovského Labutí jezero v netradiční choreografii Ivo Váni Psoty. Nepochybně i práce po boku tohoto výsostného znalce ruské baletní školy měla vliv na Gregorův přístup k baletním inscenacím, které později v padesátých letech úspěšně nastudoval a dirigoval na Národním divadle. V Chalabalových inscenacích působil jako jeho asistent, mimo jiné dirigoval v Brně představení Bohémy, Madame Butterfly a Hubičky.

V roce 1951 opustil Brno a nastoupil vojenskou základní službu, během níž působil jako dirigent v orchestru Armádního uměleckého souboru. Když v roce 1953 založil tehdejší ministr obrany Alexej Čepička Armádní operu, stal se Bohumil Gregor jejím hlavním dirigentem.

Ani v této době ale neztratil kontakt s Národním divadlem. Po Chalabalově návratu do Prahy v roce 1953 se stal jeho asistentem v tehdy mimořádně pozitivně hodnocené inscenaci Musorgského Borise Godunova, která byla dílem sovětského režiséra Dombrovského. Představení, v němž exceloval především Rudolf Asmus v titulní roli (velmi dobrým představitelem této postavy byl i Přemysl Kočí), bylo sice scénicky hodně poplatné době, ale hudební tvářnost, kterou mu vtiskl Zdeněk Chalabala, byla naprosto sugestivní. Chalabalovi Gregor asistoval i při přípravě premiéry nového nastudování Dvořákovy Rusalky. Obě tyto inscenace posléze Bohumil Gregor dirigoval a k oběma titulům se později několikrát vracel.

A.Dvořák: Rusalka - Josef Svoboda (návrh scény) - ND Praha 1955 (foto archiv ND Praha)
A. Dvořák: Rusalka – Josef Svoboda (návrh scény) – ND Praha 1955 (foto archiv ND Praha)

Kromě toho řídil v té době i řadu dalších představení, především reprízy tehdy populárních Kovařovicových Psohlavců a Fibichova melodramatu Námluvy Pelopovy na text Jaroslava Vrchlického, které nastudoval dirigent Jaroslav Krombholc. V té době se v Národním divadle také poprvé setkal s dílem Leoše Janáčka, když dirigoval řadu repríz Vogelových inscenaci Její pastorkyně a Příhod lišky Bystroušky.

Po návratu z vojny v roce 1955 Bohumil Gregor v Národním divadle nastudoval a dirigoval poslední uvedení Dvořákovy opery Šelma sedlák a dále několik úspěšných baletních inscenací (Dvořákovy Slovanské tance, Asafjevovy Plameny Paříže, což byla první samostatná celovečerní choreografie Luboše Ogouna, a Chačaturjanova Spartaka). Před orchestrem stál také při řadě repríz Asafjevovy Bachčisarajské fontány a Borodinova Knížete Igora.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Komentáře “Bohumil Gregor, jeden z nejlepších českých dirigentů poválečné generace

  1. více informací o Bohumilu Gregorovi najdete v knize od Aleny Martínkové: „Chtěl jsem sloužit divadlu“. Bylo pro mne milým překvapením, že jsem v ní našel i svou fotku z doby, kdy jsem byl jeho asistent (při operách Příhody lišky Bystroušky a Káťa Kabanová). Vedle Sira Charlese Mackerrase, byl Bohumil Gregor můj největší vzor a inspirace ke studiu Janáčkovy hudby.

Napsat komentář