Bratři Špačkovi s Komorní filharmonií Pardubice zahájili Pardubické hudební jaro

Klapot vycházející z přejezdů kolejových spár, cinkání návěstidel, supící lokomotivu a samozřejmě píšťalku výpravčího – i takovéto zvuky bylo možno zaslechnout na slavnostním zahajovacím koncertu třicátého sedmého ročníku mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro. Byl totiž věnován výročí zahájení železniční dopravy na trati z Olomouce do Prahy (roku 1845) a památce jejího stavitele Jana Pernera (1815–1845). A jelikož v Pardubickém kraji se nachází i jedno z největších seřaďovacích nádraží ve střední Evropě, uskutečnil se úplně první koncert festivalu nejprve ve středu 11. února v České Třebové a až jeho druhé provedení o den později v Pardubicích.V pátek byl koncert ještě zopakován v Chrudimi. I tahle skutečnost svědčí o stále se rozšiřujícím záběru Pardubického hudebního jara, které je od loňského roku členem Asociace hudebních festivalů České republiky a jež hodlá pečlivou dramaturgií, výběrem hostujících umělců a míst konání jednotlivých koncertů svoji úroveň i nadále zvyšovat. Pokud organizátoři z obecně prospěšné společnosti Barocco sempre giovane v čele s neúnavným Josefem Krečmerem zvolí posluchačsky natolik atraktivní spojení, jako se stalo v případě zahajovacích večerů, a zdůrazní ho prvotřídními sólisty a dokonale poučeným dirigentem, není třeba mít o orchestrální část festivalu pražádné obavy.

Koncert přilákal na jména bratrů Josefa (housle) a Petra (violoncello) Špačkových.První z nich je historicky nejmladším koncertním mistrem České filharmonie a fascinuje suverénní technikou přecházející od propracované jistoty vždy v pravý čas do poloh vrcholné virtuozity. Jeho bratr (mimo jiné studoval hru na svůj nástroj i na pardubické konzervatoři) je rovněž velkou nadějí daného oboru, neskrývá radost z interpretace, ale v patřičném okamžiku se neuvěřitelně koncentruje. A protože se často nestává, aby dva sourozenci byli zároveň špičkovými umělci, šlo v případě bratrů Špačkových o vskutku jedinečný zážitek. Ať již hráli samostatně, nebo spolu. Zejména jejich provedení Dvořákovy Humoresky Ges dur, op. 101, č.7 v transkripci pro housle, violoncello a orchestr Oskara Morawetze přivedlo publikum k nadšení. Postupně se rozehrála i sólisty doprovázející Komorní filharmonie Pardubice, řízená tentokrát Janem Kučerou. Její spolehlivý výkon byl pro oba bratry dozajista oporou. Že si s dirigentem hráči orchestru porozuměli, dokázalo i perfektní provedení dvou polek Eduarda Strausse: Bez brzdy a Bez zastávky. Na pódiu to opravdu frčelo…Druhou polovinu večera vyplnila Janem Kučerou oblíbená filmová hudba, doprovázející především české snímky, odehrávající se opět u kolejí nebo s nimi tak či onak související. Kromě děl našich největších matadorů (Jiří Šust, Zdeněk Liška, Jiří Srnka, Luboš Fišer, Petr Hapka, Jára Beneš a Miloš Vacek) zazněla i slavná melodie Malcolma Arnolda z Mostu přes řeku Kwai. Posluchači vedle zjištění, kolik skvostů bylo stvořeno pro filmové plátno, ocenili i skutečnost, že šlo o komentovaný koncert. Dirigent Jan Kučera dobře ví, o čem mluví, a říká to mezi jednotlivými skladbami velmi sympaticky. Spojení hudby s tématem železnice se ukázalo být nadmíru šťastným.

Pardubické hudební jaro 2015
Slavnostní zahajovací koncert
Dirigent: Jan Kučera
Josef Špaček (housle)
Petr Špaček (violoncello)
Komorní filharmonie Pardubice
11., 12. a 13. února 2015 Kulturní centrum Česká Třebová, Dům hudby Pardubice, Muzeum Chrudim
(psáno z koncertu 12. 2. 2015 Sukova síň – Dům hudby Pardubice)

program:
– Bedřich Smetana: Skočná z opery Prodaná nevěsta
– Antonín Dvořák:
Klid lesa, op. 68, pro violoncello a orchestr
Slovanský tanec e moll, op. 72, č. 2
Mazurek, op. 49, pro housle a orchestr
– Eduard Strauss: Ohne Bremse (Bez brzdy) – Polka, Op. 238
– Antonín Dvořák: Humoreska Ges dur, op. 101, č. 7 (transkripce pro housle, violoncello a orchestr Oskar Morawetz)
– Eduard Strauss: Ohne Aufenthalt (Bez zastávky) – Polka, Op. 112
– Jiří Šust: Ostře sledované vlaky – Rondo na motivy hudby ze stejnojmenného filmu (úprava Jiří Teml)
– Zdeněk Liška: Tam na konečné
– Jiří Srnka: Modravé dálky
– Malcolm Arnold: Most přes řeku Kwai
– Luboš Fišer: Vlak dětství a naděje
– Petr Hapka: Páni kluci
– Jára Beneš: Tři pochody z filmů s Vlastou Burianem
C. a k. polní maršálek
To neznáte Hadimršku
Přednosta stanice
– Miloš Vacek: Hudba z Večerníčku „Pohádky o mašinkách“ (úprava Jan Kučera)

www.pardubickehudebnijaro.cz

Foto Miloš Kolesár