Brno / Praha: Lahůdka britská

13.5.2011 00:00 Pavel Šimáček

Další z koncertů cyklu staré hudby, který pořádá Brněnské kulturní centrum pod názvem Hudební lahůdky, se uskutečnil 10. května v Křišťálovém sále Staré radnice v Brně, já navštívil jeho opakování 11. května v Českém muzeu hudby v Praze. Večer nazvaný podle přezdívky Henry Purcella Orpheus Brittanicus byl tentokrát věnován britské hudbě 17. a 18. století určené pro zobcovou flétnu a loutnu. Příští koncert se bude konat pouze v Brně 6. června a v kapitulní síni minoritského kláštera zazní Preludia Johanna Sebastiana Bacha. Organizátoři již představili i poprázdninový program, který opět obsahuje některá velmi neobvyklá díla: kde můžete například slyšet skladby Ivana Jevstafjeviče Chandoškina, ruského nevolníka 18. století, který si svou virtuózní hrou na housle vydobyl svobodu?

Henry Purcell

Jan Kvapil, specialista na hru na zobcovou flétnu, představil během květnových koncertů celou sadu těchto nástrojů včetně fléten renesančních, barokních i ryze moderních. Umělec se kromě koncertní činnosti intenzivně věnuje také pedagogickému působení od První víkendové školy hry na zobcovou flétnu, již založil, až po výuku na vysokých školách. Podobně Jan Čižmář je nejen hráčem na historické drnkací nástroje, ale také uznávaným pedagogem u nás i v Evropě. Na koncertě hrál na renesanční a barokní loutnu, theorbu a barokní kytaru. Oba hráči své nástroje představili i doslova, neboť jednotlivé krátce komentovali skladby i instrumenty, na něž se je chystali provozovat. Obecenstvu byli také k dispozici o přestávce a po skončení koncertu, kdy se jich bylo možné ptát na otázky s hudbou a nástroji spojené. Během večera Vladimír Kiseljov opět maloval obraz, v Brně dokonce „kreslil prsty do písku“, což však nemohu přiblížit. Celý koncert se tedy nesl ve velmi přátelské atmosféře, poměrně početné pražské obecenstvo poslouchalo velmi pozorně včetně několika malých dětí. Dlouho jsem nezažil, aby bylo dětské publikum tak strženo hudbou.

Jan Kvapil

Kromě slov obou protagonistů večerem provázel i podrobný program, který přinášel informace o životech a skladbách povětšinou téměř neznámých autorů. Dozvěděli jsme se tak mimo jiné, že John Banister (1624 – 1679) byl pravděpodobně prvním skladatelem, jenž pořádal ve svém domě veřejné koncerty. Zároveň vydával učebnice hry na zobcovou flétnu. Francesco Barsanti sice pocházel z Itálie, působil ale v Londýně, kde zaznamenával a v italské stylu upravoval skotské písně, čímž vytvořil – jak se Jan Kvapil vyjádřil – první barokní crossover. Ze sbírky otce a syna Playfordových zaznělo několik anonymních skladeb, včetně anglické lidové písně Greensleeves, jež byla poprvé zaznamenána kolem roku 1580 a dokazuje, že tzv. vážná hudba může být zároveň populární. Jak uvádí slovo v programu, je možné si ji stáhnout i jako vyzváněcí tón pro mobilní telefon. Zvláštním zjevem byl Nicola Matteis, pyšný hudebník, který vystupoval veřejně jen z důvodu finančních, a když se oženil s bohatou vdovou, muzicírování zanechal. Ir Turlough Carolan se naopak hudbou musel živit celý život. V osmnácti letech oslepl, a když se jako jiní slepci naučil hrát na harfu, dostal koně, s nímž putoval po zemi, hrál a skládal.

Jan Čižmář

Téměř dvouhodinový program ubíhal jako voda díky vhodnému výběru a řazení skladeb, nasazení a sympatickému vystupování obou interpretů, kteří dokázali, že velké umění může být i zcela komorní.

Orpheus Brittanicus
Jan Kvapil – zobcové flétny
Jan Čižmář – loutny
Vladimír Kiseljov – kresba prsty do písku, malba
10. května 2011, Křišťálový sál Staré radnice v Brně
11. května 2011, České muzeum hudby v Praze

program:
Nicola Matteis:
- Ground after the Scotch Humour
Matthew Locke:
- Suita in D
John Banister:
- A Division on a Ground
Andrew Parcham
- Solo in G
Anonymní:
- The Dancing Master (skladby ze sbírek Johna a Henryho Playforda)
- Courtly Masque Dances
Francesco Barsanti:
- A Collection of Old Scots Tunes
Henry Purcell/John Eccles:
- A Division on a Ground
Turlough Carolan:
- výběr