Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě
Přiletěl toto pondělí odpoledne. Po soukromé večeři se šéfkou pořádající agentury se ještě večer rozjel natočit šot pro zpravodajství České televize. Úterní dopoledne strávil s novináři, odpoledne pak na zkoušce. Ve středu dopoledne natočil rozhovor pro kulturní magazín ČT. Dnes přes den má ještě jednu zkoušku s orchestrem a večer konečně koncert. A hned v pátek ráno odlétá do Madridu na galavečer k poctě sedmdesátých narozenin Plácida Dominga. Na soukromý program mu tentokrát nezbyl čas. Ani na lenošení. Ale na nějaké to nečinné odpočívání Bryn Terfel stejně není. A tak mezi kratšími rozhovory s jinými novináři a obědem jsme spolu strávili bezmála hodinu povídáním si zdaleka nejen o zpívání, ale hlavně o všem možném dalším z běžného každodenního života.
Velšský basbarytonista Bryn Terfel nemá ani zdaleka tak mohutnou postavu, jak se na jevišti či koncertním pódiu může zdát. Netrpí hvězdnými manýry. Při rozhovoru si klidně zuje boty a zkříží nohy na pohovce, a tak vy si za chvíli připadáte, jako když sedíte s kamarádem, kterého znáte léta a dlouho jste se s ním neviděli. A s takovým dobrým parťákem je přece potřeba probrat vše, co život přináší. Uběhne hodina a vy máte pocit, že jste si ještě všechno neřekli. Takové bylo setkání s Brynem Terfelem, jehož část přinášíme čtenářům Opery Plus, doplněnéou fotografiemi pořízenými k vydání CD Bad Boys, které bylo inspirací pro program zpěvákova pražského koncertu.
Pane Terfele, musíte být unavený, když se takhle s entuziazmem několik hodin věnujete novinářům. Stále se opakující otázky na vaši operní kariéru, role, budoucnost …
Patří to k mé práci. Ale není jednoduché odpovídat mnohokrát na to samé. Potěší mě vždycky, když se někdo zeptá jinak nebo položí zajímavou otázku, která mě nutí k zamyšlení. Otázky typu, co budete zpívat tehdy a tehdy, co chystáte nového, otázky na mou kariéru… Těch dostávám nespočet a mám na ně už připravené odpovědi. A tak doufám, že vy se budete ptát i na něco jiného! (smích)
Jste podruhé v Praze, máte tentokrát čas si projít město, poznat jej?
Když jsem tady byl předloni, měl jsem času víc. Udělal jsem si pár moc pěkných procházek po Praze. Viděl jsem hodně z historie tohoto krásného města. Nakoupil jsem tady i hezké dárky pro své děti. Hračky, které mají strašně rády a doteď si s nimi hrají – a to je co říct! Tentokrát ale víc zkouším s orchestrem, takže není tolik času a taky hned v pátek odlétám do Madridu na koncert k poctě Plácida Dominga. Takže jsem tu jen krátce. Ale letos má Praha štěstí na fajn zpěváky. Jonas Kaufmann tu byl přede mnou, přijede Cecilia Bartoli, Thomas Hampson. Byl bych strašně rád, kdyby takoví báječní kolegové přijeli za mnou do Walesu. Máte se letos v Čechách skvěle! (smích)
Když už jste zmínil Wales a operní zpěváky: Nedávno jsme zaznamenali zprávy o tom, že Velšská národní opera má finanční problémy…
Ano, ty problémy jsou. A to i přesto, že má tahle instituce za sebou docela úspěšnou sezónu. Je to divadlo, kde jsem v minulých sezónách zpíval svého prvního Hanse Sachse. Operní dům a jeho soubor je velmi úspěšný. Stále více oblíbený u publika. Za minulou sezónu získal ocenění SouthBank Award, které je udělováno nejlepšímu opernímu souboru v Británii. Na repertoáru mají spousta zajímavých titulů: Falstaffa, Otella, Petera Grimese. Mají bohatý repertoár. Je to ale menší operní dům v rámci britských ostrovů… Mají finanční problémy i oblastní operní scény u vás?
Ano, a nejen ony. Těžkosti má i jedna ze dvou operních scén v Praze – Státní opera….
To je smutné. V Británii to ale není o mnoho lepší a debatuje se tam i o rušení větších operních scén. Na přetřesu jsou opery v Liverpoolu, Plymouthu, Oxfordu… Ale řešení je. English National Opera i Velšská národní opera jezdí pravidelně na zájezdy. Navštěvují nejenom středně velká města, ale i malá městečka. Myslím, že by to mohlo být východisko i pro vás, jak dostat operu k lidem a přitom redukovat počet malých regionálních operních scén, na které nejsou peníze. Prostě opery z velkých měst by část svých představení odehrály na oblasti. Nejste nakonec tak velká země, aby to nešlo.
Věnujme se zase trochu vám osobně. Musíte strávit mnoho času mimo domov, máte přitom tři děti. Kolik času s nimi v průběhu roku prožijete? Berete je někdy s sebou na turné?
Mám tři děti, ano. S sebou je ale nikdy neberu. Teď jsem s nimi byl tři týdny přes Vánoce, jsme spolu vždy i část letních prázdnin. I tak ale pohromadě trávíme jen asi dva měsíce z celého roku. Ale to je daň za profesi, kterou dělám. Snažíme se s manželkou o to, aby si děti zvykly na to, že táta je často pryč a vrací se domů jen na krátko. Mají mámu, která je s nimi. Tři děti jí však dají zabrat…
Jak staré jsou vaše děti?
Šestnáct, dvanáct a deset let. Všichni to jsou kluci. Nejstarší syn se formuje do velmi zajímavé osobnosti. Když byl malý, nikdy neusnul sám. Spal se mnou nebo spíš s manželkou, takže jsme si ho jako rodiče hodně užili. Teď začíná projevovat přání jezdit se mnou… Jsem pryč hodně, ale když jsem doma, jsem rodič na celý úvazek! Svým dětem se věnuji ve dne v noci.
Myslíte, že některé z vašich dětí půjde ve vašich stopách?
Možná, můj nejstarší syn se už nechal slyšet, že až dokončí střední školu, vrhne se do mého světa se mnou. Nevím, jestli má talent zpívat. Ale má strašně zajímavou vlastnost: dobře se učí texty. Stačí, aby shlédnul jednou nějaký film a už si pamatuje repliky. Má takovou paměť, že si velmi rychle zafixuje nejenom dějovou linku, ale i dialogy, a taky dokáže přesně popsat i scénu. Možná taky, že jednou bude dělat u filmu scénáristu, kameramana. Možná bude i před kamerou. Prostřední syn je rocker. No a nejmladší je takový malý spisovatel. Každý je jiný…
Nejste známý jenom jako zpěvák v opeře, oblíbené jsou i vaše muzikálové nahrávky včetně těch s Renée Fleming, ve kterých můžeme najít hlavně scény z klasických muzikálů, jako jsou třeba Bídníci. Jaký je váš vztah k této hudbě?
Víte, pocházím z Walesu. Tam je hodně silná tradice sborového zpěvu. Nejenom ženského ale i mužského. Při každé mši v kostele je sbor, který zpívá chorály, ale nejen ty. Každou sobotu i v té nejmenší vesničce mají tihle amatérští sboroví zpěváci koncert. A obyčejně zvou i hosty – sólisty. Když jdu na takovýto koncert – a jako sólista chodím jak jen můžu, pokud jsem doma – posluchači očekávají, že budu zpívat známé kousky. Nečekají Wagnera! Chtějí něco známého, populárního. Tak jsem vlastně i já přišel k hudbě a ke zpívání. Právě při těchto koncertech.
Pokud mám ale běžný koncert árií z oper, strašně mě baví pozorovat reakce posluchačů, když spustím třeba Hammersteina. Šedesát procent mých koncertů přitom tvoří klasická hudba, hlavně operní árie, a zbytek právě muzikálové melodie nebo známé hity včetně rockových. Držím se ale zásady, že tyhle věci zpívám až v druhé polovině koncertu, tedy ke konci. Uvolní se tím atmosféra. Z lidí spadne upjatost, spojí si můj koncert s příjemnou zábavou. Mnoha lidem, stejně jako i mně vadí upjatost, se kterou se přistupuje k takzvané vážné hudbě. Přitom nejde o nic jiného, než o zábavu. A tak se snažím při svých koncertech, aby po takzvané vážné části přišla lehčí. Lidé se chtějí bavit!
Není to také způsob, jak přivést mladé lidi k vážné hudbě?
To myslím, že ne. To není v našich rukou, tedy v rukou operních zpěváků. Pokud víc sledujete zpravodajství, pak možná víte, že vítězem soutěže Británie hledá superstar se stal člověk s krásným hlasem, který zazpíval klasické árie, ale je postižený. Je to zajímavé. Pořádám dobročinný festival a když pozvu André Bocelliho, prodám přes tisíc lístků. Ne proto, že lidé chtějí slyšet operu. Ale kvůli člověku, který je postižený. Dokáže bez toho, aby viděl, se naučit jen poslechem jakoukoliv árii. Je to úctyhodný člověk. Řekl mi: Vyber si jakoukoliv známou árii, řekni mi její jméno a dej mi deset minut. Vybral jsem z Giordaniho Chéniera, ovšem árii, která není pro tenora. Trvalo pouhých deset minut, než si stoupl a transponovanou mi ji zazpíval. To je něco obdivuhodného. Třeba to může být pro mladé lidi inspirativní, třeba to je může přitáhnout k zájmu o klasickou hudbu.
Ne, nemyslím si, že tím, že nahrávám Hammersteina nebo Bídníky, mám možnost ovlivnit mladé lidi. Nahrávám to proto, že mě to baví. A taky proto, že nahrávací společnost bude ráda za devět set tisíc prodaných nosičů. A když to bude zmíněný Hammerstein, tak jich bude oněch devět set tisíc spíš, než když to bude výběr z Wagnera. Jedno z mých poslouchanějších alb přitom dosáhlo milionu prodaných nosičů. A tak vlastně ani není těžké se rozhodnout: Stojí před vámi agent z nahrávací společnosti a vy řešíte jestli vydáte ještě jednoho Schuberta nebo muzikály. Jak myslíte, že to dopadne?
Co opera v kině? Co si myslíte třeba o projektu Opera in Cinema? Nebo o projektu Met in HD, který je i v Česku úspěšný? A co říkáte názorům, které v poslední době sílí, a totiž že to je jiné, než divadlo, že vnímání je jiné, zvuk je jiný…
To jsou zajímavé věci. Když jsem podepisoval svůj zatím jediný kontrakt pro Met in HD ujišťovali mne, že se jedná o přenos představení, kdy bude snímáno jen to, co se na jevišti děje a zvuk bude autentický. Na druhou stranu je pravda, že to co vidíte v kině nebo v televizi, to je jiné. Dojem z představení jako celku je jiný. Kamera zabírá více detailů, je vám vidět do obličeje. Zatímco v sále máte pohled na celek a celé to kouzelné Lepageovo mystérium vnímáte takříkajíc v jednom kuse. V tom ten rozdíl může být. Ale pokud HD přenosy umožní lidem chodit na operu a jíst přitom popcorn, má to smysl pro popularizaci. Možná to některým lidem otevře cestu k živému opernímu divadlu. A to je dobře. Měl jsem možnost vidět pár HD představení a minulý měsíc jsem byl také na přenosu baletu. To mě překvapilo moc. To, co v sále nevímáte: jak se napínají svaly, jak z nich stéká pot, krásné atletické postavy – to všechno – všechny tyhle detaily – vnímáte v kině a dotvářejí u baletu atmosféru. Je vidět ta námaha, to úsilí a to je fascinující.
Zastavme se přece jen taky u vašich rolí. Při minulém rozhovoru pro Operu Plus jste prozradil, že kromě Falstaffa je vaší životní rolí Hans Sachs. A další role?
Mistři pěvci mě stály tři roky života. Nádherné představení. Dobrá inscenace, výborný režisér, dirigent. I když moje cesta k Sachsovi byla těžká, zpívalo se mi v oné inscenaci moc dobře. Ale to neznamená, že to tak je vždycky. Na letošním Proms se mi tak fajn nezpívalo a myslím, že jsem ani neodvedl moc dobrého Hanse Sachse s BBC Orchestra. Je to role, kterou hodně ovlivňuje rozpoložení člověka. Ve Velšské národní opeře jsme znal akustiku, orchestr, všechno. V případě BBC ale ne. A tak se mi tolik nedařilo. A hraje roli i to, že nejenom pro zpěváky, ale i pro diváky nebo posluchče je Wagner obtížný. Mistři pěvci zvlášť a tak musí být i publikum připraveno na to, co bude poslouchat. Ve Velšské opeře za mnou lidé chodili po sedmi hodinách – ano, představení bylo se skoro dvěma hodinovými přestávkami, kdy lidé večeří – a říkali mi: Byli jsme už čtyřikrát, děkujeme, že jste nás přivedl k Wagnerovi! Za Hanse jsem dostal cenu a jsem na ní pyšný. Jednak nemám moc operních ocenění a jednak to beru jako zadostiučinění za to, že jsem mu dal své tři roky života. Budu ho zpívat také v Londýně a jsem zvědavý, jestli v lidech vzbudím ty samé emoce jako doma ve Walesu.
A máte nějaké další wagnerovské role, které byste si chtěl zařadit do repertoáru?
Ne. Nemám. Myslím, že Ring, Bludný Holanďan a Hans Sachs mi stačí.
A z jakého důvodu? Vždyť wagnerovské postavy jsou tak různé. Vezměme jen třeba Wotana a Bludného Holanďana…
…ano, z pohledu publika ano. Ale já si nemyslím, že by existovaly jednodušší nebo těžší wagnerovské role. Každá z nich je obtížná. Každá jinak. Vokály, hloubkou procítění, výškami,… Zdánlivě lehký Holanďan obsahuje spoustu pasáží, které jsou vokálně pro můj typ hlasu tak obtížné, že si to mnoho posluchačů nedokáže představit. Chci být teď už velmi opatrný v překračování řeky zvané Wagner. Myslím, že s těmi rolemi, které mám nastudované, si nějakou dobu vystačím. Chci být opatrný v přijímání jakýchkoliv nových rolí.
Co vaše budoucnost. Jak moc popsaný je váš pracovní kalendář?
Posledních šest měsíců bylo nabitých. Od Falstaffa v Monte Carlu po Mistry pěvce ve Walesu. Rheingold v New Yorku stál taky hodně času a úsilí. Myslím, že s takhle nabitým programem už nebudu pokračovat. Je pak strašně těžké odolat stresu a nepřenášet ho na své blízké. Budu zpívat tři představení Toscy v La Scale. Na to se těším. Pak si udělám malou odbočku k Mozartovi a budu zpívat Leporella. Pořád i v budoucnu se chci věnovat hlavně opeře. Chci si však vybrat jen pár operních domů, se kterými budu spolupracovat. Covent Garden a Velšská Národní Opera jsou pro mne asi nejdůležitější. Chci taky v pohodě dokončit Ring v New Yorku a po něm se Metropolitní už tolik věnovat nechci.
Operní fanoušci se o to hodně přou: Co vy máte raději, moderní nebo klasické režie, scénografii? Viděl jsem vás třeba v amsterodamské Tosce a to byla velmi moderní a strhující inscenace…
(Smích) …ano, ta byla zajímavá! Ten větrák, plameny! Strašně působivá, že? Mám rád, když má inscenace koncept. Prostě, když režisér přinese výklad, o čem se bude hrát. Pak mi nevadí ani moderní, ale ani klasická výprava. Pak se do toho vrhám s nadšením. A je to také o publiku. Jsou operní domy, kde je publikum tradiční. Na tradicích lpí a vyžaduje je. Třeba ve Vídni. Tam vám přijdou po představení vynadat fanoušci, kteří pamatují ještě Karajana, v čem že jste to zpíval! (smích) Pak jsou ovšem modernější divadla… Ale divadlo by hlavně mělo bavit a lidé by měli odcházet spokojení. To umí udělat jen dobrý režisér. Pak je jedno, jestli je moderní nebo klasická režie a výprava. Někdy se to nepovede, jako třeba teď v Monte Carlu Falstaff. Škrtil jsem kočku a nevěděl proč. Škubal krocana…
Představují vám režiséři svoje koncepce předem?
Ne, nikdy. Vstupuji do zkoušek už připravené režijní koncepce.
A stalo se vám, že jste někdy kvůli pro vás nepřijatelné režijní koncepci nakonec odmítl zpívat?
Ještě ne. Nedělám to. Způsobil bych tím spoustu komplikací jiným. A zůstal bez peněz. Snad vlastně jen o jedné takové inscenaci jsem přemýšlel, že ji odmítnu. Byl to Don Giovanni v Bastille v Paříži. Tam zpěváci byli nazí na jevišti a předváděli kaskadérské kousky. Nakonec to ale dopadlo jinak, bez mé účasti.
Co publikum? Je rozdíl mezi americkým a evropským publikem?
Je! (smích) V New Yorku mají diváci kabáty přehozené přes sedadlo a netleskají dlouho, aby stihli co nejrychleji metro. Ve Vídni zase myslí, že všichni budou zpívat jako za dob Karajana a mají rádi své tradice. Nové zpěváky těžko přijímají…
Možná pošetilá otázka, ale jsme v Praze: Nenapadlo vás, že by bylo možné zazpívat si – třeba hned ve dvou nebo třech představeních – vašeho Leporella v pražském Stavovském divadle? Tedy v divadle, kde měl Don Giovanni premiéru?
Možná. Dobrý nápad. Můžu to zkusit. Kalendář mám plný do roku 2014 nebo 2015, ale potom by to šlo. Vím, že tohle malé divadlo je divadlem, které jako jediné z dob Mozarta stojí na svém místě prakticky v původní podobě. Má nesmírnou historickou hodnotu. Možná by stálo zato přemýšlet i o HD přenosu z tohoto divadla. To by bylo zajímavé! (smích)
Pane Terfele, děkujeme za příjemnou hodinu povídání si s vámi a taky za možnost poslechnout si vás znovu v Praze.
I mě těšilo! – Venku je pěkně, nepůjdeme se spolu projít?…
S Brynem Terfelem hovořil Aleš Bráza
Související články
- Operní panorama Heleny Havlíkové (17)
- Bryn Terfel rozesmál pražské publikum
- Bryn Terfel: Ne abyste mně to věřili!
Komentáře: 25
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
17. května 1912 se narodil maďarsko-francouzský dirigent a houslista Sándor VÉGH
- Ondřej Cibulka: Jsme povinni čelit náporu nekulturnosti, útoku deprivantů, nepochopení technokratů. A to nikoliv jen...
- jaja: Na jakem padaku asi pan Zdrahal odletel? A kde pristal?
- miron: Je skvělé, že tento světový orchestr přivezl do Prahy právě Daniel Barenboim. Protože to je jeden z hudebních...
- V.T. Slajer: Velmi dobry rozhovor a tuto inscenaci Falstaffa bych si nemel nechat ujit, az (pokud) se dostane do...
- Dan: Ač paní Machalická většinou udeří hřebíček na halvičku, nejsem si jistý, zda tentokrát není vedle, jak ta jedle....
- joska: Jenom si ho nechejte v Praze. Na Morave se uz nadelal bordelu dost.
- hanka: ostravská opera je skvělá:))))co naděláme.
- Marel: :-))) Ano, toto je pěvec, který zpívá opravdu svým hlasem. Nádhera :-)
- im: KONEČNĚ! Ale včera bylo pozdě, co škody stačil nadělat!!! Asi je to český folklór: nekompetentní umanutec na...
- Milly: Tak konečně donáměstkoval. Tento folklorní tanečník stojí za násilným sloučením SOP s ND. Prosazoval ho hlava...
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Ministerstvo kultury sloučí tzv. živé umění do jednoho odboru Ministerstvo kultury pokračuje ve změnách...
VícePřijde nová neřízená střela?
Wagnerovský kongres 17.– 20.5.2012 v Praze
Náměstek Radek Zdráhal na Ministerstvu kultury končí
Má vlast a Petrenko na Pražském jaru
Naozaj skvelý rozhovor! Už sa teším na koncert!
Velmi neobvykle setkani a nevsedni rozhovor. To muselo dat prace! OP zase zabodovala.
Jak to udelat, aby BT vystoupil ve Stavovskem (ne az bude ve zpevackem duchodu)? Sam by mel zajem, jak se vyjadril. Slysel jsem, ze OP navstevuji i lide z vedeni ND. Nepozvete ho???
Leonora3:
velmi zaujimavy rozhovor a myslim, ze vysvetluje niektore veci, ktore ma napadli uz skor. Napr. preco Bryn Terfel vo Viedni tak malo spieva v Staatsoper(nepocitam koncert "Bad boys", ktory bol na jesen). Pred par rokmi sme ho videli ako Falstaffa, bola to parada, ale uz par rokov absencia. Zeby svitala nadej pre Prahu? Mariusz Kwiecen slubil spievat Dona Giovanniho v Stavovskom divadle (mimochodom ma prekvapuje, ze BT o Giovannim vobec nehovori)a je tu nadej na rovnocenneho Leporella. Dalsia skvostna dvojica (z legendarnych na javisku Stavovskeho divadle ma napada Sherill Milnes a Karel Berman, ale iste ich bolo viac!)
Zaujimave pre mna ako divaka, je hodnotenie publika. New York v nom nevypada moc dobre, ale predstavenia obvykle zacinaju o 8 hodine a predstavenia sa hraju bez skrtov. Pamatam si, ze po Figarke som vysla z divadla tesne pred dvanastou. A nie kazdy byva, alebo ma hotel na Central Park West. Obvykle vas v meste, ktoreho pocet obyvatelov presahuje Cesko, caka este dlha cesta domov (ale to len tak mimochodom).
Inak Bryn Terfel je solistom v NY milovanym, i ked sa publikum ponahla domov. Sledovala som kritiky na novu Bondyho inscenaciu Toscy v Met, a po roznych ( i dost vystrednych) vyhradach k rezii a solistom, newyorska kritika uplne otocila a bola nadsena, ked Bryn Terfel spieval Scarpiu a Jonas Kaufmann Cavaradossiho.
Rada by som bola na tom koncerte, ale snad zajtra tu ranu zaceli Jonas Kaufmann ako Werther.
Díky za skvělý rozhovor; Bryn Terfel v něm působí tak, jak působí na jevišti – jako ohromný sympaťák :-) Moc se těším na večer.
A kéž by se povedl ten Leporello (já vím, že to je utopie). Nahrávka z Ferrary s Keenlysidem jako Giovannim patří k mým nejmilejším a moc mě mrzí, že obrazem to znám jen z Youtube… (mimochodem, tady se třeba najde nějaký znalec, který mi poradí, zda to existuje i na DVD, případně kde to sehnat?)
Ronnie
Opravdu skvělý rozhovor. Díky!!!
Díky za perfektní rozhovor. Přečetla jsem ho jedním dechem a už se těším na reference z dnešního koncertu!!
Excelentní rozhovor. Zatím jsme měl nejvetší radost z krásného rozhovoru s panem Koutem zde, ale tenhle je taky výborně připravený. Nebaví mne číst dokola výčet rolí toho-onoho pěvce za dva měsíce po koncertu v Harmonii. Když se umělec otevře, odhalí své nitro, je to úplně jiné povídání. Tohle se vám mimořádně povedlo, stejně jako včerejší koncert, který zkazila jen klavírní vložka, která dynamiku a spád koncertu úplně uzemnila. Bravo a dík, že takhle pěkné rozhovory děláte. Pokud to bude možné, udělejte takhle i Cecilii Bartoli. Důvěrně, osobně, prostě čtivě.
Koncert mě včera tak moc příjemně naladil, že jsem si rozhovor pana Brázdy musela přečíst znovu. Je radost vědět, že pan Terfel je milý, otevřený a to se přeneslo i do jeho zpívání včera. Nespala jsem až do dvou :-) JáJa
Večer byl báječný a potvrdil jen veliké charisma a bezprostřednost tohoto umělce, která je patrná i z přiloženého rozhovoru. Rozhodně jsem měla lepší dojem, než ze studeného a amorfního chování i hudebního přednesu mediální hvězdy Kaufmanna, který bezprostřednost nemá nebo neumí projevit. Užila jsem si to moc včera stejně jako loni. Děkuji za jeho "dovoz" :-) Katka
Když dokáže redaktor zapomenout na to, na co je obvyklé se ptávat a co by se nemělo vynechat (výčty rolí, kariéra, jak moc ten či onen umělec miluje svou práci,…) vznikají tato zajímavá vyprávění. Zde naleznete skvosty mezi rozhovory v této oblasti (Červená, Kout, Urbanová a tento Terfel). Pěkný a zajímavý rozhovor. Koncert jsem neměl možnost navštvit, ale nechám si ho na Toscu v Itálii. Jan
Rozhovor mě tak naladil, že jsem v den koncertu běžel koupit lístek. No, asi budu jediný, kdo to nakonec považoval za "vyhozené peníze" :-( Ale počkám na diskusi k recenzi.
Chci pochválit, že rozhovor se dotknul také témat, která návštěvníky těchto stránek opravdu zajímají a o kterých zde mnohdy horečně diskutují: režijní a scénické pojetí, přenosy představení do kin, tradice vs. aktualizace, popularizace opery atd. Za to velký dík a jen tak dál u příp. rozhovorů s dalšími protagonisty.
Ke Katce a Kaufmannovi: Naučil jsem se brát to, že každý zpěvák je jiná osobnost: někdo bezprostřední, někdo plachý a rezervovaný, jiný je na tom třeba jinak. Jsem rád tomu, když si umělec v koncertním sále na nic nehraje, zůstane takový, jaký je a nenutí se třeba do nějaké falešné žoviálnosti.
pro Pavla:
já to za vyhozené peníze nepovažuji. Ale orchestr byl tradičně jižto mizerný a klavírní vložka nesmyslná. Věděl jsem na co jdu. Bad Boys jsou pel-mel, program koncertu taky. Ale Terfela mám rád, pro jeho muzikálnost a entuziasmus, který z jeho projevu je cítit. Myslím, že by si zasloužil lepší orchestr. Orchestrální mezihry byly šílené. Jak na promenádě.
Vyhozené peníze? Proč? Vyhozené peníze jsou za cigarety, zbytečné oblečení, tretky, ale za kulturu?
Nikdy.
Rozhovor je to zajímavý. Ale rozhovor je jedna věc a dojem z koncertu nebo jeho provedení jiná. Orchestr byl výjímečně špatný. Projeví se to pokaždé, když doprovází kvalitního pěvce. Bohužel.
aj aj, já si to chtěl nechat až k té recenzi. A nechám :-)
Koncert jsem si užila i ten rozhovor. Čtla jsem ho už potřetí. Obé dobré, zajímavé, jak píše VlaM. Přeci je zajímavé vědět, co si myslí takový věhlasný pěvec o situaci s operními divadly nebo o přenosech, ve kterých účinkuje. To je zajímavé strašně moc. JáJa
Rozhovor se rozhodně vymyká tomu, co se můžete v našem hudebním odborném tisku dočíst. Není to adorace umělcovy profesionální dráhy ani patetické žvatlání o lásce k hudbě a opeře. Je to obraz umělce, jako člověka, který je stejný jako my všichni. Navíc si tazatel neodepíral zeptat se na jeho názory na otázku divadel u něj doma. Odpověď mne nepřekvapila, neboť vím, jak to ve Velké Británii je. Ale ještě před pětatřiceti lety to tak chodilo i u nás. Zájzdy jsem zažil v Kolíně, Uherském Hradišti. Pravidelně. Soubory z Prahy, Liberce, Ostravy tam jezdívaly každý rok se dvěma operami. Nešlo by to nyní také? Blíž lidem by tak opera byla a mohla zasáhnout daleko širší skupinu.
Budte vdacny za to, ze ste ho mali v Prahe. Rozhovor je zaujimavy a ukazal, ze je to clovek ako aj my ostatny. Su tu velmi dobre rozhovory aj publicistika.
Velmi dobrý rozhovor.
Daniel
Náhodou jsem narazil na tento rozhovor. Po jeho přečtení jsem manželce koupil lístky k výročí svatby a chtěl bych vám i oroganizátorům poděkovat. Na poslední chvíli jsme vstupenky ještě sehnali. Je nám oběma přes sedmdesát a díky tomuto zajímavému rozhovoru jsme se odhodlali na koncert mistra Terfele jít. Nelitujeme. Jan a Eva Š.
Odkud je prosím ta první fotografie? Ta je pořízena při rozhovoru v Praze? pokud ano, kde prosím? Děkuji za odpověď. Jana
Dobrý den Jano. Fotografie byla pořízena v průběhu rozhovoru ve vstupním atriu hotelu Imperial, kde mistr Terfel při svém pražském pobytu bydlel. Mimochodem tento Art Deco hotel se známějším Café Imperial hned vedle, je velmi citlivě a krásně zrekonstruovaný.
Zaráží mě, že nikdo nekomentuje Terfelův smířlivý postoj k možnému rušení "oblastních" operních scén ve Velké Británii. Obvykle umělci (a nejen oni) v těchto situacích srší hněvem a spílají všem vládám světa… ;)
Nevnímal bych to jako smířlivý postoj, spíše je to pohled člověka, který nezpívá na oblasti. Navíc v rozhovoru popisuje řešení, které v VB asi funguje. Sám jsem byl v Plymouthu na zájezdovém představení Partenopé, se kterým tam byla ENO. Asi to řešení může být i u nás, nevím.