Co budeme hrát o Vánocích?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Česká scéna převzala z německého repertoáru Stavovského divadla Gerleho oblíbenou veselohru, kterou 31. prosince 1863 uvedla pod názvem Noc před novým rokem aneb Ponocný na redutě, předtím o druhém svátku vánočním Balfeho operu Cikánka. Poněkud zvláštně vypadal závěr roku 1864, kdy se vystřídali Tylovi Kutnohorští havíři, Shakespearův Coriolanus s Gluckovým Orfeem a Eurydikou a Donizettiho Lucrezií Borgiou a jeden večer složený z několika francouzských vaudevillů. Roku 1866 se mezi svátky hrál (kromě činoher) Rossiniho Vilém Tell a Lortzingův Car a tesař. Na Silvestra byl ke Gerleho Noci před novým rokem připojen Doslov Emanuela Züngela se živými obrazy. Tato silvestrovská veselohra se s různými „přívažky“ opakovala i na české scéně pravidelně až do roku 1879 a často i s reprízou na Nový rok. Mezi operami dávanými v povánočním týdnu se objevil Gounod (Faust a Markétka, Romeo a Julie), Offenbach (Orfeus v podsvětí, Bandité, Trebizondská princezna), dále se hrály Figarova svatba, Nabucco, Ricciho Kryšpín a kmotra, Boieldieuova Bílá paní, Cimarosovo Tajné manželství, Meyerbeer (Robert ďábel, Afričanka), Flotowova Marta, Rossini (Lazebník sevillský, Vilém Tell), Smetana (Braniboři v Čechách, Hubička, Prodaná nevěsta), Šeborova Zmařená svatba, Suppé (Boccaccio, Dona Juanitta), Beethovenův Fidelio. Ten se hrál i v posledním roce existence Prozatímního divadla. O druhém vánočním svátku pak Veselá vojna Johanna Strausse, následoval Gounod (Faust a Romeo a Julie), Planquettovy Zvonky cornevillské a na Silvestra Trebizondská princezna. Na Nový rok odpoledne Strakonický dudák a večer Prodaná nevěsta, která už se stávala stálým dílem uváděným při podobných příležitostech.

Národní divadlo
Národní divadlo zahájilo 16. listopadu 1883 a vánoční program toho roku nabídl dvakrát Karla Bendla (Karel Škréta, Starý ženich), Bedřicha Smetanu (Libuše) a na Nový rok 1884 Dvořákova Šelmu sedláka. Libuše a Prodaná nevěsta se hrály i v dalších dvou letech, ale jakési odlehčení se zřejmě postrádalo. To přinesla roku 1886 baletní pohádka Štědrovečerní sen s hudbou Mořice Angera. Libreto k ní vytvořil Augustin Berger, premiéru měla 21. prosince a hned následovaly čtyři reprízy, včetně představení na Nový rok – v kombinacích s Klicperovým Rohovínem Čtverrohým nebo se Stroupežnického „obrázkem ze staročeské domácnosti“ V panském čeledníku.

Štědrovečerní sen se pak v repertoáru držel mnoho let a objevil se ještě za druhé světové války. Augustin Berger, od roku 1885 šéf Baletu Národního divadla, zaznamenal s příběhem o chudých dětech, které jdou do lesa na dříví, únavou usnou, zažijí (ve snu) dobrodružství s lesními zvířátky a po shledání s rodiči slaví šťastné Vánoce, skutečný úspěch – také ve srovnání s předchozí baletní novinkou: „Druhá původní novinka baletní Bergerův Štědrovečerní sen měla včera před hojně shromážděným obecenstvem úspěch daleko příznivější než Reisingerův Hašiš, jejž ani cenná a ve svém oboru vynikající hudba Kovařovicova nedovedla zachrániti. Štědrovečerní sen jest dárek k Vánocům a činí skutečně v některých momentech pěkný, poetický dojem. Scéna poskytuje velkým i malým dětem hojnost půvabných obrázků. Angrova hudba dobře se poslouchá, a tak postaráno je zraku i sluchu o hojnost zábavy. V úpravě osvědčil se Berger jako dovedný aranžér a objevil tentokráte i smysl pro charakteristiku taneční. Po té stránce lze zejména pochváliti tanec krkavců. Tím více překvapila nehybnost medvědů, těchto proslulých komických tanečníků. Sborové tance mají většinou ráz konvencionální.“ Kritik vyslovil pochvalu baletní škole, kterou Berger u divadla založil, a otázal se, zda „podobných výsledků by nebylo lze dosíci zařízením divadelní školy dramatické a operní“.

Mořic Anger: Štědrovečerní sen - ND Praha 1886 (foto archiv ND Praha)
Mořic Anger: Štědrovečerní sen – ND Praha 1886 (foto archiv ND Praha)

Už roku 1885 ale obohatil Augustin Berger repertoár – včetně vánočního – o senzaci, kterou viděl ve vídeňské Dvorní opeře: „Byl jsem připraven na velký balet,“ píše. „Přece jsem věděl, co dovedou Italové vytvořit v baletním umění, a mnoho jsem už slyšel a četl o milánském Luigim Manzottim, autoru Excelsioru, jenž si razil svou skvělou baletní výpravou vítěznou cestu světem. Ale něco takového, co jsem viděl, jsem přece neočekával.“ Berger byl okouzlen, ale také plný obav: „Kde bychom vzali tak obrovský, vycvičený baletní sbor, tak výtečnou primabalerinu, celou tu skvělou výpravu!“ Velké sny se ale mají uskutečňovat. Prvního srpna 1885 měl balet Excelsior s hudbou Romualda Marenca v Národním divadle premiéru, hrál se do roku 1899 a dosáhl sto sedmdesáti představení. Na choreografii se spolu s Bergerem podílel Enrico Borri. Skvělou primabalerinu – a také příští manželku a matku své dcery – získal Berger v Giuliettě Paltrinieri.

Romualdo Marenco: Excelsior - Augustin Berger (Otrok), Giulietta Paltrinieri (Civilisace) - ND Praha 1885 (foto archiv ND Praha)
Romualdo Marenco: Excelsior – Augustin Berger (Otrok), Giulietta Paltrinieri (Civilisace) – ND Praha 1885 (foto archiv ND Praha)

Baletní alegorie o průmyslové revoluci a rozvoji civilizace Excelsior byla poprvé uvedena 11. ledna 1881 v milánské Scale, vzápětí se objevila na dalších italských jevištích, v Sankt Petěrburgu, Paříži, Londýně, Bruselu, New Yorku a jinde. Ve Vídni měla premiéru 17. května 1885 a z posudku je možno vyčíst, jak se na výpravný balet tohoto typu, který se skládá z jednotlivých obrazů, tehdy hledělo: „Kdo žádá od baletu psychologicky se rozvíjející děj, skutečné drama, může nad volnou řadou obrazů, z nichž sestává Excelsior, ohrnovat nos; originálním a zábavným ho však jistě shledá každý. Naše publikum sdílí názor […], že balety, které rozpracovávají dramatický děj v přísném slova smyslu, nedosahují velkého a trvalého úspěchu. Není to ovšem pouhá oslňující pastva pro oko, bohatství jevištních efektů, co by vysvětlovalo úspěch Excelsioru, ale také nová myšlenka, z níž se tyto překvapující podívané vyvinuly. Na jednoduchém alegorickém podkladu (boj temnoty a osvícenství) se nám předvádějí všechny moderní objevy a vítězství užitých přírodních věd, které pohnuly světem. Tato základní myšlenka je ve srovnání s obvyklými vážnými baletními librety jistě nová a zajímavá.“

Českou premiéru Excelsioru obohatilo básnické slovo Jaroslava Vrchlického. V Prologu promlouval Duch dějin ústy Karla Šimanovského: „Boj světla s tmou – toť půtka odvěká, / ať zápasiště její nitro člověka, / ať tato země, vesmír bez hrází; / mé oko stále boj ten provází…“ A v závěru herečka Ludvika Rottová (později působila v Brně) jako Duch světla porazila Nocturna (Josef Šmaha): „Ty zahyneš, tvé konec vlády, / neb zhynou ústrky a svády, / a zášti, zloba, klam a zrady. / Zpět v peklo klesni, odkuds vyšel! / Já souzvuk nebeských sfér slyšel! / Nuž v objetí si, národové, / vstříc zajásejte době nové!“ Nocturnus se propadne a Duch světla volá nad obrazem sbratřujících se národů: „Vy k světlu spějte, výš, jen výš!“ Augustin Berger svůj sen uvést Excelsior uskutečnil, ale sen o sbratření národů pořád snem zůstává… To ale odbočujeme od Vánoc a od Silvestrů. Excelsior se pochopitelně objevil hned v roce premiéry v Národním divadle také 26. a 31. prosince.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Související články


Komentáře “Co budeme hrát o Vánocích?

Napsat komentář

Reklama