Býti operní hvězdou moderní doby aneb Diana Damrau v Praze

  1. 1
  2. 2
Jedna z předních světových sopranistek koloraturního oboru, německá pěvkyně Diana Damrau, zavítala v rámci programu Pražského jara 2017 do metropole, aby zde uvedla smíšený program, jehož základem je její zcela nová profilová deska Meyerbeer – Grand Opera s áriemi Giacoma Meyerbeera (1791–1864). Na koncertě s ní vystupoval její manžel, francouzský basbarytonista Nicolas Testé.
Nicolas Testé, Diana Damrau – Pražské jaro 16. 5. 2017 (foto © Petra Hajská)

Diana Damrau, jež koncertovala s velkým úspěchem v Praze v Obecním domě roku 2014, nabízí opernímu i koncertnímu publiku mnohé a po právu je označována za jednu z nejlepších koloraturních sopranistek naší doby. Vedle koloraturní ekvilibristiky a bravurního provedení také vyniká velmi příjemným, teplým témbrem, dobrou srozumitelností slova a takřka dokonalým propojením hlasových rejstříků bez slyšitelných přechodů. I spodní poloha je dobře znělá bez výraznější změny barvy.

Navíc pěvkyně je rozená divadelní představitelka (chtělo by se mi napsat komediantka, míněno v nejlepším slova smyslu, ale toto označení stále nese negativní významy), umělkyně stvořená pro jeviště, která každou árii nebo duet cítí jako divadelní scénu s přesně vymezeným tématem. Vybavena neselhávajícím smyslem pro humor a divadelní špílec, kdy často dospěje až k roztomilé hranici mezi hereckou akcí a parodií operní naivky na pódiu, si od prvního čísla dokáže získat srdce diváků. Úžasná je práce s vokálním výrazem, schopnost dodat okamžitě pěveckému číslu potřebnou náladu, podporovanou cítěním diferencované dynamiky projevu.

Hlas Diany Damrau se ale vyvíjí. Některé role s extrémními nároky na nejvyšší rejstříky byly již opuštěny (Královna noci, Zerbinetta v Straussově Ariadně na Naxu a zřejmě již se také pěvkyně vzdá Konstance z Únosu ze serailu). To již signalizoval program předchozího pražského koncertu. Současný jevištní repertoár ryze koloraturních partů je doplněn party mladodramatickými s koloraturou (Hraběnka ve Figarově svatbě a nově přibude do repertoáru i Markétka z Gounodova Fausta). Stále ale na jevišti převládají ryze koloraturní party (Donizettiho Lucia a Elvira v Puritánech z Belliniho opery, Gounodova Julie, Violetta Valéry a tak dále), takže se zdá, že plánovaný přechod do jiného oboru se ještě odkládá …. Hlas se ale jeví trochu odlišný od koncertu z roku 2014, nejvyšší rejstřík nemá již takovou absolutní průraznost a střední poloha je někdy méně znělá, zato přibylo příjemné hlasové kolorování.

Podle slov pěvkyně bylo vydání meyerbeerovského alba jejím dlouholetým snem. Ostatně také jeho árie zařazené na koncertě byly příjemnou změnou oproti poněkud úzkému výběru, které mají ryze koloraturní pěvkyně v koncertním repertoáru.

Prvé dvě ukázky se nesly ve valčíkovém rytmu. Kavatina královnina pážete Urbaina, přinášejícího dopis z prvního dějství opery Hugenoti (1836), ihned zaujala uvolněností pěveckého výrazu i rozverností podání. Vrcholně bravurní árie Ombre légère z Meyerbeerovy opery Dinorah (1859, z žánru francouzské lyrické opery s jednoduchým milostným námětem z bretaňského venkova devatenáctého století, s četnými náboženskými konotacemi v lidovém prostředí), jež už od doby svého vzniku patřila k prubířským kamenům koloraturních sopranistek na koncertních pódiích, přesvědčila pak znamenitými vokálními efekty (iluze ozvěny) i změnou nálady. Navíc pěvkyně vokální jistotu doplnila tanečními kreacemi, a to zanechává málokteré publikum chladné.

Druhá část koncertu započala baladickou árií Emmy z Meyerbeerovy italské opery Emma di Resburgo (1819), zapomenutého díla rossiniovské melodiky a jedné z oper dokumentujících zájem operních libretistů o anglické, respektive skotské látky. Árie se sólisticky traktovanou harfou zaujala efektními vokálními figuracemi i virtuozitou druhé části. Stejně tak byla oblíbená další sopránová árie věrné Vielky Lebewohl, geliebte Schwester z německého singspielu Ein Feldlager in Schlesien (Polní ležení ve Slezsku, 1844, příběh vojenské cti a lásky v dobách sedmileté války za panování Friedricha II.) téhož skladatele, jež nechyběla v mnoha sopránových zpěvnících celé devatenácté století.

Sentimentalizující kavatina zdařile doplnila profil Giacoma Meyerbeera jako skladatele jevištních děl mnoha oborů a navíc tří jazykových oblastí (od italské opery virtuózního rossiniovského střihu přes německý singspiel až po žánr francouzské velké opery s možným vývojem k francouzské lyrické opeře). Závěry oficiálního programu prvé i druhé části doplnily ukázky ze dvou významných rolí, které patří k signifikantním partům současné kariéry Diany Damrau na světových jevištích. Dokonale zažitou má pěvkyně jak Massenetovu Manon, kterou zpívala i v Metropolitní opeře i Wiener Staatsoper, tak Elviru z Belliniho Puritánů (naposledy Madrid a Metropolitní opera). Tady byli diváci svědky interpretace partů na světové úrovni, kdy sopranistku podpořil Nicolas Testé. Temperamentní árie Eleny v rytmu na pomezí bolera a siciliany Mercé, dilette amiche z prvotní francouzské verze Verdiho Sicilských nešpor možná napovídá, kudy se vydá pěvkyně v dalších letech.

Být manželem operní superhvězdy a vystupovat s ní na společných koncertech je úloha povětšině poněkud nevděčná a stejně nevděčné je posuzování tohoto pánského údělu z pera recenzentova. Inteligentní a elegantní (který si po právu mnoho nedělal z dress codu vybraného fraku) basbarytonista Nicolas Testé umí výborně vystavět charakter na jevišti (přesvědčivý Nourabad z Bizetových Lovců perel v Theater an der Wien nebo v přenosu Met), je spolehlivým interpretem francouzského a italského repertoáru, ale kvalitativně zůstane vždy ve stínu své manželky. Rád s chotí vystupuje, což jim umožňuje i společné cestování a pobyty, a toto dvojkariérní manželství se jeví jako velmi šťastné.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - D. Damrau & N. Testé, PKF-Prague Philharmonia -E. Villaume (Pražské jaro 2017)

[Total: 18    Average: 3.8/5]

Související články


Komentáře “Býti operní hvězdou moderní doby aneb Diana Damrau v Praze

  1. Myslím, že recenzent výstižně zachytil výkony obou protagonistů. Dramaturgicky byl pro mne večer zklamáním, avízovaný Meyerbeer se tam sotva mihnul. Teste je bohužel jen průměrným zpěvákem, který nedosahuje prvotřídních mezinárodních kvalit a poslouchat jej ve více než 50 % programu při exkluzivních cenách vstupenek bylo až příliš. Tohle by náročné mnichovské, pařížské či berlínské publikum i takové hvězdě jako je Damrau neakceptovalo. Damrau opravdu opouští ten vrcholný koloraturní obor a začíná se věnovat oboru lyrickému soprán, který jejím současným hlasovým možnostem lépe odpovídá. Je to ale především vzorová interpretka, která důsledně vychází z textu, posluchači výjimečným způsobem sděluje obsah árie s příkladnou výslovností ať už se jedná o francouzštinu, italštinu či němčinu.

Napsat komentář