Čajkovského Evžen Oněgin v Plzni

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Plzeňská opera uvedla 15. října v budově historického Velkého divadla premiéru jedné z nejslavnějších oper světové literatury nejen devatenáctého století - psychologicky pronikavého Evžena Oněgina Petra Iljiče Čajkovského na mimořádný text Alexandra Sergejeviče Puškina, převzatý Čajkovským doslova stránku po stránce. Symbióza krásné hudby a textu plného poezie a lidské kvality učinila dílo světově populárním záhy po jeho premiéře v Moskvě 1879. Dílo realizovali nově v Plzni dirigent Norbert Baxa a režisér Tomáš Pilař, na scéně, kterou navrhl šéf opery a režisér Tomáš Pilař, v kostýmech Dany Haklové a choreografii Jiřího Pokorného.
P. I. Čajkovskij: Evžen Oněgin - Ivana Veberová (Taťána) - DJKT Plzeň (foto Marek Olbrzymek)
P. I. Čajkovskij: Evžen Oněgin – Ivana Veberová (Taťána) – DJKT Plzeň 2016 (foto Marek Olbrzymek)

Evžen Oněgin, opus 24, je dílem mimořádného jasu a krásy, gejzírem melodického bohatství, vyrůstajícího z melancholických, ba až tragických pocitů, s mnoha lidovými stylizacemi a mistrovskou novoromantickou skladebnou technikou. Vlivy Glinky, Dargomyžského, ale také Chopina, Liszta a Schumanna se zde slévají do výsostně osobitého stylu, kterým Čajkovskij okouzlil celý hudební svět. Ruský mistr v Praze osobně dirigoval roku 1888 v budově Národního divadla pražskou premiéru svého díla, jež se v Praze setkalo hned napoprvé s obrovským ohlasem. Ostatně do oka si zde tehdy padli Čajkovskij s Antonínem Dvořákem, jemuž Čajkovskij zařídil velké turné v Rusku. Oba jsou shodní v jednom významném aspektu. Jsou typickými reprezentanty národní hudební kultury svých zemí, kterou oba přivedli na světovou úroveň. Čajkovskij podobně jako Dvořák obdržel čestný doktorát v Cambridgi (1893).

Oněgina se snažila inscenace šéfa plzeňské opery Tomáše Pilaře zjevně uchopit právě jako zmíněné dílo jasu a krásy. Jednoduchá, střízlivá, až minimalistická scéna, režisérem přímo navržená, s projekcí barev, světel a scenérií na velké zadní ploše, podtrhuje vnitřní realitu díla, zobrazuje nálady a proměny nálad hlavních aktérů děje a jejich vztahů. Nebo také mnohdy až realisticky dokresluje závěry scén. Jak bývá pro režijní rukopis pana Pilaře typické (krom zcela originálně vystavěného Martinů Vojáka a tanečnice, jenž ale nesvazuje tolik jako opakované populární tituly), inscenace vychází v zásadě z doby příběhu, nechce přesazovat Puškina do jiných časových vztahů, leč zároveň si nehodlá nechat ujít dnes módní vlnu jisté nadčasovosti či snad spíš mimočasovosti, jistého poměrně nezávazného časového přesahu, aby mohla podtrhnout souvislosti s mladou generací dneška. Jen je pro mne jistou otázkou, zda se jde opravdu k podstatě vnitřní reality vztahů, do patřičné hloubky, či spíš – a takový mám pocit – po vnějším efektu s líbivými projekcemi i obdobně volenými kostýmy Dany Haklové. Také závěr opery si jde svojí psychologickou cestou, když se v popředí scény hroutí Taťána, která má naopak zachovat svoji hrdost a nepoddajnost. Ostatně Taťána vmete Oněginovi tvrdou pravdu, že mu jde jen o ženu z vyšších společenských kruhů, která má bohatství i čest.

P. I. Čajkovskij: Evžen Oněgin - Ivana Veberová (Taťána) - DJKT Plzeň (foto Marek Olbrzymek)
P. I. Čajkovskij: Evžen Oněgin – Ivana Veberová (Taťána) – DJKT Plzeň 2016 (foto Marek Olbrzymek)

Puškinův příběh je opravdu nadčasový, provází každou generaci. Láska povrchní a hluboká, ležérní povrchnost až cynismus, nacházející si posléze cestu k náhlému vzplanutí. Žárlivost, zažehnuvší jiskru z malichernosti, to vše je vysoce nadčasové a všechny generace bez rozdílu provázející. Čili pro mne je idea režiséra v zásadě srozumitelná, mnohdy i poetická, včetně překvapivé náhlé sněhové nadílky v árii Gremina, symbolicky vyjadřující, že ani ledová zima v nás nemůže skutečné vztahy nikdy zničit. Symbolismus provází charakteristicky celou inscenaci, je však srozumitelný a čitelný.

Avizovanou ideou však bylo obsazení rolí mladými lidmi dneška, prototypy herců filmového zjevu, ztělesňujícími představy současné mladé generace. Idea režiséra je doslova na aplaus ve stoje. Realita však taková není. Inscenátoři rozhodili jistě své sítě široko daleko, tomu věřím, leč uvízlo jim v nich málo ryb patřičné velikosti… Z pěti plánovaných Lenských se stal prototypem filmové mladosti Jaroslav Březina z Národního divadla v Praze. Pozoruhodný výsledek dlouhého bádání. Inscenaci se poněkud nedostává šťastné volby pěveckých osobností, jimiž se mohl tolik pyšnit Verdiho Macbeth. To se mi jevilo jako nedostatek premiéry, na kterou jsem se až příliš těšil, což se často nevyplácí. V divadle hostů to nicméně chápu, sladit kalendáře je dnes nesnadné, navíc si dovedu představit, že role v ruštině není pro potenciální zahraniční představitele tak atraktivní jako tradiční italská opera. Mladá generace u nás už ruštinu nezná. Luštit azbuku a učit se vše foneticky musí být dosti nesnadné. Ač přece rusky rozumí trochu každý Čech, jak se půvabně praví ve filmu Kolja Zdeňka Svěráka.

V Oněginovi existuje zvláště vynikající, poetický překlad libreta profesorkou Jelenou Holečkovou-Dolanskou, v minulosti často realizovaný. To by bylo výhodou pro české pěvce, třeba by se nehledali jako pověstná jehla v kupce sena, ze zahraničí už by se ale pro český překlad nenalezl patrně nikdo. I tyto dnešní potíže divadla zajisté vnímám.

P. I. Čajkovskij: Evžen Oněgin - DJKT Plzeň (foto Marek Olbrzymek)
P. I. Čajkovskij: Evžen Oněgin – DJKT Plzeň 2016 (foto Marek Olbrzymek)

Ale zpět na počátek souřadnice. Podstatné role jsou alternovány, nové vedení divadla ale zrušilo obvyklé dvě premiéry za sebou, škoda. Oněgin by se zajisté prodal výborně, je v Plzni tradičně velmi populární. Ač jsem absolvoval obě generální zkoušky, takže představu alternací mám, nelze z neveřejných zkoušek korektně nikoho jmenovat. Snad smím jen ryze za sebe konstatovat, že bych pro premiéru volil jiný průsečík z obou reálných alternací, než zvolili inscenátoři. Už jen proto, abych zůstal stylový vůči vyhlašované vizi filmového mládí na jevišti. To je ovšem v kompetenci inscenátorů, oni realizují své představy a vize, recenzent je jen pouhý pozorovatel.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Čajkovskij: Evžen Oněgin (DJKT Plzeň)

[Total: 65    Average: 2.8/5]

Související články


Napsat komentář