Carmen v mlhách, nuda v Brně

  1. 1
  2. 2

Málokdy je operní inscenace tak učebnicovým příkladem pro úvahu o důležitosti dramaturgie díla jako brněnská Carmen. Existuje-li několik verzí její partitury s rozdílnými přístupy vydavatelů, mají inscenátoři možnost si vybrat tu možnost, která je jejich záměrům nejbližší. Neznamená to pochopitelně automaticky, že se se zvolenou verzí sejdou a využijí jejích předností. Domnívám se, že se brněnský inscenační tým tentokrát chytil do vlastní pasti.

Georges Bizet: Carmen – ND Brno 2016 (foto Marek Olbrzymek)
Georges Bizet: Carmen – Atala Schöck (Carmen) – ND Brno 2016 (foto Marek Olbrzymek)

Zjednodušeně řečeno, u Carmen je zásadní dramaturgickou volbou, zda ji uvést s mluvenými dialogy nebo s recitativy. Mluvené dialogy patřily k formě opéra comique, již Georges Bizet pro svou Carmen zvolil, verzi s recitativy a s doplněním baletní hudby vypracoval po smrti skladatele téhož roku 1875 pro Vídeň Ernest Guiraud. Proč nepřiznat, že být na místě brněnských tvůrců, volila bych verzi vídeňskou z několika jednoduchých důvodů. Móda originálních jazykových verzí je už sama o sobě určitou bariérou na cestě k interpretaci opery, zvykli jsme si jí však dávat přednost. Mluvený text je v opeře vždy problémem, a to nejen kvůli jazykové obtížnosti (mluví a zpívá se tu francouzsky), ale především kvůli jeho negativnímu vlivu na temporytmus inscenace. A to zvláště když dirigent neprojevuje odpovídající citlivost k časovému průběhu večera a prokládá jej značným počtem nekorigovaných pauz mezi jednotlivými promluvami či hudebními čísly. Další potíž způsobuje otevření některých škrtů. Brno si může přičíst k dobru, že otevřelo na začátku prvního jednání škrt pantomimy – to jest zcela nadbytečného, zpomalujícího pouličního výjevu, který vojáci pozorují ze svých kasáren. Starý manžel, jeho žena a milenec.

Základní položkou operní inscenace je délka a průběh hudebního nastudování. Dirigent Ondrej Olos se podle mého osobního názoru s Bizetovou Carmen příliš nesešel. Po překotné předehře volil až příliš často pomalá nedynamická tempa, inscenace v jeho rukou postrádala napětí, vlekla se bez kontrastního propracování. Na premiéře docházelo navíc ke kolizím v souhře orchestřiště s jevištěm a orchestr hrál jakoby poněkud nedbale. Hudební tvar nesevřel inscenaci do pevných kontur, naopak ji rozvolnil. Dirigent Olos nenašel v Bizetově Carmen tolik potřebný temperament, jímž opera bezesporu oplývá nebo by alespoň oplývat mohla.

G. Bizet: Carmen - Atala Schöck (Carmen) - ND Brno 2016 (zdroj FB NDB)
G. Bizet: Carmen – Atala Schöck (Carmen) – ND Brno 2016 (zdroj FB NDB)

Režisér Tomáš Pilař s výtvarníkem Alešem Valáškem vybrali pro dobu děje čtyřicátá léta. Myslím si, že móda té doby, alespoň v podobě, jakou jí na jevišti Janáčkova divadla propůjčili, interpretkám ženských postav příliš neprospěla. Byla to móda, která ženy činila starší, s ulízanými vlasy a až úřednicky upjaté, krátké sukně občas prozrazovaly nepříliš pohledné nohy, které by milosrdně skryla španělská rozevlátá sukně. Rytmické Španělsko tu obecně chybí, a zůstane-li na jevišti starší korpulentní žena v tanečním postoji a chybí jí ta charakteristická úžasná rytmičnost, která je u španělské starší tančící generace tak působivá, pak je opět něco v nepořádku.

Inscenace začíná v interiéru, vojáci sedí za psacími stoly. Stavba je na točně. Na točně, která se většinou otáčí za nepříjemného hluku. Nebylo by bývalo lepší zvolit jiné scénografické řešení? Ale kostky byly vrženy, inscenace je na tomto principu postavena. Ve druhém a třetím jednání postupně architektury ubývá a zůstávají jenom masivní kontejnery, které je nutno před začátkem posledního jednání odstranit (jediný přiznaný vstup technického personálu na scénu, poněkud toporné). Poslední jednání se odehraje na prázdném jevišti, které je prostorově formováno dýmem a doplněno padajícím tabákovým listím. Režisér Tomáš Pilař postupuje podobně od realismu a dospěje až k jakémusi symbolismu, když ve čtvrtém dějství přicházejí na prázdné jeviště ve slavnostním průvodu postavy v černých ku-klux-klanových obličejových kápích, artista, který metá nepříliš obratné kozelce, nosiči hlav býků vyrobených z papírmaše a sbor pózující v rádoby efektních postojích. Pilař se v průběhu inscenace občas zbavuje dramatických situací, opomíjí logiku děje a nevytváří plastické postavy. Nedokáže však tyto záchytné body nahradit jinou logikou své vlastní jasné inscenační koncepce.

Světelný design Daniela Tesaře je jako obvykle velmi výrazný (Tesař je znám jako častý spolupracovník režiséra a šéfa brněnského operního souboru Jiřího Heřmana), užívá zpočátku i proscéniové světelné rampy, chvílemi ponechává postavy v siluetách (někdy ne zcela přesně technicky provedeno), spoluvytváří rozmanitou světelnou atmosféru inscenace. Stane se, že je jeho design výraznější než samotná jevištní akce.

Georges Bizet: Carmen – ND Brno 2016 (foto Marek Olbrzymek)
Georges Bizet: Carmen – ND Brno 2016 (foto Marek Olbrzymek)

Valáškovy kostýmy v Pilařově aranžmá vytvářejí uniformní ženský dav, k němuž přidávají ještě stejně oděná děvčátka a děvčata. Všechny jsou Carmen. Šedavý základ s červenými květy. V závěru opět dámská uniforma, tentokrát vznosně španělská – černé dlouhé toalety, červené hřebeny, visací náušnice a vějíře. Jednoduché choreografické prvky siluet na zadním prospektu, bez působivého prudce rytmizujícího tanečního temperamentu (choreografie Ladislava Košíková). Spíše společenská událost, víc společenské aranžmá než dramatická scéna.

G. Bizet: Carmen - ND Brno 2016 (zdroj FB NDB)
G. Bizet: Carmen – ND Brno 2016 (zdroj FB NDB)

Toreador Escamillo – statický krasavec se dvěma bodyguardy, kteří na jeho pokyn zlikvidují útočícího Dona José, rozvinou promítací plátno a ukážou výjev z býčích zápasů. Na závěr oblékne toreadorský kostým agresivní barevné kombinace žluté a černé. Při pozvání na zápas v Seville podával tento „tvrďák“ Carmen pomeranč, před zápasem mu jej Carmen vrací.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Bizet: Carmen (ND Brno)

[Total: 117    Average: 2.6/5]

Související články


Reakcí (6) “Carmen v mlhách, nuda v Brně

  1. Snad největších zklamání v poslední době, se kterým jsem se na tuzemské scéně setkal. Obsazení druhé premiéry bylo jedním slovem katastrofální, a to s výjimkou Šrejmy-Kačírkové, která jako jediná mohla sklidit úspěch. Veškerá její snaha o ztvárnění Micaëly ovšem byla pošlapána hudebním nastudováním Ondreje Olose. Orchestr byl celou dobu veden bez jakéhokoliv citu ke zpěvákům – ať už se kdokoliv z protagonistů pokusil o jakoukoliv dynamiku, orchestr to nechalo klidným a jel dále ve svém oblíbeném mezzo forte. Carmen (Jana Hrochová) neztvárnila v této roli žádnou formu svůdnosti a vášně, stejně tak pěvecky nepřednesla výkon, který by byl očekáván od hlavní hrdinky. I tak ovšem předčila její mužský protějšek, což ovšem nebylo těžké. Není snadné se vyjádřit k výkonu Dona Josého (Alexandru Badua), nicméně za vše nejspíše promluví mé drobné zapátrání v paměti. Z mé strany si výkon zpěváka bučení v divadle zasloužil pouze dvakrát. Dnes to bylo podruhé. Opravdu nejsem schopen pochopit, kde se v protagonistově životopise objevily celkem významné operní domy. Výkon, který předvedl, byl natolik podprůměrný, že bychom jej spíše řadili k výkonu sboristy. Jeho hlas postrádal jakékoliv (byť sebemenší) posazení a nesl se s velkými obtížemi i ve chvílích, kdy orchestr mlčel. Jinými slovy, jeho hlas není vhodný ani pro vedlejší role, a to s ohledem na absenci čehokoliv od f nahoru. Druhým jeho problémem bylo herecké zvárnění, které ovšem ještě více problematizovala režie plná nekoncepčních kroků a změn. Jeho nulové herecké nadání už pouze umocnilo snahu režie zničit drama, které je v Bizetově hudbě tak všudypřítomné a které směřuje k tragickému konci. Zde se ovšem neodehrál ani cituplný průběh a zamýšlený tragický konec byl spíše anonymní smrtí, jež však nikoho nedojme.

  2. Musím přiznat, že jsme také byli zklamaní. Fotografie slibují velkou podívanou, kostýmy i účesy jsou na nich nádherné, bohužel často jsem se přistihla, že se nudím a jsem myšlenkami jinde. Pro mě to celé postrádalo drama, charisma a také jakýsi šmrnc, byť vizuálně to vypadá moc hezky. Něco jako Heřmanova Tosca. Jsem z Brna a trpím, že zrovna tyto mé dvě nejoblíbenější opery jsou na našem jevišti provedeny takto, na pohled velkolepě a nádherně, ale uvnitř je prázdno. Ještě se vyjádřím k obsazení (2. premiéra) – vyloženě nemám s nikým zásadní problém, jelikož většinou neočekávám na tuzemské scéně žádné světové výkony. Co ale předvedl pan Badea, to rozdýchávám ještě teď. Víceméně musím souhlasit s Ondřejem M. Byla to učiněná katastrofa. Ptám se, PROČ?? Čím byl pro autory inscenace tak atraktivní, že ho vůbec angažovali? Po zhlédnutí představení ještě více, než dříve, volám po doobsazení třetího (osvědčeného) Josého a nyní také po „odklizení“ jednoho z původně angažovaných… Protože to je prostě ostuda!

  3. Byla jsem na premiéře a mohu mít určité výhrady, víceméně jsou to ale drobnosti. S čím ale nemohu souhlasit, že to byla nuda. Představení je strhující, živé, jednotlivé scény nepostrádají napětí – do poslední vteřiny. Buďme hrdí, že takové představení v Brně máme.
    S recenzentkou bohužel nesouhlasím a mám pocit, že její kritika je spíš osobní než odborná.

  4. Ale ne, je to naprosto přesné – nuda, k tomu na druhé premiéře byly některé pěvecké výkony velmi průměrné až podprůměrné. Toto rozhodně není inscenace hodná Brna. A spíš bych si troufnul tipnout, že předchozí komentující je víc než na Carmen hrdá na někoho ze své rodiny:-) Doporučuji podívat se na další recenze, které zatím vyšly. Věru žádná sláva.

  5. Trochu odjinud: Neviděl jsem ono představení Carmen. Nicméně pana Badeu jsem měl tu čest vidět cca před 4-5 lety ve Wroclawi v Hoffmannových povídkách. Bohužel téměř nedozpíval „Klein sacka“ a zbytek představení „jen“ markýroval. Po té se sám omluvil za indispozici. Asi to nebylo ojedinělé…
    Jo, návštěvníci brněnského divadla, zůstávají jen vzpomínky na Mistra Přibyla, Zahradníčka, Olejníčka, Krejčíka a dámy Barovou, Palivcovou aj.aj.

Napsat komentář