Carmen z Brna uzavřela sérii oper na letošní Litomyšli

  1. 1
  2. 2

Národní divadlo Brno uvedlo 2. července v rámci letošního osmapadesátého Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl populární Bizetovu operu Carmen na druhém nádvoří litomyšlského zámku. U dirigentského pultu stál Ondrej Olos, režisérem je plzeňský operní šéf Tomáš Pilař. Podobně jako Smetanova opera Hubička, uvedená v Litomyšli souborem z Brna 1. července, rovněž inscenace Bizetovy Carmen měla svoji premiéru v letošní brněnské divadelní sezoně.

Georges Bizet: Carmen - Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)
Georges Bizet: Carmen – Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)

Hovořit o Bizetově Carmen, jedné z vůbec nejoblíbenějších světových oper všech dob, je takřka zbytečné. Fenomenální dílo autora, které si dopředu vypůjčilo podstatné rysy verismu, triumfuje u publika dlouho. Lhostejno, že jest pouhým odvarem o třicet let starší povídky Prospera Mériméeho. Francouzský skladatel zde otevírá dveře směru, který nalezl brzy poté nevídanou plnou rezonanci v Itálii. Sám veliký filozof Friedrich Nietzsche ji vyzdvihuje proti Wagnerovi, zdůrazňuje vitalitu Středomoří a poukazuje, že nikoliv dekadentní pozdní Wagner, ale právě Bizet přináší skutečné jevištní drama. S odstupem doby se můžeme fanatismu Nietzscheho pousmát, leč vášnivé vyzdvižení Carmen není jen emotivní záchvat slavného filozofa.

Opera typických velkých „hitů“, díky nimž je především tak slavná, se ocitá až na hraně takzvaného vyššího populáru (refrén árie Escamilla zahvízdá i dnes leckterý Mozartův pekařský učedník, obecněji známá na úrovni populáru je i Habanera Carmen). Jde o dílo originální harmonie, silného výrazu, dramatické jedinečnosti a dokonalé instrumentace. Samozřejmě, že také efektních rolí, po kterých pěvci touží. Která mezzosopranistka by si nemyslela na roli Carmen, který barytonista by netoužil po efektním Escamillovi, který disponovaný tenorista barevného fondu by nesnil o roli dona José s jeho působivou a dobře se polohově zpívající květinovou árií. Rovněž menší role opery jsou neobyčejně vděčné.

V čele orchestru byl při představení v Litomyšli 2. července 2016 slovenský dirigent Ondrej Olos, který mne zaujal v Plzni při premiéře Sedláka kavalíra plastikou frází i jemnostmi, které z orchestru dokázal vydobýt. Vždyť právě to je objektivní podstatou práce dirigenta, co umí z daného ansámblu vytáhnout! Olosovo dirigování Carmen s brněnskou operou mi nepřišlo ve svém celku tak jednolité jako zmíněná plzeňská produkce.

Georges Bizet: Carmen - Ondrej Olos - Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)
Georges Bizet: Carmen – Ondrej Olos – Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)

Orchestr střídal pozoruhodně doladěná místa (například uhlazená, plastikou frází vynikající mezihra Andantina, quasi Allegretta před třetím dějstvím s pěkným flétnovým sólem, či podobně i před čtvrtým jednáním), s pasážemi poněkud povrchně nahozenými. Ne všude se dirigentovi podařilo plastiku frází dosáhnout, orchestr podobně jako ve večeru předešlém relativně solidní, ne však výborné ladění postupně zlepšoval, zaostřoval, až ho dotáhl v průběhu představení do velmi přijatelné polohy. Ocenil jsem dirigentovu snahu o dynamiku, kterou bylo možno rychle zaregistrovat. Uměl hlasům na jevišti vyhovět, udržet dynamickou hladinu v optimální míře, že nekryla pěvce.

Například Micaëla Pavly Vykopalové si mohla dovolit ve své árii působivá piana nad ztišenou dynamickou hladinou orchestru. Tím se dostávám k pěvcům večera. Co platno, bez pěveckých osobností by režie mohla stavět příběh kamkoliv a jakkoliv, leč nebylo by jí to mnoho platné. Mezi osobnostmi daného večera patřila právě interpretace Micaëly Pavly Vykopalové k nejlepším výkonům. Pěvecky, představitelsky i výrazově. Bravo! Jen trochu nechápu, proč je třeba uvádět do aktuálního programu, že údajně zpívá, aby „umožnila“ představení za onemocnělou představitelku… Kouzlo nechtěného? Krásný výkon, jakých nebýváme častými svědky. Jen víc podobných „záskoků“…

Georges Bizet: Carmen - Pavla Vykopalová (Micaëla) - Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)
Georges Bizet: Carmen – Pavla Vykopalová (Micaëla) – Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)

Představitelka titulní role, maďarská mezzosopranistka Atala Schöck, není typem dynamicky výbušné Carmen à la Ivana Mixová či Jelena Obrazcovová, které je hned po vstupu tak říkajíc plné jeviště. Ale to neznamená, že nemá svoji osobitou tvář, jakoby umírněnou, ne tak extrovertní a více podobnou komornějšímu filmovému ztvárnění Julií Migenes ve slavné filmové adaptaci s Plácidem Domingem a pod taktovkou Lorina Maazela z roku 1984. Ostatně i tento film se nechal okouzlit dobou diktátora Franka, kdy uniformy byly podstatou režimu, jenž se však dokázal šikovně nezapojit do průběhu světové války. Čili podobnost s filmem, ať náhodná, či zcela nenáhodná, ozrcadluje i režijní pojetí postavy a celého díla Tomášem Pilařem z Plzně. Atala Schöck v roli titulní vládne sametově příjemně zabarveným mezzosopránem, přirozeně prostorově nosným. Její výkon ve večeru gradoval ve vydařené kartové árii. Opět rád zdůrazním, že ji Ondrej Olos podpořil dirigentsky nejen ve zvolených tempech Habanery, Seguidilly a kartové árie, ale dokázal opět najít dynamickou míru doprovodu orchestru a ztišit jeho hru tak, aby akusticky vyhovovala podmínkám daného prostoru (orchestr, posazený výše než v „jámě“ divadla, utváří jiné podmínky na jevišti).

Georges Bizet: Carmen - Atala Schöck (Carmen) - Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)
Georges Bizet: Carmen – Atala Schöck (Carmen) – Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Bizet: Carmen (ND Brno)

[Total: 117    Average: 2.6/5]

Související články


Reakcí (5) “Carmen z Brna uzavřela sérii oper na letošní Litomyšli

  1. Pavla Vykopalová byla po Jolaně Fogašové a Rafaelu Álvarezovi (kteří zaskakovali v červnovém představení v JD) pro mne dalším moc příjemným záskokem, díky kterému jsme z představení měli hezký zážitek i přesto, že režie je taková jaká je :-) (A ani napotřetí jsem jí zatím bohužel nedokázala přijít „na chuť“)

  2. Uvědomil si někdo,že opera se odehrává někdy na počátku 19. století? Proč měl tedy Don José a Escamillio baloňák a oblek s kravatou, proč Micaela vypadala s kufříkem jako sociální pracovnice (navíc nemožný účes) – nemá to být náhodou mladé půvabné děvče? Jak je možné, že voják vystřelil DVĚ rány po sobě – Samuel Colt přišel se svým vynálezem až o několik desítek let později … možná hlouposti, ale přeci jen by se měl někdo zamyslet. Jinak pěvecky vynikající představení.

  3. Nemohu si pomoci, ale to, co v poslední době vzniká v Brně, je otřesné. Tosca, Jenůfa, Hubička, Carmen… Heslo: „Hlavně moderně a neotřele a aby to bylo na fotkách co nejkrásnější. Což o to, že je to nesmyslné a nudné!“ Jediné, co se brněnským inscenacím dá přičíst k dobru, je perfektní sbor, slušný orchestr, slušní (a někdy dokonce i vynikající) sólisté. Jinak, je mi to líto, musím opět konstatovat absolutní zklamání :(

    1. Vidíte, mně naopak přijde, že se Janáčkova opera pod novým vedením významně nadechla. Na vlastní oči jsem nadšeně shlédl Tosku, Pastorkyňu i Věc Makropulos, kterou sice nejmenujete, nicméně která snese srovnání napříč nejvýznamnějšími operními domy. Přiznám se, že pokud tyto inscenace považujete za důkaz otřesnosti, neumím si představit, co by Vašemu vkusu vyhovovalo. I když naprosto samozřejmě respektuji, že každý může mít značně odlišné preference.

Napsat komentář

Reklama