Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě
Že Elina Garanča bude jiná Carmen, než jaký je vysněný ideál většiny operních fanoušků, bylo už předem jasné. Mínění o tom, jak to nakonec dopadlo, je jen a jen otázkou osobního vkusu. Určitě je třeba zdůraznit, že od svého pražského koncertu před dvěma lety, kdy sympatická lotyšská mezzosopranistka svoji Carmen v několika ukázkách představila, na ní udělala ohromný kus práce, a navíc i její hlas získal na sytosti. Jistě, i teď jsou jeho limity evidentně skromnější v hloubkách, než ve výškách. Ale i tak Garanča a její interpretace Bizetovy hrdinky rozhodně zasluhuje respekt a zařazení do pomyslné galerie úspěšných představitelek. Mě osobně pěvecky i výrazově (a také pohybově) nejvíc zaujala v úvodní scéně druhého jednání. Elina Garanča má navíc evidentně budoucnost před sebou, a proto bude napínavé sledovat, jak se bude její Carmen dál vyvíjet.
Po odstoupení své nejspíš už skutečně bývalé partnerky Angely Gheorghiu z titulní role této produkce se tak Roberto Alagna coby Don José stal vedle Garanči představitelem vlastně skoro o celou generaci starším, vyzrálejším, zkušenějším, ale taky občas ještě pořád docela zručně maskujícím některé více či méně znatelnější „důkazy“ toho, že jeho úspěšná kariéra trvá už docela dost přes dvacet let. Tentokrát určitě měl svůj lepší den, ale i tak se hlavně v druhé půli na několika málo místech hlasová únava přihlásila. Josého má ale báječně zažitého, stále jde celkově o obdivuhodný výkon.
Polský barytonista Mariusz Kwiecien s námi z New Yorku ještě včera odpoledne tamního času komunikoval, když nám poskytoval rozhovor (najdete jej zde), a ještě dnes přes den jeho jméno v MET na obsazení bylo uvedeno. Nakonec však kvůli jeho náhlé nemoci převzal roli Escamilla pouhé tři hodiny před začátkem představení novozélandský, rozhodně ne nezkušený barytonista Teddy Tahu Rhodes. Působil sice docela suverénním dojmem, ale především ve vyšší poloze byly jeho tóny o poznání méně znělé, a také představitelsky působil značně nevýrazným dojmem, úrovní hned o několik tříd níže.
Bez výhrad nelze přijmout ani Barbaru Frittoli jako Micaelu. I ona má už docela dost odzpíváno, a i když pomineme bližší záběry kamer, ani dobrá technika místy úplně „nezamaskovala“ nedostatek hlasové svěžesti a znatelnější vibráto, především ve třetím jednání. Pochválit je naopak třeba Elizabeth Caballero a Sandru Piques Eddy jako Frasquitu a Mercedes, stejně jako i Keitha Millera jako Zunigu. Yannick Nézet-Séguin v čele skvělého orchestru Metropolitní opery volil povětšinou rychlejší tempa, potěšením bylo sledovat, s jakou radostí si Bizetovu partituru užívá a vychutnává, a jak z ní tu a tam dokáže „vytáhnout“ nečekané akcenty.
Georges Bizet:
Související články
- Osterfestspiele Salzburg 2012: Nuda v Seville aneb Sasové před branami
- Drgáčova Carmen v Garsu – tradiční a přece jiná
- Carmen z Olomouce na Šternberku
Komentáře: 21
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
17. května 1912 se narodil maďarsko-francouzský dirigent a houslista Sándor VÉGH
- Ondřej Cibulka: Jsme povinni čelit náporu nekulturnosti, útoku deprivantů, nepochopení technokratů. A to nikoliv jen...
- jaja: Na jakem padaku asi pan Zdrahal odletel? A kde pristal?
- miron: Je skvělé, že tento světový orchestr přivezl do Prahy právě Daniel Barenboim. Protože to je jeden z hudebních...
- V.T. Slajer: Velmi dobry rozhovor a tuto inscenaci Falstaffa bych si nemel nechat ujit, az (pokud) se dostane do...
- Dan: Ač paní Machalická většinou udeří hřebíček na halvičku, nejsem si jistý, zda tentokrát není vedle, jak ta jedle....
- joska: Jenom si ho nechejte v Praze. Na Morave se uz nadelal bordelu dost.
- hanka: ostravská opera je skvělá:))))co naděláme.
- Marel: :-))) Ano, toto je pěvec, který zpívá opravdu svým hlasem. Nádhera :-)
- im: KONEČNĚ! Ale včera bylo pozdě, co škody stačil nadělat!!! Asi je to český folklór: nekompetentní umanutec na...
- Milly: Tak konečně donáměstkoval. Tento folklorní tanečník stojí za násilným sloučením SOP s ND. Prosazoval ho hlava...
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Ministerstvo kultury sloučí tzv. živé umění do jednoho odboru Ministerstvo kultury pokračuje ve změnách...
VícePřijde nová neřízená střela?
Wagnerovský kongres 17.– 20.5.2012 v Praze
Náměstek Radek Zdráhal na Ministerstvu kultury končí
Má vlast a Petrenko na Pražském jaru
Jako všechna představení Metropolitní, byla i Carmen skvělá. Výkon jednotlivých protagonistů je obvykle vysoce nadstandardní a výhrady jsou vlastně nepodstatné. A tak jde spíše o celkový dojem, který je výsledkem osobních preferencí diváka. V této souvislosti mi připadalo spíše tradiční pojetí (až na skvělé baletní uvody) méně působivé než třeba prosincové představení v La Scala. Podobně jsem u skvělé a krásné Eliny Garanča postrádal jakousi "erotickou vibraci", která je zřejmě této intelektuálně orientované zpěvačce upřena. Což nic nemění na skutečnosti, že byla vynikající.
Obycejne se bez Carmen obejdu. Ne ze bych ji nemusel, ale nemusim ji za kazdou cenu. Kdyz vcera tesne v zacatku prenosu meli v CBC (Canadian Broadcasting Corp.)technicke problemy s pripojenim na Met, tak jsem si rikal, ze lepsi bude jit na cerstvy sobotni vzduch – bylo +2C, coz v lednu casto nemame. Vydrzel jsem v nadeji, ze to vyresi a duvodem byl Yannick Nezet-Seguin. Toho sleduji v Montrealu uz nejmene 12 let. Pamatuji se na Cosi, kde jsem ho pozoroval z prvni rady, jak prochazel text s Fiordiligi. Take v montrealskem kostele s vynikajici akustikou Eglise St. Jean Baptiste na rue Rachel, kde dirigoval symfonie (Bruckner, Mahler). Nikdy me nezklamal a i s tou Carmen si skvele poradil, tentokrat uz v Met. Osobne si mysli, ze je to genius sveho oboru a ve svych teprve 34 letech dobyl svet klasicke hudby. Navic lidsky je velmi prijemny a pristupny lidem, kteri ho na verejnosti oslovi. Sam jsem mel tu moznost nekolikrat, kdyz se zdrzoval vice v Montrealu. Tady je to "notre Yannick" (nas Y., jeden z nas). Titulek se zminuje o dvou generacich, Yannick predstavuje tu nastupujici. Rad bych ho videl v budoucnosti hostovat treba i v Narodnim divadle. Bravo, Yannick, et merci!
Vaclav Tom
Ajajajaj… to se ale někdo potřebuje zviditelnit, že si pucuje podrážky o Carmen v MET:-) Myslel jsem, že tohle je web o opeře, tedy o hudbě, zpěvu a HERECTVÍ v jedno spojeném. Garanča je zcela důstojná ve zpěvu, ale jedinečná v akci, stejně Frittoli byla něžná, jemná, důstojně vášnivá jako málokterá Micaela. Režie geniální, včetně toho, jak zcela britským způsobem vyplazuje jazyk na nabobský NY věčně zapálanými cigáry v pusách nekuřáků:-) No ale co, nabob bude nabobem forever – nejen v NY, jak koukám:-)
Nemyslím, že by pan Dvořák byl nabob forever, ale pravda je, že tato recenze je neuvěřitelně nudná a nezajímavá. Mám z ní pocit, že je napsaná z povinnosti, že už se to tady oznámilo, tak sem něco na dané téma pověsíme.
Operaplus je paradní webový portál, ale objem příspěvků, v jakém momentálně publikuje pan Dvořák, je dlouhodobě neudržitelný a už teď se to podepisuje na kvalitě některých recenzí. Možná by stálo za to zvážit rozšíření okruhu autorů.
A jinak Elina Garanča byla včera neskutečně eroticky dusná, neskutečně sexy a neskutečně svůdná (kromě toho že nádherně zpívala). Žádná intelektuálka, naopak úplně přirozeně hrála obhroublou cikánku až jsem ani nechtěl věřit, že to byla ona zpěvačka s image chladné krásky od Baltu. Panové, kdo z vás by nechtěl strávit vášnivou noc s takovou Carmen:))
Ladies and gentlemen, otevrel jsem lahev cerveneho k obedu a nez se do toho pustim, dovolte mi dalsi komentar. tento blog jsem nasel zcela nahodou a ctu ho, protoze si vazim vsech komentaru bez ohledu na to kdo je pise. Take jsem si vsiml, ze prispivajici vice mene respektuji nazory ostatnich. ted tady ctu o 'zviditelnosti' a o tom, ze nekdo je 'nabobob'. Nejsem si jist, koho mel autor na mysli. Kdo se tady potrebuje zviditelnit? I am 55 years old, have been there, done it, jak se rika. Take si nemyslim, ze autor recenze je nabob, i kdyz ho neznam. V Lidovkach (mnoho anonymu) ukamenovali Lauru Baranik asi za clanek o zpropitnem. Loosen up and relax, neberte vsechni tak vazne. Opera je sice elitisticky zanr, ale je to vse pro zabavu, povzneseni ducha. A to v nasem isane world potrebujeme vsichni. Je na okraj: lide na Haiti po zemetreseni maji jiste jine starosti. Jeden kolega v praci prisel o 15 clenu rodiny! Pokud mate zajem neco nebo nekoho kritizovat, tak se alespon podepiste. Kdyz si myslite, ze jste schopni udelat neco lepe, tak to udelejte!
Vaclav Tom
Vaclave, zkuste se taky podivat na http://www.metinhd.cz/blog
martin:))
Včerejší inscenace se mi po režijní stránce velmi líbila. Moc mile mě překvapila Elina Garanča. Hlasově, herecky – pro mě jedna z perfektních Carmen, má smysl pro detail a mě se zdálo, že si roli užívala. Co se týká ostatních výkonů taky vynikající, ale v tomto bodě se shoduji s recenzí.
Martine, dekuji ti za odkaz, podival jsem se a pridal jsem ten link do "my favourites". Yannick je fakt skvely. Jako kazdy, zejmena v oblasti umeni, neni na zavadu, kdyz nekdo s $$$ pomuze. Mam-li verit memu zdroji informace, tak Madame Jacqueline Demarais z rodiny ktera vlastni uspesnou montrealskou formu Power Corporation pomohla v tomto pripade. Ja jen reknu: Money well spent. Merci madame Demarais. 18.9.2008 Yannick dirigoval Brucknera v Eglise St.Jean Baptiste. Zcela nahodou to je my birthday. Byl jsem tam a zazitek byl tak silny, ze jsem se doslova vymotal z kostela, cestou domu kpupil sushi to go, na balkone otevrel bottle of champagne a travil ten neskutecny zazitek. Jeste stoji za zminku, kdyz Eva Urbanova zpivala La Giocondav Montrealu, tak Yannick se na te opere take podilel a to uz je skoro 11 let.
VT
Milý Anonymní (tím nenarážím na absenci podpisu, vytýká-li někdo někomu na netu, že se nepodepíše, tak si zřejmě plete médium)! Nepřijde mi, že recenze je nudná, ale to je věc názoru a nemá cenu se o tom přít. Co však nechápu, je Vaše hláška o tom, že objem příspěvků, který pan Dvořák produkuje, je dlouhodobě neudržitelný a podepisuje se na kvalitě recenzí. Čtu všechny operní recenze v našem denním tisku, Hudební rozhledy a Harmonii (abych zůstal v Čechách) a recenze, články a rozghovory páně Dvořákovy patří mezi to nejlepší, co zde je. Přečtěte si výpotky H.Havlíkové, kde trumfuje sama sebe v tom, jaké metafory a rádoby hlubokomyslná přirovnání zase vymyslí. Že jí slábne sluch pomíjím (příklady poskytnu). Směle jí konkuruje H.Jarolímková, která – aby zaplnila co nejvíce stran – je schopná popisovat inscenace do nejmenších detailů. Např. u jedné vypočítala všechny domácí spotřebiče, které se na jevišti objevily, vyžívá se v popisu šatstva, to vše v souvětích, kterým při zběžném čtení neporozumíte, takže si musíte občas udělat větný rozbor. Vždy když mám problémy s pochopením myšlenky v programu FOK, tak se podívám, kdo psal průvodní slovo – většinou to je neomylně ona. Číst se dají ještě popravy, pardon recenze, V. Drápelové a ovšem J. Hermana, jenž skutečně ví, jak psát.
A myslím, že by pan Dvořák klidně uvítal další autory, ale ono to dá docela práci, aby recenze či článek za něco stály. Vím to, psal jsem občas na operadream, než se z toho stal fanklub T.Hampsona. Bylo mi nabídnuto psát i sem, ale bohužel mám teď opravdu málo času, takže se, milý Anonymní, beze mne budete muset ještě nějaký čas obejít.
Milý Tantrisi, nejdříve se běž podívat ke "konkurenci", než tu budeš na někoho plivat síru!!! Lituji, Operadream není fanclub T. Hampsona a nikdy nebyl. Zájem se obrací úplně jiným směrem a, kdybys k nám občas přišel, jistě by sis toho všiml. Já jen, aby ses před ostatními zbytečně neztrapnil… Ale naštěstí už jsi u nás dlouho nebyl a jsem za to vděčná, ani nevíš, jaký tam je klid!
Dovolím si malou poznámku ke srozumitelnosti recenzí – už od rána si lámu hlavu, co chtěl autor tohoto článku říci slovy o hlase Eliny Garanci, že .."jistě, i teď jsou jeho limity evidentně skromnější v hloubkách, než ve výškách …".Skutečně nevím, co si mám představit pod pojmen skromnější limity v hloubkách, ale nakonec je mi to jedno, protože jsem slyšela co jsem slyšela, a já osobně k výkonu Eliny žádné výhrady nemám.
Co se týká blogu operadream, tak my, kdo tam píšeme svoje příspěvky, se snažíme o co největší rozmanitost,která je však limitována jednak malým počtem autorů a jednak i jejich časovými možnostmi a tím i počty navštívených zajímavých operních produkcí. Takže s tím fanclubem Thomase Hampsona jste Tantrisi fakt trochu mimo mísu. Nejsme hudební kritici, takže naše články nejsou tak odborné, jako zde, ale z mnoha pozitivních ohlasů víme, že i operadream má své čtenáře, kterým jeho styl vyhovuje, některým dokonce více, než styl jiných blogů.
Milé dámy, jak jsem čekal, tak jste se ozvaly. Ano, na operadream už jsem nebyl dlouho (a to doslova: ani přečíst, natož glosovat), po onom výletnickém článku do Bejrútu (čti Bayreuth) nemám chuť. Věřím tomu, že tam je klid, nebo snad mrtvo? A jestli nebylo i díky mně, pak jsem tomu rád. Nejen Vy jste si jistě všimly, že mám rád poněkud vyhrocenější diskuse a bavím se tím, jak je druhé strany chápou jako osobní útoky – nedostatek (sebe)ironie a nadhledu je pro operní fanoušky typický (stálo by za delší úvahu).
Je pravda, ze operadream posledni dobou trochu polevil v adorovani bozskeho Thomase Hampsona. O to vic ale zacal piarovat ND Brno. Ze by ten jiny smer, kam se operadream obraci, ktery zminuje Dana:))
Klasika. Čím menší pískoviště, tím víc se dětičky mlátí kbelíčkama po hlavičkách.
Milí operní fandové,jsem nadšená zde rozpoutanou diskuzí ohledně Carmen! Senzace!
Ale teď vážně…..
Jsem moc spokojená. Můj osobní sobotní zážitek byl opravdu hluboký. Jako člověk stojící někde nerozhodně mezi moderním a tradičním pojetím oper, jsem si tuto novou inscenaci skutečně užila! Dokonce jsem se mnohými režijními nápady skvěla bavila a tak jsem se opravdu smála spolu s americkým publikem!
Nejsem fanynkou pana Alagni, ale v sobotu – klobouk dolů! Obdivuhodný výkon, pokud si promítnu jeho kariéru! Škoda, ale asi není možné se dočkat Dona Josého skutečně s mladickým pelem, každý tenor nejdříve musí dozrát a to asi do třicítky není dost dobře možné….
Elina Garanča byla pro mě osobně naprosto famózní Carmen! Moc mě překvapila po všech stránkách! Pro mě to byla skutečně živočišná Carmen skvěle zazpívaná i zahraná!
Nerada totiž srovnávám představitele rolí s přesvědčením, že ten čí onen je už nepřekonatelný… Všichni jsme originály, tedy nesrovnatelní! Elina mě opravdu strhla, ani jsem nečekala, že Carmen odzpívá s takovým gustem i výrazem, jak se jí to podařilo.
Co se týče Escamilla v podání sympatického Teddy Tahu Rhodese, klobouk dolů! Mně osobně se moc líbil i on! Na začátku přenosu se ve mně vše hrůzou zastavilo, když jsme si přečetla, že musí odzpívat takovéhle představení – to je skutečný záskok! Moc jsem na něj myslela a doufala, že i souboj přežije bez zranění. Ono to divadlo totiž není legrace a sehraná parta byla lehce narušena… Pro Alagnu to asi taky muselo být menší psycho, souboj byl opravdu velice dobře udělaný. Hluboce jsem si oddechla, když milý Teddy mizel po něm ze scény! Je to pro mě skutečný hrdina! Mít tři hodiny na přípravu takového večera…..
Myslím, že mladý dirigent Yannick Nézet-Séguin skvěle inscenaci nastudoval. Pro mě vše znělo velmi svěže a ty sezpívané ansámbly Frasquity, Mercédes, Remendada a Dancaira – to prostě byla radost poslouchat! Myslím, že tato inscenace přežije zase pár roků a přinese hodně dalších zajímavých večerů i s dalšími interpety, takže mohu obyvatelům NY jen závidět, koho dalšího budou ještě slyšet!
Souhlasim s pani Plachou, pro mne to byl velky zazitek. E. Garancu jsem ji slyšel několikrat i na zivo a podobne jako u naší M. Kozené jsem jeji projev predtim povazoval za trochu nudny a studeny.. s temito obavami jsem šel i na jeji Carmen a mohu říct, že mne nesmírně překvapila, kolik smyslnosti a herecke propracovanosti do své Carmen dala..Pevecky byla vynikajici.. a myslim,ze v budoucnu jeji Carmen bude jeste zrát (viz nazor p. Dvoraka). Escamilio mne vůbec nepripadal nudný, pevecky velmi dobry a myslim, ze představitelsky to byl nadherny muzny typ toreadora, který se jen tak na jevisti casto nevidi. V tomto pripade motivace Carmen opustit zarliveho Joseho pro testosternonem překypujiciho toreadora byla velmi silna. Rezie byla sice "tradiční", ovšem prace s detaily, herecké akce, pohledy protagonistu, doteky.. to bylo obdivuhodne. Myslim,ze takto "tradiční" rezie má taky své místo v našich opernich domech, pokud ji doprovazi tak dokonala prace s interprety, dobre vystavene vztahy mezi jednajici postavami. To bylo na jedničku.
Objevila jsem tento web nahodou a jsem velmi potesena. Recenzi Carmen plne podepisuji, taky si myslim, ze Garanca ma vetsi perspektivy dalsiho rustu ve vyssich tonech, nez tech hlubsich. Nevim, jak tomu muzou nekteri ctenari nerozumet. Eva
Chodím na tenhle web pravidelně a rád. Nad Carmen z Met, titulem to "odrhovaným" všemi operními domy, jsem samozřejmě čekal rozsáhlou diskusi. Nečekal jsem však, že mnoho diskutujících k tomuto tématu nebude, jak se říká "v pohodě". Ostatně je to zajímavé. Rádoby skalní fanoušci opery (jak sami o sobě říkají nebo rádi od druhých slyší) nedokáží přijímat názory jiných s nadhledem. Sáhnete-li na jejich "miláčky" typu Garanča, Netrebko, Villazón, jste rázem ten, kdo jim bere hračku. A mnohdy ani nepochopí, že to, co se v recenzi píše je vlastně kladné hodnocení.
Nemyslím si, jako někteří zde anonymně diskutující, že by snad na tomto webu nebyl kvalitní a věcně správný obsah. Mnohdy je výrazně kvalitněji zpracovaný, než v tzv. odborných periodikách. Co se týče recenzí, útvaru to určeného k vyjádření názoru hodnotitele, jde vždy o pocit můj a toho, kdo hodnotí. Také ne vždy souhlasím s recenzenty, kteří zde svůj názor publikují, ale díky recenzi mám možnost srovnat názor recenzenta se svým. Mohu se zamyslet nad viděním inscenace druhým člověkem. Mnohdy po přečtení recenze si řeknu: Aha, tohoto jsem si nevšiml. Nebo: To musím vidět! Od toho recenze jsou. Ať mi klidně zneuctí mé hvězdy a miláčky, alespoň je příště budu lépe poslouchat, lépe sa na ně soustředit, lépe jejich hlas vnímat. Ať klidně pochválí někoho, koho nemám rád, třeba k němu poté najdu cestu…
A tak na adresu těch frustrovaných "operních nadšenců", nad jejichž projevy v diskusích zůstává rozum stát, vzkazuji: "Dejte se víc do pohody …" Budete mít ještě větší radost z prožitého i přečteného.
No comment…
Při pomyšlení, že vedle některých zde diskutujích sedám v divadle, nebo je potkávám o přestávce v kině, mi naskakuje husí kůže.
Lidi, říká se, dvakrát měř a jednou řež. To platí zejména o výlevech v některých diskusních příspěvcích! :-)))
ozaj suhlasim s Vaclavom, Tantrisom i Khailom. Pokial si pozriete web poriadne, najdete vpravo dolu ponuku ku spolupraci. Mozno, keby ju ten anonym, ci ta pani, co nechape povodnu recenziu, vyuzili, ozaj by mohli publikovat srovnavaciu recenziu.
Autorov je tu do desiatich, mozno aj viac. Keby aj pan Dvorak ostal samy, je to len a len zasluzne. Kto nechce citat, nech nechodi a nerobi dusnu atmosferu.
Dobrý den či večer,
jsem fanouškem opery od té doby, co jsem se jí poprvé účastnil jako účinkující – a byla to právě Bizetova Carmen.
Carmen mne esteticky uspokojí téměř vždy, poněvadž, když už se to jakkoliv nedá sledovat, tak si aspoň pobroukávám sám :-)
Opera je křehká symbióza dramatu a hudby a je velmi jednoduché toto jemné předivo zpřetrhat – tu nevhodným režisérským, hereckým, pěveckým či jiným zásahem, ale já když odcházím do šatny po představení a míjím spoluposluchače glosující, co právě shlédli, uvědomuji si, že potřebuji mít celkový zážitek příjemný či povznášející, detaily (které se povedly či nezdařily) mne obvykle vytrhnou z celkového pocitu spokojenosti a opojení (pakliže jej mám).
Samozřejmě úkolem recenzenta je zhodnotit představení zevrubněji, než jen větou "Ok." nebo "Ušlo to.", ale v tomto případě mne detaily opravdu nepřišly nikterak podstatné. Vibrato Micaely je vlastně správné – citlivým duším vrávorajícím mezi odhodláním a strachem, láskou a povinností, se vždy chvěje hlas, každá Carmen nemusí být "Kašlíkovsky roztančená", Julia Migenes roztahuje nohy možná lascivněji než Garanča, ale ženy vždy rozhodují, kam my muži zaměříme lačně mysl – a emotivní herectví v tváři pěvkyně bylo dnes (23. ledna) neodolatelně vnadné (navíc Tralala v prvním dějiství byl excelentní výsměch autoritám), a nakonec nebo dokonce hlavně – závěr mě tahal ze sedadla, chtěl jsem být tam, zasáhnout, rozmluvit, volat o pomoc – upřímně lepší jsem ještě neshlédl.
Takže bavte se o detailech, když chcete, pro mne Carmen symbolizuje tanec, vášeň, cit a pomíjivost, tu je třeba si odnést – a já si ji odnesl z této inscenace vrchovatě. Zdařilé představení, které snad bude vhozenou rukavicí dalším, které se jej pokusí překonat.
Viva, viva, MET
Tomáš Kotler