A o čem ta opera vlastně je aneb O českých operních průvodcích

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Uspořádání v průvodci nereflektuje tradiční abecední řazení, ale vychází z vývoje opery a vývoje národních operních škol. Řazení kapitol je tedy následující: Nejstarší opery dnešního jeviště, Italská opera, Francouzská opera, Německá opera, Anglická opera, Americká opera, Ruská a sovětská opera, Polská opera, Maďarská opera, Charvátská opera, Česká opera, Slovenská opera. Kniha je vybavena oborovými jmennými i názvovými rejstříky a také diskografickým soupisem oper na deskách československé produkce (tato příloha byla vyřazena z porevolučních vydání). Vlastní skladatelská hesla obsahují biografický nástin kombinovaný s krátkou charakteristikou hudebního stylu jednotlivých skladatelů. U každého zařazeného operního titulu je vedle úvodních faktografických údajů uvedena i charakterizace hudebního opusu, jeho historického kontextu i předností a specifik díla. Z těchto textů je patrná snaha vystříhat se jakékoliv politizace opery a vyhnout se cenzurnímu tlaku. Výběr prací vychází z aktuálního operního repertoáru českých a slovenských operních divadel, i když české a slovenské novinky byly zařazovány zpravidla až po ověření druhou nebo třetí inscenací. Což se samozřejmě netýkalo děl politicky angažovaných tvůrců nebo děl s politickými náměty.

Další odnoží rozhlasových aktivit Anny Hostomské byla kniha Kouzelný svět. Vyprávění o světové opeře, která vyšla v Mladé frontě roku 1960. Publikace je hybridním tvarem mezi dějinami opery a průvodcem operní tvorby u nejznámějších operních děl. Velmi úspěšná byla i její varianta operního průvodce pro děti a mládež Příběhy, pověsti a pohádky paní Hudby. Čtyři vydání a dodatečné dotisky vyšly v letech 1959 (první vydání) až 1989 (čtvrté vydání). Náklady se také pohybovaly v řádu desetitisíců, například třetí vydání (1982) dosáhlo nákladu 40.000 výtisků. Zatím poslední vydání vyšlo v nakladatelství Paseka roku 2007. Kniha vypráví jednotlivé náměty oper a baletů přístupně (s doporučením knihy od devíti let věku) jako samostatné příběhy a je stále velmi vhodná pro přípravu dětí na návštěvu operního představení. Navíc kniha disponuje znamenitým výtvarným bonusem, skvělými ilustracemi Zdenka Seydla, který měl velké zkušenosti s divadelním světem jako scénograf a návrhář kostýmů (i pro četné baletní a operní inscenace).

Národní divadlo – ilustrační foto (zdroj ND)

Soupeřícím titulem pak byla kniha Kamila Bednáře (1912–1972) Pohádky za oponou. Pohádky a vyprávěnky na motivy našich i světových oper a baletů, která převyprávěla náměty nejznámějších baletů a oper básničtějším jazykem i s občasným domýšlením situací v operách, na které se vás děti mohou zeptat. Tři z dosavadních čtyř vydání (Panton, 1966, 1967, 1971) jsou spjata s imaginativním ilustračním doprovodem Věry Brázdové, poslední porevoluční vydání (2007) ilustroval Andrej Augustin.

Na myšlenku moderního operního průvodce pro mladé publikum pak navázala operní pěvkyně a ředitelka Dětské opery Praha Jiřina Marková společně s Annou Novotnou, aby využila mnohé zkušenosti z pedagogické činnosti a práce pro dětského diváka, v knize Opera nás baví. První kniha pro děti a rodiče (Praha: Práh, 2006). Po úspěšném prvním vydání následoval také dotisk. Kniha vyniká zajímavou grafickou úpravou s ilustracemi Jiřího Votruby. Úspěšný koncept se pak uplatnil i v analogických titulech věnovaných baletu a činohře, vydaných v témže nakladatelství.

K osmdesát let starému konceptu bratří Hornů, k průvodci českou operou, se vrátil Ladislav Šíp publikací Česká opera a její tvůrci (Praha: Supraphon, 1983). Kniha vedle obsahů děl (bez úvodního výčtu postav a hlasových oborů) se důkladněji věnuje jak osobnostem skladatelů, tak okolnostem vzniku děl, podkladovým látkám libret i srovnání se skutečnými dějinami u historických operních námětů. Kniha je zdařilým spojením chronologicky řazeného populárně-odborného díla k dějinám české moderní opery (od Františka Škroupa k Josefu Boháčovi) s průvodcem po domácím operním repertoáru, navíc vybaveném fotografickou přílohou snímků z inscenací, rejstříky (také žádoucím indexem rolí v českých operách) a diskografií nahrávek české opery. Potřebná, byť v komentářích někdy dosti subjektivní práce, stojí trochu ve stínu Opery Anny Hostomské.

Ve snaze seznámit operní zájemce s dalšími díly, která na českých scénách nebyla inscenována nebo se objevila jen zcela výjimečně, vydal Supraphon jako rozmnoženinu průvodní texty z programů pražského Divadla hudba, které zde byly realizovány od roku 1954. V neobsáhlé publikaci Z operního jeviště. Doplněk průvodce operní tvorbou (Praha – Bratislava: Editio Supraphon, 1968) je v redakci opět Anny Hostomské uvedeno 38 medailonků k operám, které většinou nebyly zařazeny do Opery Anny Hostomské a kolektivu (a v úvodním textu je uvedena koncepce tohoto sborníku jako doplňku dostupných operních průvodců v češtině, což patrné i ze zvoleného podnázvu). Autory jsou vedle ní Jaroslav Vanický, Milan Munclinger, Ivan Jirko, Ladislav Šíp, Bedřiška Adamičková, Josef Bachtík, Josef Löwenbach, Vladimír Lébl a Jiří Bajer.

Z novodobé původní české tvorby operních průvodců je pak pro úplnost třeba též uvést stručný přehled nejznámějších operních námětů v publikaci 50 slavných oper autorky Evy Vítové (Praha: Albatros, 2005).

Národní divadlo – ilustrační foto (zdroj ND)

Vytvoření operního průvodce představuje mimořádně časově, faktograficky i formulačně náročný úkol pro autora odborně vysoce vybaveného a také nadšeného i trpělivého. Takový úkol postaví autora před řadu rozhodnutí ohledně rozsahu, akcentace určitých faktů a řazení, takže každý, byť sebeuspokojivější výsledek nemůže vyhovět nárokům zcela všech čtenářů. České operní publikum má k dispozici několik velmi kvalitních operních průvodců, včetně zajímavých (i výtvarnou podobou) průvodců pro dětské publikum. Operní průvodce (nehledě na možnosti internetu) je i dnes stále důležitou složkou poznávání tajemného a tak přitažlivého světa opery v domácím prostředí a při studiu.

***
Poznámka autora: Autor si neklade za cíl úplný výčet ani bibliografickou úplnost všech vydání, ale uvítá upozornění na další relevantní tituly.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Komentáře “A o čem ta opera vlastně je aneb O českých operních průvodcích

  1. Děkuji za moc zajímavou studii. Pokud jde o operního průvodce Anny Hostomské je to samozřejmě klasika, která nesmí v knihovně milovníků opery v žádném případě chybět. Ale nevím pane Chaloupko, zda nemáte taky tak trošku pocit, že ta kniha už svým obsahem docela zastarává. Čím více si rozšiřuji operní obzory, tím více zajímavých a hodnotných titulů v té knize postrádám. Co třeba vůbec nechápu je, proč zde není Poulenc (a jeho úžasná opera Dialogy Karmelitánek)či ze starých mistrů třeba Vivaldi. Stejně tak mi přijde, že Hostomská ve své knize opomíjí celou jednu generaci italských skladatelů končícího verismu a italské moderny (Cilea, Catalani, Alfano, Zandonai, Respigni či Busoni). A s ohledem na velký prostor, který jinak věnuje české opeře, mě přijde zvláštní, že jde nejsou autoři židovského původu působící v Československu za 1. republiky (byť třeba i německého původu). Mám na mysli zejména Hanse Krásu a Viktora Ulmana. A rovněž u známých skladatelů je znát, že autorka ve svém výběru vycházela z toho, které opery se ve své době uváděly.A tady za těch 30-40 let jistě došlo k vývoji. Třeba z dnešního pohledu je nepochopitelné, že u Rossiniho chybí Popelka nebo u Donizettiho třeba operní trilogie o anglických královnách (Marie Stuartovna, Anna Bolena a Roberto) Devereux) Samozřejmě je jasné, že kniha není nafukovací, ale třeba by se některé tituly či i autoři (hlavně z těch českých po 2.světové válce) daly z knihy vypustit a naopak doplnit některé z těch, co jsem zde uvedl. Pokud ne nepůjde, pak si myslím, že by bylo skoro vhodnější vydat v ČR nějakou jinou zahraniční publikaci, která by mohla k tomuto účelu posloužit.

Napsat komentář