Černobílý příběh Jekylla a Hyda

  1. 1
  2. 2

V libereckém baletu v současné době působí patnáct tanečníků. V sezoně 2010–2011 se ujala uměleckého vedení Alena Pešková, která dokázala využít komorního ducha souboru a zaměřila se na autorské taneční divadlo. Vedle jejích úspěšných inscenací se na repertoáru objevují i práce členů baletu, kteří dostávají ojedinělou šanci, jak zakusit uměleckou práci z druhé strany. Proto se na scénu Malého divadla dostává už třetí choreografie Mariky Hanouskové. Po Café Reichenberg, Domu Bernardy z Alby nyní uvádí v premiéře hororově laděný titul Jekyll & Hyde.

Autorka se zaobírá slavným příběhem Roberta Louise Stevensona Strange Case of Dr. Jekyll and Mr. Hyde, vydaného v roce 1866, který se stal námětem řady filmových a muzikálových zpracování. Skotský romanopisec se řadí mezi jednoho z nejpřekládanějších autorů, zabýval se i psaním cestopisů, básní, esejí a nejvíce ho proslavila zmíněná novela, v níž se její hrdina ocitá tváří tvář svému druhému, horšímu „já“.

M.Hanousková/P.Čermák: Jekyll & Hyde - Divadlo F.X.Šaldy Liberec 2016 (foto Lukáš Trojan)
M. Hanousková/P.Čermák: Jekyll & Hyde – Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2016 (foto Lukáš Trojan)

 

Slavný příběh v barevných kontrastech
Ve Stevensonově knize se v Londýně  objeví podivný člověk, ze kterého čiší hrůza a v každém vzbuzuje neklidné pocity a nechuť. Zvláště rozrušený je pak advokát Utterson, kterého znepokojila závěť jeho dobrého přítele Henryho Jekylla. V případě jeho smrti či zmizení má veškerý majetek dostat právě Edward Hyde. Vše má prostý důvod – doktoru Jekyllovi se podařilo namíchat směs, jakousi drogu, po jejímž požití se, tělem i duší, změní v Hyda. To mu dovoluje oddávat se nočnímu životu a choutkám, které si jako vážený doktor nemůže dovolit. Hyde však postupem času nabývá na síle a svévolně přebírá vládu a Jekyllovi ke všemu začnou docházet látky potřebné k namíchání lektvaru. Zoufale se snaží jej znovu namíchat, aby mohl držet Hyda na uzdě, ale původní chemikálie byly pravděpodobně znečištěné a stejný vzorek se mu nedaří sehnat. Zanechá dopis, ve kterém vše vysvětluje a v poslední chvíli, dokud je ještě příčetný, přesto, že se ho jeho přátelé snaží zachránit, spáchá sebevraždu.

Choreografka a režisérka Marika Hanousková původní námět přizpůsobuje své jevištní představě. A tak některé postavy vypouští, jiné přidává – jako i snoubenku Elisabeth a barovou tanečnici Lilly. Protože, jak uvádí v programové brožurce, bylo potřeba tančit duety.

Do centra pozornosti staví rozporuplnost hlavního protagonisty, v němž se sváří pozitivní stránky s těmi negativními. Tyto dva protipóly Jekyllovy osobnosti ztvárňují dvě tanečnice, vložené navíc do příběhu jako myšlenky Jin a Jang. Pro choreografku představují „dva elementy, našeptávačky, které symbolizují dobro a zlo v člověku“.

M.Hanousková/P.Čermák: Jekyll & Hyde - Divadlo F.X.Šaldy 2016 (foto Lukáš Trojan)
M.Hanousková/P.Čermák: Jekyll & Hyde – Divadlo F. X. Šaldy 2016 (foto Lukáš Trojan)

 

Jin versus Jang
Rie Morita
alias Jin vystupuje z bílého rámu v černých šatečkách, v černě nalíčené tváři s bíle kontrastující linkou přecházející do kostýmu; její rivalka Jang Maria Gornalova se zjevuje v černém orámování, oděna do bílé, narušené černým tahem. Ačkoliv tanečnice představují kontrasty Jekyllovy povahy, pohybově se neodlišují. Vždyť myšlenky běží naší hlavou souběžně.

Strohé vypětí, zalamování paží a zvedání nohou proložené otočkami se víceméně opakují a z jejich kombinací se stává stereotyp. Ten se v podstatě nemění ani když Jin a Jang sestupují do Jekyllovy pracovny. Jekyll tu sedí, hledí, míchá své lektvary a komunikace se zlovolnými myšlenkami probíhá netečně, decentně, bez zásadnějšího vzruchu. Autorka až příliš často sází na gesto, postoj, nežli by rozvíjela svou choreografickou fantazii. Škoda, protože inscenaci jinak dodala jasnou, podařenou režijní a dramaturgickou koncepci, ve které se prolínají tanečně dramatické akce s mluveným slovem.

Od počátku nás provází příběhem Jekyllův advokát Utterson v podání činoherce Tomáše Váhala, který stojí na lavici obžalovaných, když našel mrtvé tělo svého přítele. Jeho obhajoba ozřejmuje dění na jevišti, je jeho nedílnou součástí mající své opodstatnění. Autorka se zřetelně soustředila na režijní práci, dobrým nápadem je přidání postav Jin a Jang, taneční modelace však postrádá obsahové naplnění a ulpívá na opakování nemnoha prvků, které by si zasloužily rozvinout. Pak by choreografie nevyznívala tak ploše a bezvýrazně.

M.Hanousková/P.Čermák: Jekyll & Hyde - Divadlo F.X.Šaldy 2016 (foto Lukáš Trojan)
M.Hanousková/P.Čermák: Jekyll & Hyde – Divadlo F. X. Šaldy 2016 (foto Lukáš Trojan)

 

Málo napětí
Scény v nočním podniku tančí tři páry v přísné synchronizaci, ale ani ve druhém jednání jejich výstupy nerozproudí krev v žilách. Upoutávají červené šaty tanečnic, které se projevují zřetelněji než jejich pánské protějšky ve světlých oblecích – ti toho moc neukáží.  Taneční materie totiž naráží na velmi těsné limity. V dramaticky vypjatých momentech se více chodí, hledí do prázdna a emoce se dotýkají tanečníků jen letmo, nepromítají se naplno do tělesného výrazu.

Nejlépe si v tomto ohledu vede Alexey Yurakov jako zoufalý doktor Jekyll. Dokáže ze své postavy dostat nejvíce – věříte jeho bezradnosti a beznaději. Kromě toho tento part obsahuje nejvíce dynamických proměn. Oproti tomu jeho snoubenka Lilly tančená Margaux Thomasovou postrádá herecké procítění a její představitelka potřebuje svůj part dotáhnout i technicky. Ďábelské Jekyllovo pokušení zosobňuje Jaroslav Kolář coby Hyde. Vypadá jako oplzlé monstrum s bílou tváří, rozcuchanými vlasy a jeho výraz spočívá v přehnané grimase pokřiveného úsměvu. Když se zjevuje v baru a olizuje ruku tanečnici Lilly – Veronice Šlapanské, jeho agresivita sice narůstá, leč napětí v hledišti se nezvyšuje a některé okamžiky mohou budit i úsměv. O nic více strachu nevyvolává téměř závěrečný výjev, kdy Hyde doslova mlátí se svou obětí Lilly o zem za jejího nepřetržitého křiku.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Jekyll & Hyde -Hanousková/Čermák/Vondráček (DFXŠ Liberec)

[Total: 16    Average: 3.8/5]

Související články


Reakcí (3) “Černobílý příběh Jekylla a Hyda

  1. Musím nesouhlasit. Publikum s příběhem žilo, od zhnusení při prvním setkání Lily s Hydem, přes strach a děs při vraždě, až po pláč při loučení Jekylla s Elisabeth. Sólové party jsou zatančené s pochopením role, jsou naprosto čitelné a zvládnuté. Alex Yurakov je rovný, klidný, soustředěný vědec propadající se do beznaděje, Jaroslav Kolář je úžasně vykloubené přímočaré zlo, Margaux Thomas je něžná, milující, Veronika Šlapanská skvělá, svůdná a pak k smrti vyděšená, Rie Morita a Maria Gornalová dokonalé, čisté, přímé, přesvědčující. A sborové scény – úžasné. Přdevším tango Annabel Peace a Roryho Fergusona, ve kterém pak pokračují i ostatní. Takže mám pocit, že autorka byla na zcela jiném představení.

  2. Dobrý den, děkuji za váš komentář. Viděla jsem představení 14. května 2016 a inscenace Jekkyl and Hyde dle mého názoru vykazuje nedostatky i klady uvedené v mé recenzi. Neříkám, že tanečníci jsou špatní, ale vidím v jejich výkonech zmiňované rezervy. Mohu srovnat Jekylla a Hyda s předchozím projektem Mariky Hanouskové – Domem Bernardy z Alby. V porovnání s ním pak její nová choreografie nedosahuje jeho kvalit (pokud by váš zajímal kritický ohlas, najdete ho v archivu Tanečních aktualit, rok 2014: Garcia Lorca v libreckém baletu). I z tohoto hlediska pak Jekylla and Hyda nemohu hodnotit zcela kladně. Vážím si práce M. Hanouskové, jejího režijního umu, libretistické práce, ale nemohu ji stavět na roveň Domu Bernardy z Alby – z toho plyne i můj kritický názor. To nic nemění na faktu, že M. Hanousková má choreografický talent a potenciál – nadchla mě i jako interpretka, když tančila Evu v Gazdině robě (viděla jsem ji 6. května 2016). Hodnotím představení v širším kontextu svých znalostí tanečního oboru a dění nejen u nás, ale i v zahraničí. S ohledem na talent M. Hanouskové, si stojím za svým názorem, že inscenace by si zasloužila více tanenční invence a využití choreografčina tvůrčího potencionálu (z tohoto úhlu pak Jekyll a Hyde je pro mě určitou stagnací). Věřím, že M. Hanousková dostane další příležitosti ho naplno rozvinout. To jí také moc přeji. ldercs

  3. Na úvod bych rád sdělil, že jsem členem Klubu mecenášů libereckého baletu – přispívám články a fotkami z baletních akcí. Vždy se snažím těsně po nové liberecké baletní premiéře napsat recenzi. Pokud bych měl, stejně jako autorka recenze, porovnat Dům Bernardy Alby a Jekylla, tak musím přiznat, že Alba mě zaujala o trochu více. U Jekylla se mi nejvíce líbí, že se jedná o zpracování slavného Stevensonova hororu. V mnohém s autorkou nesouhlasím. Například, že je zde málo napětí. Naopak si myslím, že napětí je pozvolně zvyšované. Dále si nemyslím, že by choreografie přinášela jednoduché pohybové variace, která nevyužívá hudební potenciál. Myslím si, že se Hanouskové opět podařilo vytvořit dokonalé představení, které si rozhodně získá přízeň diváků. Jedinou výtkou je, že ostatní členové souboru dostali celkem malý prostor.

Napsat komentář