Červené jezero emocí

Nejnovější představení progresivně vedeného uměleckého uskupení Spitfire Company s názvem Sniper´s Lake je věnováno tématu uprchlictví. Námět zpracovávající pocity štvanců, běženců, uprchlíků z míst, která zažívají válečný konflikt či krize, je zpodobněn jako boj s vlastními silami, pocity i přesvědčením. Česká premiéra proběhla 7. dubna 2015 v divadle Ponec.Pět tanečníků a jeden ne zcela viditelný odstřelovač v hledišti dohromady vytvářejí jakýsi obraz neustálého téměř paranoidního strachu, který je vystřídán pocity netečnosti a apatie k vlastnímu osudu v kombinaci s neovladatelnou touhou po euforii z bezpečí. Stejnou rychlostí a energií, s jakou letí střela ze zbraně, probíhá taneční pohyb celou inscenací do kontrastu s napětím z nekonečného čekání v nejistotě, které téměř zabíjí. Otázka „jak to všechno dopadne, kdy už bude klid?“, je jakoby přítomná po celou dobu představení.Jak je u Spitfire Company zvykem, představení je připraveno kvalitními prostředky ve všech aspektech uměleckého díla. Miřenka Čechová (režie a choreografie) stejně jako Petr Boháč (koncept, dramaturgie, scénografie) si zakládají na určité osobitosti v přístupu k tvorbě, která však pozorně sleduje všeobecný (světový) trend tanečního a pohybového divadla. Velkou pozornost věnují přípravě na zpracování tématu (návštěvy uprchlických táborů, rozhovory se samotnými běženci), které jsou pro ně východiskem jak při režijní a koncepční stránce díla, která hraničí s tanečním dokumentem, tak při vytváření osobitého tanečního slovníku. Ten skvěle a s vynikajícím nasazením zvládá všech pět interpretů (Cécile Da Costa, Markéta Vacovská, Amy Margaret Pender, Katja Herkinsen Schia, Jiří Bartovanec), kteří jsou svým internacionálním složením velmi sympatičtí.Choreografie staví na běhu jako na základní esenci pohybového vyjádření a rytmizace je symbolem zvýšené hladiny emocí, která se pravidelně opakuje, aby mohla zase klesnout. Zatímco v první polovině je to strach, který pohání pohyb motivací, druhou půli představení určuje pohybový výraz rezignace přecházející do až hystericko-euforických stavů.Jakási nedefinovanost sociálního zařazení posouvá celou divadelní akci do téměř abstraktní neurčitosti a je dána scénografickým zpracováním evokujícím inspiraci v Bauhaus. Dominancí na scéně je červená s příčnými i podélnými liniemi v drahách pohybu i light designu a celkové ladění kostýmů i střeliva do pastelových barev.Výrazným podílem na toku energie v celém představení má hudební doprovod. Divák je sice bez potřeby hledat rytmické odkazy na druhé jednání Labutího jezera (které ne zcela zdůvodněně vzhledem k námětu podsouvá program), nicméně během inscenace hraje rytmus a jeho fyzická podoba významnou roli. Kompozice americké skladatelky Sivan Eldar je v interpretaci zvukově charismatických Clarinet Factory velkou devizou, i když se jedná jen o záznam z nahrávky. Je vodítkem pro tanečníky, spouštěčem emocí i podporou koncepce. Absence této hudby by z kvalitní a dobře nastartované inscenace udělala jen průměrné taneční představení. Takto se ale jedná o kus, který baví oči, uši i mysl.

Hodnocení autorky recenze: 85 %

Sniper´s Lake
Koncept, scéna a dramaturgie: Petr Boháč
Choreografie a režie: Miřenka Čechová
Kostýmy: Petra Vlachynská
Hudba: Sivan Eldar
Premiéra 26. března 2015 Bærum Kulturhus Sandvika
(psáno z pražské premiéry 7. 4. 2015 divadlo Ponec Praha)

Interpretace – Cécile Da Costa, Markéta Vacovská, Jiří Bartovanec, Amy Margaret Pender, Katja Henriksen Schia, Miřenka Čechová

www.cs.spitfirecompany.cz
www.divadloponec.cz

Foto Vojtěch Brtnický