Cesare Siepi (1923-2010)

6.7.2010 17:30 Redakce

Včera zemřel ve věku sedmaosmdesáti let jeden z nejuznávanějších basistů poválečné éry Cesare Siepi. Jeho bezesporu nejslavnější rolí byl Mozartův Don Giovanni, v němž se stal hned pro několik nastupujících generací svých následovníků většinou nedostižným vzorem. Oceňován byl jeho vroucí, sametový témbr, velký hlasový rozsah, ale i přitažlivý zevnějšek.

Ital Cesare Siepi (10.2.1923-5.7.2010) byl samoukem, což i on sám rád zdůrazňoval. V mládí účinkoval v rodném Miláně v madrigalové skupině. V opeře debutoval v osmnácti letech ve Schiu rolí Sparafucila v Rigolettovi, jeho kariéru ale přerušila válka. V padesátých letech však jeho sláva raketově stoupala. Jeden z prvních Siepiho mezinárodních úspěchů přišel roku 1950, kdy jej Rudolf Bing přivedl do newyorské Metropolitní opery jako krále Filipa ve Verdiho Donu Carlosovi. Téhož roku debutoval v londýnské Covent Garden, a i tady se pak objevoval další dvě desetiletí. Roku 1953 poprvé zpíval na salcburském festivalu v premiéře legendární inscenace Dona Giovanniho od Herberta Grafa za řízení Wilhelma Furtwänglera, společně s dalšími pěveckými esy té doby.

Cesare Siepi se velmi často objevoval i na dalších prestižních světových operních scénách, jako je La Scala či Vídeňská státní opera. Mezi jeho nejvýznamnější role patřil i Mozartův Figaro, Gounodův i Boitův Mefistofeles, Gurnemanz z Parsifala, Basilio v Lazebníku sevillském, Verdiho Fiesco ze Simona Boccanegry či Ramphis z Aidy a také Musorgského Boris Godunov.

Se svojí kariérou se Cesare Siepi formálně rozloučil roku 1989, na jevišti se ale objevoval i později. Například Vídeňská státní opera mu naposledy tleskala roku 1994, kdy tu vystoupil jako Oroveso v Normě. Bohatá je Siepiho diskografie, a to jak live záznamy, tak i studiové nahrávky.

Související články

List z Kanady: Jak hledali nové talenty v Montrealu

Komentáře: 4

Anonymous dne 6.7.2010 v 17:02

Dekuji OP za tento velmi pripadny nekrolog. V nedeli vecer jsem videl zaver predstaveni Dona Giovanniho v parku pobliz meho montrealskeho bydliste a nahodou jsem si na C. Siepiho vzpomnel, aniz bych tusil, ze dalsi den uz nebude mezi nami. Dirigoval YNS, ktery bez pochyby tohoto slavneho DG znal z nahravek.

Cesare, RIP.

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Dan dne 6.7.2010 v 18:10

DOŽÍT SE SEDMAOSMDESÁTI BYCH CHTĚL.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 7.7.2010 v 09:12

S osobou CESARE SIEPIHO svět přišel o jednu z největších žijících pěveckých legend. Je smutné, ale asi bohužel nevyhnutelné, jak do zářivého nebe velikánů odchází jedna velká osobnost za druhou, letos obzvlášť rychle, snad pod vlivem dvou mimořádných stovek, Magdy Olivero a Giulietty Simionato. Jako by si kolegové těchto proslulých primadon připomněli svou smrtelnost a pomalu začali ztrácet klid, podobně jako Funes po smrti Bourvila, Giraulta a hlavně Falleta.Faktem je, že po Giuliettě Simionato a Giuseppe Taddeiovi je Siepi další zemřivší titán. Už jich zbývá jen málo, pokud tedy uvažujeme generaci 10. a 20. let – Bergonzi, Olivero, Price…Bohužel lidé na umění těchto fenoménů, jež ještě nadávno označovali za nepřekonatelné, zapomínají, obzvlášť mladí lidé, nemají k jejich umění patřičnou pokoru a na jejich místa nejlepších stavějí moderní pěvce, kteří zdaleka neodpovídávají formátu a levelu, jaký Siepi a spol. nastolili. Není řečeno, že basisté dneška jsou stejní jako basisté 50. let, jen jsou oni mladí dnes a ti z 50. let už většinou nežijí, takže proč s nimi srovnávat, proč je studovat. Důležité je to, co se dnes prodává nejlépe, ne? Přitom kdo sledoval reprízu Lazebníka sevillského na ČT2 v neděli dobře viděl, že skutečným králem představení byl maestro Ruggero Raimondi – zpíval jako Basilio jen párkrát, hlavně Calunniu, samozřejmě, ale když nastoupil, divadlo se roztřáslo… Což se nedá říci o některých jiných, ač celkově šlo o poměrně zdařilou inscenaci. Flórez ovšem není Kraus, Monti ani Alva.
Siepiho mám (a každý znalec by měl mít) jako Dona Giovanniho. Ovšem také jako Figara, Filipa, Padre Guardiana aj. Klaním se ještě jednou maestrovi a slovy Victora Huga, jež básník věnoval George Sandové, mimochodem také dnes opomíjené více, než je správné, ,,oplakávám mrtvého a zdravím nesmrtelného"…!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 18.8.2010 v 22:51

Sokovalo me to, zjistil jsem to uplne nahodou. Srovnatelny bas dneska mne nenapada. Ja nevim, lide se roztekaji nad typky jako je Bocelli, Potts, zoufalec Villazon, falesne knikajici Anna Netrebko a podobne … vetsinu lidi dnes opera nezajima, nevi se kdo byl Siepi, nevi se kdo je Gedda, kdo byl Kraus, Tebaldiova a podobne. Co se da delat, prinasi to doba. Treba se situace zmeni a lide si vzpomenou

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.