Česká balerína z Paříže ještě jednou v Baletním panoramatu

Baletná panoráma Pavla Juráša (173)
Tentoraz:

• „Tanec potřebuji k životu.“ Darja Krupková (2)
• Pavel Hejný fotil plagát na Vertigo
• Čo sleduje Darja Krupková?

 

Darja Krupková – druhá časť rozhovoru
Po mnohých významných domácich aj zahraničných umelcoch je minulá (tu) a dnešná Panoráma inakšia. Vďaka rodáčke z Česka Darji Krupkovej môžeme poodhaliť tajomstvá slávnej baletnej školy parížskej opery. Dozvedieť sa niečo viac o tom, ako vyučujú a vychovávajú študentov na akadémii s tristoročnou tradíciou. O škole, čo dala svetu hviezdy parížskeho baletu, ktoré pozná a zbožňuje baletný svet.

Ale Darja už dnes nie je študentka. Aká vlastne je? Čo má rada? O tom rozhovor tentokrát mlčí. Akú má rada balerína farbu? – Napríklad. – Záleží na kontexte, poznamenáva. Ale má rada „…třeba tmavě modrou, která mi připomíná moře, od mala jsem fascinovaná mořem a můžu strávit hodiny v moři, baví mne ten pocit splynutí s tímto tajemným světem. Legrační věc, před čtyřmi lety jsem se dozvěděla, že v perštině Darja znamená moře, tak proto ta posedlost asi,.“ hovorí s úsmevom. V svojom medailóniku na moje otázky pokračuje: „Květiny mám ráda, jako každá dívka. Ráda dostávám růže, vzhledem k tomu, že v naší společnosti jsou symbolem lásky. A mám moc ráda jejich vůni, používám parfém z růží. Ale kdybych si měla vybrat podle sebe, tak miluji luční kvítí, připomíná mi jaro, domov a nádherně voní.“ Tanečnica rozpráva spontánne a úprimne.

A nejaké umelecké ikony? – „Oblíbených malířů mám více, budu citovat ty nejznámější. Z renesance Michelangelo, vždy mne fascinovala jeho práce, pro mne je to symbol perfekcionalismu, spojení vůle, génia a vědy.“ Darja aj sama maľuje: „Občas, když mám čas, tak ráda maluji podle jeho obrazů, ale i podle jiných renesančních malířů. Když jsem byla v Paříži, tak jsem chodila do Louvru si jen tak sednout a malovat podle různých obrazů. Divil byste se, kolik tam chodí lidí jen dělat skici. Z těch novodobějších mám ráda van Gogha nebo Moneta a pak také Zabinského.“ Priznáva ale, že ich má omnoho viac. Obľúbená herečka je pre Darju Audrey Hepburn. „Prázdniny v Římě zkouknu každý rok aspoň třikrát. A z českých filmů mám ráda filmy pro pamětníky a Vlastu Buriana.“ Film Kristián videla aspoň tisíckrát, ako hovorí, a Tři oříšky pro Popelku nechýbajú na Vianoce. A keď sa chce smiať, pustí si Cimrmanov. „To je prostě mazec,“ konštatuje.

Ak by ste si mysleli, že baletky nečítajú a myslia len na tanec, mýlite sa. „Mám moc ráda Oscara Wilda, jeho humor je mi velice blízký. Ráda si přečtu Platona a z českých spisovatelů Karla Čapka. Ještě bych chtěla přidat Maurice Béjarta, úžasného choreografa, ale také člověka, což je vidět ve všech jeho dílech, ať už psaných, či pohybových. Moc se mi líbí jeho filozofie a myšlení.“ Tým sa postupne a logicky dostávame k baletu. Najobľúbenejšieho má Baryšnikova. U primabalerín je to horšie. „Jich je víc, spíš mnoho, každou mám oblíbenou na určitou roli. Cynthia Harvey jako Kitri v Don Quijotovi je naprosto famózní. Monique Loudières v Júlii, technika Sylvie Guillem, Isabelle Guérin ako Nikia v Bajadéře či Aurélie Dupont,“ vypočítava svoje favoritky. Obľúbený balet je typicky z Paríža a od Nurejeva – Romeo a Júlia. „Viděla jsem ho minimálně třicetkrát na živo a vždy mne naprosto dostane.“ To sa niekto má. Priznáva, že je skôr na klasiku, ale má rada Kyliána či Carolyn Carlson. Ale teraz už trochu späť na baletnú sálu parížskej školy. Pokračujeme v rozhovore:

Mnohé baletné školy majú oproti Česku veľmi zložité vzdelávanie svojich žiakov, čo sa týka všeobecných predmetov…

Na této škole se dopoledne od osmi do dvanácti hodin učí všeobecné předměty, které připravují žáky k maturitě. Pak je oběd a odpoledne od 13.30 do 18.30 hodin jsou kurzy baletní a večer jsou ještě nácviky na představení, často až do osmé večer. Třídy dopoledne a odpoledne ale nejsou stejného složení, pokud se týká žáků. Jednak baletní třídy takzvané „divize“ jsou kromě partneřiny a moderního tance oddělené pro kluky a holky, jednak do určité divize postoupíte až na základě závěrečných zkoušek z baletu. Kdežto ve všeobecných předmětech jste ve společných třídách, dohromady pro kluky a holky zhruba stejného věku.

A aké sú tam predmety? Mali ste i matematiku ako napríklad vo Viedni?

Ano, matematika se tu vyučuje, z jazyků se učí angličtina a němčina. Obecně se připravujete na maturitu, která se ve Francii dělá v průběhu dvou let a skládá se z devíti předmětů. Na této škole se připravujete na maturitu literního směru, což znamená, že se maturuje z francouzské literatury, přírodovědy, matematiky, fyziky, historie a zeměpisu, angličtiny, němčiny, filozofie a sportu.

Z baletních předmětů je tu samozřejmě nejvíc hodin klasiky, mladší ročníky mají i trochu folklor, historický tanec a mimiku, starší ročníky modernu, variace, adagio, herectví, dále se tu vyučuje muzikální projev se zpěvem, historie tance, anatomie a základy zápisu choreografie.

Tak to je hodne nabitý rozvrh. Chodili ste i na hodiny k slávnej primabaleríne Élisabeth Platel?

Ano, samozřejmě, Élisabeth Platel je ředitelka školy a vedla repetice na představení školy a chodila často do hodin klasiky, variací i adagia.

Zistili ste niečo ohľadne metodiky? Ako je to s tou francúzskou baletnou školou? Vy ste odišli z Česka, dalo by sa povedať z oblasti ruskej metodiky.

Ano, určitě máte pravdu. Česká baletní výuka je silně ovlivněna ruskou metodikou a něco z toho trochu zůstalo i ve mně. Nicméně mně osobně vyhovuje více francouzská škola, která se zakládá na eleganci a rychlosti nohou a zdá se mi o hodně přirozenější. Zato v ruské škole zase dávají větší důraz na tu lyrickou stránku, což mi občas u francouzských interpretů chybí. Ale určitě ve mně zůstaly zakořeněné vzpomínky z mládí, protože mi bylo často říkáno, že jsem takový koktejl francouzské a ruské školy, což prý působí exoticky a všem to přijde dosti zajímavé.

Žiaci školy vystupujú v predstaveniach? Pamätáte sa, kedy ste sa prvýkrát dostali na scénu vy? Navyše v tom slávnom Palais Garnier, kde stáli na rovnakom javisku baletné legendy od Ľudovíta XIV.?

Ano, tak to je obrovská přednost této školy. Jelikož to je vlastně hlavní líheň budoucích tanečníků Pařížské opery, je tu veliká spolupráce s divadlem a na scénu se tu dostanete opravdu často. Byla jsem ráda, že v tomto ohledu jsem měla dobré zkušenosti ještě z přípravky Národního divadla v Praze, díky níž jsem mohla už jako dítě vystupovat v některých baletech v Národním divadle. A v Paříži jsem se dostala na scénu divadla Garnier Pařížské opery už v prvním měsíci na škole v takzvaném Défilé, které každoročně otevírá baletní sezonu nebo nějaké výročí, kdy na scénu v balerínách nastupují postupně všechny dívky ze školy, po nich tanečnice Pařížské opery, pak kluci ze školy následovaní tanečníky v řadách a nakonec jednotlivé hvězdy Opery, které se klaní bouřlivému publiku. Vystupovat v Défilé je naprosto úžasné – pohltí vás pocit hrdosti, že jste toho součástí, dýchá na vás nadneseně až královská atmosféra.

Jinak škola Opery má každoročně několik vlastních představení v divadle Garnier – v prosinci jsou Demonstrace, což jsou ukázky z baletních hodin školy, a na jaře, v březnu nebo dubnu, jsou představení složená většinou ze dvou nebo ze tří kratších baletů.

Kromě toho občas někteří žáci mají to štěstí, že vystupují i v baletech divadla Pařížské opery – já jsem například dostala krásnou roli Manou v baletu La Bayadère, kdy jsme pouze dvě dívky ze školy tancovaly samy na scéně spolu se sólistkou Pařížské opery. Jelikož jsem v této roli vystupovala víc než desetkrát, měla jsem díky tomu možnost poznat práci v divadle, všechna obsazení baletu a hvězdy Opery.

No a jak jsem se již zmínila, škola Opery má také vystoupení v zahraničí, já jsem se účastnila turné do Washingtonu v USA, do Toronta v Kanadě a do Tokia a Ósaky v Japonsku.

V divadle sa tam poctivo uchovávajú a udržujú kostýmy. Inscenácia sa hrá aj dvadsať rokov a vystriedajú sa v nej generácie tanečníkov. Nemali ste náhodou nejaký kostým po niekom slávnom, keď bol on ešte malý? (smiech)

Tak to nevím, i když je to samozřejmě možné, protože všechny slavné hvězdy Opery prošly touto školou… Je možné, že někdo z nich oblékal stejný kostým.

A keď taký menší alebo stredne starý žiak hosťuje v predstavení a stretnete sa tam na chodbe s étoile a sólistami, sú príjemní? Teda je to asi individuálne od osobnosti k osobnosti, ale ak sa to dá nejako popísať, vzťah súboru k žiakom?

Řekla bych, že v tomto směru drží tanečníci Opery s žáky Opery tak trochu jako jedna velká rodina. Často jsou jim oporou, jak psychicky, tak jsou většinou ochotní i poradit jinak. Například moje oblíbená hvězda Aurélie Dupont je velice milá, se mnou se normálně bavila i o životě a problémech ve škole. Snad právě proto, že i oni si prošli tím přísným režimem školy, mají pro žáky pochopení a nepovyšují se.

A malí mimoparížski žiaci bývajú na internáte? Je to tam prísne? Vás tam tiež šupli? (smiech)

Ano, většina žáků bydlí na internátě, který je v areálu školy, a přísné je to tam stejně jako v celé škole, dá se to srovnat skoro s vojenským režimem. Rozhodně od pondělí do pátku nevyjdete z areálu školy a po celou dobu podléháte přísnému režimu. Mě tam chtěli samozřejmě dát také, jenže problém je, že o víkendu musíte opustit školu i internát a já bych neměla kam jít. Takže máma nám pronajala malý byt hned vedle školy a zůstala se mnou v Paříži. Moc mi tím pomohla, protože nevím, jestli bych to zejména ze začátku na internátě psychicky zvládla.

Mnohé filmy rôzne zobrazujú baletnú školu. Niektoré viac cez intrigy a svet žiakov, iné v kontraste prísnych učiteľov a žiakov, a podobne. Taká baletná škola je ale špecifický svet. Hlavne keď ste so spolužiakmi skutočne spolu celý deň. Ako by sa dala popísať parížska škola?

Upřímně řečeno, bez disciplíny a určité přísnosti se podle mne dobrá baletní škola neobejde. Profesoři tu nikoho zvlášť nevyvyšují, absolutně nesnášejí namyšlené žáky. V představeních školy je hodně rolí, i na hlavní sólové role je více alternací. Na druhou stranu, žáci si nemohou dovolit chybět na repetice, protože hrozí, že budou přeobsazeni, takže se často stává, že tancují i nemocní.

A keď ste postúpili do vyšších ročníkov a dospievali ste, objavili sa nejaké zákerné spolužiačky, nejaké obľúbené intrigy, schválnosti?

Žádnou velkou nevraživost mezi spolužáky jsem nezažila, naopak jsem ve škole měla spoustu přátel, s mnohými z nich se stýkám pravidelně dodnes. Zato ostrá slova ze strany profesorů, často na hranici urážky, si zažil snad každý z nás. Někdo to snášel líp, někdo hůř. Trávili jsme společně ve škole celé dny, mimoškolní život byl de facto nulový. Večer okolo osmé jsem přišla unavená domů, to jsem si měla ještě udělat nějaké úkoly na druhý den, a ráno zas v osm nanovo.

Dôležitou časťou života na škole je vplyv dospievania na štúdium. Akých ste mali spolužiakov? Mysleli len na balet a snívali, ako budú tancovať v Palais Garnier, alebo ich trebárs pohltila prvá láska a vzťahy? A svoje priority či naivné detské sny prehodnotili?

(smiech) Pár zamilovaných párů se tu také objevilo, ale myslím, že v porovnání s intenzitou lásek na pražské konzervatoři jsme tady byli opravdu hodně pozadu. Řekla bych, že to je dané tím, že žáci tu nemají právo opustit areál školy během celého dne a večer padnou unaveni do postele. Takže jste celý den v poměrně malém kolektivu, celá škola má okolo sto žáků, a navíc jste v pořádném zápřahu, takže bych řekla, že pro ty, kdo vydrželi na škole, převládla priorita tance. Tím samozřejmě nevylučuji nějaké ty oslavy a mejdany o víkendech, obzvláště v posledních ročnících.

Vy ste pri zdroji. Má šancu dostať sa do súboru niekto z cudziny? Bez vašej školy? Alebo si súbor stále prísne chráni úroveň i tým, že berie osvedčených žiakov, ktorých sleduje prinajmenšom posledných pár školských rokov?

Divadlo dává přednost přijímat do souboru žáky školy Opery. Nicméně pokud se objeví výrazný talent zvenčí, má určitou šanci účastnit se konkurzu i dostat angažmá, ale stává se to zřídka a u cizinců opravdu ojediněle.

Takže sa vyznáte v informáciách. Každý rok býva v súbore potom konkurz, kde sa môžu tanečníci prihlásiť a kde zatancujú povinné variácie a môžu sa v hierarchii súboru posunúť vyššie. Je to tak? Alebo sú tam ešte nejaké skryté mechanizmy?

Ano, každý rok, většinou v prosinci, probíhá vnitřní konkurz baletního souboru Opery, kde každý tancuje jednu povinnou a jednu volitelnou variaci. Na základě hodnocení a na základě počtu volných míst může postoupit o stupeň výš, nejvýš až na prvního tanečníka. Hvězdou je pak první tanečník nominován na základě nějaké velmi úspěšné hlavní role.

Co se týká vedlejších mechanismů, tomu se asi nedá úplně zabránit nikde. Co jsem se doslechla, i tady hrají občas roli určité větší sympatie nebo chcete-li tlačenka.

Vy ste konkurz robiť nemohli, pretože ste na záver štúdia utrpeli zranenie. Vážne zranenie. Môžete si na to vôbec spomenúť? Po tom všetkom, taká náročná cesta za svojím snom, a potom taká rana osudu ?

Stihla jsem naštěstí dokončit školu, a když jsem se připravovala na konkurz do divadla, zranila jsem si při skoku plotýnku. Bylo to pro mě hrozné, zhroutil se mi celý svět.

Kde ste našli silu prekonať túto diagnózu, takú závažnú pre balerínu, a znovu tvrdo pracovať?

Následující celý rok jsem si léčila zranění zad a přitom jsem si aspoň dodělala francouzskou maturitu. Když jsem začala po roce zase trénovat, začalo mě zas bolet koleno a musela jsem podstoupit ještě operaci kolena, což mě úplně vyřadilo na další rok. Teprve předminulý rok jsem začala zase znova trénovat.

Keď to pre čitateľov zhrniem, dlho ste sa dostávali do formy. Starostlivým cvičením a zlepšovaním zdravotného stavu ste sa dokázali vrátiť k baletu. A začali chodiť na konkurzy po Francúzsku, ale veľkých baletných súborov tam zas nie je tak moc. Stálych zmlúv je ako šafranu.

Ano, nyní mám konečně pocit, že jsem zpátky ve formě, a už letos využívám několik nabídek vystupovat na scéně. Nejvíc si cením příležitosti, kterou mi dal Manuel Legris, legenda francouzského baletu, a to, že jsem mohla přímo s ním tancovat v menší vedlejší roli na scéně Kongresového paláce v Paříži na jeho představení hvězd z celého světa. Každopádně se chystám dělat dál konkurzy do divadel. Šance dostat se do Pařížské opery je bohužel nyní mnohem menší než rovnou po škole, ale já rozhodně netrvám na jednom divadle. Ráda bych se dostala do divadla, kde dělají i klasický repertoár, ale hlavně budu šťastná, když budu moct někde tancovat, protože to potřebuju k životu.

Pravidelne hosťujete v Bordeaux v súbore Charlese Juda (Ballet de l’Opéra de Bordeaux), Nurejevovho miláčika v klasických baletných tituloch. A stále ste na ceste za svojimi snami. Keď sa vrátim ešte k škole, máte dnes už dosť slávnych spolužiakov. Napríklad François Alu (tu či tu nebo tu). Ten vyletel ako kométa. Vyzeralo to s ním sľubne už na začiatku, alebo je to vec prístupu a celého vzdelávania počas dlhých rokov?

Ano, François byl můj spolužák z ročníku, často nás stavěli dohromady jako pár v partneřině. Určitě byl hned od začátku jeden z nejtalentovanějších žáků, ale to by nestačilo. On je také velmi pracovitý, cílevědomý… A hlavně tanec je pro něj vším už od mala, dokáže pohltit scénu, že vidíte jen jeho. A díky kombinaci toho všeho dohromady má tak velký úspěch.

Na záver trochu z iného súdka. Čo máte rada na Francúzsku?

Na Francii mám ráda noblesu, lidé si váží kultury. Ne jako u nás, bohužel. Umělci jsou bráni společností naprosto jinak než u nás. Lidé si nás váží, a také si váží památek a jsou hrdí na svoji zem, což bohužel Češi také moc nejsou. Asi to chce odejít, aby si člověk začal vážit toho, co měl doma. Francie je krásná, hlavně mám ráda jih Francie, skoro každý rok jezdím do Biarritzu a tam je opravdu krásně. V tom mají Francouzi štěstí, mají moře a oceán!

A keď sa vrátime domov? Čo máte radi na Česku?

Nejraději? Nikde jinde nemám takový pocit domova jako u nás. Moc mi chybí náš humor, který nikde jinde nenajdete, naše hra se slovy, vždycky se doma tak krásně nasměju! A nějak tak vůbec mi přijdou Čechy veselejší. Máme barevná města, lidé mají větší smysl pro humor. Tím nechci nějak naštvat cizince, to je jen můj osobní pocit. Prostě i když jsem žila dlouho ve Francii, stejně jsem vevnitř Češka jako poleno. Naše země je krásná a myslím, že jako národ jsme chytří a hlavně takoví všeumělové. Se vším si poradíme, a když něco opravdu chceme, tak nevidíme překážky. A naše tradice jsou kouzelné a jen doufám, že si nepřevezmeme tradice z Ameriky. Vánoce nejsou pro mne Vánoce jinde než v Čechách. Letos jsem je s rodinou oslavila sice až v lednu, ale stejně to bylo vánočnější než 24. prosince v Bordeaux.

Máte vôbec pri tvrdej práci, cestovaní, čas na Paríž? Žiť v takom krásnom meste…

Tak když jsem byla ve škole, tak to bylo dobré, protože škola byla zcela zdarma, platila jsem jenom stravu. Ale teď je to náročnější, musím si platit kurzy, abych byla ve formě, a malý byt v Paříži; bez podpory rodičů bych si to nemohla dovolit. Mám velké štěstí, že mám tak úžasné rodiče, kteří mne podporují a pomáhají mi maximálně na této mé cestě za celoživotním snem a štěstím.
***

Aktuality
Balet Národního divadla v Prahe pripravuje premiéru baletného večera Vertigo. Ohlásená je na 6. júna. S národným baletným súborom sa českému publiku predstavia traja svetoví tvorcovia. Radu Poklitaru, Mauro Bigonzetti a Alexander Ekman. Vynikajúci český fotograf Pavel Hejný pre Panorámu sprístupnil krásne fotografie z fotenia plagátu k inscenácii.

Pavel Hejný je autorom mnohých plagátov, vizuálnych konceptov, nádherného tohtoročného kalendára Baletu Národného divadla (tu). Jeho technicky dokonalé fotografie vždy ctia dokonalosť póz, estetiku baletného sveta. Neschovávajú sa za zdanlivú emóciu či prívlastok „krivá noha môže byť umelecká“. Napriek tomu sú jeho fotografie dokonalé v svojej čistej kráse a výraze. Preto je vždy radosť vidieť ich pár navyše z jeho archívu.

 

Čo sleduje

Dnes logicky po zaujímavom a obsažnom rozhovore zostane hosťom rubriky Darja Krupková. Aké video si vybrala? „Je to první díl Elegantního vesmíru, je na tři díly, zhruba tři hodiny dokumentu,“ komentuje video dnešný hosť.

K svojmu videu balerína žijúca vo Francúzsku podotkla: „Když mám čas, tak si nejraději pouštím dokumenty o vesmíru, a teorie M (teorie strun) je mým oblíbeným tématem,“ smeje sa Darja. „Prostě dozvědět se trochu něco o tom, jak to všechno vzniklo, je naprosto fascinující. Takže tak, asi nějaké takové video mne vystihuje nejvíce. Mám spoustu otázek a prahnu po odpovědích.“