Česká filharmonie s Byčkovem a Gersteinem uzavřela Lípu Musicu

Společně s Českou filharmonií měly původně vystoupit s koncertem pro dva klavíry Francise Poulenca sestry Katia a Marielle Labèqueovy. Pár dní před koncertem si však první jmenovaná poranila ruku a hledal se sólista vynikajících kvalit a časových dispozic, jehož repertoár by se dobře doplňoval s následujícím kusem v programu, jímž byla Čajkovského Symfonie b moll Manfred. To představovalo jistě nemalý organizátorský oříšek, jehož rozlousknutí nakonec vůbec nebylo nešťastné. Oním špičkovým sólistou, který měl čas, byl rusko-americký klavírista Kirill Gerstein, který navíc s Českou filharmonií vystupoval již několikrát. Repertoárem vhodným k Čajkovskému se stal, překvapení, Čajkovskij, respektive jeho nejslavnější Klavírní koncert b moll. V takto ustrojeném programu se tak potkaly dva kusy, jeden notoricky známý a jeden takřka neznámý a nehraný Čajkovskij, což slibovalo zajímavý exkurz.

Večer hostil liberecký kulturní dům. Nutno říci, že místo samotné jako koncertní sál pro takovéto svátky příliš impozantní není. A asi ani zvuk, kterého se zde podaří sebelepšímu orchestru dosáhnout. I když toto platí hlavně o první klavírní části programu, kde navzdory brilantnímu a temperamentnímu provedení Kirilla Gersteina šlo do publika klavíru jaksi málo.

Kirill Gerstein jinak provedl klavírní koncert jistě i uvolněně a emotivně a Čajkovskij z toho doslova prýštil ve své ještě senzibilnější podobě, než na jakou jsme možná zvyklí. Přítomna byla něha i dramatičnost, vždy doprovázená typickou komplikovaností či melancholií. Koneckonců je koncert napsán tak, aby v jistých pasážích mohl klavír hrát docela sám a stanovit si vlastní dynamiku těchto pouze jím vyprávěných úseků. Aby ale nebyla řeč pouze o přívětivosti a melancholii, tak je třeba podtrhnout také nádherně vygradovaný konec, který ještě nedozněl a už se z publika ozývalo několikahlasé bravo a nadšený potlesk vyprodaného sálu, který vyprovokoval interpreta ke krátkému sólovému, rovněž Čajkovskému věnovanému přídavku.

Po přestávce došlo na Symfonii Manfred, jež je na svou dobu poměrně netypické dílo, napůl romantické, napůl jakoby žádným stylem nesvázané, působící jako nadčasové médium. Překypuje napětím. Je v něm obrovská kumulace myšlenek a vyprávěcích figur, a je tím pádem i relativně náročné na orientaci a poslech jako takový. Rozhodně se to ale vyplatí. Přehrát tento kus před libereckým publikem se navíc dirigentovi Semjonu Byčkovovi hodilo do programu. Česká filharmonie se totiž společně s ruským dirigentem chystá k natočení všech Čajkovského symfonií a také jí v příštím roce čeká uvedení Manfreda v Londýně. Liberecké uvedení Symfonie Manfred bylo vůbec prvním vhozením nově nastudovaného materiálu do publika. Ani pro Českou filharmonii se tedy nejednalo o rutinu, nýbrž o první ostrý test, který byl velmi povedený.

Semjon Byčkov má pro muzikanty nesporné charizma. Jeho styl je velmi energický a živelný a samo Čajkovského dílo vyžaduje smysl pro ruskou romantickou lyričnost stejně jako pro její dramata. To vše ale patří k základní výbavě ruské muzikantské školy. Česká filharmonie je ansámblem obsazenými skvělými muzikantskými osobnostmi, které ale v orchestrální hudbě výborně a nesobecky spolupracují. Proto těžko hodnotit zvlášť jednotlivé hráče. Pokud ale někdo z orchestru zvláště zaujal, pak to byl první houslista Josef Špaček, který skvěle odvedl svůj sólový part v závěru druhé věty Manfreda za doprovodu stroje na dokonalá pizzicata, v nějž se v tu chvíli přetransformovaly ostatní smyčce.

Symfonie Manfred je skutečně bohatým výrazovým dílem a jeho provedení zhruba od druhé poloviny hypnotizovalo publikum a obrazně ho jeho dramata doslova drtila. Tísnivá třetí věta evokuje limitní situace a zvuk zvonu v ní vytváří bilancující a zvláště těžký moment, v němž je lyricky naivní a takřka lidová výpověď sevřena. Následná čtvrtá věta do tématu opět přináší světlo a jisté ulehčení, ale přitom se v ní stále chvěje určitý neklid.

Nádherný i komplikovaný kus, náročný pro interprety i posluchače, diváky rozechvěl nebo je doslova válcoval a byl to velký zážitek, který nakonec možná upozadil rovněž vynikající a sympatickou osobnost Kirilla Gersteina a jeho provedení Klavírního koncertu b moll.

Od samotného festivalu je zorganizování podobného podniku v podstatě majstrštykem a zároveň pomyslným vysokým nasazením laťky před dalšími sezonami.

Hodnocení autora recenze: 95 %

Lípa Musica 2016
Závěrečný koncert
Dirigent: Semjon Byčkov
Kirill Gerstein (klavír)
Česká filharmonie
10. listopadu 2016 Dům kultury Liberec

program:
Petr Iljič Čajkovskij: Klavírní koncert č. 1 b moll, op. 23
=přestávka=
Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie Manfred

www.lipamusica.cz