Česká hudba z Mnichova. Magdalena Kožená a Jiří Bělohlávek

Spojení Jiřího Bělohlávka, Magdaleny Kožené a Symfonického rozhlasu Bavorského rozhlasu tak je naprosto logické a otevírá možnost detailněji se zaměřit na některá místa české hudby. Program, zvolený z čistě českého repertoáru, představil Bohuslava Martinů, Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka.

Zprvu pro mne bylo složité Bohuslava Martinů v Serenádě č. 2 v úpravě pro komorní orchestr vůbec najít. Hlavně tedy v první větě, nesmírně humorné, hravé, lehké a snad nezávazně zahrané. Ve druhé větě už se náznaky Martinů ukázaly. Hráči ji otevřeli velmi spontánně v jednotě a tak pateticky. Závěrečná věta zazněla v rychlém tempu, s potřebným drivem a výborným frázováním.

Dvořák je základem klasického repertoáru i tady v Mnichově, ovšem Janáček je zde tím zlatem, kterého si cením na Kubelíkových nahrávkách české hudby nejvíce. Pro čistou a důraznou intepretaci, odkrývající neuvěřitelnou modernitu a nezaměnitelnost Janáčkovy hudby.

První Janáčkovou skladbou večera byly Suity z opery Výlety páně Broučkovy (celkem šest). Pohled do hudby Janáčkovy opery vyzdvihoval některá hudebně důležitá místa, v některých momentech orchestr tato místa až vyzpívával. Znovu velmi přirozeně, nenuceně, chápavě a v jistých místech vlastně až zcela standardně. Domnívám se, že v případě Janáčka není šťastné vytrhávat operní hudbu a uvádět ji v podobě suity či jiného útvaru, protože může být ochuzena a nedokáže se tak posluchači plnohodnotně a v celé své jedinečnosti představit.

Nejvíce jsem byl zvědav na závěr koncertu a výpověď života Tarase Bulby. V poslední době jsem slyšel Tarase Bulbu několikrát (naposledy nečekaně v Palermu, recenzi najdete zde) a ta hudba mě vždy znovu a znovu překvapí. Je to složitě popsatelná kompozice, nikdo jiný nic takového nenapsal. V Mnichově to bylo, jako kdybych sledoval film. Taras Bulba byl jako paleta, která vás vtahuje do děje a vy máte potřebu si představovat celý Tarasův tragický život. Vnímat celou tu tragiku, ale i momenty života, boje, smrti, zklamání, štěstí a daleké budoucnosti. Přes patetická a dlouze rozeznělá sóla prvních houslí jsem si uvědomoval ryzí jedinečnost této hudby, stejně jako její sílu v závěrečných trubkách, hornech a trombónech. Vcelku přesný, hudebně vyvážený, v některých momentech uvědomělý a jemný, v jiných jistý až útočný přednes. Taras Bulba měl v Mnichově jasnou představu.

Dvořákovy Biblické písně vydala Magdalena Kožená rámci kompletu Love and Longing v roce 2012 společně s Berlínskými filharmoniky a svým manželem Simonem Rattlem. Úzký vztah těch dvou se odráží v citovosti nahrávky i jemnosti, kterou žalmům Kožená vtiskla. Mnichovský koncert byl stejně prostý a jednoduchý, jako jsou písně samy. Byla to mistrná výpověď, vycházející ze spolupráce s Bělohlávkem. Mezzosopranistka zpívala velmi lehce, bez potřeby stavět písně mimo jejich prostor. Mírná dynamika jejího hlasu a přirozená čeština napomáhaly niternosti jejího výrazu, především v písních Při řekách babylonských nebo Píseň novou zpívati budu. Radostný, ale stále uvážený výraz byl však přítomen i v dalších částech a celek byl proto příjemnou a srdeční záležitostí jak pro Koženou, tak Bělohlávka.

Hodnocení autora recenze: 90%

Jiří Bělohlávek & Magdalena Kožená
Dirigent: Jiří Bělohlávek
Magdalena Kožená (mezzosoprán)
Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks
27., 28. a 29. dubna 2017 Gasteig Mnichov
(psáno z koncertu 28. 4. 2017)

program:
Bohuslav Martinů: Serenade Nr. 2 (Fassung für Kammerorchester)
Leoš Janáček: Suite aus Die Ausflüge des Herrn Brouček
=přestávka=
Antonín Dvořák: Biblische Lieder für Stimme und Orchester op. 99
Leoš Janáček: Taras Bulba

www.br-so.de