Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě

    24.5.2010 00:00 Petr Vašíček

Charles Heller je jeden z předních židovských skladatelů současnosti. Od roku 1977 působí v Torontu, naposledy jako hudební ředitel největší synagogy v Kanadě, Beth Emeth, a je poradcem židovské Cantors Assembly v New Yorku.
K českým zemím, jak se dřív pateticky říkalo, jej váže mnohé pouto: dědeček Vitezomir, rozený Siegfried, se jako polenský Žid hrdě hlásil k českému etniku, v době, kdy to určitě nebylo v módě. Byl totiž poručníkem bratrů Hilsnerových před a během aféry, na jejichž psychofyzické následky předčasně umírá v roce 1903. Jeho syn Otto dirigoval jeden z četných českých dělnických sborů ve Vídni a v roce 1939 – poté, co během náhodné návštěvy Vídně slyšel v rádiu projev Adolfa Hitlera – místo návratu do Prahy uletěl před nacisty do Londýna. Tam chtěl vstoupit do RAF, tam se později oženil s anglickou Židovkou, a tam v roce 1966 také zemřel.
Charles Heller se narodil v anglickém hlavním městě roku 1946 a vystudoval kompozici a kantorální zpěv u předních představitelů židovské hudby, jako rabína Shlomo Carlebach a u Davida Kusevitského. Sbory všech synagog na světě pravidelně zpívají jeho skladby, je autorem zasvěceného úvodu What To Listen for in Jewish music (Ecanthus Press, Toronto 2006) a poslední léta se věnuje i “světské” hudbě, aniž by ovšem i tady zanedbával své náboženské, kulturní a hudební kořeny. Ty dle autodefinice vidí především v tvorbě Gustava Mahlera a v pozdním Arnoldu Schönbergovi.
Do Čech, do vlasti svých předků, jezdí pravidelně. V roce 2008 napsal pro Prahu svůj písňový cyklus The Trials of Leopold Hilsner, který provedlo 9. března téhož roku berlínské duo Marta Vávrová (soprán) a Petr Vašíšek (klavír) ve světové premiéře ve Foerstrově síni na koncertě, věnovaném symbolicky Janu Masarykovi. Měsíc nato následovala německá premiéra v Berlíně, později rakouská ve Welsu a anglická v Londýně. Od té doby cyklus slyšeli posluchači v Lidicích, loni v Českých Budějovicích, v Třebíči či na letošních oslavách T.G. Masaryka v Novém Strašecí a v Hodoníně. V Polné a ve Vídni, tedy na místech tak úzce spjatých s hilsneriádou, dosud nezazněl. Ani židovské obce v Česku neprojevily dosud sebemenší zájem o dílo mimořádných hudebních kvalit. Cyklus je rozvržen do pěti částí, 1. podle Erbena, 2. na text Heinricha Heineho, 3. Hilsner in Jail na vlastní text, 4. Hilsner’s Dream (Hilsnerův sen) a závěrečné Oyb nit keyn emune v jidiš. Duo připravuje v současné době nahrávku na CD.

Snad ještě větší než v Praze a při pravidelných uvedeních v Berlíně byl úspěch cyklu v Londýně, takže se skladatel rozhodl premiéru své příští skladby připravit právě v tomto městě. Briefe von Bozena jsou německy psané dopisy jeho babičky z Polné synovi do Anglie v letech 1939-41. Znovu pět vět – Überraschung, Gebet, Englisches Wetter, Verrückte Zeiten, Wenn du jung bist – pro soprán, violu a klavír provedlo Duo Bohemia Berlin spolu s izraelskou violistkou Rivkou Golani ve Spiro Ark Centre v londýnském W1 dne 14. dubna 2010. S dojemnou naivitou, v textu psaném v němčině, kde je vidět ruka cenzora v jihlavském gestapu, píše a radí synovi, například to, že by měl zamířit spíš do Ameriky než do Austrálie, a pouze jednou se neudrží s náznaky na temnou dobu, v které dopisy píše. Poslední věta cituje kdysi populární šlágr Wenn du jung bist, gehört dir die ganze Welt z třicátých let, s kterým se zviditelnil legendární židovský tenor Josef Schmidt. Ze sousedů, známých či příbuzných, které Božena uvádí nebo cituje, přežil holocaust jen jeden. V roce 1942 umírá pisatelka přirozenou smrtí v Polné. Na její pohřeb přijíždí příbuzní z Vídně, kteří transporty do plynových komor ještě měli před sebou.

Na pražskou premiéru hilsnerovského cyklu přiletěli dokonce zástupci židovské obce z Osla, zatímco pražská absentovala spolehlivě jako vždy, když se jedná o Leopolda Hilsnera.
V Londýně bylo Oslo opět zastoupeno, české barvy jako jediný “hájil” londýnský skladatel moravského původu Antonín Tučapský.
Hluboce inspirované dílo učarovalo při premiéře, stejně jako při předpremiéře týden před Londýnem na periferii Berlína, a doufejme, že se v Česku najde pořadatel, který o tvorbu Charlese Hellera projeví porozumnění a zájem. Briefe von Bozena jsou ozdobou každého festivalu. Nejprestižnější český – Pražské jaro – by neměl otálet s českou premiérou.