Chéreauova Elektra doputovala i do Met

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Z ohlasů v zahraničním tisku

Elektra v Met činí Straussovu mistrovskému dílu zadost

Je typické, že vyhlídka na novou premiéru v Metropolitní opeře mezi fanoušky předem vyvolává různé spekulace a naděje. Ale inscenace Straussovy Elektry v režii Patrice Chéreaua, která byla v Met uvedena ve čtvrtek večer, je již nyní považována za mezník v soudobém operním inscenátorství.

Dílo vzešlé ze spolupráce několika společností bylo představeno a nadšeně uvítáno roku 2013 na festivalu ve francouzském Aix-en-Provence. A DVD se záznamem této Elektry, natočené na festivalu, vyšlo v následujícím roce.

Přesto mě nic nepřipravilo na překypující hloubku psychologického vnímání a čirou divadelní invenci ve čtvrtek večer uvedené inscenace, dirigované brilantním Esou-Pekkou Salonenem, který je od začátku příprav nastudování spolupracovníkem pana Chéreaua. Obsazení, v čele se žhnoucí sopranistkou Ninou Stemme v titulní roli, je vynikající.

Uvedení inscenace mělo být v Met druhým společným úkolem pánů Chéreaua a Salonena, kteří zde opožděně debutovali roku 2009 otřesným nastudováním Janáčkovy opery Z mrtvého domu. Pan Chéreau však zemřel ve věku osmašedesáti let, pár měsíců po uvedení své Elektry v Aix. Pro pana Salonena to musí být návrat příjemný a zároveň trpký, uctívá památku svého kolegy tím, že dovedl orchestr Met, který zněl nadpozemsky, k výkonu plnému tajemné průzračnosti a doutnajícího zápalu. (Vincentu Huguetovi je připisována režie.)

Straussova neúprosná jednoaktová opera, jež se poprvé hrála roku 1909, vypráví příběh Agamemnonova rodu. Hugo von Hofmannsthal vytvořil libreto jako adaptaci vlastní divadelní hry, založené na Sofoklově Elektře.

Místem děje je vnitřní nádvoří paláce zavražděného Agamemnona ve starověkých Mykénách. Pan Chéreau aktualizoval čas děje do nejasné současnosti. Scéna navržená Richardem Peduzzim líčí palác jako nádherné, zlověstné místo s vysokými ponurými kamennými zdmi, temnými zákoutími, bočními pokoji s dveřmi připomínajícími vězení a v pozadí se soukromými pokoji Agamemnonovy vdovy Klytämnestry a jejího milence Aegistha, kteří v čase před začátkem děje opery krále společně nemilosrdně zavraždili.

Když se scéna rozjasní, spatříme Straussovy služebné a další pomocnice v zašlých domácích oblecích (autorkou kostýmů je Caroline de Vivaise), jak zametají schody a čistí nádvoří v děsivé pantomimě, dokud první skřípavý výbuch orchestru neuvede krvavou tragédii do pohybu.

Aktualizace může představovat lacinou možnost, jak k opeře přidat vrstvu současných líbivých asociací. Pan Chéreau ji použil, aby dílo obnažil až na samé základy, jak to činí v této působivé Elektře.

Jak několik umělců, kteří se podíleli na inscenaci v Aix, vysvětlilo ve společném rozhovoru pro The New York Times, pan Chéreau chápal Elektru jako příběh dysfunkční rodiny pohlcené nenávistí a dohnané až k násilí. „Nechtěl nikoho vylíčit jako jakési hysterického, nesoudržného člověka,“ objasnil pan Salonen.

Elektra je pohlcena uskutečňováním pomsty na matce a Aigisthovi za vraždu svého otce. Tato inscenace však odhaluje lépe, než jakákoli jiná, již jsem doposud viděl, podprahové obavy a podivnou neschopnost Elektry s divokým pohledem, vlastnosti, které se projevují s až děsivou intenzitou v ohromujícím výkonu paní Stemme.

Každý den Elektra upíná své naděje k tomu, že se její statečný bratr Orestés vrátí a uskuteční pomstu na jejich matce a ufňukaném Aigisthovi (Burkhard Ulrich, v Met debutující tenorista s jasným hlasem). Má k tomu účelu stále po ruce sekeru, zabalenou do plátna a schovanou. Proč nemůže Elektra vykonat trest sama? Důvod se může zdát zřejmý: je žena. Paní Stemme však naznačuje, že se Elektra stala dcerou ochromenou svou touhou po pomstě.

Pro milovníky Richarda Strausse nastavila sopranistka Christine Goerke v roli Elektry vysokou laťku, když v loňském roce pozoruhodně zpívala tuto roli v koncertním provedení v Carnegie Hall spolu s Bostonským symfonickým orchestrem. Paní Stemme je také fenomenální. Svým zpěvem předvádí chladný, přesný hlas, hojnou energii, mrazivé vysoké tóny a ve chvílích pochybností i úzkostnou krásu.

Dvě hlavní sólistky původního obsazení z Aix v nynějším uvedení také účinkují: sopranistka Adrianne Pieczonka jako křehká sestra Chrysothémis a zkušená mezzosopranistka Waltraud Meier jako Klytämnestra. Bohatý, jasný hlas paní Pieczonky přibližuje Chrysothémidinu dojímavou zranitelnost. Přesto měl její zpěv ve chvílích frustrace a zoufalství jasnou, pronikavou sílu. Tato postava ztělesňuje mladou ženu zděšenou matčinou krutostí. Přesto je téměř stejně zděšena Elektřinou neodbytnou touhou po vražedné pomstě. Chrysothémis chce plnější život, manžela, dítě, o něž by se se starala; říká, že by byla šťastná, kdyby ji provdali za rolníka, s nímž by založila rodinu. Elektra se svou sestru zachází jako s hloupě se usmívajícím slabochem.

Klytämnestra v pojetí pana Chéreaua je velkým objevem této inscenace a paní Meier, jedna z nejzajímavějších zpívajících hereček v opeře, ho ve vší složitosti přesvědčivě uskutečňuje. Klytämnestra koneckonců měla důvod opovrhovat mocí poblázněným Agamemnonem, jehož obviňuje, že obětoval jejich dceru Ifigenii. Když Klytämnestra v podání paní Meier s hořkostí obviňuje Elektru, že slídí kolem paláce jako šílenec chrlící nenávist, nezpívá své fráze jako ječivá obvinění; spíše moduluje hudební linky s tlumeným strachem a skutečnou úzkostí, což je mnohem dojemnější. Je to silná žena, jež se snaží udržet u moci, ovšem jen kdyby se dokázala zbavit svých pocitem viny hnaných snů.

R.Strauss: Elektra - Waltraud Meier (Klitaimnestra), Nina Stemme (Elektra) - Met 2016 (foto Marty Sohl)
R. Strauss: Elektra – Waltraud Meier (Klitämnestra), Nina Stemme (Elektra) – Met 2016 (foto Marty Sohl)

 

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Strauss: Elektra (Met New York)

[Total: 23    Average: 4/5]

Související články


Reakcí (6) “Chéreauova Elektra doputovala i do Met

  1. Straussova Elektra byla i při HDD přenosu do kin strhujícím divadlem po všech stránkách. Neměli bychom ale zapomínat, že při přenosu do kin je v plné míře využita amplifikace jednotlivých účinkujících. Např. paní Waltraud Meier byla vynikající hereckou představitelkou Klytaimnestry, ale některé její tony byly slyšet jistě jen díky silným mikrofonům. Jak vím od svých přátel, kteří zažili její výkon na jevišti MET, byla opravdu pro posluchače MET stěží slyšitelná.

  2. Ano, priamo na predstaveni Elektry v Met sme to tak poculi aj my. Je teda velmi, velmi pravdepodobne, ze pri prenosoch to upravuju (a nechcem byt zlomyselna, ale pocula som to aj o inych, velmi respektovanych a slavnych solistoch).
    V minulosti som v Met zazila generalku na prenos HD (predchadzajuce predstavenie pred sobotnym matinee)a v hladisku som uvidela celkom 8 kamer a manevry technikov, ktori asi vsetko doladovali na sobotny prenos.

  3. Met je prostě obrovský prostor, takže se nedivím, že je tam paní Waltraud Meier (a jistě se to stává i jiným) špatně slyšet, ale při přenosech se to nepozná. Viděl jsem ale W. Meier jako Klytemnestru v říjnu 2015 v Semperoper v Drážďanech a tam byla slyšet výborně a byla úžasná jak pěvecky, tak herecky! Vůbec to byla Elektra, že lepší už pravděpodobně nezažiju (Iréne Theorin jako Elektra, Camilla Nylund jako Chrysothemis a Markus Marquardt jako Orestes, dirigoval Axel Kober, Staatskapelle Dresden hrála jako vždy fantasticky).

Napsat komentář