Choreografie a genderová nerovnost? Jedno z témat Týdne s tancem

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Týden s tancem (6) - od 6. do 12. února 2017. O britském současném tanci a genderové nerovnosti s choreografkou Tamsin Fitzgerald. Práce s baletním publikem: Národní divadlo moravskoslezské Ostrava.

O britském současném tanci a genderové nerovnosti s choreografkou Tamsin Fitzgerald

Před časem jsme publikovali rozhovor s tanečnicí a choreografkou Lenkou Vagnerovou (zde), která na začátku této sezony tvořila choreografii pro britský soubor 2Faced Dance Company. Objevilo se téma pro nás trochu nezvyklé – nerovnost v podmínkách pro choreografky a choreografy na britské taneční scéně. Náš současný tanec je stále oblastí, kde všichni umělci bez ohledu na gender bojují za důstojnou existenci a prioritou je přežít a tvořit. Otázka, jestli mají větší šanci na úspěch choreografové nebo choreografky, není na pořadu dne. A věřím, že by nebyla ani tehdy, kdyby se současný tanec stal respektovaným oborem s dobrým zázemím. Představa, že by choreografky měly být znevýhodněny proti tvůrcům mužům je pro nás jistě absurdní. Jaká je tedy situace v Británii a jaké jsou kořeny tohoto stavu? Podívejme se za obzor směrem na západ – na otázky odpovídá umělecká šéfka souboru 2Faced Dance Company, choreografka Tamsin Fitzgerald.

Tamsin Fitzgerald (foto archiv T. Fitzgerald)

Mohla byste přiblížit projekt Bench (v překladu něco jako Lavice soudců), který má za úkol podporovat právě ženské choreografky? Co všechno je jeho součástí?

Projekt Bench odstartoval v roce 2015 jako reakce na obavy ohledně nedostatku ženských choreografek v britské umělecké sféře, ať už jde přímo o choreografky nebo o ženy ve vedoucích pozicích. Bylo skutečně citelné, že ženy prostě nedostávají dobré zakázky, příležitosti, i když tvrdě pracují. Publikum v Británii nemělo příležitost dostat se k dílům, která byla choreografována nebo režírována ženami. Tento program je devítiměsíční, zahrnuje dvě rezidence, v jejichž rámci se vybrané umělkyně učí marketing, PR, time management, umělecké vyjádření a jak komunikovat na jevišti i mimo jeviště, dělat fundraising, networking a řídit choreografický proces. Jako mentorky jsou tu pro ně přední britské choreografky, jako je Sharon Watson (Phoenix Dance Theatre), Caroline Finn (National Dance Company of Wales), Rosie Kay (Rosie Kay Dance), Charlotte Vincent (Vincent Dance Theatre), Kate Flatt a mentoruji i já. Dostávají stipendium, aby se kurzu mohly účastnit, a také mají možnost přihlásit se do konkurzu na vytvoření zájezdového díla nebo vložit prostředky do podpory nějaké nové myšlenky. Mimo tohoto programu pro umělkyně máme také Manifest Bench, ke kterému se mohou přihlásit divadla nebo organizace, a každé dva roky budeme pořádat konference. První konference Bench se konala minulý květen v rámci International Dance Festival Birmingham 2016.

Jakým nerovnostem choreografky v Británii vlastně čelí?

Jsme přesvědčeni, že je jich mnoho. Je mnoho žen, které tvoří v malém měřítku, ale když se chcete vyšplhat výš, tak narazíte na spoustu bariér. Částečně to má co dělat také s nízkým sebevědomím samotných žen. Ženy méně žádají o pomoc nebo podporu a často se protloukají na vlastní pěst a snaží se, aby si jejich práci někdo objednal nebo se na ni podíval, samy píší žádosti o podporu. Druhou stránkou věci je, že když má žena sebevědomí, je to často vnímáno jako agrese nebo síla, která je považovaná za „negativní“. Když se stejným způsobem chovají muži, je to jaksi roztomilé nebo je to alespoň u nich přijatelná arogance. Ženy také mají děti, a to znamená, že se nemohou účastnit společenských událostí nebo networkingů, kde se odehraje hodně rozhodnutí o tom, kdo dostane jakou zakázku.

A když se ženy nedostanou na velká jeviště nebo si je nenajmou britské scény, tak přichází nesmírný nedostatek vzorů, jak pro umělce, tak pro publikum. Částečně je na vině společnost a to, jak vidíme postavení ženy v ní, ale v rámci Bench si myslíme, že všechny umělecké organizace, především ty, které mají vlivné postavení, gatekeepeři, ti všichni by za to měli přebírat zodpovědnost. Genderové rozvrstvení by se mělo napříč organizacemi měřit, ať už z hlediska toho, kdo se dostane se svými díly do programu, kdo získá zakázku, zaměstnání, má úspěch. Je zodpovědností každého muže nebo ženy ujistit se, že se věci hýbou.

Je to problém umění jako celku? Kde vidíte kořeny této situace?

Ano, myslím, že tenhle problém jde napříč uměleckými žánry. Když se podíváte na skladatelky a dirigentky, je jich jenom pár, které byste dokázala vyjmenovat. Když se podíváte na oblast filmu, vidíte, že ženy jsou placeny mnohem méně než jejich mužské protějšky. Můžete zkusit vysledovat, jak často Royal Ballet zadává novou práci ženám, výsledek je šokující.

Nemyslím si, že se to dá shrnout do šablony „všichni muži jsou špatní“, myslím, že je mnoho žen, které ve svých vlastních souborech samy nezadávají práci ženám. Často slyším, že se říká: „Ženy prostě neumí choreografovat“, což mě opravdu štve, protože si prostě nemyslím, že je to pravda. Mnoho z pionýrů současného tance byly ženy.

Kdy jste založila vy svůj taneční soubor a proč?

Svou vlastní skupinu jsem založila v roce 1999. Vrátila jsem se domů a chtěla jsem začít dělat kurzy pro děti a mládež. V té době na kurzy tance chodilo velmi málo mužů, lidé se na to dívali jako na něco, co dělají jenom „teplouši“, a že to není pořádná kariéra. Chtěla jsem tenhle pohled změnit, takže jsem založila skupinu složenou z mladých mužů, v mém domovském městečku Herefordu. Během následujících sedmi let jsem v ní pravděpodobně učila stovky mužů, kteří pak pokračovali i do těch největších tanečních souborů. Vystupovali jsme po celém světě až do roku 2006, kdy jsem se rozhodla, že skupinu plně zprofesionalizuji. Nyní, v roce 2017, dostáváme pravidelnou finanční podporu od Rady pro umění a tanečníky zaměstnávám na plný úvazek.

Takže je záměr, aby zůstala stále mužskou skupinou.

Když jsme se zprofesionalizovali, rozhodla jsem se, že skupina zůstane věrná svým kořenům a zachovám ji jako mužskou. Nevzniklo to na základě nějakého „trendu“, ale prostě jen z potřeby dostat do tance víc mužů.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář