Chvála letních festivalů

Zápisník Jindřicha Bálka (12)

Sezony končí a přichází období festivalů, za kterými se dá jezdit po celé republice. Jsem vlastně vždycky mile překvapen, kolik jich je. A kdyby člověk nemusel dělat nic jiného, mohl by dva měsíce jezdit z jednoho koncertu na druhý a střídat zámky, kostely, místa známá i neznámá. Český hudební bedekr všech letních hudebních akcí by byl velmi obsáhlý, ale zatím nikoho nenapadlo ho sestavit. Nebylo by to snadné, protože ne všichni organizátoři mohou s předstihem říct, co všechno se jim podaří uspořádat. A všichni pořadatelé si po právu stěžují, že nevědí, co bude za rok. Pořádat koncerty v historických prostorách, to je ale vždycky lepší než oprašovat pamětní desky.Jeden z klíčových festivalů, který objevil a žije kouzlem historických míst, je samozřejmě Concentus Moraviae. Můj vztah k tomuto festivalu je bohužel spíš platonický: Skoro pokaždé, když dostanu do ruky programovou brožuru, mám chuť se na měsíc odstěhovat do Brna a každý den vyrazit na jinou světovou stranu. Nikdy jsem to ale neudělal a z Prahy stihnu vždycky nanejvýš jeden. A uznání zaslouží i dramaturgie, která je natolik vyrovnaná, že by ani nebylo třeba zdůrazňovat patronát Magdaleny Kožené. Jako novopečený otec dvou dcer musím samozřejmě na dálku ocenit dnešní odpoledně pro rodiče s dětmi v Tišnově nazvané Táta dneska frčí, ale chybu nemá hlavně letošní italská hudební dramaturgie. Skvěle připomíná trochu zapomínané kořeny evropské hudby. Ovšem třeba takové souborné provedeni Zelenkových triových sonát v Lysicích, Vilémem Veverkou a jeho někdejšími kolegy z časů Berlínské filharmonie, to byl samozřejmě projekt, který by si zasloužil větší pozornost, než jsme mu jako publicisté schopni dát. A když člověk dostane do ruky festivalovou brožuru s portréty oněch třinácti moravských měst, ke kterým vždycky přibudou další, vyplatí se ji schovat právě jako ten bedekr. Festival letos končí příští sobotu 29. června ve Velkém Meziříčí a pokaždé s potěšením sleduji, jak má často vyprodáno – ale i v posledním týdnu snad lze ještě něco stihnout.O některých jiných festivalech toho vím mnohem méně, dnes třeba začínají koncertem Kvarteta Pavla Haase Janáčkovy Hukvaldy. A zajisté má pravdu ostravská kolegyně Renáta Spisarová-Kotík, když píše: „Je to letní festival jak vyšitý – hukvaldský hrad, obora, nádherná příroda, do které se Janáček vracel do konce svého života. Večerní i noční představení, fakt romantika.“ Každý jezdíme tam, kam to máme blíž, ale přidávám Hukvlady mezi svá předsevzetí… Stejně jako Hudební festival Znojmo či Hudební léto na Kuksu, Hudba v zahradách a zámku v Kroměříži a mnohé další, které se do celorepublikového povědomí nedostanou. Předem se omlouvám všem, na které jsem tentokrát zapomněl. Velké kouzlo pro mě má skromnější festival Za poklady Broumovska. Sám jsem stihl všechny ty pozoruhodné kostely do všech světových stran v okolí Broumova postupně navštívit a i bez hudby to je pozoruhodný zážitek. A tak rok za rokem závistivě čtu v rozpálené Praze tiskové zprávy o dalších vyprodaných koncertech – a také o penězích vybraných na opravu jedinečných památek. O Litomyšli jsem psal minule, nesmí se jistě zapomenout na Český Krumlov – ale ani místa méně obecně známá by to neměla vzdávat.Celkově je evidentní, že menší města umí uspořádat prvotřídní akci, navíc s osobitou atmosférou. Zároveň je vždycky důležité, aby to bylo s nějakým nápadem a vazbou na místo konání. Nestačí tedy, aby stále stejné soubory objížděly po vlastech českých. Stejně tak nestačí jenom mechanicky spoléhat na turistickou atraktivitu nějakého místa a nedbat na pořadatelské náležitosti.

A co ta Praha? Tady po léta drží prapor Letní slavnosti staré hudby – a to jak zajímavou dramaturgií, tak volbou míst. A sympatickou snahu mít letní festival s osobitou tváří má i Prague Proms. Turistická Praha má s osobitostí atmosféry pro své kulturní akce nečekaně velký problém. Stalo se z ní zvláštní „velkomaloměsto“. Zajisté tu není nedostatek památek, ale v náporu komerčních akcí se mezi nimi vlastně těžko hledá prostor, aby místa doopravdy promlouvala. Jako člověk, který se v Praze nenarodil, k ní vlastně hledám vztah těžko. A ještě si mi nakonec zdá, že mám ten vztah lepší než mnozí rodilí Pražané. Takže i tady mají letní festivaly šanci, i když na otázku, kde všude pořádat koncerty v létě, se neodpovídá snadno.Přemýšlel jsem třeba, jestli by mě jako běžného posluchače lákalo vyrazit v pátek večer na Staroměstské náměstí na Českou filharmonii. Při vší úctě asi ne. Najednou si člověk uvědomí, že vhodné místo pro vydechnutí, přirozené setkávání a odlehčenější program vlastně v centru Prahy není. Nejen proto, že od Kampy až po Riegrovy sady je vše vybetonované, ale na všech prostranstvích jsou buď tramvaje, nebo parkoviště, anebo je to křižovatka deseti ulic. A další místa leží stranou pozapomenuta, protože se život města zcela nasměroval na snadné vydělávání velkých peněz.

Autor je redaktorem Českého rozhlasu-Vltava
Foto Concentus Moraviae, archiv