Cikánský baron ovládl Opavu

Premiéra operety Johana Strausse mladšího včera v Opavě zazářila. K dílu, premiérovanému dne 24. října 1885 v Divadle na Vídeňce, napsal libreto Ignatz Schnitzer podle povídky Saffi, v překladu Žofie, od Móra Jókaie, jejíž děj je vyprávěním o cikánce, z níž se v průběhu děje vyklubala dcera švagra temešvárského paši, v pořadí posledního. Strauss byl námětem povídky tak fascinován, že požádal Jókaie o libreto, na které si ovšem spisovatel netroufl, a požádal tedy Ignatze Schnitzera, který upravil příběh ve smyslu komického ladění.
Johann Strauss ml.: Cikánský baron – Juraj Nociar (Šándor Bárinkay) – Slezské divadlo Opava 2017 (zdroj Slezské divadlo Opava / foto Tomáš Ruta)

Opavská scéna ztvárnila vrcholné dílo skladatele brilantním způsobem. Hlavní role se ujal tenorista Juraj Nociar. Jako postava Šándora Bárinkaye vystupoval přesvědčivě jak herecky, tak po pěvecké stránce. Škoda jen slovenského přízvuku, který narušoval výsledný dojem. V roli staré cikánky Čipry se představila Šárka Maršálová, jejíž pěvecký projev byl po intonační stránce čistý, bohužel nezřetelná artikulace výsledný dojem kazila. Co je nutno ocenit, tak její herecký výkon. Pro tuto roli nechybí zpěvačce nepostradatelný temperament. Naopak tomu bylo u role Žofie, dcery Čipry v podání sopranistky Terezy Kavecké, která po artikulační stránce podala dobrý výkon, ovšem herecký projev by se uplatnil spíše v kabaretu, pro cikánské prostředí postrádal nezbytně nutnou dávku cikánské autenticity.

Naprosto excelentní a nejlepší výkon podal barytonista Jakub Tolaš v roli Kolomana Župana, velkochovatele prasat. Jeho výstup byl jedním slovem skvělý. Působil lehkým, suverénním dojmem, vyslovil mnoho vtipných „hlášek“ s dokonalým hereckým projevem. Jednoznačně nejpřesnější po artikulační stránce byla bezpochyby sopranistka Lenka Pavlovič, čerstvá držitelka Ceny Thálie, v roli Županovy dcery Arseny. Lenka Pavlovič předvedla vedle pěveckého výkonu také svůj komediální talent a pohybové schopnosti. V roli Arseniny vychovatelky Mirabely se představila Katarína Jorda, jejíž ztvárnění boubelaté figury vedle samotného zpěvaččina vtipného výkonu podtrhla nepochybně i kostymérská práce. Škoda barevně a stylově nepěkného pěveckého výkonu Zdeňka Kapla, ztvárňujícího hraběte Homonaye. Libor Olma v roli hraběte Canera předvedl komediální výstup a stejně tak si vedla postava Otokara v interpretaci Rudolfa Medňanského, avšak nutno podotknout, že v některých momentech chyběla potřebná dikce a narušovala tak srozumitelnost textu.

Vynikající výkon podal pěvecký sbor Slezského divadla pod vedením Kremeny Pešakové, který provázel celý děj i hereckými výstupy v rolích cikánek a cikánů. Překvapil barevnou vyrovnaností, intonační čistotou, dynamikou, ačkoliv v závěru prvního dějství došlo k nepěkným glissandům v sopránech.

Orchestr Slezského divadla se také podařilo Petru Šumníkovi dostat „do varu“, instrumentalisté hráli čistě, zejména hobojové a flétnové party zněly vyrovnaně v předehře operety, kdy se posluchač mohl přenést do tajů etnické hudby, která se postupně ale vytrácí, což ničemu nevadí, a obrací se směrem k vídeňské hudbě, vídeňským valčíkům.

Režie se ujala Dana Dinková, která do operety vložila humor a nadsázku i s dávkou ironie. V závěru druhého dějství a celé operety vtipně situovala děj do prostředí Vídně jako velkoměsta a korunu tomu všemu dodal interaktivní rozměr, kdy herci, zpěváci i sbor vstoupili mezi diváky. Dana Dinková se postarala o choreografie, v nichž se promítla živelnost romského etnika. Ženská sekce baletu Slezského divadla předvedla mnohem přesvědčivější výkon než mužská sekce, která by měla zapracovat na synchronizaci svých výstupů. Po výtvarné stránce jednoduchá a funkční scéna prvního i druhého dějství z dílny Jara Válka a kostýmy návrhářky Adrieny Adamíkové působily na divákovo oko velice příjemným dojmem.

Včerejší premiéra operety Cikánský baron ukázala nové možnosti, kterými se může opereta ubírat. Libreto bylo přizpůsobeno dobovým požadavkům, což se promítlo do dialogů a monologů postav. Nastudování díla se opavskému divadlu povedlo a splnilo požadavky na zábavné a humorné provedení, které může pobavit všechny věkové kategorie.

Hodnocení autorky glosy: 95 %

 

Johann Strauss ml.:
Cikánský baron
Dirigent: Petr Šumník
Režie a choreografie: Dana Dinková
Scéna: Jaro Válek
Kostýmy: Adriena Adamíková
Sbormistr: Kremena Pešakova
Orchestr Slezského divadla Opava
Sbor Slezského divadla Opava
Balet Slezského divadla Opava
Premiéra 25. června 2017 Slezské divadlo Opava

Šándor Bárinkay – Juraj Nociar (alt. Dušan Růžička)
Čipra – Šárka Maršálová (alt. Ilona Tichá)
Žofka – Tereza Kavecká (alt. Barbara Sabella)
Koloman Župan – Jakub Tolaš (alt. Michael Kubečka)
Arsena – Lenka Pavlovič (alt. Barbora Čechová)
Mirabela – Katarína Jorda (alt. Olga Procházková)
Hrabě Homonay – Zdeněk Kapl (alt. Alexander Vovk)
Hrabě Carnero – Libor Olma (alt. Václav Morys)
Otokar – Rudolf Medňanský (alt. Vítězslav Maliňák)
Ištván – Andrej
Kuľbaga
Pali – Roman Cimbál
Terko – Jaroslav Velička

www.divadlo-opava.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Strauss J.: Cikánský baron (Slezské divadlo Opava 2017)

[Celkem: 13    Průměr: 3.7/5]

Související články


Komentáře “Cikánský baron ovládl Opavu

  1. Přečtení této recenze u mne vzbuzuje dojem, že ideální výkon operního aparátu je dán pouze precizní artikulací pěvců a přesvědčivým herectvím. Poněkud mi zde chybí rozbor a hodnocení podstatného: interpretačních stylů a způsobů, souvislostí pěveckých charakteristik účinkujících s naplněním jejich rolí, uchopení díla po stránce režijní, spolupráce pěvců a orchestru ad. Přívlastky jako „skvělý, nepěkný, nejlepší, vyrovnaný, excelentní“ jsou vágní a bez bližšího opodstatnění vlastně nicneříkající. (Nejlepší zpěvák? Dobře, proč? Nepěkná barva? Co to znamená? Nehodí se k roli? Má zpěvák technické potíže? Nesedí role jeho oboru?)
    Zastávám názor, že hudební recenze má podávat názorově poučený, vyhraněný (!) a konkrétní pohled na provedení díla, aby tak mohla plnit svou funkci poučnou či odborně polemickou. Říci o všech, že zazpívali skvěle, intonačně čistě a že jim bylo rozumět, k tomu bych mohla být i naprostým laikem. Laik se jde do divadla pobavit a vnímá dílo povrchně, měřítkem úspěchu je jakýsi dojem „přesvědčivosti“. Odborník ale musí jít dále, pátrat po specifických příčinách této přesvědčivosti a umět je zachytit, popsat a zhodnotit. „Líbí / nelíbí“ zde není dostačující, neb nám jde o tříbení vkusu posluchačské obce a v konečném důsledku o vývoj úrovně hudební produkce jako takové. Pokud budeme jako odborníci a autority alibisticky chválit jakékoli provedení jen proto, že nechceme být konfrontováni s možnou nahněvanou reakcí a za to, že zpěváci zpívali čistě a nástroje hrály vyrovnaně, zpronevěřujeme se pak smyslu hudební kritiky.
    Nechci slečnu autorku odrazovat od jejího počínání, pouze se domnívám, že občas, zvláště v začátcích publicistické dráhy, nemůže uškodit zamýšlet se nad smyslem a účelem toho, co vlastně chceme konat.

Napsat komentář