Číšník z Ostravy, který to dotáhl na prvního tenora

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Před několika dny jsme na těchto stránkách věnovali pozornost osobnosti špičkového českého tenoristy první poloviny dvacátého století, dlouholetému členu Opery Národního divadla, jednomu z mála skutečných hrdinných tenorů české operní scény, Teodoru Schützovi (najdete zde). Shodou okolností by se letošního 1. září dožil devadesátin operní pěvec, který o půl století později šel v Schützových šlépějích.

Richard Wagner: Tannhäuser - Jaroslav Hlubek (Tannhäuser) - Státní divadlo Ostrava 1972 (foto archiv NDM)
Richard Wagner: Tannhäuser – Jaroslav Hlubek (Tannhäuser) – Státní divadlo Ostrava 1972 (foto archiv NDM)

1. září 1926 se v tehdy ještě samostatné obci Svinově na levém břehu Odry narodil Jaroslav Hlubek. Rodina Hlubkových se záhy přestěhovala na druhý břeh řeky, do vsi Nová Ves, jež už byla částí Ostravy, kde si Jaroslavův otec Josef otevřel restauraci zvanou U lípy. Mládenec Jaroslav pomáhal otci jako číšník, ale rád a dobře zpíval a zamiloval si operu. Prý na popud svého o několik měsíců staršího kamaráda, rodáka z nedalekých Kravař, Ivo Žídka, jenž se už delší dobu učil zpěvu u známého pěveckého pedagoga profesora Rudolfa Vaška, zaklepal i Hlubek na Vaškovy dveře. Vaškova škola byl ve své době pojem, prošel jí snad každý zájemce o zpěv ze severní Moravy nebo takový, kterého na Ostravsko zavál osud. U profesora Vaška získal základní školení i Jaroslav Hlubek. Zdokonalování svého pěveckého projevu se věnoval i později návštěvami lekcí u bývalého dlouholetého sólisty ostravské opery, Slovince Petara Burji, u profesorky Jitky Švábové a dokonce u světoznámé operní divy, koloraturní sopranistky čelných světových scén Ady Sari (1886-1968), rodačky z nedalekých polských Wadowic, v nichž se o třicet čtyři let později narodil Karol Wojtyla neboli Jan Pavel II. Slavná zpěvačka se po ukončení kariéry vrátila do Polska a systematicky se věnovala výchově mladých pěvců.

Mladý operní nadšenec Hlubek absolvoval v letech 1948-1950 základní vojenskou službu. Mezitím byla jejich rodinná hospoda znárodněna a on se stal zaměstnancem litovelských pivovarů. Za svým cílem šel s houževnatostí, jež u něj byla pověstná, a na přímluvu Petara Burji jej angažoval šéf ostravské opery Rudolf Vašata do operního sboru, kde občas dostal možnost vystoupit i v drobnějších sólových úkolech. Podle svědectví pamětníků to prý bylo například v roli pana domácího Benoita v Pucciniho Bohémě.

V roce 1955 se mu konečně splnil jeho sen. Ostravský patriot tělem i duší musel vyměnit severní Moravu za severní Čechy, ale zato se stal sólistou operního souboru tehdejšího Divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem.

Státní divadlo Zdeňka Nejedlého Ústí nad Labem (zdroj theatre-architecture.eu)
Státní divadlo Zdeňka Nejedlého, Ústí nad Labem (zdroj theatre-architecture.eu)

Tři operní soubory, které vznikly po roce 1945 v bývalých „německých“ městech v Čechách a na Moravě (Ústí nad Labem, Liberec a Opava), se v padesátých letech měly velmi čile k světu. Působila v nich řada zkušených umělců a vedle nich vyrůstali mladí nadějní sólisté, kteří dostávali hojně možností prokázat své schopnosti, a mnozí z nich toho znamenitě využili a vypracovali se ve špičkové osobnosti svých oborů. Mezi ně patřil i Jaroslav Hlubek.

Musíme si ovšem uvědomit, že organizace a režim práce v tehdejších operních souborech byly diametrálně odlišné od současných a navíc soubory, jakým byla opera v Ústí nad Labem, vyvíjely značnou zájezdovou činnost, což bylo pro jejich členy velice náročné. Dobře si to uvědomíme, když si prohlédneme seznam řady závažných úkolů, před něž byl Jaroslav Hlubek během čtyř let svého působení v Ústí (1955-1959) postaven. V tehdejší době bylo naprosto samozřejmé, že musel zvládnout role Jeníka v Prodané nevěstě a Prince v Rusalce. Vedle toho byl obsazen do role Ctirada ve Fibichově Šárce a do postavy, která se v jeho uměleckém životě stala jednou z klíčových: Lacy v Janáčkově Její pastorkyni. Ze světového repertoáru mu byly přiděleny tak rozdílné úkoly, jakými byly Vévoda mantovský ve Verdiho Rigolettovi, Radames v Aidě, Cavaradossi v Pucciniho Tosce, Don José v Bizetově Carmen, Max ve Weberově Čarostřelci, Pedro v d’Albertově Nížině anebo Kněževic Vladimír v Borodinově Knížeti Igorovi. S mnohými z těchto postav se později setkal v Plzni či v Ostravě anebo na Národním divadle.

Systém tehdejšího repertoárového divadla s pevným sólistickým souborem byl zejména pro začínající zpěváky a zpěvačky opravdu extrémně obtížný, ale na druhé straně je výborně připravil na zvládnutí náročné divadelní praxe. Inu, vše má své výhody a nevýhody.

Už během jeho působení v Ústí bylo jasné, že doménou Jaroslava Hlubka budou především role dramatického až hrdinného typu včetně hrdinů oper Richarda Wagnera, v nichž bude moci výtečně uplatnit přednosti svého hlasového fondu.

V té době šéfy operních souborů byli vesměs dirigenti a šéfové velkých souborů mívali dokonalý přehled o tom, co se děje na menších scénách. Nejinak tomu bylo i v případě šéfa plzeňské opery Bohumíra Lišky a druhého dirigenta souboru, jeho pozdějšího nástupce, Karla Vašaty (nikdo jim neřekl jinak, než profesor Liška a doktor Vašata).

A tak se stalo, že v létě 1959 vyměnil Jaroslav Hlubek severočeské Ústí za západočeskou metropoli na soutoku čtyř řek.

Divadlo J. K. Tyla Plzeň (foto archiv)
Divadlo J. K. Tyla Plzeň (foto archiv)

Ze strany vedoucích plzeňského souboru se jednalo o počin vysoce promyšlený, dnes bychom řekli koncepční. Svědčí o tom už první dva úkoly, kterými byl Jaroslav Hlubek po nástupu do Plzně pověřen. Tím prvním byla role Ondreje v Suchoňově Krútňavě, kterou dirigoval šéf Liška, a dalším postava Erika ve Wagnerově Bludném Holanďanovi, kterého dirigoval tehdejší třetí dirigent souboru, tehdy začínající Albert Rosen, pozdější dirigent Národního divadla a šéf opery v irském Dublinu.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář