Může mít i politik výjimečný hudební talent? Aneb Condi hraje královně

  1. 1
  2. 2

Představujeme šest politiků s výjimečným talentem pro hudbu
(The BBC Music Magazine – 8. 5. 2015 – Hellen Wallace)

Není to zas až tak dávno, co složil Ed Balls, bývalý stínový ministr financí a poslanec úspěšně zkoušku 4. stupně výuky hry na klavír. O hudbu se zajímá už mnoho let. Nakonec se po své čtyřicítce rozhodl proměnit zájem v praktickou znalost, a pomalu, ale jistě postupuje a skládá zkoušky.

Ed Balls (foto archiv)
Ed Balls (foto archiv)

Balls ovšem není zdaleka prvním muzikálním politikem, či spíše bývalým politikem mezi hudebníky. Zájem o hudbu některé politiky dovedl k uměleckým výkonům vysoké úrovně. Představujeme šest politických osobností, kterým se podařilo spojit diplomatické manévrování a okázalé proslovy se zdokonalováním preludií a nacvičováním menuetů.

 

1. Fridrich II. Veliký (1712–1786)

Fridrich II. Veliký (foto archiv)
Fridrich II. Veliký (foto archiv)

Představte si současného politického vůdce, který by angažoval nejlepší světové skladatele a hudebníky a také s nimi koncertoval, který by postavil nejmodernější operní dům a byl vždy přítomen v hledišti. Ne, ani my si takového politika představit nedokážeme, ale pruský král Fridrich II. tohle všechno dělal. Poskytl dokonce velkému Johannu Sebastianu Bachovi téma pro jeho Hudební obětinu. Johann Joachim Quantz zkomponoval pro „starého Fritze“ hodiny hudby pro flétnu. Ten ji pak hrál spolu s Františkem Bendou a Carlem Philippem Emanuelem Bachem, kteří ho doprovázeli na strunné a klávesové nástroje. Sám král byl šikovný skladatel. Mezi obsazováním Slezska a Polska, organizováním nepřímých daní a transformací pruské armády v nejobávanější vojenskou sílu v Evropě napsal řadu galantních skladeb.

 

2. Ignacy Jan Paderewski (18601941)

Ignacy Jan Paderewski (foto Getty Images)
Ignacy Jan Paderewski (foto Getty Images)

Velcí hudebníci užívali svého věhlasu často k politickému protestu, ale je dosti vzácné, aby hudebník přijal funkci předsedy vlády a v této roli zajistil nezávislost svému státu. Koncem devatenáctého století byl Paderewski publikem téměř mysticky zbožňován jako světaznalý virtuóz. Jeho opera Manru (1901) a Symfonie b moll Polonia (1909) jsou hluboce vlastenecká díla. Během první světové války se stal členem Polského národního výboru. V roce 1918 zastupoval svou zemi při jednání s Woodrowem Wilsonem, při nichž se amerického prezidenta snažil přesvědčit, aby jako součást Versaillských dohod prosazoval nezávislost Polska. V roce 1919 byl předsedou vlády a ministrem zahraničí, později polským velvyslancem u Společnosti národů.

 

3. Edward Heath (1916–2005)

Edward Heath (foto archiv)
Edward Heath (foto archiv)

Britský premiér let 19701974 Edward Heath by dal zřejmě přednost tomu, kdyby mohl strávit život dirigováním poslušného orchestru, a ne zápolit s neústupnými odbory, pohybovat se na tenkém ledě parlamentu, v němž neměl potřebnou většinu, a jednat s ambiciózní Margaret Thatcherovou. Jeho hudební talent byl ovšem omezený a můžeme děkovat siru Huhgovi Allenovi z Královské hudební akademie za to, že studenta nasměroval do politiky (novinář Alexander Chancellor si vzpomíná, že koncem sedmdesátých let dirigoval Edward Heath Orchestr mladých Evropské unie. Ve francouzských novinách se pak objevil článek s titulem Heath a massacré Mozart. Jisté je, že byl posledním premiérem, který si do Downing Street č. 10 dal nastěhovat koncertní křídlo Steinway, hrál na varhany v kostele svaté Trojice v Bromptonu, hostil ve svém sídle Chequers Court osobnosti jako například Yehudi Menuhina, Isaaka Sterna a Clifforda Curzona nebo jako dirigent zahrál s Londýnským symfonickým orchestrem Elgarovu koncertní předehru Cockainge.

 

4. Vytautas Landsbergis (narozen 1932)

Vytautas Landsbergis (foto archiv)
Vytautas Landsbergis (foto archiv)

Na světě nebude mnoho profesorů hudebních dějin, kteří by byli schopni sepsat návrh nové ústavy pro svůj národ. Landsbergis, který je momentálně předsedou Litevské konzervativní strany a poslancem Evropského parlamentu, byl po vyhlášení nezávislosti první litevskou hlavou státu. Studoval hru na klavír a muzikologii. Studia dokončil v roce 1950 a poté jako profesor vyučoval hudební dějiny. Stal se členem Litevského hnutí za přestavbu Sajudis, v roce 1989 a v následujícím roce byl zvolen v prvních svobodných volbách předsedou Rady Sněmu Sajudisu. Předsedal komisi, jež sepsala novou litevskou ústavu, ale vedl také delegaci, která jednala o stažení sovětských vojsk. Dnes je poslancem Evropského parlamentu a předsedou Litevské konzervativní strany. Landsbergis, jehož manželka je klavíristka, obě dcery hudebnice a syn filmař a literát, zůstává na Vilniuské hudební scéně vlivnou osobností.

 

5. Condoleezza Rice (narozena 1954)

Condoleezza Rice (foto archiv)
Condoleezza Rice (foto archiv)
  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář