Cosi fan tutte v Praze v novém aneb žádné překvapení

26.1.2010 22:15 Vít Dvořák

Představovat Mozartovu mistrovskou buffu Cosi fan tutte o sia La Scola degli Amati (Takové jsou všechny aneb Škola milenců) by bylo nošením dříví do lesa. Je inscenována často, v případě Česka se pak chce spíš říci možná až zbytečně často – pražské Národní uvedlo Cosi fan tutte uvedlo jenom za posledních čtyřicet let v pěti nových nastudování, přičemž jejich životnost většinou trvala jen pouhé dvě sezóny.

To, zda je pravda, že jistá milostná aféra ve Vídni císaře Josefa II. pobavila tak, že Da Ponteho pověřil, aby podle ní napsal pro Mozarta libreto, nejspíš zůstane navždy v rovině dohadů. To ale nic nemění na tom, že Mozart námět svojí partiturou povýšil na skutečný skvost, v němž pozornost přesunuje do vnitřního světa postav a mistrně „přepíná“ mezi radostí a smutkem či realistickým pohledem a nadsázkou.

Opera Cosi fan tutte má bezesporu tu výhodu, že pro režiséra poskytuje velké možnosti, jak její téma uchopit, ale současně představuje zvlášť v dnešní době i tak trochu oříšek v tom, jak z něj udělat příběh, který by byl věrohodný. Dle mého soudu ale v opeře ne nezkušený režisér Martin Čičvák (vzpomeňme na jeho plzeňské rozhodně ne marné pojetí Belliniho Kapuletů a Monteků) tentokrát neměl příliš šťastnou ruku.

Nová pražská inscenace přitom začíná docela slibně: Po příchodu protagonistů z hlediště už během předehry, kdy se tak trochu „rozkoukávají“, se otevírá scéna (Tom Ciller) s kruhovým chodníkem, tak trochu připomínajícím hernu, casino, velkou ruletu či později kouzelnický klobouk. Jenže na ní jakoby si režisér tentokrát nevěděl s příběhem a jeho vyložením příliš rady. Prakticky jediným výraznějším osobním Čičvákovým přínosem je tak trochu otevřený závěr, kdy není jasné, kdo s kým vlastně nakonec skončí. Nejeden z návštěvníků druhé premiéry, kterou jsem měl možnost shlédnout, tak hlavně v druhé půli tři a půl hodiny trvajícího večera už tak trochu unuděně pošilhával po hodinkách.

Za asi největší přínos tohoto nového přírůstku do repertoáru Národního, respektive Stavovského divadla, lze považovat hudební nastudování Roberta Jindry, na poměry (a to je nutno zdůraznit) první scény velmi solidní, propracované, s pozorností na detail, kde ojedinělé větší chyby (jak jen jsou u Mozarta znát!) byly k zaslechnutí spíš až po přestávce (hlavně žestě). Nezbývá než doufat, že si orchestr premiérorou úroveň díky evidentně pečlivé přípravě tentokrát udrží i v průběhu repríz. Otazníkem s rozpaky pro mne ovšem zůstává použití kladívkového klavíru namísto cembala.

Shlédnutému druhému obsazení rozhodně vévodil Aleš Briscein coby Ferrando. Jeho tenor zní přece jen dramatičtěji, než před pár lety, ale je stále pohyblivý a příjemný ve všech polohách. Ovace sklidila i nadějná Lenka Máčiková jako Despina, suverénní jak ve zvládnutí pěveckého partu (včetně přirozeného a vkusně podaného střídání převlekových poloh), tak i po herecké stránce. Omylem se stalo dle mého soudu obsazení jistě výtečných sólistek Csilly Boross i Katarzyny Kuncio do postav Fiordiligi a Dorabelly. Jejich zralé, byť bezchybně vedené hlasy jsou pro role sester přece jen příliš zatěžkané a dramatické, často neadekvátně k tomu, o čem zpívají, a navíc i barvou podobné, takže nejednou splývají. Jiří Hájek (Guglielmo) ještě potřebuje dozrát v nejvyšší poloze, která postrádá to správné „zakulacení“, František Zahradníček (Don Alfonso) působil dojmem spíš pouhého komentátora děje, než jeho hlavním hybatelem.

Zkáznit by potřebovala hlavně v první půli večera příliš aktivní paní nápovědka, litovat je třeba tentokrát v programu chybějícího libreta.

Mimochodem: Právě dnes je to na den přesně 220 let od vídeňské premiéry Cosi fan tutte.

Wolfgang Amadeus Mozart:

Cosi fan tutte

premiéra 23.ledna 2010 Stavovské divadlo Praha

(psáno z druhé premiéry 26.ledna 2010)

Dirigent: Robert Jindra

Režie: Martin Čičvák

Scéna: Tom Ciller

Kostýmy: Marija Havran

Sbormistr: Martin Buchta

Dramaturgie: Ondřej Hučín

Fiordiligi – Csilla Boross (Marie Fajtová, Pavla Vykopalová)

Dorabella – Katarzyna Kuncio (Annely Peebo, Stanislava Jirků)

Ferrando – Aleš Briscein (Jaroslav Březina)

Guglielmo – Jiří Hájek (Adam Plachetka, Svatopluk Sem)

Despina – Lenka Máčiková (Kateřina Kněžíková, Yukiko Šrejmová Kinjo)

Don Alfonso – František Zahradníček (Martin Gurbal’, Peter Mikuláš)

www.narodni-divadlo.cz

foto H.Smejkalová

Vaše hodnocení této inscenace:

Související články

Komentáře: 19

Tantris1978 dne 26.1.2010 v 21:18

Milý Víte, opět s Vámi v zásadě souhlasím! A děkuji za rychlou recenzi. Byli jsme v divadle stejný večer a i já se už ke konci trochu nudil – a to jsou Cosi fan tutte moje nejoblíbenější Mozartova opera. Tato opera má však tu „nevýhodu“, že pokud není opravdu dobře inscenována, je poněkud dlouhá. A také s nostalgií vzpomínám na poslední inscenaci v StD, kterou jsem měl moc rád. Na rozdíl od Vás však Čičvákův závěr opery nepokládám za bůhvíjak objevný, naopak myslím, že takové to „není jasné, jak to bude dál, kdo touží po kom“ je docela časté, naposledy jsem to viděl (v mnou na operadream recenzovaném) Turkovi v Itálii v červenci Na Vídenče. Stejně tak i předehra, kdy „jako sedí v divadle“, je poněkud obehraná. Kruhový chodník nebyl špatný nápad, ale moc nefungoval.
Hudební nastudování pro ND určitě nadstandardní, ansámbly dobře sezpívané. Ocenil bych občas rychlejší tempa, např. v předehře. Také pro mne „hvězdou večera“ byla Despina Lenky Máčikové, skvělá i herecky (úžasná mimika). Katarzyna Kuncio je podle mne hlasově vhodná Dorabella, part zvládla také velmi dobře, nezaujala mne však herecky. Její hlas s Boross opravdu občas splýval – a opačně. Boross je na Fiordiligi dost dramatický hlas, např. Come Scoglio vyžaduje i hlas poněkud pohyblivější, výšky mohly být vylehčenější. S pány-milenci jsem byl spokojen, barva hlasu J. Hájka je příjemná. F. Zahradníček působil nevýrazně.
A na závěr jste mne potěšil: od začátku jsem si říkal, že to sem musím dát – vzkaz pro ND a StD: Udělejte už s těmi sufléry něco!!! Zejm. paní Zelinkovou (a podezírám ji, že 2. premiéru napovídala ona, i když nápověda již není ve vložkách programů uváděna) je slyšet až na 2. galerii (včera jsem ale seděl na balkoně tak nevím, jak tentokrát). Sufléři jsou zde pro interprety, nemusí předříkávat i pro publikum!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 26.1.2010 v 22:24

Take mam z Mozarta nejradeji Cosi a moc rad bych to videl ve Stavovskem (stejne jako Don G.), ale mistni kritiky me vzdy dost odradi. To divadlo je skvele a rad bych tam zazil vynikajici predvedeni alespon jedne Mozartovy opery. Jak na to?

Vyborne Cosi jsem videl pred nekolika lety v San Francisco Opera a Fiordiligi zpivala moje oblibena Alexandra Deshorties. Frederica von Stade se obejvila jako stale jeste dobra Despina.

Vaclav Tom

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 26.1.2010 v 22:25

Viděl jsem obě premiéry. Režijně byla inscenace více než amatérská, pan Čičvák je zřejmě proti hudbě zcela imunní. I výprava absolutně nesouhlasila s Mozartovou hudbou a byla vyloženě nešikovná. První premiéra byla hudebně velice dobrá, což se nedá říci o premiéře druhé, kdy zpěváci zpívali po době a orchestr jako tradičně kiksal a neladil. O první premiéře se zdálo, že se panu dirigentovi podařil malý zázrak. Z pěvců jednoznačně upřednostňuji první obsazení s výjimkou pana Březiny, který by tyto role v ND neměl zpíval. Markýrování není zpívání v pianu, to musí být na dechu! Pan Briscein ho strčil do kapsy, i když i na něm se projevuje nevhodně zpívání Princů, Jeníků a podobných rolí.
Fiordiligi zpívala i Leontyne Price, mně se paní Boross líbila moc! Jen nevím, jak dlouho bude zpívat, když střídá Fiordiligi s Aidou v divadlech 200 km od sebe vzdálených! A ještě otázka: patří pánové Hájek a Zahradníček do Národního divadla?

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 27.1.2010 v 07:23

Po tom, co tady čtu a je pravda, že na představení jsem nebyl, by mě zajímalo, zda nejsou lístky na takové představení poněkud drahé?
Šimon

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 27.1.2010 v 07:57

To je relativní, přijde na to, kolik máte peněz. Ve srovnání s jinými scénami to však drahé není. Ale pokud chcete ušetřit, na youtube je k nalezení záznam prakticky celé salzburské inscenace s Isabel Leonard a Miah Persson z loňského roku. A je víc než skvělá.
miro

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Zdena Plachá dne 27.1.2010 v 08:52

Tak mám pocit,že mi scéna z ND stylem poněkud připomíná tu naši olomouckou… Až se děsím, zda opera nepodléhá módním trendům! :-) Že by byly momentálně "trendy" jednoduché chodníky, ať tvaru kruhového, čí půlkruhu? Škoda, že se v Praze bezpívá překlad pana Nohavici, to bych vám okmažitě poslala pana Přibyla, abyste si jeho úžasně zahraného i zazpívaného Dona Alfonso užili!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Tantris1978 dne 27.1.2010 v 15:59

Paní Plachá: nevím, jaký je pan Přibyl, ale říkám: NAŠTĚSTÍ se u nás hraje v italštině! :-) Čím nás dnes večer překvapí Bršlík(Breslik)/Fajtová/Luks? Docela se těším…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 27.1.2010 v 19:30

leonora3:
Pribil je velmi talentovany, mlady muz, jiste ma pred sebou skvelou budoucnost. Nevidela jsem ho zatim v Cosi…, pouze jako kostelnika v Tosce, ale i marginalni roli kostelnika zahral a zazpival s takovou chuti, ze nebylo mozne ji opomenout.
Souhlasim s vasi volbou italstiny pro Cosi (tak jak vzdy pro originalni jazyk), navic, pro nektere z nas, pro ktere jsou jiste jmena a postavy v nedavne ceske historii tak svate, preklad pana Nohavici vadi i z jineho duvodu . (Na Cosi sa pri nejblizsi prilezitosti pujdu podivat, ale tu pachut tam budu citit vzdy.)
P.S. Tantrisi, poreferejte nam o Breslikovi v Praze, kdyz jsme se na neho do Vidne nedostali. V NY jsem potkala lidi, co ho videli jako Ottavia v Don Giovannim a rikali, ze skutecne byl tak dobry, jak psali NY Timesy.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Tantris1978 dne 27.1.2010 v 21:53

Na vyvolání dojmů z hudby se budu muset trochu soustředit, případně je přenechat někomu jinému, mne koncert z poloviny znechutily jiné věci. Již z divadelní cedule jsem zjistil, že se opět na půl hodiny stanu rukojmím Národního divadla a Komerční banky, kteří jednou za rok použijí návštěvníky divadla jako neplacený kompars pro předávání ceny hloupě nazvané Kobanádi s děsivou vizuální podobou. Vyhráli tři muži, z toho dva bardi (u baletu má mládí zelenou a zdravé klouby). Jan Hartl si neodpustil ve své děkovné řeči plivnutí na kritiky a já mu ho – ač kritik z povolání nejsem – vracím: Za posledních deset let jsem vynechal asi tři inscenace činohry ND, až v Nepříteli lidu mne Hartl přesvědčil, že nehraje pořád stejně, že má i jakousi druhou polohu. Cenu tedy získal oprávněně. Proč ji obdržel pan Vele za Kecala jsem nepochopil, zvlášť když nominován byl Plachetka a Kněžíková. Orgie zbytečnosti (trapné řeči průvodce, který použil při představování porotců 7x slovo nicméně apod.) trvaly skutečně přes půl hodiny – kdyby KB byla co k čemu, tak si zadá divadlo, najme umělce a udělá si soukromý večírek s předáváním cen. Raději jsem si pročítal mimořádně odfláknutý program, vzhledem k obsahu značně předražený: ledabylá interpunkce ve zpívaných číslech (stejným problémem trpěl příspěvek M. Jonášové v programu ke Cosi), z Idomenea se stal Domeneo, před árií Elettry vypadl recitativ. Ve Slovu k programu se dočteme, že Figarova svatba měla pražskou premiéru v roce 1876, premiéra Únosu zase 1872. Jestliže Beno Blachut ml. tvrdí, že bylo normální, když da Ponte "vykradl" Bertatiho libreto a odkazuje na stovky zhudebnění libret Metastasiových, nemá pravdu (jiná doba) a popírá sám sebe (viz spory ohledně podobného vykradení libreta Únosu). Moerikova knížka se běžně překládá jako Mozartova cesta do Prahy. Když líčí blízkost oken Mozarta a da Ponteho v Praze na Uhelném trhu, chybí už jen ony mahlerovské mandarínky, které tak pěkně "sjel" doc. Volek. Dále není pravda, že Dalla sua pace zazní v StD zcela výjimečně, jelikož opera ND tradičně uvádí původní pražskou verzi bez této árie. Minulá inscenace (rež. J. Kališová) byla vídeňskou verzí a ani současná verze není původní pražská, protože se nehraje kuplet Zerliny a Leporella. Závěr Cosi fan tutte je také poněkud jiný… Poněkud hodně chyb na 4 stranách textu a 6 výňatků z libret… A ztracená půl hodina, jež alespoň mne vyčerpala ještě před koncertem.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 28.1.2010 v 13:39

Leonora3:
ad Zdena Placha: pokud je v opere modni trend prosty chodnik, jiste je to tak pouze v Cesku.
Je otazkou, jestli se to dela z duvodu ekonomickych, spise je to v hlave vytvarniku a reziseru. Nic proti jednoduchosti, kdyz je na miste ( dobre si pamatujeme skvele Dialogy Karmelitanek, (Karmelitek?), z Vidne mne napada jedna z poslednich novych inscenaci Lady Macbeth).
Videli jsme v novych inscenacich Met (Tosca, Carmen,Hofmanky) v tomto roce prazdnou jednoduchou scenu? Na to aby zaujala, by v ni musela zpivat Maria Callas! (Napisu to, i kdyz vim, ze s tim kdekoho popudim). V prubehu tydne jsem videla v Met 4 inscenace: Carmen, Simon Boccanegra, Stifellio a Turandot. U vsech byla scena barvita, vyprava velkolepa, nekdy primo opulentni "baroque extravaganza". Pri kazdem predstaveni dostala scena potlesk a pravem (i kdyz nekteri operni milovnici to budou povazovat za barbarsky cin). Pri prenosech se kamera soustreduje dost na detaily, ty nemate moznost videt, kdyz sedite v rade DD, ale vzdy je na co se koukat a poslouchat ( a jak rekl Joseph Volpe : lesk v ocich drobne Terezy Stratas coby Mimi nebo Neddy bylo mozne zachytit az v poslednich radach Family Circle).

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 28.1.2010 v 18:05

Přirovnávat v oblasti scénografie ND s Met je zcestné! Doporučuji všem k poslechu rozhovor s Jiřím Heřmanem na Vltavě (proklik je na http://www.rozhlas.cz/vltava – po pravé straně cca uprostřed stránky). Popisuje tam, jak funguje provoz třísouborového divadla a jak funguje opera na scénách bez postranního jeviště. Musíte mít takovou scénu, kterou stačí technika do čtyř hodin postavit a do tří hodin zbourat. Světelné zkoušky se dělají často v noci. Mně osobně se nesmírně líbila scéna k brněnské Juliettě a kouzla, která se s ní dala dělat. Ovšem hned jak jsem to viděla, jsem si říkala: No jo, tohle v Praze nikdy neuvidím! Takže s tím přirovnáváním opatrně!

Kateřina

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 28.1.2010 v 20:01

Leonora3:
Nejsem tak naivni, aby porovnala Met s regionalni scenou v Cesku. Ale zde se mluvilo o trendech, a kdo sleduje deni u nas, v Evrope a Americe tak vi, ze zaliba v minimalizme v Cechach a na eur.kontinentu je mnohem vetsi. Bohuzel i zivotnost techto inscenaci je mnohem kratsi. Proc asi ve Vidni se muze porad hrat Tosca, ktereje jiz vic nez 50 let?
Myslim, ze tato umera mezi minimalistickou scenou a oblibenosti (nebo lepe neoblibenosti) funguje i na mensich scenach v Cesku (aspon tam, kde to znam.)
Myslim, ze divadlo a "divati se"spolu souvisi, ale kdyz tam nic neni, tak na co?

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 28.1.2010 v 22:06

Dle mého scéna musí být funkční. Na zbytečné dekorace nejsem zvědavá. Ovšem i v ND se hrají "výpravné" inscenace, třeba Traviata, která se taky hraje už řadu let. Je to ale záruka kvality? Není to spíš ústupek vkusu diváka? Třeba Titus ve StD je založen na jednoduché a pro někoho třeba minimalistické scéně. Dle mého je to výborná inscenace.

Kateřina

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 29.1.2010 v 08:27

Dle mého názoru, spolu jistě souvisí Divadlo a "dívati se":)
Ale jak bylo řečeno, musí být na co. Na inscenaci jsem zatím nebyl, ale pokud jedinou Vaší vzpomínkou na ně ni je "pěkný/nepěkný" chodník, půjde asi o strhující divadlo. Pravda je, asi jako vždy, někde uprostřed. Proč by jako bohaté, nápadité, a oslnivé kulisy, nemohl být stejně, třeba až "opulentní", pouhopouhý chodník? Když je v pravý čas na pravém místě? Proč ne:) Mě osobně jde především o výkony jednotlivých aktérů představení na jevišti, jejich pěvecké a herecké výkony, hra orchestru, práce sboru a mnoha dalších kteří se na zprostředkování díla podílejí. Jde mi o prožitek a energii, kterou mi tito lidé dokáží předat. Pokud mě nestrhnou lidé, těžko to doženou kulisy a mohou to být klidně bohaté a zdobené sály, nebo třeba přenádherně malovaný les, co voní až do posledních řad. Domingo, Raimondi a Pavarotti by mi nevadili, ani na chodníku:)
Š.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Tantris1978 dne 29.1.2010 v 08:40

Ale to jsme zase u toho, co jsme tady nebo na jiných stránkách řešili 100 x. Proč je hudební a operní publikum tak konzervativní (za použití správného výrazu neručím). Malíři už přece dávno nemalují „romantiku“ jak v 19. století, ale hudba z té doby se těší největší oblibě a evidentně by takové inscenace měly největší úspěch. Domy, které se staví, už také nemají korintské sloupy. Kdo si postaví na vile balustrádu, je považován za kýčaře. Ale na jevišti se to žádá??? Starou vídeňskou Carmen považuji za moc pěknou inscenaci, i Schenkův Růžový kavalír je tam pěkný – ale takhle se divadlo už přeci nedělá – a není to škoda, je to vývoj. Jako ve všem okolo. Snad i proto tam tyto inscenace drží – protože se líbí jako vzpomínka na to, jak se divadlo dělalo, a protože ví, že něco podobného už se prostě dělat nedá. PS: „Kvalita“ inscenace nijak nesouvisí s tím, jestli máte boční jeviště.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Khail dne 29.1.2010 v 09:25

Jasně, je to tak, jak výstižně napsal Tantris. Obrazy Holandských mistrů visí sběratelům doma a ve světových galeriích, ale dnešní malíři už takhle krajiny nemalují.

Prostě zvláštní a kvalitní dobová inscenace se na repertoáru udržovat může, ale nová nastudování mají jít s dobou.

V tom má Tantris úplnou pravdu.

Myslím, že operní publikum v Česku vlastně nemůže být jiné. Nemá se jak posouvat. Nedostává z domácích scén dostatečné impulsy k posunu svého vidění opery a tím i vkusu. Tím to je .-)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 29.1.2010 v 09:29

Je pravda, že ND funguje jinak, než běžné operní domy, ale to, že nemá boční jeviště neznamená, že se nedají dělat dobré scénografie. Pár jich tam vzniklo a že to nebyly stavby jednoduché je nasnadě (třeba Osud od Carsena). Je to o dobrých režisérech a jejich schopnostech přetvořit ideu a nápad v kvalitní divadlo…

Jan

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 29.1.2010 v 11:34

klm.007: Tantris má naprostou pravdu. Ať to člověk bere z jakékoliv strany, tak nakonec vždy jde o divadlo. Komu jde jen o hlasy, tak at jde na koncert. V divadle společně spolupracuje "forma" a "obsah". A pokud je to správně namícháno, divalo funguje. A protože se vše vyvíjí, tak se nelze vracet ke starým postupům. Zde zmiňovaná Traviata (popř. staré Labutí) v Národním divadle je krásná, ale tak, tak stará. Netvrdím, že nelze udělat i nyní bohatou scénu, ale o tom divadlo není. Např. poslední Samson v Národním, kde scéna byla úplně "vykuchaná" a přesto diváci pokaždé volali bravo, ikdyž se relativně nebylo na codívat, ale divadlo fungovalo. Ale na druhou stranu chápu určitý druh publika, například seniory (např. moje matka),která když jde do divadla a nejsou tam bohaté kostýmy a překrásné kulisy, tak se cítí ošizena.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 14.8.2011 v 18:13

Pan Přibyl je opravdu úžasný, nejen v této opeře (ale už ji v Ol.nehrají:( ), ale i třeba jako Gremin:))))

Hanka

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.