Čtvrtý Don Quichotte skoro za čtyři

9.4.2010 00:00 Pavel Šimáček

Ve středu 7. dubna se ve Státní opeře Praha hrála po čtvrté opera Julese Masseneta Don Quichotte, její ž děj je inspirován slavným románem Miguela de Cervantese. Recenzi z premiéry si na našem webu můžete přečíst zde a obsáhlou studii o Massenetovi a opeře od Vlasty Reittererové zde.
Režisér Jiří Nekvasil přenesl děj na přelom 50. a 60. let, kamsi do okolí filmových ateliérů v éře talského neorealismu. Tento záměr musel poměrně zevrubně vysvětlit v programu k inscenaci, jako by se obával, že nebude pochopen. Osobně bych ho nevysledoval a pro jevištní dění není ani příliš podstatný. Na titulní straně programu je fotografie Marcella Mastroianniho s domalovaným donquijotským vousem a helmou, což mi připomnělo film Nine, který právě běží v kinech a který se odehrává ve stejné době a jenž jsem byl „donucen“ zhlédnout asi před dvěma týdny. S inscenací opery ho pojí ještě jedna věc: zoufalá nuda.

První díl „viny“ nese zřejmě Massenet. Větší část hudby je v poklidném tempu, jen sem tam se objeví nějaký hudební nápad jako inspirace Španělskem či zajímavá árie. Orchestr (dirigent Tomáš Brauner) hrál „jako pod dekou“ , mdlý zvuk přerušil právě jen v oněch několika španělských momentech. V každém případě vinou hráčů byly časté chyby, hodně se nedařilo dechům v předehře ke 3. dějství, po přestávce pozornost orchestru opadla ještě víc.

Jiří Nekvasil scénu zaplnil množstvím postav – účinkují pedagogové a studenti Katedry pantomimy HAMU a SACRA CIRCUS – MLEJN , někdy snad jen proto, aby bylo na co se dívat a co poslouchat (stepaři, klaunská kapela). Dosti rušivě působila dvojice postav, jež občas doprovázela ústřední pár, například když Quichotte se Sanchem dorazili na počátku 3. dějství do pustého a tajemného lesa a Sancho sesedl ze svého motokola. Jeden z mužů se objevil a motokolo odtáhl, snad aby Sancho nemusel hledat strom, o nějž by ho mohl opřít a aby představení nebylo narušeno rachotem po té, co by kolo určitě spadlo. Jindy bylo zase nutné Quichottův fiátek, jinak zřejmě vybavený elektromotorem, odtáhnout poněkud na stranu. Jen spekuluji, zda se jednalo o akrotechniky uvedené v obsazení, zároveň budu velmi vděčný, pokud mne – diletanta – někdo poučí, o jakou profesi se jedná. Z Googlu mi vypadlo ani ne deset cizojazyčných odkazů, z několika lze vytušit souvislost s tancem (akro-baté?), u jednoho se jedná o překlep ve slově agrotechnik. Větrné mlýny byly pěkně znázorněny zjednodušenou projekcí, bohužel souboj s nimi jsem nepostřehl. Poslední pochybnost patří vysokému lešení (scénografie Daniel Dvořák), na němž v 1. dějství zpívala Dulcinée: nejsem si jist, zda jí byla z 2. balkónu vidět hlava. Já seděl v lóži a viděl jsem – stejně jako nápisy DIMITRIJ a D.Q. napsané křídou po té, co se ve scéně s bandity otevřely příklopy v podlaze. Protože v inscenaci není používána nápovědní budka, rušila i hlasitá nápověda.

Hana Jonášová (Pedro), Galia Ibragimova (Dulcinée), Jan Ondráček (Juan), Alena Miro (Garcias)

Večer zachraňovaly pěvecké výkony, pánská část kvartetu ctitelů Dulcinée však překvapila vibratem a ošklivými výškami. Galia Ibragimova obdařila svou Dulcinée atraktivním vzhledem, po herecké stránce se jí podařilo vystihnout přerod poživačné ženy ve stvoření cítící s Quichottem skutečnou lítost a to i hlasově – zatímco její hlas byl v první polovině představení (někdy až dost) mohutný, ve 4. dějství ho ztišila a její árie a duet s Quichottem vyšly báječně. Jakub Kettner (Sancho Panza) a Rubén Amoretti (Don Quichotte) splnili nejen vizuální představu bizarní dvojice, ale především předvedli mnoho krásného zpěvu (nádherná Quichottova modlitba před bandity, závěrečný dvojzpěv). U Amorettiho oceňuji i výdrž, protože je na scéně téměř pořád. Publikum právě jim při závěrečném (poněkud krátkém) potlesku připravilo i nejedno bravo.
Ačkoliv Don Quichotte trvá o hodinu a půl méně než jiná francouzská opera v Národním divadle, totiž Hoffmannovy povídky, jimž někteří vyčítají nudu, mne byla židle tvrdá ve Státní opeře. Nebýt pěvců, ohodnotil bych čtvrté představení jako ve škole čtyřkou, takto jde o tři čili průměr. Jako amatérský recenzent si však dovoluji připojit i jiný než svůj názor: má společnice byla spokojena a večer se jí líbil.

Jules Massenet:
Don Quichotte
Dirigent: Tomáš Brauner
Hudební nastudování: Heiko Mathias Förster
Režie: Jiří Nekvasil
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Josef Jelínek
Choreografie: Števo Capko
Sbormistři: Tvrtko Karlovič, Adolf Melichar
Orchestr, sbor a balet Státní opery Praha
Premiéra 18.března 2010
(psáno z reprízy 7. dubna 2010)

Dulcinée – Galia Ibragimova
Don Quichotte – Rubén Amoretti
Sancho Panza – Jakub Kettner
Pedro – Věra Likérová
Garcias – Alena Miro
Rodriguez – Martin Šrejma
Juan – Jiří Hruška
Šéf banditů – Martin Sochor

www.opera.cz

foto: Luděk Novák

Související články

Komentáře: 13

Kantor dne 9.4.2010 v 07:47

Co jste čekal pane Šimáčku? Vždyť zde i v tisku už vyšly recenze. Myslel jste si, že premiéra bude mizerná a čtvrté představení skvělé? Jakou má cenu psát znovu totéž? Přinášíte sem docela zajímavé pohledy na koncertní a symfonickou hudbu, rád si je přečtu, ale opakovat dojmy z představení, na které už vyšly všude recenze mi přijde zbytečné. Mám dojem, že tady jsou povětšinou velmi rychle a docela profesně dobře zpracované recenze na premiéry, tak proč se opakovat?

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 9.4.2010 v 09:09

Milý Kantore, představte si, že jsem se právě na základě recenze na premiéru, kterou uveřejnil tento blog, domníval, že půjde o docela dobré představení.

Nesouhlasím s tím, že nemá cenu psát recenze (či zprávy) opakovaně:
1. lidé mají různé názory (jako třeba právě zde), já si rád přečtu jiné i stejné pohledy na věc, čeho jsem si všiml také, čeho naopak nikoliv.
2. představení mohou mít různou úroveň, všimněte se, že obsazení 4. představení bylo jiné než u premiéry atd.
3. Znáte Der neue Merker? Uveřejňují tam recenze z každého (!) představení ve Vídeňské státní opeře. Určitě bude blog nebo internetová stránka, kde to bude pro jiný dům. Třeba pro MET? Poradí někdo?

Jaký je názor čtenářů?

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 9.4.2010 v 11:16

Herbert von Karajan se jednou vyjadril, ze nikdy nevi predem, jak predstaveni celkove dopadne, i kdyz jde o stejnou operu/obsazeni/orchestr/operni dum.

Znam cloveka, ktery pred nekolika lety opakovane jezdil do Vidne na Normu s E. Gruberovou a vzdy se vracel s jinymi dojmy.

A nejde pouze o interprety, zalezi i na rozpolozeni divaka. Sami vite, ze nekdy mame vetsi, jindy mensi soustredeni a zajem o to, co se deje na jevisti.

Jiny autor take obvykle vidi veci jinak. Pokud tedy nekdo ma cas a chut napsat recenzi z dalsich predstaveni stejneho dila a je to kde publikovat, proc ne?

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 9.4.2010 v 22:48

V souvislosti s touto "recenzí" vyzrál problém tohoto webu, který je jinak skvělý a potřebný: totiž, že některé recenze jsou psané naprosto amatérsky. Asi by stálo za to oddělit, co píší odborní recenzenti (asi by měl být zde okruh pravidelně píšících odborníků), a co je názor diváků, kteří se báječně zapojují v diskusích. A vůbec mi nevadí, když se na jednu inscenaci napíše více pohledů, když někdo napíše, jakou úroveň měla třeba 30. repríza. Ale mělo by jasně být odděleno, co je názor laických diváků (který může být někdy trefnější, než odborného recenzenta) a co názor člověka s odborným vzděláním a nějakým renomé. Totéž jsem si již uvědomil, když jsem zde četl, jak kdosi (opět pan Šimáček ?) putoval až do Brna na Aidu s paní Boross a s paní Urbanovou. Myslím, že tímto rozdělením by stoupla kvalita tohoto webu.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Vít Dvořák dne 10.4.2010 v 07:51

Dobrý den, pár slov k předchozímu anonymnímu komentáři:

Již od samého začátku našeho portálu se právě o různost názorů, ale i forem zde publikovaných snažíme a budeme o ni usilovat i nadále. Naším cílem je nejen popularizace opery, baletu i vážné hudby, ale i to, aby na našem portále pokud možno každý našel něco, co ho zaujme, a v neposlední řadě aby si mohl zkonfrontovat ten svůj pohled na věc. Názory různých skupin lidí se ostatně prolínají i v komentářích.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Khail dne 10.4.2010 v 07:57

Nevím, kdo je odborník a kdo ne. Nenajdete jich u nás mnoho. Ti mohou diskutovat na akademické půdě. Když otevřete HR nebo Harmonii zjistíte, že tam je pramálo odborných názorů a převažuje (zejména v recenzích) názor poučených laiků. Navštěvuji tento web právě proto, že tu najdu obě části spektra. Tím je to pro mně cenné a doporučil bych majitelům webu nic na tom neměnit. Zajímavé je, že takovéto názory pravidelně zůstávají nepodepsány.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 10.4.2010 v 08:53

Leonora3:
@ Anonymni,
nedavno jsem si rekla, ze po kapkach, ktere jsem tady na tomto blogu dostala od odborniku, prestanu iritovat svymi nazory a ze mne to za to nestoji. Ale prece: jak chcete urcit, kdo odbornik je a kdo ne? Ja porad mluvim o sobe jako laikovi, zivim se nastesti necim uplne jinym, co mne dava bajecnou nezavistlost, ale taky mam za sebou 6 semestru dejin hudby se znamkou vyborny u profesora s vysokym odb.kreditem (byla jsem pilna studentka:-) taky mam za sebou nekolik dalsich semestru a zkousek z dalsich muzikologickych predmetu. Myslim vsak ze nic z meho vysokoskolskeho vzdelani a vzdelavani mne nepripravilo na hodnoceni, pripadne vyjadrovani mych nazoru tak, jak vecery v opere a dalsi individualni studium hud. casopisu, biografii, porovnavani nahravek, navsteva divadelnich predstaveni zde a v cizine, diskuze s lidmi podobnych zajmu i profesionalu v oboru. A nezda se mne, ze by odbornici moje nazory nejak bagatelizovali. Kdyz jsem napsala pred casem, ze jiste moderni predstaveni ve Vidni byla velka prohra, byl to muj nazor, ale videnska opera se bucenim otrasala v zakladech, takze si to mysleli stovky dalsich! O Velikonocnich svatcich jsem v Rime videla klasickou Toscu s Marcellom Giordanim jako Cavaradossim a mladickou a puvabnou Svetlou Vasiljevou coby Toscou. To byla vyhra, aplaus a pobidka "bis" byla tak mocna, ze Giordani arii "E lucevan le stelle' musel zopakovat. Pro odborniky by jiste docela realisticke zobrazeni interieru kostela Sant'Andrea della Valle a Pallazzo Farnese a Castel Sant'Angelo, empirove kostymy, vztahy tak jak je vytvoril libretista a skladatel, byly asi nudne a snad kycem, ale pro divaky to byl velky zazitek, hodny drahych vstupenek a nepohodli spojeneho s cestovanim do Rima!
Na zaver, prectete si stranky, ktere napsal o profesionalnich kriticich Rudolf Bing ve sve knize 5000 veceru v Metropolitni opere (kniha je dostupna i v ceskem prekladu). Myslim, ze on neco o opere vedel a jeho hodnoceni kompetenci je nejen pravdive, ale i zabavne.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
postscriptum dne 10.4.2010 v 09:21

Všichni víme, že Leonora má ráda "klasiku", že někdy "generalizuje", ale že také přináší zajímavé pohledy na věc. Proto jsme rádi, že diskutuje. A k diskusi výměna názorů patří. A její odhalení studia hudby, těmto diskusím dodává daleko zajímavější kontext. Ano, opravdu, kdo je a kdo není odborník… Jak scestné… Jaký názor má pro divadlo cenu? Názor kritika? Pro toho dělají divadla svá představení? Nebo názor diváků, zkorigovaný a zasazený do kontextu odborného rámce?
Tady najdete obojí a ve vyvážené míře. Nechtěl bych se dožít "oddělování" rádoby odborných a ostatních názorů, jak to naznačil anonymní. Jsem spokojený, že tenhle web (asi lepší pojmenování než blog, protože blog je deníkem jednoho člověka a tohle je vskutku v pravém smyslu portál), je tak různorodý. Navíc, když se podíváte na stránky některých divadel a orchestrů, najdete tam citace autorů z tohoto webu (ať už odborníků nebo laiků) a to znamená, že instituce s názory autorů zde počítají a berou je vážně!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 10.4.2010 v 11:18

Myslím, že debata na toto téma je zbytečná. Každý z nás, kdo sleduje vývoj tohoto internetového magazínu vidí, že právě prolínání "odborného" a "amatérského" pohledu na věc je tím, co mu dodává šmrnc a odlišuje ho od ostatních médií. Je nutné podotknout, že slovo amatérské není z mé strany použito pejoratině, nýbrž má vyjádřit to, že se jedná o tzv. odbornou veřejnost, která ze zájmu (ať již profesního nebo osobního) dění v těchto třech oblastech kultury sleduje a je ochotná se podělit s ostatními. Takovýto projekt nemá myslím v Čechách obdoby a protože se pohybuji v kumštu profesně vím, že ho mnozí divadelníci i profesionální hudebníci velmi oceňují a reflektují na názory zde uvedené. Za sebe se přimlouvám, aby provozovatelé tuto formu ponechali, anžto je čtivá a zajímavá a odpovídá duchu internetové doby. Suchá pojednání nebo naopak jen zážitky náhodných návštěvníků koncertů bych pravidelně číst nevydržel. Tady si najdu kdykoliv čtivo obsahující to, na co zrovna moje mentální ego má chuť.
Daniel

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Austrian dne 10.4.2010 v 11:42

ale přece odborné pojednání je vždy pod jménem autora (tím pádem dohledatelné), navíc tu jsou převzaté recenze z tisku. Takže si myslím, že to vlastně tak funguje, jak anonymní myslel…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 16.7.2010 v 18:22

Pokud jde o muziku,je dobre,aby posluchac mel hudebni vzdelani,vnimani,ale hlavne opravdu dobre usi.Pak se nechaji psat komentare,recenze,atd.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 16.7.2010 v 18:35

Pan Simacek-Kazde predstaveni je jine,opera,muzika je ziva,zadne predstaveni neni uplne stejne,ikdyz je ve stejnem obsazeni a pokud je jine obsazeni,tak uz vubec to muze byti jine.Ma smysl tedy psati recenze na predstaveni treba i nekolikrat,hlavne pri zmene obsazeni.Kdyz bude deset lidi zpivat stejnou postavu,vzdy to bude prece jine,zadny hlas neni stejny,jsou horsi a lepsi zpevaci z mnoha duvodu.Nejak podobne to plati i u orchestru.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
tuba dne 17.7.2010 v 13:21

No jistě a v tom je kouzlo živého divadla. On pan P. Šimáček je někdy trochu víc purista, než by bylo zdrávo. I když vaříte totéž jídlo, nikdy nebude úplně stejně chutnat.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.