Čtyři desetiletí služby české opeře. Ivan Kusnjer slaví pětašedesátiny

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Čtyřicet let už tomu bude, co do operního souboru tehdejšího Státního divadla v Ostravě nastoupil nový sólista. Jeho příchod neohlašovaly žádné fanfáry, objevil se velmi nenápadně. Jestli se nemýlím, bylo to buď v roli Indiána v Prodané nevěstě anebo Barona Douphola ve Verdiho Traviatě. V každém případě ale tohoto mladého muže, který do divadla dorazil z ostravského letiště, kde si odbýval svou vojenskou službu poté, co na základě jakéhosi konfliktu musel opustit Armádní umělecký soubor, provázela velmi nadějná pověst. Mimo jiné už prý dvakrát zvítězil v karlovarské dvořákovské pěvecké soutěži, na AMU se prý projevoval jako velmi zdatný student. Jeho profesor, barytonista Národního divadla a člen ctěné a vážené ostravské muzikantské rodiny Šrubařů, Teodor, by začínajícího zpěváka přece neposlal do svého rodného města, kdyby nebyl přesvědčen o jeho kvalitách.
Ivan Kusnjer (zdroj radioservis-as.cz)
Ivan Kusnjer (zdroj radioservis-as.cz)

10. prosince 1977 se premiérou opery Petr I. sovětského skladatele Andreje Petrova loučilo s Ostravou dlouholeté duo šéfů – šéf opery dirigent Jiří Pinkas a šéfrežisér Ilja Hylas. V této opeře byl Ivan Kusnjer v alternaci s jedním z tehdejších protagonistů souboru Pavlem Červinkou obsazen do role střelce Kuzmy. Poté čekaly Ivana Kusnjera tři sice docela pěkné, avšak rozsahem střední role. Myslím si ale, že z hlediska dalšího vývoje měly pro zpěváka svůj význam. Mohl v nich totiž prokázat své jevištní interpretační schopnosti. Přes své mládí byl přesvědčivým rozšafným Mistrem zednickým ve Smetanově Tajemství. V postavě Doktora Cajuse v Nicolaiových Veselých paničkách windsorských přesvědčil o svých schopnostech vyrovnat se s požadavky komické role. A s chutí si zazpíval písničku nafoukaného Kiliána ve výtečné Kačerově inscenaci Weberova Čarostřelce, jež byla po léta ozdobou tehdejšího repertoáru ostravské opery.

Otto Nicolai: Veselé paničky windsorské - Ivan Kusnjer (Dr. Cajus) - Státní divadlo Ostrava (foto archiv NDM Ostrava/Vladimír Dvořák)
Otto Nicolai: Veselé paničky windsorské – Ivan Kusnjer (Dr. Cajus) – Státní divadlo Ostrava (foto archiv NDM Ostrava / Vladimír Dvořák)

Na tomto místě mi dovolte krátkou odbočku. Chtěl bych využít příležitosti, kterou mi poskytlo připomenutí tohoto představení a nedávné životní jubileum Jana Kačera k tomu, abych velmi upřímně poblahopřál tomuto velikánovi českého divadla a poděkoval mu za všechny jeho výborné operní režie, které vytvořil nejen v době svého tehdejšího, sice nedobrovolného, ale uměleckými výsledky vynikajícího, ostravského exilu a i za všechny jeho operní inscenace pozdější jak v Ostravě, tak na jiných scénách, především v Brně.

Zpátky ale k Ivanu Kusnjerovi: Skutečný triumf mu přinesla až v březnu roku 1980 inscenace Smetanových Braniborů v Čechách, kterou dirigoval Pinkasův nástupce v šéfovské funkci Václav Návrat, tvůrcem jevištní podoby byl velmi zkušený a invenční režisér Rudolf Málek, který do Ostravy přišel po letech svého úspěšného působení v Liberci.

Kusnjerovo ztvárnění role Tausendmarka bylo pro nás všechny, kdož jsme byli tehdy svědky jako diváci, doslova zjevením. Okouzlil nás autentický smetanovský výkon v té nejryzejší podobě, dokonalé vykreslení složitého Tausendmarkova charakteru ve všech nuancích, korunované brilantním přednesem árie, již Smetana zkomponoval pro legendárního barytonistu Josefa Lva.

Bedřich Smetana: Braniboři v Čechách - Ivan Kusnjer (Tausendmark) a Eva Gebauerová - Phillips (Ludiše) - Státní divadlo Ostrava
Bedřich Smetana: Braniboři v Čechách – Ivan Kusnjer (Tausendmark) a Eva Gebauerová – Phillips (Ludiše) – Státní divadlo Ostrava

Svůj velký úspěch Ivan Kusnjer zopakoval hned v další operní premiéře, a to výkonem v roli Roderiga, markýze Posy, ve Verdiho Donu Carlosovi. Režisérem představení byl zkušený verdiovský specialista, tvůrce známý svým promyšleným přístupem k hercům a schopností vtělit jim svou představu, Václav Věžník.

Po těchto dvou premiérách bylo jasné, že česká opera získala skvělého smetanovského a verdiovského pěvce. Mezitím si zazpíval a zahrál ještě dalšího z čelných smetanovských barytonových hrdinů, Tomše v Hubičce.

Poté, co předvedl, že umí dokonale zvládnout smetanovskou i verdiovskou kantilénu, přesvědčil rovněž, že je mu velmi blízký sice zdánlivě lehký a hravý, ale pro interprety o to těžší Mozartův styl – a to ve své tehdejší poslední ostravské premiéře, v roli Guglielma v Mozartově opeře Così fan tutte v červnu 1981. Toto představení, které bylo dílem dirigenta Ivana Paříka, jenž se stejnou razancí, kterou projevoval na svém předchozím působišti v Plzni, se pustil do práce i v Ostravě, a režiséra Rudolfa Málka, patřilo rovněž k výrazným počinů ostravské opery oněch let.

Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte - Ivan Kusnjer (Guglielmo) a Jozef Ábel (Ferrando) - Státní divadlo Ostrava (foto archiv NDM Ostrava/Josef Hradil)
Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte – Ivan Kusnjer (Guglielmo) a Jozef Ábel (Ferrando) – Státní divadlo Ostrava (foto archiv NDM Ostrava / Josef Hradil)

Ivan Kusnjer absolvoval v Ostravě „cum laudis“ svá tovaryšská léta. Podle jeho vlastního vyjádření, se kterým se svěřil v roce 2005 týdeníku Rozhlas, právě tam nasbíral první zkušenosti pod vedením dirigenta Jiřího Pinkase a zejména paní Ritzové, pozdější korepetitorky brněnské opery, o níž říká: „Ta mě vlastně učila, co to obnáší zpívat v opeře.“

Logicky se záhy přihlásilo Brno, kde působili oba někdejší ostravští šéfové. Bylo jedním z charakteristických paradoxů doby, že v Brně si své postavení v souboru museli vyměnit. Zatímco v „rudé“ Ostravě nikomu po léta nevadilo, že bezpartijní Jiří Pinkas šéfuje významnému souboru celostátního významu, v Brně to „nešlo“. Šéfovskou pozici zaujal Ilja Hylas a Jiří Pinkas se stal šéfdirigentem.

Do Brna Pinkas pochopitelně pozval sólistu, kterého na operní jeviště sám přivedl. Svého času na těchto stránkách zveřejnil Ivan Kusnjer svůj zážitek ze svých začátků v Ostravě (rozhovor najdete zde). Když se ho šéf Pinkas při jeho příchodu ptal, které role by si rád zazpíval, odvětil mu, že „Bludného Holanďana a Rigoletta.“ A dostal přiděleného Indiána a Barona v Traviatě. Po létech to hodnotil následovně: „Pokud by se mi mé sny splnily okamžitě, tak dnes už nejspíš nezpívám.“ Mimo jiné tato slova výtečně charakterizují Kusnjerův vždy příkladně zodpovědný a náročný přístup k sobě a ke své tvorbě. V tomto směru Ivan Kusnjer vždy oceňuje vklad, který mu poskytl jeho profesor Teodor Šrubař, výtečný pěvec, pedagog a především člověk, na něhož s láskou a úctou vzpomínají dodnes jeho mnozí žáci, kteří se sami stali ozdobou svých souborů.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář