Curych: Mrtvý dům se slovenským Gorjančikovem

1.7.2011 00:00 Redakce

Leoš Janáček si právě v těchto dnech připsal další úspěch na své pomyslné konto: Jeden z předních evropských operních domů – ten v Curychu – uvedl v závěru sezony premiéru nové inscenace Janáčkova operního epilogu Z mrtvého domu. Na jejím nadšeném přijetí mají zásluhu nejen uznávaní němečtí tvůrci – režisér Peter Konwitschny a dirigent Ingo Metzmacher, ale i představitel ústřední postavy Janáčkovy opery, slovenský barytonista Pavol Remenár, sólista bratislavského SND.

Právě v těchto dnech zpíváte v Curychu Gorjančikova? Zpíváte ho teď prvně? A jak vám vůbec „sedí“ Janáček?

Je to moje prvé stretnutie s Janáčkom na javisku, nie však prvé v živote. Mám veľmi rád jeho tvorbu aj preto, že dovoľuje režisérovi a taktiež interpretovi viac experimentovať, ponúka väčšie možnosti, je skoro filmová. A preto mi sedí. Mám rád reálne herectvo nie veľkooperné gestá. Postava Goliančikova je presne taká, nie je ani tak spevácky rozsiahla ako je podstatná dejovo významovo a hlavne herecky. Myslím, že pre tieto atribúty si ma aj Peter Konwitschny vybral.

Kromě českého tenoristy Petera Straky jsou všichni ostatní sólisté curyšské inscenace cizinci. Co jejich interpretaci Janáčka říkáte? A jak hodnotíte Metzmacherovo hudební nastudování?

Áno všetci moji kolegovia sú z rôznych krajín, ale snaha u kolegov popasovať sa z češtinou a Janáčkom bola veľká. Vlastne som si až teraz uvedomil, aké je ťažké pre cudzinca správne vyslovovať a akcentovať češtinu. Musím dať poklonu niektorým sólistom, že urobili obrovský kus práce. Na hudobnom naštudovaní Inga Metzmachera sa mi najviac páči práca so zvukovými efektami, aké skvelé a zásadné sú jeho réžie poznámky a ako ich Konwitschny nadšene akceptoval. Skutočne išiel svojou cestou a nepozeral na množstvo starších naštudovaní. Niektorým pasážam tak dal neopakovateľnú novosť a krásu. Je skutočne skvelý.

Jaká je režie Petera Konwitschneho? Popište prosím trochu podrobněji…

Peter je skutečný novátor a borič bariér. Myslím, že sa mu to podarilo aj u Janáčka. Jeho koncepcia je nová, nie je samoúčelná ale je uveriteľná. Sám priznáva že nápad Mafiánskeho klubu namiesto väznice je Ingova myšlienka. Podstatná časť hudby totiž skutočne evokuje iné prostredie ako väznicu. Preto hľadali nový priestor. A vymysleli Mafiánsky klub, v ktorom je Komandant Boss a Gorjančikov obeť jeho upevňovania moci. Nakonec ma zastrelí. Je veľmi drastická a lyrická presne ako hudba Janáčka. Naturálne výjavy brutálnych bitiek strieda melanchólia a spovede jednotlivcov. Skutočne prepracované a dojímavé divadlo postavené na kontrastoch vychádzajúcich z hudby.

Jak dlouho před curyšskou premiérou trvaly zkoušky? Je intenzita tamějších zkoušek srovnatelná s tou na Slovensku?

Od 17.4. do 4.6., kedy bola premiéra. Bolo to veľmi intenzívne a profesionálne. Myslím, že štandardný čas všeobecne.

Zůstával jste mezi jednotlivými reprízami v Curychu nebo se vracíte domů?

Keďže som bol dlho preč lietam domov jednak kvôli rodine, ale taktiež mám povinnosti v SND. Predstavenie, skúšky… Veď to poznáte.

Jaká operní představení jste v Curychu během svého pobytu zatím viděl?

Bolo toho veľa, v podstate som videl všetko čo v tom čase hrali. Bohému s Curom, Maškarák s Beczalom, Annu Bolenu s Garančou, Mojžiša a Árona s Bratislavským filharmonickým zborom pod taktovkou von Dohnányiho, Komediantov a Sedliacku česť s Curom a Bohému s Kaufmannom a taktiež písňový recitál Thomasa Hampsona. Proste úžasné. Videl som toľko skvelých umelcov za mesiac že doma by som ich nevidel za celý život.

Je to už několik let, co jste v jakémsi rozhovoru prohlásil, že největší hrůzou vaší profese je podle vás to, když vás v divadle přestanou potřebovat. Jste hodně závislý na divácích a jejich potlesku? Myslíte, že skutečně nejde nic pro to, aby vás podobná situace – až jednou příjde – nezaskočila?

Myslím, že to nie ani v prvom rade o tom potlesku ani o divákoch. Skôr som hovoril o tom ako u nás odchádzajú umelci z divadiel. Nikto nepoďakuje nikto neurobí rozhovor. Len vám jedného dňa prestane chodiť mzda, a tak sa dozviete že s vami nerátajú. Keď sledujem tie krásne dokumenty na ČT 2, je mi do plaču o koľkých umelcoch na Slovensku nenapísal nikto ani riadok, a pritom to boli skutečné superstar. Nie ako tie dnešné rýchlovarné. V tom sa máme ešte veľa čo učiť od vás.

Kromě zpěvu jste vystudoval také pedagogiku. Kdybyste se zpívání musel vzdát, dokázal byste dnes učit? Pokud ano, bavilo by vás to vůbec?

Myslím že áno. Veď tú školu som si vybral predtým ako som vôbec vedel že zo mňa bude operný spevák. Na Pedagogickej fakulte UK ma našiel pán rofesor Marcinger, který ma pripravil na prijímacie skúšky. Je tak mojím otcom nielen pedagogiky ale aj umenia. Mal som už rôzne ponuky aj učiť, ale beriem to ako veľkú zodpovednosť voči žiakom, nerád robím niečo popri, to je nezodpovedné. A dokiaľ žije moja pani Profesorka Vlastička Hudecová, som žiak ja.

Měl jste to štěstí, že jste v bratislavském SND debutoval jako Don Giovanni. Pořád ho máte tak rád? Co se za tu dobu na něm ve vaší interpretaci změnilo?

Každý spevák má prelomové role. U mňa je to Don Giovanni a Onegin. Giovanni je postava, ktorá ma posúva dopredu. Vďaka nej som sa vlastne dostal do divadla, keď ma na absolventskom predstavení počul spievať vtedajší riaditeľ SND Hrubant. Ani nie za pol roka som už debutoval touto postavou vďaka Jožkovi Bednárikovi, ktorý si ma obľúbil, keď som pomohol zaskočiť výpadok sólistov. Onegin ma zase posunul do zahraničia tu ma spoznal aj Konwitschny. Sú to moje najobľúbenejšie postavy. A čo sa zmenilo? Každé predstavenie je iné, dozrievate hlasovo aj vekovo a posúvate tým aj vaše postavy.

Sólistou Slovenského národního divadla jste již více jak deset let. Určitě oněch deset let má pro vás svůj líc, ale i rub. Jaké byly za tu dobu vaše výhry a jaké vaše prohry?

Ak máte veľa dobrých spomienok a momentov, na tie zlé rýchlo zabudnete. Ja sa našťastie nemôžem sťažovať na nejaké krivdy, snáď len pred dvomi rokmi ma nepustil vtedajší riaditeľ na hosťovanie do Bernu- hádajte akú postavu: Onegin. To som veľmi ťažko niesol, ale vzápätí došla ponuka do Budapešti a Lipska tak som na to zabudol. Z výher ? Spomeniem Dona Giovanniho a Dandíniho v Popoluške. Réžia Bednárik, Onegin Konwitschny, Orfeus Treliński. Toto sú momenty v mojej kariére, kedy som mal pocit, že to stálo za tú námahu.

Co prozradíte o svojí rodině? S vaší paní se prý znáte už od mala – tak trochu s nadsázkou se s dovolením zeptám: Není to po těch letech občas tak trochu nuda? Nevadí vám stereotyp? Ať už doma nebo v práci?

Pochádzam z maličkej dedinky Dolné Dubové, ja z horného a manželka z dolného konca. Spolu sme chodili do škôlky, v škole bola o rok staršie, ale od 15 sme spolu chodili a keď som mal 21 sme sa zobrali. Teraz sme spolu 22 rokov, máme 15ročného syna a 10ročnú dcérku. Mojím snom je zostárnuť po boku mojej krásnej manželky, lebo mi dala tie najkrajšie veci v mojom živote. To vám nemôže dať ani javisko ani žiadna iná vec na svete.

Děkujeme za rozhovor a do Curychu krom pozdravů také přejeme, aby i dnešní poslední repríza Janáčkova Mrtvého domu v této sezoně s vaším Gorjančikovem měla úspěch.

Leoš Janáček:
Z mrtvého domu
Dirigent: Ingo Metzmacher
Režie: Peter Konwitschny
Scéna: Johannes Leiacker
Kostýmy: Johannes Leiacker
Světla: Jürgen Hoffmann
Sbormistr: Ernst Raffelsberger
Orchester der Oper Zürich
Herrenchor der Oper Zürich
Premiéra 4.června 2011 Opernhaus Zürich

Alexander Petrowitsch Gorjantschikoff – Pavol Remenár
Aleja – Ilker Arcayürek
Luka Kusmitsch – Reinaldo Macias
Der grosse Sträfling – Miroslav Christoff
Der kleine Sträfling – Morgan Moody
Der Kommandant – Pavel Daniluk
Der ganz alte Sträfling – Ernst Dieter Suttheimer
Skuratow – Peter Straka
Tschekunoff – Kresimir Strazanac
Der betrunkene Sträfling – Simon Wallfisch
Der Koch – Jonathan Sells
Der Schmied – Joa Helgesson
Der junge Sträfling – Pablo Ricardo Bemsch
Dirne – Susanne Grobholz
Don Juan – Thomas Tatzl
Kedril – Andreas Winkler
Schapkin – Raimund Wiederkehr
Schischkow – Matjaz Robavs
Tscherewin – Boguslaw Bidzinski
1. Wache – Armando Pina
2. Wache – Aaron Agulay
Stimme hinter der Szene – Miroslav Christoff

www.opernhaus.ch

Ptal se Vít Dvořák

Související články

Komentář

Anonymous dne 1.7.2011 v 08:10

Škoda že v Praze z Mrtvého domu sešlo, v režii Radoka to mohlo být super. A co takhle uvažovat v podobných případech o koprodukci?

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.