Když jsem před necelými čtrnácti dny publikoval své dojmy z reprízy Lucie de Lammermoor (k přečtení zde), očekával jsem bouřlivější ohlasy než k článkům o koncertech barokní duchovní hudby, ale počet reakcí – a obsah mnoha z nich – mne překvapil. Ukázalo se, že ani každodenní styk s díly géniů nemusí kultivovat, na druhou stranu jsem si z podnětů některých – podepsaných – diskutujících ještě více uvědomil, že i když se snažíte sebevíc, několik ostatních Vám může práci zkazit. Celkový dojem ze strany diváka je pak ale takový, jaký je, ať se zrovna vy snažíte sebevíc. Ale jak takovou situaci řešit?
S pocitem určité zodpovědnosti za vyhrocenost diskuse jsem si dal za úkol, předtím než doběhne mé letošní abonnement, podívat se ještě jednou na Státní operu Praha. Bylo mi podsouváno, že jsem snad nějak a priori zaujatý proti SOP, ale jak poznamenala jedna z diskutujících, dlouhodobé předplatné o tom nesvědčí. Skutečnost, že ho pro příští sezónu již neobnovíme, mne mrzí nejen proto, že úbytek abonentů může být dalším argumentem proti existenci druhého operního divadla v Praze, ale i z toho důvodu, že část mého příbuzenstva se na vzniku Nového německého divadla, v jehož budově dnes SOP hraje, přímo podílela. Kdo čte náš web déle, možná si pamatuje na článek o zpěvačce Marii von Steinitz – Moser (byl publikován zde), první Aidě, Carmen, Brünnhildě a Isoldě v Čechách a také mé pratetě. Ale ať už záležitost dopadne jakkoli, nemyslím, že bude mít tak fatální důsledky, jak je někdy líčeno. Nechci se přít o to, zda pražské obyvatelstvo skutečně potřebuje dvě opery, aby byly naplněny jeho kulturní tužby, ale je iluzorní se domnívat, že SOP může existovat tak, jako dosud. Ale stejně tak je iluzorní se domnívat, že jí bude příspěvek ze strany MK nějak významně navýšen anebo že by získala adekvátní peníze od sponzorů.
Sloučení s ND samozřejmě nemusí znamenat zvýšení umělecké úrovně, jak opakují odbory SOP před každým představením, ale nepředpokládám, že by mělo znamenat její snížení. Druhou vyjadřovanou obavou je skutečnost, že nepovede ani ke snížení nákladů. Vzhledem k tomu, že nikdo neřekl, jak by tato fúze měla vypadat (a zda by k ní vůbec mělo dojít), je i o tomto možné zatím jen spekulovat. Představím-li si, že by zůstaly dva sbory, dva orchestry, sólisté a sólistky by přecházeli – jako to už stejně mnozí dělají – ušetří se minimálně na jednom řediteli. Mohli bychom také debatovat, jak si některé kritičky usmyslely proti SOP bojovat, nebo se jí jiné rádoby nestranně zastávat s tím, že SOP „šlape Národnímu na paty“ (už dávno ne)… Ale dost. Můj další pohled na SOP měl vycházet z přímých zážitků.
Po bídné La traviatě a ještě horší Lucii (jiný z diskutujících, který ji údajně také navštívil, tvrdil, že kromě výkonu hlavního zpěváka šlo o standard. No, potěš pánbůh za takový standard) jsem se rozhodl strávit ve Státní opeře Praha víkend – a standard si ověřit. Jediná osoba, která o mém záměru věděla, mne označila za masochistu, oponoval jsem jejími předsudky a vyrazil.
8. dubna se dával Rigoletto. Divadlo bylo z větší části plné, určitě nadpoloviční většinu tvořili cizinci, na druhém balkóně snad dokonce kompletní výpravy náctiletých. Jestliže bylo v diskusi u Lucie také řečeno, že představení bylo určitě dobré, neb publikum srdečně tleskalo, o vyspělosti standardního obecenstva SOP svědčí i trapas před začátkem druhého dějství, kdy se po příchodu dirigenta rozlehl velmi chabý potlesk, který utichl ve chvíli, kdy se chtěl pan František Drs uklonit. Otočil se tedy k orchestru, nicméně několik vytrvalých tleskalo dál, až strhli i ostatní a dirigent se konečně mohl děkovat. Inscenace Rigoletta je jednou z nejstarších, která se na repertoáru SOP drží: premiéra se konala v roce 1988. (Neodpustím si otázku, zda SOP nevadí držet v repertoáru inscenaci z doby, kdy byla ještě násilně ve svazku s ND?)

Jde o klasickou inscenaci v historických kostýmech (režie Karel Jernek), zejména v úvodní scéně z ní ale osmdesátá léta zoufale čiší především v baletních číslech a zejména onu dámu tančící na stole v šedém trikotu s parukou á la Jitka Zelenková by bylo vhodné eliminovat. Od 414. představení není možné žádat nějaké propracovanější herecké jednání, operního „herectví“ jsme si tedy užili dosyta. Jinak se ale na inscenaci stále „dá dívat“, scéna (Zbyněk Kolář) umožňuje rychlé proměny jednotlivých prostředí pomocí točny, kostýmy (Olga Filipi) jsou propracované a vkusné.
V roli Vévody vystoupil Nikolaj Višňakov, úmyslně neříkám zpíval, více se vyjadřovat nebudu, v minulé diskusi mi bylo vytčeno, že nemám kopat do umírajících, i když oním téměř nebožtíkem měla být Státní opera Praha. Kdo chce, může si přečíst dojmy z Lucie. Richard Haan sice letos získal Thalii za výkon v Nížině (neslyšel jsem), v roli Rigoletta se mi ale vůbec nelíbil, zdá se mi, že v hlase přehání výraz, což vede často k jeho nepřirozené barvě a místy „mečivému“ zvuku. Může to být ale způsobeno něčím jiným, jako laik to posoudit nedokážu. Jindy na hlas příliš tlačí. Je však vidět, že se roli snaží dát, co jde – i po herecké stránce. V té má naopak rezervy Lukáš Hynek-Krämer (Sparafucille), jenž spíše postává a posunčí. Má však pěkný profundní bas, takže se alespoň dobře poslouchá (pozor na vyšší tóny). Jako Gilda se představila Dagmar Vaňkátová. Již dlouho jsem ji neslyšel, snad naposledy jsem ji viděl jako vynikající Lucii krátce po původní premiéře. Od této zpěvačky jsme v roli Královny noci také slýchávali celkem pravidelně pěkná „efka“. Tentokrát se jí nedařilo vůbec, prakticky po celou dobu distonovala, ve slavné árii Caro nome už její hlas postrádal lehkost, výšky byly ostré a nepřesné, lidově řečeno „se dost trápila“. Z dvořanů má slibný potenciál Jiří Brűckler (Marullo), poněkud dýchavičně působil Jiří Hruška (Borsa). Uspokojivý výkon podal Oleg Korotkov (Monterone). Výhrady nemám ke Galii Ibragimové (snad by nemusela dávat tolik najevo Maddaleninu vulgárnost), bohužel její postava má nejvíce místa v kvartetu a tercetu posledního jednání, kde jí dojem značně kazili ostatní.
Pochválit musím výkon orchestru, který hrál pod vedením Františka Drse docela plasticky, hráčských nepřesností jsem postřehl minimálně. Pánský sbor opět působil poněkud nezúčastněně (dvořané po Monteronově kletbě, při únosu Gildy), lepší dojem zanechal na začátku druhého dějství.
Vzhledem k pánskému obsazení sobotní Aidy – opět Nikolaj Višňakov (zpívat ve dvou dnech po sobě Vévodu a Radama svědčí buď o velké odvaze nebo nesoudnosti) a Miguelangelo Cavalcanti – jsem nenašel odvahu představení navštívit a dal přednost jiným kratochvílím a raději počkal na nedělní Toscu se zcela jinými sólisty. Inscenace Toscy je poctou Josefu Svobodovi, jehož scénografii z Opery 5. května využívá. Režijně obnovenou premiéru v roce 1999 podle původní koncepce Karla Jerneka nastudoval Martin Otava. Personál Státní opery Praha by si měl uvědomit, že jeho úvodní prohlášení před každým představením sice může působit efektně, ale zároveň odhalí kostýmy a kulisy první scény, a publikum je tak značně ošizeno o prvotní dojem. Zejména v případě Svobodovy scénografie je to velká škoda, protože stále působí velkolepě. Musím říci, že i režijně působilo představení stále více než ucházejícím dojmem.

Igora Jana jsem také delší dobu neslyšel, poněkud jsem se obával, neboť jsem ho za ideálního představitele hlavních tenorových partů nikdy nepovažoval, ale nakonec se dal jeho výkon označit za v našich podmínkách za slušný. Může to být ale způsobeno i mými klesajícími nároky, neboť zpíval hodně nadoraz, z nejvyšších tónů se mu dotáhnout nepodařilo snad ani jeden, ať už v Recondita armonia nebo ve zvolání Vittotia, Vittoria! či v E lucevan le stelle. Jinak posledně zmiňovanou árii podal pěkně, procítěně. Také si nejsem jist, že o hlas pečuje ideálně: dnes, druhý den, zpívá Dona Josého. Skvělá byla Jordanka Derilova jako Tosca, ve Vissi d´arte dokázala rozehrát pověstnou paletu emocí od zoufalství po naději. Kromě toho v kostýmu velmi dobře vypadá a obstojně hraje, což platí i o Jiřím Sulženkovi, takže druhé dějství bylo zážitkem. Scarpiovi Jiří Sulženko dodal přiměřenou dávku proradnosti a slizkosti, jeho příchod v závěru prvního dějství oslnil majestátným vzhledem i zpěvem. Zatímco Milan Bürger jako Kostelník a Ladislav Mlejnek jako Angelotti podali ucházející výkony, Spolettu Dalibora Janoty bych velmi rád oželel, svými vstupy docela kazil scénu Scarpia – Tosca z druhého dějství (Orsù, Tosca, parlate…), Rudolf Práznýs několika větami ve třetím dějství působil nechtěně komicky.
Oproti Rigolettovi je partitura Toscy obtížnější, což se odrazilo i na hře orchestru. Některá méně přesná místa (začátek, scéna Tosca – Cavaradossi ve 3. dějství) však vyvážila jiná, zahraná moc pěkně, např. závěr prvního dějství, kde vyšlo dobře Te Deum i sboru, jen jeho ženská část převlečená za ministranty působila poněkud směšně. Potlesk po představení byl vřelý, nicméně poměrně krátký.
Jsem rád, že po dvou vyloženě nezdařených představeních jsem ve Státní opeře Praha zhlédl dvě opery, na které se dalo koukat a v případě Toscy i bez větších výhrad poslouchat. Uvidíme, jak se budou události kolem SOP vyvíjet dál, na scéně politické se rozehrává zatím zřejmě nedefinovaný divadelní žánr zahrnující tragédii, komedii i frašku, takže se ještě můžeme dočkat mnoha překvapení.
Giuseppe Verdi:
Rigoletto
Dirigent: František Drs
Režie: Karel Jernek
Scéna: Zbyněk Kolář
Kostýmy: Olga Filipi
Sbormistr: Tvrtko Karlovič
Orchestr a sbor Státní opery Praha
Premiéra 14. ledna 1988 ve Smetanově divadle, dnes Státní opera Praha
(psáno z reprízy 8. dubna 2011)
Vévoda mantovský - Nikolaj Višňakov
Rigoletto, dvorní šašek - Richard Haan
Gilda, jeho dcera - Dagmar Vaňkátová
Sparafucile - Lukáš Hynek-Krämer
Maddalena, jeho sestra - Galia Ibragimova
Giovanna, Gildina společnice - Lubomira Popova
Hrabě Monterone – Oleg Korotkov
Marullo - Jiří Brückler
Borsa - Jiří Hruška
Hrabě Ceprano - Ivo Hrachovec
Hraběnka Ceprano - Erika Jarkovská
Páže Petra Břicháčová
***
Giacommo Puccini:
Tosca
Dirigent: Rudolf Krečmer
Režie: Martin Otava
Scéna: Josef Svoboda
Kostýmy: Josef Jelínek
Sbormistr: Tvrtko Karlovič
Orchestr a sbor Státní opery Praha
Premiéra 7. června 1999 ve Státní opeře Praha
(psáno z reprízy 10. dubna 2011)
Floria Tosca - Jordanka Derilova
Mario Cavaradossi, malíř -Igor Jan
Baron Scarpia, prefekt - Jiří Sulženko
Cesare Angelotti - Ladislav Mlejnek
Kostelník - Milan Bürger
Spoletta, policejní agent - Dalibor Janota
Sciarrone, komorník - Miloš Horák
Pastýř - Gabriela Pešinová
Žalářník - Rudolf Prázný
Související články
- Operní panorama Heleny Havlíkové (70)
- Co všechno patří k opeře na Floridě
- Covent Garden v kinech letos zahájí Massenetovou Popelkou
Komentáře: 21
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
- miron: Edita Gruberová je bezpochyby famózní zpěvačka. O to víc překvapuje dramaturgie, protože Julie nebo Marie z...
- Naoko: Poznámka „už to není, co to bývalo“ je myslím na tomto místě zcela zbytečná. Nikdo neočekává, že...
- JP: I když už to není, co to bývalo (ostřejší výšky, neznělá spodní poloha), paní Gruberová (letos 66!) je stále ve...
- PeVos: Dobrý den, rád bych upozornil na nepřesnost ve Vašem článku ke koncertu paní Edity Gruberová. Je sice pravda,...
- Ivo: Přečetl jsem si zprávy FOKu dostupné zde: fok.cz/vyrocni-zpravy.html a nedivím se, že v ČR tak často dochází k...
- jaja: Pan reditel tim asi chtel rici, ze by orchestr mel stat za nim. Tedy kazdy jednotlivy muzikant, clen FOK....
- Ondřej Cibulka: Jsme povinni čelit náporu nekulturnosti, útoku deprivantů, nepochopení technokratů. A to nikoliv jen...
- jaja: Na jakem padaku asi pan Zdrahal odletel? A kde pristal?
- miron: Je skvělé, že tento světový orchestr přivezl do Prahy právě Daniel Barenboim. Protože to je jeden z hudebních...
- V.T. Slajer: Velmi dobry rozhovor a tuto inscenaci Falstaffa bych si nemel nechat ujit, az (pokud) se dostane do...
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Ministerstvo kultury sloučí tzv. živé umění do jednoho odboru Ministerstvo kultury pokračuje ve změnách...
VícePřijde nová neřízená střela?
Wagnerovský kongres 17.– 20.5.2012 v Praze
Náměstek Radek Zdráhal na Ministerstvu kultury končí
Má vlast a Petrenko na Pražském jaru








Pan Višňakov je velká ostuda Státní opery, už dávno tam nemá co dělat. Pana Haana si jako Rigoletta vůbec nedokážu představit. Karel
Tohle se cte uplne samo. Jen je trochu smutne, ze mnohy ctenar oceni vice vysokou kritickou a literarni hodnotu Pavlova prispevku, nez to, co se se odehralo na scene SOP. Samotna Tosca to asi nezachrani…
Proc samotna Tosca? Hrajeme take Aidu, Butterfly, Turandot, Rusalku,…
Jinak pane Simacku, standardy jsou jen jedny. Zalezi, jaky jste borec a na co se citite. Ale to uz zase zavani smazanim :)
Ano, o tom jsem psal – Aida s pány Cavalcantim a Višňakovem, který zpívá i Kalafa i v Turandot v pátek. Ale nerad bych, aby to vypadlo, že jsem proti němu nějak zvlášť zaujat, ani ostatní obsazení v operách, jež jste vyjmenoval, není tento týden většinou dvakrát lákavé.
O standardech nemá cenu debatovat, standard např. obou vídeňských oper se od té pražské dost liší. Slyšel jsem v Evropě vybučet zpěváky za to, za co by u nás byli vynášeni do nebes.
A co to, ze tuto praxi obsazovani solistu pan jediny spravny reditel Cerny jeste nezatrhl? Ma na to snad jeste malo podrizenych?
Rád bych se SOP zastal. 1) je to zajisté umělecká instituce, která má velký potenciál být špičkovým operním domem – neboť až na výjimky členové orchestru, sboru i sólisté splňují základní požadavky pro profesionální práci (své hlasy či nástroje umí ovládat bez větších problémů) – v tomto bodě je skutečně problém v dirigentovi .Pouze ten je odpovědný za to jak orchestr, sbor či sólisté hrají (zpívají) – jeho práce úzce souvisí i s pěveckou technikou sólistů, protože nepochopení fráze, harmonie atd. (což může vysvětlit pouze člověk s partiturou – pokud ji tedy skutečně nastudoval) může nároky na techniku zpěváka (ale i člena orchestru, sboru) zmnohonásobit. 2) práce umělce je velice náročná na psychiku ze své podstaty, pokud Vám zřizovatel v podstatě dává najevo, že o Vás nestojí, je to opravdu velice náročné zvládnout tento psychický tlak a podávat špičkové výkony. 3) SOP je odkazem našich předků a rozhodování o její existenci, by neměla ovlivnit tendence doby (šetření za každou cenu). Dobová tendenčnost (jak je patrné z historie) vždy natropila nenávratné škody. S pozdravem Jan V.
Tak já jsem viděla Toscu minulý týden v jiném obsazení a byla až na jednu výjimku skvělá. Tou výjimkou byl zde několikrát zmiňovaný pan Visnjakov… jeho hlas opravdu uchu rozhodně nelahodí, je ostrý, tlačený a za ta léta hodně "použitý". Zato Tosca paní Anda-Luise Bogzy byla vynikající a Scarpia Jakuba Kettnera přímo jedinečný! Pěvecky i herecky! Orchestr hrál bez chyb, představení dirigoval F. Drs. V každém divadle jsou představení lepší i horší a divák si může obsazení vybrat. Jenže pokud se hraje xkrát měsíčně Tosca, xkrát Aida xkrát Turandot atd. prostě tituly kde jsou třeba hlasy, kterých je v naší republice nedostatek a divaldo nemá dostatečné prostředky na to, aby zaplatilo hosty evropských kvalit (po kterých se tu pořád tak volá)pak prostě nemůžete čekat standard na úrovni Vídně. A podobné "postřehy", jaké se na tomto serveru neustále objevují jsou "sypáním soli do rány SOP" a pomůžou jedině argumentům ke spojení či zrušení.
Tosca ve výpravě pana Svobody by jistě byla skvělá. Viděla jsem jí však již mnoho let zpátky ještě s E. děpoltovou, která byla odstrašující a vyidím, že od té doby žádná změna :-(
Autor článku píše, že se nechce přít, zda má být v Praze 1, či 2 operní domy. Zároveň nevěří ve větší podporu MK. Z toho vyplývá – ukončit činnost SOP.
Jak prosté. Stačí této instituci přiškrtit na několik let tok financí a ihned se pozná zhoršená kvalita. Není divu. Poznal by to i "hluchý". Kritik (a držitel předplatného) by měl být znepokojen postojem MK k této instituci. Místo toho si všímá hlavně důsledků. Hlubší kritika je schopna analyzovat příčiny. Ty jsou při pohledu na dnešní situaci SOP mnohem důležitější, než hodnocení jednotlivých představení (víceméně s ním souhlasím).
Autor dále píše, že díky předkům má k této budově vztah. Je mnoho způsobů jak to v době krize dát najevo. Vybral si spíše zavrhnutí.
Standard: autor se o něm několikrát zmiňuje. Co to v jeho očích, uších znamená a za jakých podmínek ho chce docílit? Stačí na to dotace, která nepokryje náklady na platy, natož na chod budovy a další platby(hostování sólistů, premiéry)? Jaký standart si v těchto podmínkách představuje? Souhlasí s tím, aby SOP byla takto financována (přitom MK do rozpočtu vrátilo 1 miliardu Kč)?
Mít rodinné tradice neznamená posuzovat jen úroveň chodu této instituce, ale zajímat se, zda má také pro svůj rozvoj podmínky. Pokud tak nečiním, je to vůči těmto tradicím zpronevěra.
Vážený anonymní, o existenci dvou operních domů jsem se nechtěl přít, aby nedošlo k další plané diskusi o tom, že druhý operní dům je záruka kultury v Praze. Není. Nijak to nesouvisí s tím, jestli bych ho v Praze chtěl nebo ne. To, že nevěřím ve větší podporu MK je mé přesvědčení. A zase nijak nesouvisí s tím, jestli chci jeden nebo dva operní domy. Jestli z toho všeho „vyplývá – ukončit činnost SOP“, je Váš názor, já to netvrdil.
Máte pravdu, že krácením prostředků se sníží kvalita. Ale co tou kvalitou míníte? Asi nebude tolik nových inscenací. Asi nebude na hosty. Ale to ti, kteří pracovní smlouvy mají, začnou nějak automaticky zpívat/hrát/tančit hůř? Jsem velice znepokojen postojem MK a několikrát jsem to tu deklaroval (což byste si mohl zjistit, než mi to budete vyčítat), ale např. fakt, že na jevišti léta zpívají lidé, kteří tam nemají co dělat, není způsobeno postojem MK. Navíc stav, ve kterém se SOP nalézá (skladba repertoáru, úroveň repríz) není zdaleka jen důsledkem politiky MK. Ale příčiny zde opravdu analyzovat hlouběji nehodlám. Nemám na to čas, ani energii. Svým příspěvkem jsem chtěl přiblížit dvě představení v SOP, nic víc, nic míň.
Možná Vás přesvědčím o možnosti vlivu kroků MK na chod SOP. Pokud se už leta v politických i uměleckých kruzích mluví o nezájmu MK SOP financovat a do budoucna se jí zbavit, znamená to mimo jiné také nezájem do této instituce jako zaměstnanec nastoupit (orchestr, sbor). Je to skrytá reklama a návod, jak se rozhodnout. Důkazů je mnoho (např. ani jeden bývalý člen Pražského komorního sboru neabsolvoval z těchto důvodů konkurz do SOP, mnoho z nich je nyní v ND).
Pokud se tak činí necelých 10 let je to znát. Nepíši o protěžování ND. Chci jen poukázat na pracovní podmínky a budoucnost, která při volbě instituce u konkurzu hraje roli.
And the beat goes on…
Hlavně je potřeba si uvědomit, kdo je zodpovědný za to, že na jevišti se objevují lidé, kteří by tam neměli být. To je snad věc uměleckého vedení! A kdo je zodpovědný za umělecké vedení, kdo ho vybírá? Přece MK! Takže…
Včera jsem jel po dálnici D1. Její úroveň je místy hodně mizerná. Nikoho ale nenapadne ji proto rušit, snad se někdy opraví. Snad někdo opraví i českou kulturu. Je jí rozhodně potřeba!
J. H.
Rád bych ještě v této souvislosti připomenul, že díky tahanicím Ministerstva SOP nemá ani uměleckého šéfa, ani šéfdirigenta.Obsazení jednotlivých představení a i premiér dělá paní Tesařová, kterou si ředitel Černý přetahl z ND a dosadil jí rovnou do funkce manažerky opery.Takže obsazení dělá úřednice,která s uměním z hlediska svého vzdělání nemá lautr nic společného.Tak jak to potom může vypadat že?Myslím, že je zázrak, že SOP bez uměleckého vedení je vůbec schopna fungovat.Takže místo toho, aby Ministerstvo řešilo koho dosadí na post uměleckého šéfa bude jen říkat že v SOP je všechno špatně.A spoustu hlasů se k nim přidá, včetně pana Šimáčka.Mimochodem co se repríz týče, není na tom Národní Divadlo o moc lépe.Při káždém představení jsou tam dobré výkony, ale i průměrné a vyloženě špatné.Myslím, že je nefér kritizovat stále jen Státní operu.Parsifal je zářnou vyjímkou která jen dokazuje jak je ke kvalitnímu představení a obsazení třeba peněz.A ty SOP nemá. O proti ND vlastně žádné.Závěry ať si každý vyvodí sám.Jsem zaměstnanec SOP a každý den se těším na představení.Každý den se snažím podat maximální výkon a moc mě to baví.A věřte, že je nás tam takových většina.Děláme to pro radost z hudby a hlavně pro diváky.Ne pro peníze!Vždy nás mrzí když se něco nepovede tak jak má.Přáli bychom si, aby nám Ministerstvo přestalo podkopávat nohy a zajistilo nám místo toho kvalitní umělecké vedení a adekvátní finanční podmínky.
PS:Někdo na těchto stránkách kritizoval, že si tu vyléváme srdce a pláčeme místo toho abychom pracovali.Tak chci jen dodat, že se jdu rozezpívat, večer máme Kouzelnou flétnu.
řekla : 15.dubna 2011
Není to tak dávno, co jsem viděla Toscu v bizarní režijní koncepci v ND. Kromě tří hlavních představitelů mně nikdo z menších rolí zvlášt nezaujal. Jinak tomu bylo v představení Toscy ve SOP 10.04. večer, kde opět vedle výborných výkonů hlavních protagonistů exeloval vúloze policejního fízla Spolety D.Janota Nejen výbornou maskou, ale i působivým hereckým projevem a charakteristickou barvou hlasu dokonale sekundoval Scarpiovi J.Sulženka. Jeho vstupy výrazně obohatily tíživou atmosféru ll jedn.Pan recenzent Šimáček zřejmě nemá rád představitele záporných rolí, ale to i většina diváků. Já bych však p.Janotovi za jeho Spoletu dala jedničku s hvězdičkou.
Musím se pousmát nad opěvováním pana D.Janoty.Včera jsem byl na krásném představení Turandot a Vámi zmiňovaný p.Janota odvedl výkon hodný pokuty.Jak otřesné.Herecký výkon byl dobrý/seděl na trůně/,ale byl to otřesný pěvecký výkon.Jak může vedení SOP v této vypjaté době obsadit v prestižním představení něco tak pěvecky podprůměrného.Ve Spoletovi jsem ho také viděl a bohužel i slyšel.Masku měl opravdu výborně vyvedenou,herecky je přijatelný,ale zpívat by už opravdu neměl!Není ale sám.Např. výkony pana Sibery,který nám z velmi příjemného barytonu přesedlal na v jeho podání neposlouchatelný tenor je opravdu trestuhodné.Jeho trápení se ve vyšších polohách slyší i hluchý.Vedení SOP by se mělo zamyslet nad obsazováním pěvců ,kteří poškozují svými výkony kvalitu SOP.Nebo je to záměr?
Vedeni SOP, tj. pan Cerny a jeho suita z ND. Obsazovani pana Janoty je bohuzel neomluvitelne. Tizivou atmosferu Toscy opravdu vylehci, ale tim nejhorsim zpusobem – komicnosti az trapnosti sveho zpevu. Co naplat, je to jiz starec a na hlase je to sakra znat :( Jedina role, ktera mu sedi a kde exceluje je Frosch v Netopyrovi. Je pouze mluvena.
Panu Janotovi může dát jedničku s hvězdičkou za jeho pěvěcký výkon jen hluchý člověk… Opravdu je mi líto, že ho někdo obsadí do rolí, které dnes v SOP "zpívá" a úplně tím zkazí atmosféru jinak kvalitního představení…
Omlouvám se za off topic, ale neměl náhodou Besser v půlce dubna oznámit, jak to s pražskými divadly bude?
K off topic> pan Besser si prodlouzil lhutu az do konce dubna (ze by predtucha vladni nejistoty?)