Daniel Dvořák: Skučet umíme všichni moc pěkně

4.3.2010 01:01 Redakce

Už tři sezóny bude mít brzy za sebou český scénograf, architekt a divadelní manažer Daniel Dvořák v čele brněnského Národního divadla. Do moravské metropole přišel s nemalými předchozími zkušenostmi: Od roku 2002 byl ředitelem Národního divadla v Praze, před tím čtyři roky šéfoval pražské Státní opeře. za sebou má také celé desetiletí coby intendant Opery Furore. Jako řada jiných výrazných uměleckých osobností má i Daniel Dvořák své nadšené příznivce, ale i neodbytné kritiky. Upřít mu ale rozhodně nelze hned několik výtečných schopností: Je výborný scénograf. Má neomylný instinkt pro přesné zacílení reklamy. Skvěle dokáže vycítit příležitost, kde by právě to „jeho“ divadlo mohlo zabodovat, a to zdaleka nejen v dramaturgii. Ale hlavně: Je divadelníkem každým coulem a evidentně skvěle cítí muziku.

Pane řediteli, Brně působíte už třetí sezónu. Čistě z vašeho pohledu: Váš největší úspěch a naopak vaše největší prohra?

Za největší úspěch považuji kladné přijetí nového programu, který jsme s mými spolupracovníky začali v roce 2007 realizovat. Inovativní dramaturgie přinášející skvělé umělecké příležitosti, důsledně zlepšovaná komunikace s diváky, rozšiřování nabídky mimo standardní divadelní řady a důraz na mezinárodní spolupráci jsou hlavními znaky naší éry. Snadno se to říká, ale je za tím třeba vidět obrovské úsilí báječných a schopných spolupracovníků. Pochopitelně ne vše a ne vždy se podaří. Některé úkoly například zvládáme s menší dynamikou než bychom si představovali. Naštěstí dosud se nám vyložený malér nepřihodil. Protože jsme u divadla a víme své, tak to hned klepu na dřevo.

Podobně jako váš předchůdce a i vy sám hned zkraje jste si stěžoval na nedostatek peněz. Změnilo se něco?

Skučet umíme všichni moc pěkně. Když ale dojde na lámání chleba, rozdíly se vyjeví. Zatím jsme vždy skončili se zlepšeným hospodářským výsledkem, tedy obecně řečeno „v plusu“ a to i v roce 2009, kdy nám zřizovatel nepokryl zcela nárůst platů ze zákona. Byli jsme tak úspěšní, že jsme nemuseli ani zapojit rezervní fond. Hlavním strůjcem tohoto téměř zázraku jsou naši diváci. Představení mají úspěch, což se pozitivně odrazilo na tržbách. Určitě svým dílem přispěla i nebývalá rozpočtová kázeň zejména souborů.

Když už jsme se dotkli otázky financí, čas od času se objevují hlasy, volající po redukci počtu operních divadel u nás, kdy by se – zjednodušeně řečeno – pomyslný stejný balík peněz rozděloval mezi méně divadel, které by tak na tom byly lépe. Co o tom soudíte?

Mám velmi neblahou zkušenost s rušením divadel. Ministr Tigrid jich zrušil pět a kde jsou jejich subvence? Kdo je má? O zrušení divadel rozhodují zásadně diváci tím, že do nich přestanou dlouhodobě chodit. I pak je vždy otázkou, zda nejít cestou změny uměleckého vedení. To, že máme zhruba na milion obyvatel jedno operní divadlo, nás staví mezi kulturní elitu civilizovaného světa. Roční subvence všech našich divadel přibližně dosahuje průměrné ceny, kterou stát vydá za kilometr dálnice. Divadla v Česku navštíví ročně pět a půl milionu diváků. A navíc je prokázáno, že zisk ze sekundárních finančních efektů naší branže předčí výši subvencí.

Nemůžeme se vás nezeptat ani na pražskou Státní operu, kterou důvěrně znáte. Co říkáte tomu, co se kolem ní děje a debatám o její další budoucnosti?

Nesouhlasím ani s likvidací Laterny magiky, ani s obcházením okolo horké (dnes však už spíše hodně vychladlé :-)) kaše zvané Státní opera Praha. V obou případech se nabízí řešení, dát prostor jasně formulované umělecké vizi podložené funkčním ekonomickým modelem. Je mi prostě líto každé zmařené nebo neuskutečněné divadelnické příležitosti.

Zpátky k Brnu: Současný trend (nejen) operního divadla jde cestou koprodukcí, výhodných pro všechny zúčastněné. Není velké jeviště Janáčkova divadla tak trochu brzdou v tomto ohledu? Jaké jsou vaše konkrétní plány, co se koprodukcí týče, do budoucna?

Naopak! Janáčkovo divadlo je jediná česká scéna rozměrově kompatibilní s velkými operními domy. Velmi usilujeme o spolupráci se zahraničními divadly. Aktuálně spolupracujeme s Mnichovem a Kaiserslauternem v Německu, jednáme s Benátkami a s moskevským Mchatem. Jsme aktivními členy prestižní organizace Opera Europa, i to nám pomáhá. Dlužno podotknout, že sjednat takovou spolupráci nebývá ani jednoduché ani rychlé. Častým důvodem neúspěchu tu bývá i, eufemisticky řečeno, naše ekonomická nekompatibilita.

V brněnské opeře máte nového uměleckého šéfa. Určitě jste spolu mluvili o dalším směřování souboru i dramaturgie. Prozraďte prosím aspoň něco plánů pro příští sezóny?

Jmenoval jsem nejen nového šéfa opery, vynikajícího režiséra Rocca – jak zní jeho umělecký pseudonym, ale i nového šéfdirigenta, renomovaného německého umělce Gaspara Richtera. Premiéry příští sezóny jsou dány: Figarova svatba, Turandot, La Dafne – světová premiéra opery Víta Zouhara a Tomáše Hanzlíka a navíc Haydnovo Stvoření ve spolupráci s naším baletem. Výhledový plán pro následující období se připravuje. Upřímně řečeno jsem velmi zvědavý s čím tento, podle mne mimořádný, tým přijde.

G.Puccini: Madama Butterfly (režie J.Nekvasil, scéna D.Dvořák – ND Brno)

G.Frid: Deník Anny Frankové (režie H.Lukas-Kindermann, scéna a kostýmy D.Dvořák – ND Brno)

B.Martinů: Juliette (režie J.Nekvasil, scéna D.Dvořák – ND Brno)

G.Verdi: Macbeth (režie B.Berger-Gorski, scéna D.Dvořák – ND Brno)

Jak jste spokojen s výsledky brněnského baletního souboru?

Náš baletní soubor, soudě podle diváckých i odborných hodnocení, učinil v posledních sezónách pod vedením Lenky Dřímalové neobyčejně významný krok směrem k uměleckým výšinám, ve kterých působí evropská první taneční liga. Lenka přivedla skvělé taneční pedagogy, mezinárodně významné choreografy. Náš ansámbl se, světe zboř se, hemží zahraničními sólisty. Výsledkem je stále výraznější schopnost souboru vyrovnat se, vedle klasických, tradičně ztvárněných titulů, s neobyčejnými technickými a hlavně výrazovými požadavky soudobého tance. Tak jak je to běžné zejména v západní Evropě.

Řadou odborníků jste hodnocen jako vynikající scénograf. Jak často se v posledních letech k této své profesi dostáváte? A jaké nejbližší úkoly před vámi jsou?

Snažím se být scénografem tak často, jak mi to ředitelování umožní. Mám tuto práci rád. Lze dokonce říci, že čím méně se k ní dostanu, tím více se na ni těším. Poměrně často pracuji v zahraničí. To mě stojí navíc stovky hodin strávených za volantem většinou při nočních přesunech. Aktuálně připravuji inscenace v Kaiserslauternu, v Praze (Státní opera), v Plzni a pochopitelně v Brně.

W.Shakespeare: Král Richard III. (režie Z.Plachý, scéna D.Dvořák – ND Brno)

W.Shakespeare: Antonius a Kleopatra (režie Z.Plachý, scéna D.Dvořák – ND Brno)

A.Dumas: Královna Margot (režie Z.Plachý, scéna D.Dvořák – ND Brno)

Jeden z vašich ne tak dávných snů byl Wagnerův Ring v Praze, který se vám podařilo splnit. Máte teď nějaký další, podobný sen?

Wagnerův Ring je mým stálým tématem. Během kreslení si ho dokážu celý přehrát v jednom zátahu. Rád bych se k němu někdy dostal jako scénograf. Je to sen snů!

Ať se vám nejen tento sen splní, děkujeme pěkně za rozhovor.

www.ndbrno.cz

foto archiv ND Brno

Související články

Komentář

Dan dne 5.3.2010 v 08:02

Opět i tento rozhovor potvrdil, že pan Dvořák je dobrý (možná vynikající) operní i činoherní scénograf. A utvrdil mne v tom, že scénografie by ho proslavila monohem více, kdyby se jí výhradně věnoval. Jinak děkuji za rozhovor, který tuhle kontroverzní osobnost působící už dlouho v Brně poodhalil jinýma očima než redaktorů z přílohy MF Dnes.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.