Dávat si nějaké mety a cíle dnes pro mě už není důležité

  1. 1
  2. 2

Rozhovor s choreografem a tanečníkem Jiřím Pokorným

Jiří Pokorný patří mezi hrstku českých tanečníků, kteří dosáhli velkých úspěchů za hranicemi České republiky. Prošel dlouholetým angažmá „u Kyliána“ v Nederlands Dans Theater, několik let tančil v souboru kanadské choreografky Crystal Pite a poslední roky se stále intenzivněji věnuje choreografii. V současnou chvíli Jiří cestuje a tvoří prakticky po celém světě.

Jiří Pokorný (foto Eric Beauchesne)
Jiří Pokorný (foto Eric Beauchesne)

 

Jirko, co je v současné chvíli tvou hlavní pracovní náplní?

Stále víc a víc se zaměřuji na choreografii, které bych se chtěl intenzivně věnovat i do budoucna. Nabídek mi přichází hodně, víc, než jich stíhám přijímat. Od té doby, co se živím jako choreograf na volné noze, jsem se prakticky nezastavil. Pravidelně spolupracuji s Nederlands Dans Theater, připravuji vlastní projekty v Holandsku, už podruhé jsem spolupracoval s portlandským souborem Northwest Dance Project, pro který jsem připravil premiéru, kterou jsme uvedli v říjnu loňského roku. Pravděpodobně se výhledově stanu jejich domovským choreografem – záleží na podmínkách a také na tom, jak to bude vypadat s mými vízy. V poslední době jsem pracoval také s maďarským souborem Budapest Dance Theatre, kde připravuji premiéru na duben, stejně jako v německém Bremerhaven, na podzim mě pak čeká nová choreografie s Nederlands Dans Theater a hned potom práce se souborem Aterballetto v Itálii. A to jsem zdaleka nevyjmenoval vše.

Stále k tomu ještě učíš jako dřív? Máš na to vůbec ještě čas?

Na učení a workshopy mám času méně a méně, právě kvůli tomu, kolik tvořím choreografií. Musím myslet na to, abych si pokaždé dopřál nějaký čas nejen na přípravu, ale i na odpočinek. Každé léto jsem vyučoval na různých letních kurzech, školách, mezinárodních tanečních workshopech – v Nederlands Dans Theater, na Mediterraneo Dance Festivalu v Kalábrii, na Sicílii, v souboru Roberta Zappalà, v Petrohradu… Teď si ale čím dál tím víc uvědomuji, že musím s učením zpomalit, dopřát si víc volna, protože pak je můj program tak nabitý, že nemám čas odpočívat a získat od tance a choreografie ten správný odstup. Je velmi důležité mít dostatek času nejen na přípravu, ale právě i na odstup od práce jako takové, proto, abych načerpal nové podněty, zkušenosti a zážitky a abych se k ní pak mohl s větším elánem a chutí vracet zpátky.

Northwest Dance Project (foto archiv Jiřího Pokorného)
Northwest Dance Project (foto archiv umělce)

Máš v plánu nějaké projekty v Čechách?

Ano, jednáme právě o spolupráci s Pražským komorním baletem. Dohadujeme termíny a doufejme, že bychom mohli v příští sezoně uskutečnit nějakou premiéru. Jinak žádné další projekty v Čechách rozjednané nemám. Teď v lednu jsem vedl v Pražském komorním baletu workshopy, na kterých jsem se seznámil s tanečníky souboru. Mají kvality a potenciál, s nimiž se dá pracovat. Jsou mladí a tvární, což je výhoda. Není to soubor, v němž by byli tanečníci dvacet let a měli za tu dobu vypěstovaná ega. Na tanečnících z Pražského komorního baletu je vidět, že je práce zajímá a baví a díky tomu, že je soubor poměrně mladý a trochu „hladový“, myslím, že spolupráce může být fajn. Teď bude důležité potkat se v dobrém časovém rozmezí a sejít se v termínech, protože jsem opravdu zaneprázdněný. Zajímavé je, že workshopy se souborem proběhly v Národním domě na Vinohradech, tedy bývalém ÚKDŽ, na místě, kde jsem já sám v šesti letech s tancováním u paní profesorky Kordačové začínal. Odtamtud jsem šel do baletní přípravky Národního divadla a dál pak na konzervatoř. Dnes to tam vypadá úplně jinak, ale potěšilo mě vrátit se na místo, odkud jsem tak trochu vzešel.

Kdysi po dokončení konzervatorních studií bylo tvým cílem dostat se do Nederlands Dans Theater. Jaké máš mety teď, když se ti v kariéře povedlo dostat až tam, kam se podaří dospět jen málokomu?

Když jsem byl mladý, bylo mým cílem dostat se do podobného souboru, jako je Nederlands Dans Theater. To se mi podařilo a svůj sen jsem pak žil. Člověk si ale postupem času uvědomí, že cíl vlastně neexistuje, protože život neustále pokračuje a konkrétní meta se nikdy neucelí. Kolikrát přemýšlím o tom, jak se mé cíle vytrácejí, že už nejsou prioritní. V dnešní době ani vlastně nevím, co tím cílem je. Když se mě někdo zeptá, kde se vidím za deset let, odpovídám, že nevím, protože kolikrát nevím ani to, co bude zítra. Můj život jde tak, jak jde, a já jeho cíl neznám, a ani ho znát vlastně nechci. Nechci předbíhat situacím a to, zda budou dobré, nebo špatné, ukáže jen čas. Svou práci v dané chvíli dělám, jak nejlépe dovedu, a buď se povede, nebo ne. Samozřejmě, že s ní chci být spokojený a zákonitě někdy nejsem, ale to je normální a děje se to běžně. Dávat si nějaké mety a cíle dnes pro mě už není důležité. Nejsem pak vlastně ani zklamaný, pokud se mi něco nepovede. Důležité je najít si motivaci.

Jiří Pokorný (foto archiv umělce)
Jiří Pokorný (foto archiv umělce)

Budoucnost je tedy nejistá, ale co se týče nejbližší doby, budeš dál zůstávat v Holandsku, kde máš v současnou chvíli zázemí?

Zatím ano a je to vlastně totéž jako s těmi cíli, nevím, kam mě vítr zavane, kam mě zavede práce i osobní život. Možná, že až přijde čas, tak budu žít někde jinde nebo se třeba i vrátím do Prahy. Nechávám to otevřené. Zkrátka nevím a nechci vědět.

Kde čerpáš inspiraci pro tvorbu?

Ze života. Většinou vycházím z toho, co se zrovna děje kolem. Vybírám si témata, která se nějak vztahují i k současné době. Jakmile si zvolím motiv, jdu s ním, ale zároveň ho propojím se současným životem, tak aby téma pak bylo aktuální, aby mělo svobodu myšlení, a nebylo jen o jednom. Jsem rád, když jsou myšlenky mnohovrstevnaté, téma by v sobě mělo mít vrstvy jak minulosti, tak současnosti a budoucnosti.

A co si myslíš o českém tanci? Máš čas ho sledovat?

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář

Reklama