Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě

    18.3.2010 01:04 Pavel Šimáček

Koncert mexického tenoristy byl napjatě očekáván. Po Praze se na nás dívala jeho tvář z mnoha cityligtů , patřila mu titulní stránka únorových Hudebních rozhledů, kde s ním uveřejnili rozhovor. Interview přinesl i web operaplus. Přečíst si ho můžete ZDE (spolu s biografií umělce). Poreferuji tedy jen krátce o jeho koncertu ve Státní opeře Praha.

Začátek večera patřil Donizettimu a předehře k Donu Pasqualovi. Lomeliho doprovázela Severočeská filharmonie Teplice pod vedením svého šéfdirigenta Charlese Olivieri-Munroe. Orchestr jsem (v Praze) slyšel několikrát, pravidelně sleduji i pana dirigenta a domnívám se, že patří k velmi dobrým (a charismatickým). I když na orchestru bylo znát, že hraje s plným nasazením, musím konstatovat, že se vyskytly občasné nepřesnosti. Zejména v pomalých částech zdánlivě lehkých kompozic je slyšet vše.
Lomeliho nástup byl sympatický. S rozhalenkou, v mírně zmačkaném obleku, rozdával úsměvy na všechny strany. Bohužel, Una furtiva lagrima z Nápoje lásky mne nepřesvědčila. Lomeliho hlas má příjemnou barvu, zní neopotřebovaně, ale říkal jsem si, že bude na sobě muset ještě trochu zapracovat – všechny tóny v pořádku určitě nebyly, árie postrádala i sentiment, který od ní čekáme. Snad byla i na vině volba obtížné árie hned na počátku. I podle potlesku se zdálo, že prvním kusem Lomeli publikum nenadchl. Další blok patřil Puccinimu. Preludium sinfonico považuji za mimořádně nudnou skladbu, ale něco se do programu vložit musí. Pak již nastoupil Lomeli, se sklenicí a lahví vína v ruce, zažertoval s publikem („je to jen opera“) a začal scénu z Bohémy, kdy Rudolfa v mansardě navštíví Mimi. Tu představovala slovenská sopranistka Eva Hornyáková. Interpreti se pokusili vytvořit iluzi děje, což se jim celkem podařilo. Co ale vyrazilo dech, byl Lomeliho výkon v Che gelida manina. Snad se rozezpíval, snad z něj spadla nervozita, ale jeho výkon byl výborný. Vysloužil si za něj několik bravo. Stejně tak zpěvačka za Mi chiamano Mimi. Závěrečný duet byl skvělý (popravdě až na závěrečný tón zpěvačky, který Lomeli umlčel vášnivým polibkem). To už oba měli publikum zcela na své straně.

Po přestávce tenorista vystřihl Vévodovu árii z Rigoletta (předřazení tragické „předehry“ nepovažuji za zrovna dobrý tah) a Faustovu Salut, demeure chaste et pute od Gounoda (Faust a Markéta). Procítěný výkon lahodil uším. Eva Hornyáková sklidila úspěch se známou šperkovou árii z téže opery. Závěrečný blok patřil španělské hudbě. Zahájilo ho paso doble La Lumia Carlo Václava Trojana. Jednalo se o dobrou volbu, která připomněla tohoto českého skladatele a publikum připravila na jinou notu. David Lomeli potom několikrát návštěvníkům koncertu poděkoval, zažertoval a uvedl píseň Un gitano sin su honor ze zarzuely Luna. Zrazený cikán se v ní vyrovnává s (domnělou) ztrátou cti a všichni jsme ocenili i jinou stránku Lomeliho umění. Jeho hlas zde byl naprosto „vylehčený“, chvílemi mi připomínal Dominga. Není divu, že na Operalii vyhrál i kategorii zarzuela.. Bohužel (snad kvůli problémům s notovým materiálem, jak naznačil) nezpíval číslo z Vivesovy Doňi Francisquity a vyslechli jsme tak již jen jednu ukázku ze zarzuely: Sorozábalovu No puede ser (je vyznáním odmítnutého milence, který nemůže uvěřit, že jeho milovaná je špatná – jak mi prozradil můj mexický spolubydlící pan Lomeli (shoda jmen je čistě náhodná). Při ovacích se pak Lomeli projevil jako pravý Mexičan – předal zpěvačce kytici, své vlastní rozdal dámám v publiku, úsměvy sršel na všechny strany. Celou dobu přitom působil velice skromně.
Jako přídavek následoval duet Adiny a Nemorina z Nápoje lásky i s hereckou etudou a po Nessun dorma z Turandot následovaly ovace ve stoje. David Lomeli přesvědčil, že opravdu patří mezi tenoristy, kteří před sebou mají velkou kariéru.

David Lomeli – tenor
Eva Hornyáková – soprán
Severočeská filharmonie Teplice
Charles Olivieri-Munroe – dirigent
17. března 2010 Státní opera Praha

Program:
Gaetano Donizetti
- Don Pasquale – předehra
- Nápoj lásky – Una furtiva lagrima
Giacomo Puccini
- Preludio sinfonico
- Bohéma – Che gelida manina
- Bohéma – Mi chiamano Mimi
- Bohéma – O soave fanciulla
Giuseppe Verdi
- Rigoletto – předehra
- Rigoletto – La donna e mobile
Charles Gounod
- Faust a Markéta – Air des bijoux
- Faust a Markéta – Salut, demeure chaste et pute
Václav Trojan
- La Lumia Carlo, paso doble
José Maria Cano
- Luna – Un gitano sin su honor
Pablo Sorozábal
- La tabernera del puberto – No puede ser

encore:
Gaetano Donizetti
- Nápoj lásky – duet Adiny a Nemorina z 2. dějství
Giacomo Puccini
Turandot – Nessun dorma