Deník z turné České filharmonie v Německu

Neděle 27. listopadu
Odlet, přílet i ubytování, vše klaplo bez závad. Akustická zkouška v sále, který dobře známe, je tedy zčásti jen orientační. Pan šéfdirigent Bělohlávek v podstatě pouze osvěží některá místa v Šumařově dítěti Leoše Janáčka a pak se věnuje Schumannovu Klavírnímu koncertu se sólistkou, kterou je na tomto zájezdě gruzínská pianistka Katja Buniatišvili.

Koncert probíhá v tvůrčím duchu. Bouřlivé ovace sklízí sólistka, oděná v dlouhé stříbrné šaty, které musely svou náplní zalahodit zejména mužské části publika.

Příjemnou kolínskou tradicí je pozvání pořadatelů na sklenici piva po koncertě v zákulisí.

Pondělí 28. listopadu
Hotel Maritim v Kolíně je velmi pohodlný a dobře vybavený, oceňujeme také blízkost centra. Včerejší procházka předvánočním tržištěm byla pro mnohé hezkou kratochvílí a odpočinkem po cestování. V nákupním mumraji se ovšem objevil případ ukradené peněženky. Postiženému kolegovi se tedy večer asi moc dobře nehraje. Vzpomínky na kolínské trhy budou pokažené ještě dlouhou dobu. Tak už, bohužel, i v Německu…

Cesta vlakem nezačíná nejlépe. Sice nikdo nezaspal ani se neztratil, ovšem na trati nastává jakýsi problém, což znamená bleskurychlé nalezení náhradního spojení. Když konečně nastupujeme do vlaku, jedeme jen asi patnáct minut, a už musíme zase ven. Chvíli se motáme po perónu a najednou slyšíme povel, že vlak, který právě přijíždí, je ten, kterým pojedeme do Mnichova. Není to ale ten náš, takže si musíme sednout, kde bude místo. Dveře bereme útokem. Kupodivu postupně všichni opravdu nacházíme volné místo, takže se zdá, že zbytek cesty proběhne v klidu. Zvlášť když se oznámí, že dostaneme občerstvení a v jídelním voze je k dostání dokonce pivo.

V závěru cesty nás ale jedno překvapení přece jen čeká. Souprava nekončí na hlavním nádraží, nýbrž na předměstí, musíme tedy opět přesedat, a jelikož máme v tu chvíli již dvouhodinové zpoždění, autobusy na nás nečekají. Dostáváme instrukci ulovit taxi, čtyři osoby na vůz. A tak konečně dobýváme mnichovský Holiday Inn.

Přes dobrodružné cestování a zcela zrušenou akustickou zkoušku probíhá koncert bez větších nekoncentrací, publikum vypadá spokojeně.

Úterý 29. listopadu
Marně jsme se v orchestru škodolibě těšili, že by snad Lufthansa mohla stávkovat a náš let by tak byl zrušen. Nic takového se ale nekoná a my odlétáme směr Hamburk. Některé letušky jsou sice rozladěné, patrně se snaží dát najevo sounáležitost s firmou. Naší pozornosti ovšem neujde, že v Lufthanse zřejmě udělali nábor nových sil, protože stevardky jsou tentokrát ve věku do třiceti let, což nebývá běžné.

Večer sólistka září v Rachmaninově koncertu, který jsme si předtím museli připomenout na zkoušce, protože jde o jediné uvedení na zájezdu.

Po koncertě a návratu na hotel odevzdáváme zavazadla kvůli zítřejšímu přejezdu vlakem, kde na kufry nebude moc místa. Má to výhodu, že se člověk nemusí s ničím vláčet, ale zase musí pečlivě zvážit, co na cestě oželí.

Středa 30. listopadu
Když se ráno před hotelem seřazujeme k odchodu na nádraží, všichni nejspíš doufají, že předchozími dvěma dny jsme jistou stopu smůly ukapávající na dispozice našeho turné konečně smyli. Není tomu ale tak. Když nastupujeme do vlaku, který byl evidentně náš, zjišťujeme, že některá místa, která podle rozpisu mají patřit orchestru, jsou už obsazena.

Začíná malá přetahovaná, na čí straně je chyba. Vychází najevo, že do soupravy nebyl připojen jeden vagón! Celá věc se s vlakovým personálem řeší snad 200 kilometrů. Jasné je, že každý z nás teď čeká, kde na nás zase vykoukne nějaký bubák. Korunu všemu nasazuje příjezd na hotel ve Wuppertalu. Opět nejsou připravené pokoje. Aspoň, že zbude čas na relax, procházku i jídlo. Večerní koncert v Hitlerově hvězdárně v Düsseldorfu již naštěstí probíhá bez bubáků.

Čtvrtek 1. prosince
Hannoverský sál je jistě ojedinělý, osobně ho však po dnešní zkušenosti řadím k těm méně oblíbeným. Akusticky nijak neoslnil, zázemí pro orchestr také nenadchlo. Zážitek si přesto odnášíme. Pan šéfdirigent ještě před koncertem svolává celý orchestr a pronáší srdečnou řeč, ve které všem děkuje za nasazení a vyzdvihuje úspěch našeho snažení. Sklízí vřelý potlesk! Za orchestr pak několik slov k panu šéfdirigentovi pronáší Josef Špaček.

Večer Katja v černých skvostných šatech jednou přidává, orchestr má také připraven jeden přídavek. Zítra už nás čeká pouze přesun na letiště a hurá do Prahy.


Česká filharmonie v Německu
27. listopadu – 2. prosince 2016
Dirigent: Jiří Bělohlávek
Katja Buniatišvili (klavír)

neděle 27. 11. Kolín nad Rýnem
– Leoš Janáček: Šumařovo dítě, balada pro orchestr
– Robert Schumann: Klavírní koncert a moll op. 54
– Antonín Dvořák: Symfonie č. 6 D dur op. 60

pondělí 28. 11. Mnichov
– Antonín Dvořák: Othello op. 93, koncertní předehra
– Robert Schumann: Klavírní koncert a moll op. 54
– Antonín Dvořák: Symfonie č. 7 d moll op. 70

úterý 29. 11. Hamburk
– Antonín Dvořák: Othello op. 93, koncertní předehra
– Sergej Rachmaninov: Rapsodie na Paganiniho téma, op. 43
– Antonín Dvořák: Symfonie č. 7 d moll op. 70

středa 30. 11. Düsseldorf
– Leoš Janáček: Šumařovo dítě, balada pro orchestr
– Robert Schumann: Klavírní koncert a moll op. 54
– Antonín Dvořák: Symfonie č. 7 d moll op. 70

čtvrtek 1. 12. Hannover
– Leoš Janáček: Šumařovo dítě, balada pro orchestr
– Robert Schumann: Klavírní koncert a moll op. 54
– Antonín Dvořák: Symfonie č. 7 d moll op. 70

www.ceskafilharmonie.cz

Autor je člen skupiny primů České filharmonie

Související články


Napsat komentář