Deset otázek pro Lang Langa: Nejdůležitější je pro mě být sám sebou

Ikona čínské mládeže, devětadvacetiletý klavírista Lang Lang se po šesti letech vrací do Prahy. Zdá se přitom, že pouhé jeho jméno i u nás budí velké vášně: jedni ho považují za absolutní světovou špičku, druhé irituje už třeba jen svým křiklavým marketingem, který jej doprovází. Ať to je jak chce, za řadu věcí je mu třeba složit poklonu. Jeden příklad za všechny: jestli někdo dokázal probudit v mladších ročnících zájem o klasickou hudbu, pak je to Lang Lang. Sám o sobě říká, že ke klavíru poprvé usedl poté, co ve dvou letech viděl v televizi epizodu Toma a Jerryho s názvem The Cat Concerto. Nejspíš už tady má kořeny jeho provokativní, tolik časté spojování zdánlivě nespojitelného. Jako když třeba když si na koncertní pódium přinesl iPad a překvapenému a zprvu rozpačitému publiku na něj zahrál populární Let čmeláka.

Raději nepomyslet, co by následovalo, kdyby se Lang Lang k podobnému kousku odhodlal poslední březnový den v Praze, kdy na Hradě ve Španělském sále za přítomnosti kamer vystoupí s Bachem, Schubertem a Chopinem při donátorském koncertu pro mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha, jehož součástí bude slavnostní předání Ceny Antonína Dvořáka 2012. Tady je deset otázek, na které nám Lang Lang ochotně odpověděl:

U klavíru – jak známo – sedáváte už od dvou let. Ví se přitom, že se to neobešlo bez docela tvrdého donucení ze strany vašeho otce. Je tohle ta ideální cesta? Pokud ne zcela, jaká je ta nejlepší?

Existuje mnoho přístupů k výchově. Být přísný neznamená nebýt milující nebo vřelý rodič. Můj otec mi mnoho pomáhal a velmi mne podporoval, když jsem byl malý. Jak při hudebním studiu, tak v každodenním životě. Hrál jsem na klavír vždycky jen takovou hudbu, kterou jsem si vybral a kterou jsem měl rád a to byla moje hlavní motivace cvičit. Je ale zbytečné se jako rodič snažit, když dítě nejeví zájem o hudbu.Jak hodně se mění váš vkus, co se repertoáru týče? Kterým směrem jdete?

Nechci nějak rozlišovat způsoby hry na klavír. Můj způsob interpetace hudby je odvislý od toho, jak partituru napsal skladatel a tím je dáno i to, jaký interpetační přístup partitura vyžaduje.Dáváte okolo 150 ti koncertů ročně, v poslední době jste se ale nechal slyšet, že chcete zvolit. Jak hodně se cítíte unavený? Čemu dalšímu se namísto hraní chcete věnovat? 

Hra na klavír je moje vášeň stále. Nyní bych ale chtěl dělat i jiné věci, než jen koncertovat. Věnuji v současné době více pozornosti hudebnímu vzdělávání – založil jsem a od roku 2008 provozuji Lang Lang Music Foundation a na začátku tohoto roku jsem v čínském Shenzhenu otevřel svoji první školu Lang Lang Music World. Doufám, že i díky těmto aktivitám se v následující generaci zvýší počet lidí, kteří vážnou hudbu studují a také poslouchají.Jak hodně vážně berete recenze svých nahrávek a koncertů?

Moc recenze nečtu. Důležitější je myslet na to jak budete hudbu interpretovat publiku vy sám, než se zabývat tím, jestli recenze bude pozitivní. Jsem přístupný radám, poslouchám hudbu, kterou hrají jiní hudebníci, ale nejdůležitější je pro mě být sám sebou.Jaké je to největší uznání za to, co jste ve svém oboru zatím dosáhl? Je to snad pozvání do Bílého domu, abyste tam zahrál?

Hrát v Bílém domě pro mě znamenalo poctu. A ctí pro mě bylo určtě i mnoho dalších mých koncertů. Cítím se ale báječně i když hraju běžný koncert, představující dílo velkých skladatelů běžnému publiku. Cítím se poctěn, když mohu hrát na charitativním koncertě pro lidi z oblastí postižených zemětřesením. A taky se cítím dobře a mám velmi rád, když mohu komunikovat s mladými lidmi, kteří studují hudbu – třeba při mistrovských kurzech na Universitách v Oxfordu, Harvardu i jinde…Jak hodně je podle vás v dnešní době důležitý marketing v umění? Potřebuje ho vůbec hvězda takové velikosti, jako jste vy?

Marketing a reklama jsou nezbytnou součástí propagace koncertů a nahrávek. A umožňují širokému spektru lidí dát vědět, jaké aktivity umělec právě dělá či chystá.Lidé ale dnes občas kritizují agresivitu reklamy právě i v umění. Hlídáte si vy sám v tomhle ohledu nějaké hranice, za které se už nepustíte?

Akceptuji reklamu jako prostředek, který umožňuje ostatním dozvědět se více o umělci samotném i hudbě, kterou interpetuje..Čína je dnes mimo jiné i kvůli svému ekonomickému potencionálu v centru světové pozornosti. Jak velká to je příležitost pro čínské umělce, pro jejich touhu uspět ve světě? Ale i pro kulturu Číny jako takovou?

Ano, když se Čína otevřela západnímu světu stále více a více mladých lidí se začalo dozvídat o západní kultuře, včetně západní hudby. Tak také stále více lidí v Číně má příležitost v zahraničí studovat a mohou tak svobodně komunikovat s umělci z různých zemí. A platí to i naopak. Západní svět tak může čínskou kulturu poznat.Kde jste vůbec doma?

Pořád cestuji po světě a obvykle nezůstávám v jednom městě déle než dva týdny. A ve svém hotelovém pokoji nezůstávám nikdy déle, než je nezbytné. Ale když jsem na cestách se svou rodinou, cítím se všude jako doma.Nepomýšlel jste také na vlastní děti? Budou hrát na klavír? 

Kdybych měl dítě, umožnil bych mu svobodný rozvoj. Nekladl bych na něj přehnané nároky a neočekával od něj přespříliš. Kdyby můj syn nebo dcera chtěli hrát na piano, bylo by to skvělé!

Díky za vaše odpovědi!
www.langlang.com

Ptal se Vít Dvořák